Recenze knihy A. W. Pinka

1. O autorovi

Arthur W. Pink (1886–1952) se narodil v anglickém Nottinghamu do křesťanské rodiny. V mládí ovšem vstoupil do Teosofické společnosti (tehdejší oblíbené gnostické organizace). Arthur stoupal v hierarchii společnosti rychle vzhůru. Pravděpodobně by se stal vůdčí osobností spolku, kdyby Bůh ve své svrchovanosti nezasáhl. Mladého Arthura, jenž hodlal promluvit na setkání společnosti ve svém domě, během přípravy proslovu hluboce zasáhl verš z knihy Přísloví 14,12: 

Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.

Tři dny vnitřně bojoval usvědčen mocí Božího slova a nevycházel ze svého pokoje. Nakonec během proslovu veřejně vyznal Krista prostřednictvím textu z listu Římanům 1,16: 

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (ČSP)

Dva roky po této události (1910) se mladý Arthur vydal do Spojených států amerických, kde hodlal navštěvovat Moody Bible College (Moodyho biblickou školu), jelikož došel k závěru, že většina křesťanských vzdělávacích institutů v Anglii podlehla tlaku liberalismu a tzv. vyšší kritiky, která znehodnocovala autoritu a důvěryhodnost Božího slova. Záhy se začal věnovat pastorační, kazatelské a publikační činnosti. Střídavě působil na různých místech ve Spojených státech amerických, v Anglii a Austrálii.

Arthur W. Pink, ovlivněn reformovanou a puritánskou teologií, horlivě hájil opomíjenou pravdu Písma ohledně Boží svrchovanosti, lidské zkaženosti a zodpovědnosti či ospravedlnění na základě pouhé víry. Zanechal nesmazatelnou stopu ve světě křesťanského myšlení a učení. Iain Murray, současný britský kazatel a spisovatel, považuje Arthura W. Pinka za „jednoho z nejvlivnějších evangelikálních spisovatelů druhé poloviny 20. století“. Ovlivnil známé kazatelské osobnosti 20. století jako např. Martyna Lloyd-Jonese či Douglase Jonese. Navzdory své rozsáhlé činnosti zemřel v ústraní roku 1952. K významným dílům Arthura W. Pinka patří knihy: The Sovereignity of God (Boží svrchovanost, 1918), Profiting from the Word (Užitek z Božího slova, 1930–32), The Life of Elijah (Život proroka Elijáše, 1940–42), Gleanings from Paul (Úvahy z Pavlových listů, 1944–49). Značná část jeho knih vznikla na základě kompilace článků, které postupně zveřejňoval ve svém měsíčně vydávaném magazínu Studies in the Scriptures (Studie z Písem, 1922–1953).
 

2. O knize

Dříve, než vám vylíčím některé myšlenky, na něž mě četba knihy Střípky poznání Krista (Arthur W. Pink) přivedla, položme si důležitou otázku: Kdo je to křesťan? Přemýšleli jste o významu tohoto pojmu? Poprvé takto nazvali Kristovy učedníky již v prvním století v Antiochii – v místě, kde misijně působil apoštol Pavel a Barnabáš (Sk 11,26). Každý poctivý učedník následuje svého učitele. Naslouchá mu, učí se od něj, napodobuje ho. Křesťan neboli „kristovec“, jak lze tento termín rovněž přeložit (ČSP), je jednoduše následovník Ježíše Krista. Následování Krista ovšem přesahuje běžný vztah mezi žákem a učitelem, na který jsme zvyklí ze školního či řemeslného prostředí. Následování Krista je pro křesťana smyslem a podstatou života (L 14,26–27.33). Ježíš Kristus zbavil dotyčného vin a hříchů před spravedlivou a svatou Boží tváří, obětoval se za něj (Mt 1,21; Ko 1,20). Co může být pro křesťana důležitějšího než poznání toho, který ho zachránil před věčnou záhubou? Jak říká A. W. Pink: „Nemůžeme vystoupit k Bohu, a tak sestoupil k nám.“ Co může být pro křesťana krásnějšího než poznání toho, který kvůli nám sestoupil z nebeské slávy, aby nám zajistil věčný život, radost a pokoj ve své přítomnosti?

