Otázky ze Zimní konference Zápasu o duši

Úvod

Písmo říká, že nesmírný poklad evangelia neseme jako nová stvoření v hliněných nádobách, doslova střepech. Milostiplné nové stvoření, které touží potěšovat Boha celým svým životem, stále ještě vězí v padlém těle plném hříšných sklonů a návyků (2K 4,7). Musí to tak být, aby bylo patrné na prvním místě nám samým, že to není naše moc a naše zásluha, která nám přináší spásu, posvěcení a schopnost potěšovat Boha svatým způsobem života. Z tohoto důvodu je křesťanský život zápasem o poslušnost a posvěcení! A může se stát, že naše cíle budou mnohé a všelijaké. Přitom však ne v souladu s Boží vůlí, zaměřené na Boží slávu, vedoucí k našemu posvěcení a růstu a budující svaté i nevěstu Pána Ježíše Krista, církev. 

Cíl nebo cíle křesťanů totiž na prvním místě nesměřují do tohoto světa a věku, který pomine. Nehledíme na tento svět jako na svůj domov. Jsme zde cizinci bez domovského práva (1Pt 2,11). Protože nás Pán Ježíš ze světa vyvolil, svět nás nenávidí (J 15,19). Náš skutečný cíl je nebeské povahy. Jde o to oslavit Boha a jeho Syna Ježíše Krista poslušným a svatým způsobem života v tomto věku tmy a bezbožné zloby. Jsme sůl země a světlo světa. Náš cíl je projít tímto věkem a jeho temnotou do nebeského domova jako poslušné děti k Boží slávě. Pán Ježíš zmateným, vystrašeným, ale zároveň i holedbajícím se služebníkům a přátelům řekl:

V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. Kdyby tomu tak nebylo, říkal bych vám, že vám jdu připravit místo? (J 14,2)

Bible je cele vydechnutá Božím Duchem, každičké slovo v ní. Pavel psal Timoteovi, že dobrá znalost Písma dává moudrost ke spasení vírou v Pána Ježíše Krista a připravuje každého Božího člověka ke každému dobrému dílu (2Tm 3,15–17). Písmo učí, napravuje, usvědčuje a vychovává ke spravedlnosti. To všechno můžeme označit za cíle křesťanského života. 

Dnes jsem vybral z Písma oddíl, který nám pomůže o něco více porozumět, jaké jsou naše cíle, co máme mít na zřeteli. V odpovědi na otázku jistě nelze v jednom článku vyčerpat všechny roviny a směry a obsáhnout vše, co souvisí s cílem a smyslem křesťanova života. Nad cíli a cílem křesťanského života lze jistě rozjímat z mnoha různých úhlů pohledu a jistě najdeme mnoho dalších důrazů a principů i oddílů Písma, které nám pomohou najít naše cíle v souladu s Boží vůlí a k Boží slávě. Kéž vám Pán Bůh požehná v modlitbách i studiu jeho slova. Náš dnešní text je z Efezským 4,1–14. 

Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: „Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.“ Co jiného znamená „vystoupil“, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. (Ef 4,1–14)

V textu uvidíme naše povolání. Pochopit podstatu našeho povolání Bohem nám jistě pomůže lépe najít cíl, ke kterému máme směřovat. Uvidíme jeden lid, stejné povolání, a proto i stejný cíl. Toto povolání je výsledkem vítězství Ježíše Krista na kříži, jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Uvidíme, že Pán Ježíš na kříži zajistil vítězství, zaopatřil a obdaroval Boží lid Božími dary, aby mohli křesťané své povolání naplnit. Petr svědčí unášen Duchem svatým, že…

… všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2Pt 1,3)

Zbožný život k Boží slávě je velmi obecně řečeno náš cíl v tomto světě. Podívejme se na to trochu podrobněji.

NAŠE POVOLÁNÍ 

Vážnost povolání

Pavel napsal v prvních třech verších: 

Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.

