Drazí v Kristu! 

S lítostí a povzdechem konstatuji, že jste rezignovali na dopisy či příspěvky vašich čtenářů. Nevím, je-li to dočasný jev nebo můj zdánlivý dojem, ale to, co je možné si v posledním ZODu č. 88 přečíst, mě až na výjimky opravdu nečiní šťastným. Možná si teď říkáte – proč nenapíše něco o těch „výjimkách"?, možná bychom udělali výjimku a jeho příspěvek otiskli. Inu, to máte tak. Mám za to, že by to mělo být naopak! Výjimkou by mělo být, že otisknete něco, co nedělá křesťana šťastným. Něco, co ho nenaplní láskou a vděčností k našemu Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu, pravému Bohu a věčnému životu (1J 5:20).

Kéž se nad vámi Bůh smiluje a dá vám poznat Sám sebe, moc Jeho vzkříšení a účast na Jeho utrpeních, abyste dospěli ke vzkříšení z mrtvých! Kéž se vás Kristus zmocní, abyste se mohli zmocnit toho, čeho chce On, abyste se zmocnili a ne vy sami v sobě, neboť nepatříte sami sobě, ale bylo za vás draze zaplaceno výkupné, takže patříte Bohu, jste Jeho dílo a máte chodit, jak je důstojné Boha a Jeho povolání do Jeho království a slávy. Amen.

Sami sebe se ptejte a můžete se ptát samozřejmě i Pána: „Líbí se Ti, Pane, co jsme poslali Tvým ovcím v posledním ZODu? Je to, co jsi chtěl, aby četli? Je to, co děláme, tím, co chceš, abychom dělali? Obstojí to před Tvou soudnou stolicí Kristovou? Anebo to shoří? Je to zlato, stříbro, drahé kameny nebo dřevo, seno, sláma? Budeme za to odměněni nebo utrpíme škodu?" Radím vám, přátelé, ptejte se raději zavčas. Později může být příliš pozdě!

V Kristově lásce váš bratr v Kristu,

Stanislav V. Brno

Dopis č. 236, 4.4.2006

V ZODu č. 80, str. 45 byl otištěn dopis bratra Stanislava V. a také odpověď na tento dopis. (Pozn. redakce)

Milý brat, alebo pisateľ v Pánu.

Dostal sa mi do rúk Váš časopis „Zápas o duši." Chcem reagovať na článok „Předvolební zamyšlení" od Pavla Kábrta, ktorý píše, čo všetko spáchal komunizmus. Je pravda, čo všetko spáchal, ale čo páchá dnešná demokracia na obyčajných ľudí? Páči sa tento režim Ježíšovi Kristovi? Určité nie. To, čo sa teraz robí, to nikdy za socializmu nebolo: Pornografia, programy v televízii Vyvolení, Zámena manželiek. Sex vo filmoch i cez deň, hrozná morálka, ako pred potopou, alebo život v Sodome-Gomore (katastrofa). Vďaka Bohu, že tento režim nenastal v r. 1968. Ľudia by nemali kde bývať, to by bolo bezdomovcov (za socializmu neboli), to by bola bieda. Ja som pracoval 39 rokov, teraz ma bez dôvodu prepustili, za socializmu to neexistovalo. Tento pisateľ píše, že za komunizmu jedni mali nadbytok a iní hladoveli. Je tomu dnes inak? Prečo je v Prahe toľko žobrákov? Má Boh z takého režimu radosť? Aké to je ovocie vlády? Európska únia je od diabla, lebo nechce, aby im Boh pomáhal. V zj. Jána sa píše o zavádzaní čipu na ruku kvôli obchodu a to chcú európske štáty dosiahnuť. Ďalej autor článku píše o diktatúre komunizmu. Učiť sa v školách cudzie jazyky, nie je to diktát? Mnohí predavači musia pracovať v nedele nasilu. Sú také pracoviská, kde nesmú, robotníci medzi sebou ani slovo, ako v otroctve a za akú mzdu. Pisateľ je iste mladý, nezažil zlatý socializmus, to bol najlepší režim, ako som ja na svete. Koľko životov padlo za tohoto režimu v podsvetí?