Ačkoli to může některým lidem znít neuvěřitelně, poznávání Krista převyšuje nejen kapacity lidského intelektu, nýbrž i časové možnosti smrtelníkova života. Vše, co se v životě o Ježíši dozvídáme, jsou pouhé Střípky poznání Krista. Ne že by snad Boží slovo k poznání Krista neposkytovalo dostatek materiálů, naopak! Písmo nám toho nabízí více, než jsme schopni vstřebat. Avšak v porovnání s hlubinami poznání, do nichž se ponoříme na věčnosti, nyní přijímáme nepatrné doušky duši občerstvující pravdy. Je to způsobeno stavem, v němž se nacházíme. Důsledky hříchu na nás v tomto padlém a Bohu vzdáleném světě stále doléhají. Kráčíme po úzké stezce poznání pravdy vedoucí k životu a ta bývá strastiplná, nebezpečná a trnitá. Vede nás však k poznání samotného Syna Božího. Na své pouti usilovně shromažďujeme malé střípky pestrobarevných sklíček ve snaze poskládat mozaiku Spasitelovy osobnosti. Ne vždy se nám povede jednotlivé kousky uspořádat správně. Výsledný výjev bývá mnohdy neúplný a zkreslený. Není to způsobeno nedokonalostí zkoumané předlohy, nýbrž omezenými možnostmi těch, kdo se snaží Krista vylíčit. Jednoho dne ale staneme Pánu tváří v tvář. Uzříme jeho podobu v plnosti – neporušeně a bez omezení (1J 3,2). Slepé oči prohlédnou, opona hříchem poškozené lidské mysli se zvedne a naše srdce vystoupá do výšin radostné blaženosti, kterou tak dychtivě vyhlíželo. Do té doby je nám uloženo poznávat a následovat Krista pomocí prostředků, které nám k tomu Bůh štědře poskytl. Tušíte, o které prostředky milosti se jedná?

Nicméně, následovat někoho, koho neznám, je pošetilé, ne-li přímo pokrytecké. Mnohé současné návštěvníky církví naneštěstí neznepokojuje, že Krista, k němuž se horlivě hlásí, vůbec neznají. Opomíjí obecenství s Kristem na modlitbách a v Božím slově. Nepřemýšlí o Ježíši, jejich srdce nežízní po Kristu jako „dychtí laň po bystré vodě“ (Ž 42,2). Rozjímat o Králi králů a Pánu pánů jim za námahu nestojí, natož žít podle jeho příkladu. Zábavné pořady, sociální sítě a všelijaké další záliby poskytují větší potěšení. Honba za kariérou, majetkem či mezilidskými vztahy je přednější než společenství s Kristem. Arthur W. Pink výstižně podotknul: „Peníze nemohou koupit duši radost. Zdraví není zárukou štěstí. Krásný domov neuspokojí srdce. Pozemští přátelé, ať už jsou sebevěrnější a nanejvýš milující, nemohou vemluvit pokoj do hříchem pošpiněného svědomí ani udělit věčný život.“ V citovaném výroku slyším ozvěnu Kristových slov: „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?“ (Mk 8,36).

Někteří lidé dokonce nedovedou ani vysvětlit, proč v Krista věří a co pro ně vykonal. Neznají evangelium a nejspíš je to ani netíží. Ježíš je pro ně přítel do nepohody, někdo, kdo je má rád takové, jací jsou (včetně hříchu), aniž by mu museli podřizovat svůj život, a na koho se můžou obrátit, když jde do tuhého. Jiní naopak evangelium znají, dovedou ho správně vysvětlit, jejich život ale dál volně plyne jako nezkrocené proudy dravé řeky, jež do svých vod strhává nečistotu z okolních břehů a peřejí. Přitom však „důkazem naší spásy v Kristu je, když napodobujeme jeho způsoby“.

Pro pravého křesťana je Kristus vzácnou perlou, pokladem skrytým v poli (Mt 13,44–46). Dělá vše, co je v jeho silách, aby se k němu přiblížil a aby ho lépe poznal. Jak tvrdí A. W. Pink: „Boží Slovo je křesťanovou potravou, společenství s Bohem jeho touhou, Boží zákon jeho potěšením.“ Není právě Kristus vtěleným slovem Božím (J 1,14)? Nepřivádí nás Kristus do společenství s Bohem Otcem (J 14,9)? Nepřišel snad Kristus naplnit Zákon a proroky (Mt 5,17)? Křesťan si život bez Krista nedovede představit. Kristus je pro něj drahokamem nevyčíslitelné ceny. Střeží ho a opatruje. Prohlíží si ho a obdivuje ze všech možných úhlů. Zkoumá ho prostým okem i pod drobnohledem. Dívá se na něj z každé strany, bedlivě pozoruje barevné odlesky jednotlivých plošek. Arthur W. Pink ve své knize Střípky poznání Krista postupuje zrovna tak. Vede čtenáře do úzkého a život proměňujícího obecenství s Kristem na základě Božího slova. Nabízí vhodný příklad pečlivého rozjímání o osobě Pána Ježíše Krista prostřednictvím Písma. Předkládá hutnou duchovní stravu, kterou je potřeba uvážlivě strávit. Jedná se o četbu, která uvádí srdce křesťana do Boží přítomnosti. Navykneme-li si trávit čas v Boží blízkosti, nebude trvat dlouho a začneme nést hojné duchovní ovoce po vzoru Pána Ježíše Krista k slávě Boha Otce a k užitku mnohých duší okolo nás, neboť „nedokážeme zůstat příliš dlouho ve společnosti Svatého, aniž by to na nás nezanechalo jeho otisk“.