Pavel volá, zve, vybízí, prosí, ale také napomíná efezské svaté, aby jejich život důstojným způsobem vyjadřoval vážnost, váhu a slávu povolání, kterého se křesťanům dostává. Tato váha a sláva je daná za prvé podstatou, slávou a váhou toho, kdo povolává. Je to svatý Bůh. Stvořitel a Pán všeho stvoření i všech věcí. 

Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně. Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí. (Ž 47,2–3)

Za druhé pramení vážnost svatého povolání křesťanů z toho, kdo byl povolán a za jakou cenu. Byl povolán hříšník, dřívější bezmocný otrok hříchu. Nepřítel svatého Boha, ten, kdo miloval tmu. Nyní je však Boží služebník a jeho dítě. To vše za nesmírnou cenu oběti Božího Beránka, Pána Ježíše! 

I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony. (Ko 1,21–22)

Charakteristické znaky povolání

Bůh, který je svatý, volá své vykoupené děti z otroctví hříchu. K jakému cíli? Ke svatosti! Život hodný Kristova povolání má pode Písma nést charakteristické, zbožné znaky. A růst do těchto charakteristických znaků zbožnosti je jedním z cílů křesťana i celé církve. Pavel zde jmenuje skromnost, tichost a trpělivost. Takoví máme být v jakékoli situaci, dokonce i v těžké nebo vyloženě zlé. Máme zde tedy jasné cíle, týkající se našeho charakteru. Bez dosažení těchto cílů nedosáhneme žádných dalších, které pro nás stanovil Bůh. Máme zrát a růst do podoby Pána Ježíše Krista. Protože on je tichý a pokorného srdce, jak říká v Matoušovi 11,29.

Máme jeden druhého snášet v lásce. Láska je největším určovacím znakem Kristových učedníků, podle kterého nás má svět rozpoznávat (J 13,35). Výraz snášet se v lásce v sobě zahrnuje i trpění škody. Láska miluje, i když jí to stojí mnohé. Cílem křesťana a církve tedy je i růst v obětující se lásce po vzoru Ježíše Krista! 

Druhý verš ukazuje, že pokora, tichost a trpělivost jsou dobré nástroje lásky a cílem lásky pak je usilovat o zachování jednoty, a tedy růst k dokonalé, harmonické jednotě a pokoji Kristova těla, církve, jak stojí ve verši třetím. Všechny tyto zbožné věci v nás působí Bůh mocí svého svatého Ducha a slova. 

A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti –, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. (Fp 2,12–13)

Tato dokonalá a harmonická jednota, kterou zachováváme a ve které rosteme, je tedy také naším cílem. Pavel o ní mluví ve verších 4–5, kde ukazuje, z čeho pramení. Křesťané mají usilovat o její zachování. Jednota je daná, pramení ze samé podstaty evangelia Kristova. Jedno je tělo církve, jeden je Duch svatý, který sestoupil o letnicích, a jedna je slavná naděje jednoho Božího lidu – život věčný ve slávě Boží! Jeden je Spasitel a Pán, jedna je spasitelná víra křesťanů. Jeden je křest Duchem Božím do těla Kristova. A jeden je Bůh Otec, který působí skrze všechny své děti a ve všech svých dětech. 

Bůh sám odstranil mocí evangelia největší překážku jednoty. Smířil nás v Kristu se sebou samým a smířil své děti i mezi sebou. Byla odstraněna zeď mezi Židy a pohany Kristovým křížem a byla odstraněna zhoubná moc hříchu v lidských srdcích. Hřích už nad námi nepanuje, a proto jsme schopni a zároveň povinni nejenom zachovávat jednotu, ale i růst v jednotě a mocí Božího Ducha odstraňovat tělesné překážky jednoty. 