Koľko detí bolo unesených a zneužitých od 17.11. 1989? (jeden z najhorších dní v dejinách ľudstva) Ja som od malička veriaci, nikto ma do strany nevolal, ani sa žiaden neprenasledoval pre moju vieru, lebo som nebol proti režimu. Prenasledovali len tých, čo boli za takúto demokraciu, ktorá sa Bohu určite nepáči. Bývale Československo rozdelil satan, takisto Juhosláviu a ZSSR. Koľko tam padlo nevinných ľudí? Týchto ľudí maju na vine Gorbačov, Karol Vojtila, Lech Walensa a iní podobní demokrati. Čo je to dnes za režim keď sa vyhráža manžel manželke zabitím a je stíhaný na slobode? Obyčajný robotník sa má dnes najhoršie, lebo ak sa ozve v práci, okamžite letí na ulicu bez pardonu. Za socializmu sme sa mohli ozvať, nevyhodili žiadneho. Bolo oveľa lepšie. Keby autor bol vtedy žil, určite by takýto článok nebol napísal, je zrejme mladý a má dobrý flek [je 57-letý voják armády spásy, pozn. redakce]. Doprava bola skoro zdarma, potraviny lacné, raj na zemi okrem hriechu. Demokracia nesiaha ani po členky socializmu. Ja nikdy nebudem súhlasiť a chváliť tento demokratický systém, nikdy, nikdy, nikdy.

– Dopis č. 299, Anonym, Český Těšín –

Vážení!

Nedávno som obdržala ďalšie číslo časopisu Zápas o duši č. 88, ktoré je už v českom jazyku, a to je jeden z dôvodov, pre ktorý tento časopis už ďalej nemienim odoberať. Ale tiež aj preto, že na Slovensku vychádza obdoba tohto časopisu Zmena a rast, ktorý mi postačuje. Preto ani na tento Váš časopis nebudem finančne prispievať, pretože mám nízky dôchodok a spustu peňazí miniem na lieky, lebo som chorá.

Nemôžem však pri tejto príležitosti nereagovať na jeden článok pod názvom Předvolební zamyšlení. Pripadá mi to ako predvolebná kampaň, ktorá má nasmerovať človeka, aby správne volil – ale koho? U vás v Čechách je pri moci sociálna demokracia (predpokladám že úspešne), pretože v Čechách je lepší poriadok ako na Slovensku, kde vládnu tzv. kresťanskí demokrati, čiže pravica. V spomínanom článku takým razantným spôsobom zatracujete komunizmus, ako by bol horší ako fašizmus a nacizmus. Aj o tzv. kapitalistoch, čiže súkromných podnikateľoch, sa vyjadrujete vcelku kladne, hoci podľa mňa títo sú skutočnými vykorisťovateľmi, pretože zamestnávajú málo ľudí, ktorí sú maximálne vyťažení, len aby majitelia mali čo najviac, aby sa dostali k miliónom. Toto nemôžete poprieť. Ale čo dobrého sa urobilo od r. 1989 okrem toho, že bola uvoľnená náboženská sloboda? Vari tie tisíce bytov, tovární, nemocníc, škôlok, škôl, vyspelé poľnohospodárstvo, atď. – to všetko sa postavilo za tohto nového režimu? Ba práve naopak. Všetko dobré, čo sa postavilo, sa teraz rozpredáva do zahraničia a naši občania musia odchádzať za prácou tam, ako kedysi v 30-ych rokoch v čase hosp. krízy.

Je nad slnko jasnejšie, že ani jeden režim nie je a nebude ideálny a dostatočne spravodlivý, ale že musí dôjsť k zmene srdca človeka, k vnútornej premene, ale ktorá politická strana z toho veľkého množstva, ktoré vyrástli ako huby po daždi je schopná takýto spravodlivý režim nastoliť? Podľa mňa žiadna! Lenže niekto vládnuť musí, pričom podľa tohto článku tí vaši kresťanskí demokrati sú zrejme najvhodnejší. Tí už nenesú na sebe dedičstvo inkvizícií a rôznych zločinov v mene Boha? Tak prečo terajších komunistov považujete, ako by oni boli napáchali to, čo sa stalo v minulosti – ak to ovšem neje hodne zveličené. Píšete, že výsledkom komunizmu bola, okrem iného, devastácia morálnych hodnôt – akých? Veď aká je teraz morálka? Ako sa rozmáha prostitúcia, pornografia skoro v každom časopise – toto vari bolo za socializmu? Hovorím socializmu, pretože sa budoval socializmus, nie komunizmus. Veď vtedy sa také vecí na verejnosti nepropagovali, ale boli doslova zakázané! Ani zločinnosť a kriminalita rôzneho druhu neboli na takej vysokej úrovní ako je tomu teraz. Len to prosím nezdôvodňujte tým, že toto si doniesli z minulého režimu. …

