Toto zamyšlení nad hlubším významem Boží lásky - agapé vzniklo z podnětů studijní biblické skupinky při výkladu první kapitoly knihy Efezským:

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím [svatým], nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. (Ef 1:13-16)

Z textu vyplývá, že vykoupení, víra a láska nejsou bezosobní principy. Vidíme, že samotný osobní Bůh je původce a zdroj pravdy a lásky! Pavel v tomto výše zmíněném verši hovoří o tom, že efezští křesťané věřili v Pána Ježíše Krista a spoléhali na něj. A právě jejich věrnost ve víře v Ježíše Krista byla tou pravou a jedinou příčinou nutného a následného důsledku víry, čímž je láska ke všem bratřím, tedy svatým v Pánu Ježíši Kristu. Podívejme se nejdříve čím se láska vyznačuje a jak se projevuje:

• Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá; nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy; (1Ko 13:4-6)

Bez Boží pravdy, láska - agapé, o které hovoří Písmo, neexistuje. Podívejme se nejdříve na to, co říká Písmo o pravdě ve chvíli, kdy se rozhodovalo o životě a smrti samotného Krista:

• Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: „Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám." (J 18:37-38)

Co, nebo spíše Kdo, je pravým nositelem a původcem pravdy? Pán Ježíš Kristus vymezuje pravdu jednoznačně když odpověděl:

• Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14:6)

Co, nebo spíše Kdo, je pravým nositelem a původcem lásky? Jan vymezuje lásku jednoznačně když napsal:

• Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. (1 J 4:8)

Boží pravda a láska tedy mají osobní podstatu, protože Bůh je pravda a láska!

Připomeňme si klasické dělení lásky na tři druhy v souladu s bohatostí řeckého jazyka:

1. EROS

Když se dnes řekne „láska", v 95% případů máme na mysli lásku erotickou. V žádném případě nesmíme eros snižovat. Eros byl stvořen Bohem a bez vzájemné erotické přitažlivosti bychom neexistovali. Bez erosu by se běh světa zastavil. Čím je věc nebo princip dokonalejší, krásnější a složitější, tím snadněji jej můžeme pokazit. Proto je eros, důsledkem Adamova pádu zdeformovaný - promiskuita, manželská nevěra, pornografie, homosexualita, pedofilie atd., jsou jen ty nejočividnější příklady degenerace erosu - kdy má člověk na mysli jen vlastní prospěch a sebeuspokojení.

2. PHILIA

Philo je řecká předpona nebo přípona naznačuje - náklonnost (lásku) ke komu, nebo čemu. Např.: filologie - láska ke slovům, jazykověda; filadelfie - bratrská láska; filosofie - láska k řečnickým, slovním a myšlenkovým obratům; filantropie - láska k člověku, charita, atd. V moderní řečtině, dočetl jsem se, philia znamená věrnost přátelům, obci nebo zemi. Philia po člověku požaduje ctnost, rovnost a pochopení lidí, věcí a souvislostí.

Existují ještě jiná řecká slůvka jako storge, což znamená zalíbení, náklonnost, sympatie např. rodičů k dětem, nebo xenia což je pohostinnost. Většinou jde o lásku podmíněnou.

3. AGAPÉ

Význam slov se v každém jazyce neustále posouvá. V moderní řečtině naše „Miluji Tě" je „s'agapo". Tam jistě slyšíte „agapé". Řečtina vymezuje (definuje) nesobeckou lásku bez podmínek, která dává, aniž něco očekává zpět. V Novém zákonu je láska bez podmínek vyjádřena podstatným jménem - „agapé", nebo slovesem - „agapao":

• Dávám vám nové přikázání: „Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým." (J 13:34-35)

Kristovo agapé přichází jako nové přikázání nové smlouvy. Stará smlouva tento nový druh lásky nemohla znát, protože teprve Kristus nám dal nové přikázání: „Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás". Bůh nás bezpodmínečně miloval, když jsme ještě byli hříšní, nehodní, vzpurní a vůbec jsme Boha nehledali. Boží syn Ježíš obětoval svůj život, aniž bychom po Bohu toužili:

• Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! (Ř 5:10)

Agapé vyjadřuje křesťanskou lásku, která je nanejvýš obětavá. Nikdo z křesťanů nemůže milovat v takovém rozsahu jako miluje Ježíš Kristus ty, za něž položil svůj život! Nikdo z nás nemůže milovat nekonečnou láskou, protože jsme koneční a omezení. Ježíš nám ale nepřikazuje milujte tak moc, v takovém rozsahu, tak extenzivně jako já, ale milujte tak, tj. stejným způsobem, jako jsem já miloval vás, tj. bez podmínek.