Dokonalé dary, prostředky k naplnění našeho povolání

Abychom do této dokonalé a harmonické jednoty mohli růst, abychom o ni mohli v tomto světě úspěšně usilovat a budovat ji, dal Bůh, Pán Ježíš Kristus církvi dary. Učinil církev rozmanitým společenstvím, tělem mnoha potřebných údů. O darech Pavel píše jako o veliké milosti. Tuto milost na nás Bůh v Kristu bohatě vylil díky vítězství Ježíše Krista na kříži. Je to dostatečná, plná milost, protože měřítkem míry a pramenem této milosti je sám Kristus, Beránek Boží bez vady a poskvrny, kterého dává sám Bůh Otec lidem. Boží Mesiáš podle prorockých slov Žalmu 68,19 zvítězil, a proto Pavel zapsal:

Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: „Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.” (Ef 4,7)

Cílem jednotlivých křesťanů je tedy i rozpoznání svého obdarování a používání darů k budování svatých. Obdarování svatých a celé církve je plné, dostatečné. Jsme plně zaopatřeni k tomu, abychom dosáhli všech cílů, které před námi stojí jako před Božím lidem, jako před Božími dětmi, jako před tělem Kristovým, církví. O církvi čteme v Písmu, že je Boží dům, sloup a opora pravdy. A my podle Pavla máme své dary používat k budování tohoto Božího domu.

Pán Ježíš nás dokonale zaopatřil a obdaroval, abychom sloužili v Božím domě. Podle verše dvanáct doslova budujeme tělo Krista svou oddanou, poslušnou a láskyplnou službou! K tomu směřujeme a to je naším úkolem a cílem. Budovat Kristovo tělo, aby rostlo v poznání Pána Ježíše Krista a v jednotě víry. Vidíme, že v Efezským 4,1–14 je duchovní jednota křesťanů velmi silným tématem. Máme usilovat o zachování jednoty a růst jednoty (v. 3). A máme směřovat a jednoho dne i dosáhnout jednoty víry a poznání Pána Ježíše Krista (v. 13). Protože to je způsob, jak se stát zralým člověkem podobným Pánu Ježíši Kristu. Jde o nejkrásnější cíl nás všech již zde na zemi, abychom byli co nejvíce podobní Kristu Ježíši, a tak oslavili Boha Otce i Syna Božího. 

Dorůst zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti je obrovský, nádherný cíl. Doslova to znamená, že takový zbožný muž či zbožná žena postaveni vedle Pána Ježíše Krista a posouzeni, poměřeni mírou jeho svatosti a spravedlnosti obstojí. Oni obstojí vedle svého Pána měřeni jeho mírou! Oni obstojí ke slávě Krista pod tlakem všech okolností, zkoušek a bouří tohoto světa. Oni obstojí pod palbou a útokem všech zlých sil. Pavel napsal:

Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. (Ef 4,14)

Zdá se to nemožné, přesto tady Pavel píše, jakými máme být zde v tomto zlém, hříchem poničeném světě, v tělech, ve kterých stále přebývají hříšné sklony. Tak veliký a svatý je cíl, jaký mají všichni křesťané bez rozdílu. Máme dorůst do Krista a obstát měřeni samotným Kristem tady a teď v tomto padlém světě. Náš text nepíše o okamžiku, kdy už budeme s Pánem Ježíšem ve slávě. To je náš konečný, věčný cíl, být s ním v jeho slávě. Jan napsal doslova:

Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. (1J 3,2)

Tato plnost jistě přijde, ale Pavel píše, že nás Pán Bůh ve svém Synu Pánu Ježíši Kristu dokonale zaopatřil a obdaroval, abychom byli tady v tomto temném světě duchovně dospělí křesťanští muži a ženy. Abychom zde byli schopni obstát. Abychom byli schopni obstát, až nás Bůh Otec bude měřit mírou Kristovy plnosti. Tak Bohu každý přinese svým životem tu největší možnou slávu. Tak spějme k cíli všichni služebníci Kristovy milosti. Amen.