Ale už sa nebudem rozpisovať. Ešte záverom by som chcela podškrtnúť, že socialistický režim by bol býval zvrhnutý aj bez ohľadu na nábož. slobodu – ale preto, aby sa zmenilo spoločenské zriadenie, aby prišiel kapitalizmus, ktorého ničivé dôsledky už po 16-ich rokoch dobre vidno. A pokiaľ to hodnotíme z Božieho hľadiska, muselo k tomu dôjsť preto, aby sa evanjelium hlásalo intenzívnejšie ako dovtedy a súčasne aby bolo po tej druhej stránke horšie a horšie, aby tento svet dospel postupne k svojmu koncu, ako je to aj napísané. To je všetko. Záverom Vám prajem do Vašej práce veľa zdaru a ostávam s pozdravom

P.S. Na tento môj list mi nemusíte odpovedať

– Martin 17.4. 2006 –

Drazí v Kristu,

chtěl bych vám poděkovat za to, jak věrně sloužíte Božímu lidu vydáváním časopisu Zápas o duši. Zároveň bych vás chtěl ve vaší práci povzbudit. Rozhodl jsem se napsat tento dopis poté, co mi bylo doručeno dubnové číslo Zápasu o duši. Při jeho pročítání jsem byl potěšen a povzbuzen – jeho obsah je aktuální, články vedou ke Kristu, slouží k duchovnímu růstu, jsou vybrány citlivě a tematicky na sebe navazují.

Za ty dva roky, co odebírám ZOD, jsem byl také nemile překvapen, když jsem se ze zveřejněné korespondence dozvěděl, že existuje ze strany mnoha bratří v naší zemi velký nesouhlas k biblickému učení o Boží svrchovanosti v otázce spasení člověka. Do té doby jsem si dostatečně neuvědomoval, že v evangelikálních sborech existuje takovýto nesoulad. Zároveň jsem byl četbou Zápasu o duši utvrzen v požehnaných pravdách týkajících se Boží svrchovanosti, kterým jsem věřil již dříve.

Také mne zaujaly studie o židovském národě a tisíciletém Kristově království, které jste před časem zveřejnili. Donutily mne hlouběji přemýšlet o tomto tématu. Stále se domnívám, že máme závažné exegetické důvody pro přijetí premiléniaristického pohledu na tisícileté království, i když jsem nyní opatrnější a ochotnější ustoupit. Raduji se, že nás spojuje víra v druhý příchod našeho Pána v moci a slávě, i když v chápání jednotlivostí se můžeme lišit.

Když jsem si u vás objednával pravidelné zasílání časopisu Zápas o duši, nabídli jste mi starší čísla, tak prosím, kdybyste mi je poslali. Zdravím také manžele Suchomelovy, které jsem směl osobně poznat, když před časem navštívili sbor ve Strakonicích. S přáním Božího požehnání

– Luboš J., Volyně,

dopis č. 274, 12. 4. 2006 –

Milá Klárko a Pavle,

…V podstatě hltám, když se mi někde naskytne duchovní strava, shromáždění máme takové malé skupinkové teď u nás doma. Je to to shromáždění, na kterém jste byli tenkrát i Vy a s velkou radostí na to vzpomínám, ale ještě víc mě nasytilo to povídání s vámi u nás doma. Tenkrát jsem se jakoby vrátila do studentských let, kdy jsme takto debatili se studenty a na ty pravdy Boží jsme si přicházeli nějak sami a ne že to do nás někdo nahustil. Brala jsem to pak více jako skutečnou pravdu, protože jsem si ji uchopila sama. Tento stejný pocit mívám, když čtu Zápas o duši, proto si myslím, že časopis nemá obdoby, svým obsahem ale i způsobem sdílení je jedinečný. Dává jednoduše prostor člověku domyslet ohromné Boží skutečnosti ve svém nitru… Nikde nic podobného neprožívám. Nevím, jestli je chyba na mé straně, ale myslím, že je to tím, že ve shromážděních se opakuje pořád to stejné dokola… A já, jako dítko věřících rodičů, věřící až kam sahá má paměť, už vím, co který bratr řekne a jak se bude modlit… Na čí straně je chyba? Nevím! Ale vím, že chci a potřebuji Boha zakoušet každý den znovu a nově, vždyť On přece JE neobsažitelný… A to je to dobrodružství, po kterém vlastně touží každý a co pro nás Bůh zamýšlel… Proto jsem nadšena Pavlovým článkem, že máme být posedlí Kristem, protože ON, opravdu On je to vzrušení, které lidé (i věřící) hledají všude možně, jenom ne v něm, protože ta strnulost a unylost církevních tradic nám pohled na Krista úplně pokřivila…

Klárko a Pavle, moc ráda bych si s vámi pokecala jako tenkrát u nás. Ve vaší přítomnosti jsem v našem domě cítila bezpečí, dobrodružství a ten klid… JUPÍ

– Vaše vděčná Eva P. –