Agapé není láska bezbřehá, ale raduje se z pravdy, tj. protéká korytem Kristovy pravdy! Je-li řečiště Boží pravdy suché, potom můžeme hovořit o suchopáru lásky, nebo o nepřítomnosti lásky. Naopak, vystupuje-li z břehů Boží pravdy a není „regulována" Kristem, rozlévá se mimo Boha, a pak hovoříme o povodni lásky. Ani jedno ani druhé není obrazem bezpodmínečné lásky, ale jde o podmíněnou náklonnost přirozeného člověka. Nepramení-li křesťanská láska v Bohu samotném, potom nemůžeme hovořit o lásce - agapé, kterou představuje Boží syn, Pán Ježíš Kristus.

Svět nechápe a nemůže chápat Kristovu vykupitelskou bezpodmínečnou lásku. Boží láska je neoddělitelná od Krista. Svět bez Krista nezná a nemůže znát agapé. Přirozená lidská povaha, na rozdíl od Krista, umí milovat jen podmínečně. Projevovat kristovskou lásku není pro křesťana otázkou volby - zda chce nebo nechce milovat druhé, ale je to naše povinnost - nové přikázání. Můžete namítnout, že i dnes žijí všude kolem nás nevěřící lidé, kteří projevují nezištnou pomoc obětem přírodních katastrof a nejrůznějších neštěstí. Tisíce organizací a dobrovolníků nabízejí humanitární pomoc všude tam, kde lidské svědomí a soucit nemá prostředky jak utrpení zmírnit. Všechny projevy solidarity a určitého sebeobětování, dříve i dnes, patří do kategorie lásky filadelfie. Vlastnosti jako je svědomí, soucit a štědrost jsou Božím darem všem, tedy i přirozeným lidem, ale nejsou motivovány Kristovou láskou k nám. Tento druh lásky nevzdává slávu a čest Kristu, nýbrž člověku nebo organizaci.

Na světě a dokonce i v řadách křesťanů, je bezpodmínečné lásky málo. Jak můžeme tuto skutečnost změnit? Nejlépe tak, že lépe poznáme zdroj lásky:

• Kéž Pán bohatě rozhojní vaši lásku k sobě navzájem i ke všem lidem stejně jako naši lásku k vám. (1Te 3:12)

Naše láska k Bohu a bližním je veřejným vyznáním, že nám bylo odpuštěno nezaslouženě a z lásky. Proto se křesťanova láska vztahuje nejen na bratry v Kristu, ale i na všechny ostatní lidi - je to Kristovo přikázání milovat Boha celým srdcem a bližní jako sebe sama. Láska bez podmínek zrcadlí křesťanskou víru. Každý z nás si uvědomuje, že nemůžeme a nedokážeme milovat všechny lidi stejně. Moje matka po 2. světové válce nemohla slyšet němčinu. Míval jsem podobný pocit z ruštiny; živě si pamatuji jak 50. léta 20. století, tak i rok 1968... Dnes nemám nejlepší pocit když slyším na letišti arabštinu, ale k vůli Kristu si neustále připomínám, že všichni lidé byli stvořeni k Božímu obrazu. Mojí největší touhou by mělo být, aby i oni mohli být vykoupeni z otroctví hříchu a poznali jediného pravého Boha. Větší lásku než zvěstování Krista nemůžeme nikomu dát. A nejen to:

• Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. (L 6:27)

Kristus nám přikazuje, abychom milovali všechny lidi, protože i naši skuteční nebo domnělí nepřátelé jsou možnými příjemci Boží milosti. Tato kvalitativně nová, láska naprosto opomíjí skutečnost, zda nás dotyčný člověk přitahuje nebo odpuzuje. Jen tehdy, když budeme laskaví a vstřícní nejen ke svým bližním, ale i ke svým nepřátelům, máme naději, že i oni budou ochotni naslouchat evangeliu, k jehož rozsévání jsme byli povoláni:

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání světa (Mt 28:19-20)

Zdá se vám, že nemáte tolik lásky, abyste se stali svědky i svým nepřátelům? Bez Krista taková láska není v lidských silách. Je to láska nadpřirozená, stejně jako je nadpřirozený Pán Ježíš Kristus, který přišel, zemřel a vstal z mrtvých, aby nás spasil. Podívejte se ke kříži a uvidíte nový obraz lásky:

• Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." (L 23:33,34)

Podobně nadpřirozeně se zachoval Štěpán k těm, kteří jej kamenovali:

• Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel. (Sk 7:59-60)

