Modlitba je zdrojem velikého povzbuzení
Bůh je připraven
Ptám se, zda se modlíš, protože modlitba je skutkem víry, z něhož plyne veliké povzbuzení.
Z Boží strany je všechno připraveno tak, aby modlitba byla co nejjednodušší, a stačí, aby se o ni lidé pokusili. Na jeho straně je všechno hotovo. Každé námitce předešel. O každou těžkost se postaral předem. Pokřivená místa narovnal a hrubá místa vyhladil. Člověk, který se nemodlí, nemá žádnou výmluvu.
Existuje cesta, jíž se každý člověk, ať je sebehříšnější a sebenehodnější, může přiblížit Bohu Otci. Ježíš Kristus otevírá tuto cestu obětí, kterou pro nás podstoupil na kříži. Svatost a spravedlnost Boha už nemusí hříšníky děsit a bránit jim. Jen ať volají k Bohu ve jménu Ježíše, jen ať se obhajují Ježíšovou vykupující krví, a naleznou Boha na trůnu milosti, ochotného a připraveného naslouchat. Ježíšovo jméno je stále platným cestovním pasem pro naše modlitby. V tomto jménu člověk může přijít blízko Bohu se smělostí a žádat s důvěrou. Bůh se angažuje, aby ho slyšel. Přemýšlej o tom. Není to povzbuzující?
Existuje Obhájce a Přímluvce, který stále čeká, aby přednesl modlitby těch, kdo skrze něho přicházejí k Bohu. Tento obhájce je Ježíš Kristus. Směšuje naše modlitby s kadidlem své vlastní všemocné přímluvy. Takto smíšené se nesou vzhůru jako sladká vůně před Boží trůn. Samy o sobě jsou naše modlitby chabé, ale silné a mocné v ruce našeho nejvyššího Kněze a staršího Bratra. Šek bez podpisu je jen bezcenným kusem papíru. Pouhým švihem pera získá na své ceně. Modlitba ubohého Adamova potomka je sama o sobě neduživou záležitostí, ale jakmile ji odsouhlasí ruka Pána Ježíše, mnoho zmůže. V Římě býval úředník, jehož úkolem bylo mít dveře stále otevřené, aby mohl přijmout každého římského občana, který se na něho obrátí o pomoc. Stejně tak je ucho Pána Ježíše otevřené k volání všech, kdo hledají milosrdenství a milost. Je náplní jeho úřadu jim pomáhat. Jejich modlitby ho těší. Přemýšlej o tom. Není toto povzbudivé?
Duch svatý je vždy připraven, aby pomohl našim slabostem při modlení. Pomáhat nám v našem úsilí mluvit s Bohem je součástí jeho zvláštního úřadu. Nemusíme být smutní a zoufalí ze strachu, že nevíme, co říct. Duch nám dá slova, pokud hledáme jeho pomoc. Modlitby Božího lidu jsou inspirovány Duchem Páně, jsou dílem Ducha svatého, který v nich přebývá coby Duch milosti a prosby. Jistě, Boží lidé mohou doufat, že budou vyslyšeni. Nejsou to jen oni, kdo se modlí, ale Duch svatý, který v nich žádá. Čtenáři, přemýšlej o tom. Není toto povzbuzením?
Sliby
Pro ty, kdo se modlí, existují nadmíru veliké a vzácné sliby. Co tím Pán Ježíš myslel, když říkal taková slova jako: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Mt 7,7-8). „A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“ (Mt 21,22). „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (J 14,13-14). Co tím Pán myslel, když vyprávěl podobenství o příteli uprostřed noci a o neodbytné vdově (Lk 11,5; 18,1)? Přemýšlej o těchto textech. Pokud tě toto nepovzbudí k modlitbě, pak slova nemají žádný význam.
Příklady
V Písmu jsou nádherné příklady moci modlitby. Nic není pro modlitbu příliš velké, příliš tvrdé nebo příliš těžké. Získává věci, které se zdají nemožné a nedosažitelné. Vyhrává nad ohněm, vzduchem, zemí a vodou. Modlitba otevřela Rudé moře. Modlitba vyvedla vodu ze skály a zajistila chléb z nebe. Modlitba zastavila slunce. Modlitba přivedla oheň z nebe na Eliášovu oběť. Modlitba převrátila Achítofelovu radu v bláznovství. Modlitba přemohla Sancheríbovu armádu. Proto Marie, královna Skotská, prohlásila: „Bojím se modliteb Johna Knoxe více než desetitisícové armády.“ Modlitba uzdravuje nemocné. Modlitba křísí mrtvé. Modlitba se stará o obrácení duší. Starý křesťan řekl Augustínově matce „Dítě mnohých modliteb nikdy nezahyne.“ Modlitba, bolesti a víra zmohou všechno. Nic není nemožné, když člověk ví, že byl Bohem adoptován. „Teď mě nech,“ jsou Boží pozoruhodná slova k Mojžíšovi, když se Mojžíš chystal přimluvit se za děti Izraele – jiný anglický překlad zní: „Zanech modlení.“ (Ex 32,10). Dokud Abraham žádal milosrdenství pro Sodomu, Pán pokračoval v dávání. Nikdy nepřestal dávat, dokud se Abraham nepřestal modlit. Přemýšlej o tom. Není to snad povzbuzení?
Co jiného by měl člověk chtít k dalšímu kroku ve víře, než věci, které jsem mu řekl o modlitbě? Co jiného by se mohlo udělat, aby byla cesta k trůnu milosti jednoduchá a aby se odstranily všechny překážky, přes něž by mohl hříšník na své cestě klopýtnout? Je jisté, že kdyby se takové dveře otevřely před ďábly v pekle, vesele by poskočili a propastí by rozezněli zvony radosti.
Kde se ale nakonec schová člověk, který opomíjí taková slavná povzbuzení? Co lze prohlásit na obhajobu člověka, který nakonec zemře bez modlitby? Mám strach, aby to nebyl také tvůj případ. Proto se se vší vážností ptám: Modlíš se?
Přeložila Julie Petrecká.
Předchozí kapitoly z knihy „Povolání k modlitbě“
1. Modlitba je nezbytná ke spáse člověka