Každý křesťan by měl sloužit láskou i v nepříjemných situacích s nimiž se v každodenním životě setkává. Důvod je velmi prostý. My všichni jsme byli, dokud si nás Bůh nepřitáhl, na palubě téhož Titaniku. Od těch, kteří nejsou hodni naší lásky, jsme se vůbec nelišili:

• I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony. (Ko 1:21-22)

Často přemýšlím o následujícím verši:

• Všechno ať se mezi vámi děje v lásce. (1 Ko 16:14)

Tento verš se týká přímo nás křesťanů. Každý z nás může uvést desítky případů z nejbližšího okolí o tom jaká panuje nevraživost, pomluvy, vzájemné osočování a neláska mezi křesťany. Křesťané nejsou často ve svých skutcích o nic lepší než zatvrzelí bezbožníci. Svět se musí divit i škodolibě smát, když pozoruje křesťany, kteří sice o lásce teoreticky mluví, ale v praxi jim láska chybí. Křesťané bez lásky jsou na tom hůř, protože vědí, jací by měli být, ale nejsou:

• Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13:35)

Agapé úzce souvisí s vírou a má daleko širší význam:

• Proto se ze všech sil snažte přidat ke své víře ušlechtilost, k ušlechtilosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti vytrvalost, k vytrvalosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. (2Pt 1:5-7)

Pravda, je psáno, abychom se snažili ze všech svých sil, ale rád bych tento biblický text harmonizoval s kontextem ostatních veršů. Ano, křesťané se mají snažit ze všech svých sil, ale nezapomínejme, že síla ani láska, kterou máme, není z nás. Opravdový příjemce Boží lásky nežije z vlastních sil:

• Náš Pán Ježíš Kristus a náš Otec Bůh, který si nás zamiloval a ze své milosti nám daroval věčné potěšení a nádhernou naději, kéž potěší vaše srdce a posilní vás v každém dobrém slovu i skutku! (2Te 2:16-17)

Když se nad těmito slovy zamyslíme, měli bychom si uvědomit, že nic není z nás!

• Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha Svatého, jehož nám daroval. Když jsme my sami byli bezmocní, Kristus v pravý čas zemřel za bezbožné. (Ř 5:5-6)

Podívejme se na nové přikázání lásky z pohledu staré smlouvy a desatera. Humánnost (humanitarismus) byla nedílnou součástí mojžíšovské staré smlouvy. Láska a poslušnost Bohu byla vyjádřena skrze oběti, desátky (aby Levité, kteří neměli majetek, mohli sloužit Bohu) i samotným zákonem, který se dotýkal všech oblastí sociálního života společnosti:

• A protože v zemi nikdy nepřestanou být chudí, přikazuji ti: „Ochotně nabízej pomoc svému bratru - tomu, kdo je ve tvé zemi chudý a potřebný." Když ti bude prodán tvůj bratr, ať Hebrej či Hebrejka, odslouží u tebe šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu. Až ho budeš propouštět na svobodu, nenech jej odejít s prázdnou. (Dt 15:11-13)

Nebo:

• Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu. Toto je způsob promíjení dluhu: Každý věřitel svému bližnímu promine, co mu půjčil. Nebude na svého bližního, svého bratra, naléhat, protože je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhu. Na cizince naléhat smíš, ale co máš u svého bratra, to mu tvá ruka promine. Ať není u tebe potřebného, neboť Hospodin ti bohatě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil. (Dt 15:1-4)

Humanitní, filadelfská láska je pro uspořádání společnosti nezbytná, dobrá a záslužná. Je to boží dar, ale pokud chybí vertikála kříže - láska k Bohu a horizontála kříže - láska k bližnímu, která nenabízí trvalou záchranu, jde jen o dočasnou, pozemskou tělesnou úlevu, která nemá z pohledu věčnosti trvalou hodnotu. Humánnost je podmíněna přirozeným zákonem tj. svědomím, a je podporována povinností, která je vymáhána zákonem. Agapé je výsledkem vnitřního působení Ducha svatého, které vede k ochotě projevovat lásku k Bohu a bližním všude tam, kde končí litera zákona a povinnost. Starosmluvní Boží lid nemohl milovat bezpodmínečnou láskou jako Kristus, protože stará smlouva příchod Krista teprve slibovala a očekávala. Stará smlouva neznala bezpodmínečnou lásku agapé, protože Kristus ještě nevyjevil v čase a prostoru svoji věčnou agapé - bezpodmínečnou oběť za hříchy svého lidu. Stará smlouva vyžadovala dokonalé plnění zákona. Ten mohl splnit jen Kristus. Stará smlouva slíbila věčnou Boží spásu všem těm, kdo věřili, spoléhali a čekali na budoucí příchod Mesiáše a Boží milosrdenství - milost:

• Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. (Ž 147:11)

Nová smlouva člověka vysvobozuje od zákona smrti. I pro nás platí to, co říká Pavel:

• Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. (1K 9:21)

Je rozdíl mezi právním dodržováním litery zákona, nebo být motivován samotným Kristem v němž jsme uschováni, totiž pokřtěni. Dnes k nám nemluví litera zákona, ale Kristus sám:

• Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Žd 1:1-2)

Mojžíš prorokoval koho má Izrael poslouchat:

• Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka [Ježíše] jako jsem já. Jeho budete poslouchat. (Dt 18:15)

Teprve Kristus představil nový, dokonalý zákon milosti. On sám se stal novým, věčným knězem, a tím překonal starou smlouvu i zákon. On se stal naším novým zákonodárcem i soudcem; On je naším zákonem a standardem lásky:

• Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona. (Žd 7:12)

Ježíš se před očima Petra, Jakuba a Jana proměnil do oslnivé slávy:

• Tu přišel oblak a zastínil je [Ježíše, Mojžíše, Eliáše, Petra, Jakuba a Jana] a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte." Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. (Mk 9:7-8)

Mojžíš (Zákon) i Eliáš (proroci) ustoupili, aby uvolnili cestu Ježíši, na kterého neustále ukazovali. Evangelia popisují naplnění staré smlouvy a nástup nové smlouvy. Stará smlouva, včetně desatera, se stala vyvýšením Krista příliš nízkým standardem pro církev, Boží tělo a chrám v němž přebývá Duch svatý:

• Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého." Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec... (Mt 5:43-48)

Ježíš rozlišuje dva druhy lásky. Ta první, je jistá náklonnost, kterou dobře znají pohané i celníci se svědomím, prostě všichni přirození lidé. Vybíráme si životního partnera podle krásy, zdraví, schopností a přitažlivosti. Totéž platí o našich kamarádech. Svoje děti milujeme protože jsou naše. Nesympatickým lidem se přirozeně vyhýbáme atd. Na podmíněné náklonnosti není nic špatného. Přirozená náklonnost není sama o sobě hříšná. Tuto přirozenou podmíněnou náklonnost ale nemůžeme zaměňovat za bezpodmínečnou lásku - agapé, kterou nám představil skrze novou smlouvu Pán Ježíš Kristus. Agapé je láska, která má naprosto jinou kvalitu:

• Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1Pt 3:18)

Zde vidíme projev nejvyšší lásky bez podmínek. Spravedlivý obětoval sám sebe za nespravedlivé. Ježíš Kristu zemřel za své nepřátele! Pokud jsme žili bez Boha a Krista, byli jsme poslušní Satana a jeho démonů:

• v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Ef 2:2)

Ježíš Kristus svým životem představil bezbožnému světu princip nové lásky, jenž byl v době staré smlouvy naprosto neznámý. Mojžíšovský zákon, včetně desatera, sloužil smrti, nezůstal tedy nejvyšším mravním kodexem navždy. Tím nejvyšším mravním kodexem se stal sám Ježíš Kristus (1K 9:21) a jeho učení skrze apoštoly. S Jeho příchodem, ukřižováním, z mrtvýchvstání a nanebevstoupením se vše změnilo. Svojí smrtí Kristus dokonal dílo spásy, vzkříšený se vrátil k Otci, usedl po Boží pravici a vládne svému lidu. Místo po Boží pravici není místem, kde Král králů a Pán Pánů odpočívá, ale je místem výkonné moci. On je příčinou smíření člověka s Bohem a jen On je zdrojem agapé lásky, která se stala novým přikázáním:

• 'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'. (Lk 10:27)

Bez Kristova kříže nemůže žádný člověk milovat láskou agapé. Plné pochopení principu agapé je možné jen na základě poznání Božího syna a slova, které nám bylo svěřeno:

• V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. (1J 4:9-11)

Milovaní, milujete Boha celým svým srdcem, byli jste smířeni s Bohem skrze Pána Ježíše Krista, projevujete stejnou lásku jako má Kristus k nám, i vůči ostatním? Ten, kdo toto přikázání opomíjí a nerozhodl se milovat nezištnou láskou stejně jako On, zklamal. Je čas se znovu zamyslet nad mírou lásky a milosrdenství, které Pán prokázal nám a zda jsme si skutečně zamilovali Boha v jeho plnosti a všemi důsledky.

• Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den. (Žd 10:24-25)

- pst -