Mnozí lidé jsou znepokojeni, jak hrubě se v poslední době někteří jedinci projevují na sociálních sítích. A problémem není jen politické hašteření nekřesťanů. K této smutné situaci přispívají i mnozí vyznávající křesťané. Sice připouštíme, že s diskusemi na sociálních sítích je opravdu něco v nepořádku, ale jen málokdo z nás se považuje za významnou součást daného problému.

Rád bych nabídl čtyři principy z Písma, které nám pomohou ctít Pána svým veřejným vystupováním i postojem svého srdce.

1. Láska předpokládá to nejlepší

… láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. (1K 13,7)

Často máme tendenci se přiklánět (a dávat lajky) na stranu těch, kdo patří do našeho názorového tábora. Na druhé straně o lidech, kteří k nám nepatří, tíhneme věřit tomu nejhoršímu a považujeme je za nepřátele. Máme sklon vykládat jejich výroky v tom nejhorším možném světle a vede nás to ke vkládání naštvaných komentářů pod jejich příspěvky.

Například bychom měli být schopni souhlasit s následujícími dvěma výroky:

a) Některé lidi Bůh povolává zůstat v těžkém manželství.

b) Existují situace, ve kterých má týraná manželka / týraný muž právo utéct do bezpečí.

Avšak při vložení těchto výroků na sociální sítě by mohly některé reakce na výrok č. 1 zahrnovat obvinění, že se autor modlářsky stará více o instituci manželství než o týrané oběti. V odpovědích na druhý výrok by autor mohl být obviněn z pobízení k rozvodu z nebiblických důvodů. Shodneme se, že je důležité chránit Boží instituci manželství, ale také bezpečí každého, kdo se nachází v rizikové situaci? Možná by nás to vedlo k plodné diskusi, jak tyto dva principy moudře aplikovat v těžkých situacích.

Jako další příklad nám poslouží různorodé reakce na covidovou epidemii. Sbory, které poslechly příkaz vlády scházet se jen online nebo nosit roušky, byly obviněny z klekání před císařem. A sbory, které pokračovaly ve scházení, byly obviněny ze zabíjení lidí šířením viru. Dokázali bychom si vzájemně důvěřovat a vlídně předpokládat, že se v této velmi nepřehledné a obtížné situaci každý sbor ze všech sil snažil jednat moudře a ctít Pána?

2. Přestaňte soudit

Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního? (Jk 4,11–12)

Smutným faktem o lidské povaze zůstává, že rádi soudíme ostatní. S tím souvisí skutečnost, že naprosto nesnášíme, když někdo soudí nás. To je toxická směsice na sociálních sítích, kde se lidé vyžívají v prohlašování soudů o svých oponentech. Cílem takových soudů není v mírnosti obnovit ty, kdo mohou být v omylu, zatímco chodíme v Duchu a hlídáme sami sebe (Ga 6,1). Cílem se zdá být zničení (nebo zrušení) našich nepřátel. Někdy odsuzujeme celé třídy lidí za hříchy několika špatných jedinců. Také jsem si všiml, že ty nejtvrdší soudy padají na hlavy těch, kdo nedávno přestoupili do druhého tábora.

Mnozí používají pejorativní výrazy (rasista, šovinista, tyran, liberál, chcimír, sluníčkář atd.) bez obav, že bychom mohli nesprávně vykládat jejich myšlenky a poničit jejich pověst (Mt 5,21–22). To se znásobuje neosobní podstatou sociálních sítí. Člověk ponechaný o samotě se svým elektronickým zařízením může napsat zraňující věci, které by přímo do tváře nikdy nikomu neřekl. Nepište na sociální sítě nic, co byste neřekli do očí člověku s jeho manželkou a matkou po boku.

To neznamená, že s ostatními nemůžeme veřejně nesouhlasit. Pavel konfrontoval Petra veřejně, když udělal veřejnou chybu (Ga 2,11–21). Neuchýlil se však k osobním útokům.

3. Buďte pomalí k mluvení

Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. (Jk 1,19–20)

Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. (Př 10,19)

Mnozí máme zkušenost, že jsme si na sociálních sítích přečetli něco štvavého, co nás nutilo zareagovat stejně. Zpomalte! Málokdy je nutné reagovat ihned.

Mnohé příspěvky na sociálních sítích jsou jen „tutovky“, které nadchnou členy našeho tábora, ale nijak nepomohou přesvědčit lidi jiného názoru. Vyjadřujeme se přesně a férově? Odráží náš přístup ovoce Ducha svatého (Ga 5,22–24) nebo jde o skutky lidské svévole (Ga 5,19–21)? Poctí váš příspěvek Pána a pomůže ostatním (Ef 4,29)? Ukažte svůj budoucí příspěvek zbožným přátelům, kteří vám mohou pomoci vyjádřit se laskavěji (Př 11,14). Elizabeth Elliotová nám moudře připomíná: „Nikdy nepropásni příležitost nechat pusu zavřenou.“

4. Buďte pokorní

Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno… (Ř 12,3a)

Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (Jk 4,6)

Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on. (Př 26,12)

Na sociálních sítích se pýcha může projevovat nenápadně. Když ostatní srážíme, můžeme tím bezvýhradně zdůrazňovat své vlastní ctnosti a nadřazenost: „Na rozdíl od vás, nám záleží na těch, kdo trpí pod útlakem.“

Jinou podobou pýchy je odmítnutí připustit, že bychom se ve svých názorech mohli mýlit nebo že bychom byli nevyvážení. Smutným prvkem covidové krize bylo, jak lidé na obou stranách mluvili s naprostou autoritou, aniž by vůbec připustili, že by se mohli mýlit. Bylo by lepší přiznat, že v rámci omezených poznatků děláme, co můžeme, a že se to v budoucnu může ukázat jako chyba.

Jistě bychom měli být pohotoví k pokornému úsilí o získání odpuštění, jestliže jsme se na sociálních sítích vyjádřili hříšně hrubě (Mt 5,23–24).

Jiný způsob vyjádření pokory je pohotově přehlížet problémové výroky ostatních.

Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. (Př 19,11)

 Spurgeon napsal, že muži ve službě potřebují jedno oko slepé a jedno ucho hluché.[1] Nebuďte přecitlivělí.

Závěr

Problém zraňující komunikace na sociálních sítích není nový. Písmo varuje před různými formami hříšné mluvy, se kterou se na sociálních sítích setkáváme. I když je dobré hlídat svá ústa, největší problém vězí v našich srdcích (Př 4,23). Pokud chodíme v Duchu, nebudeme se vyjadřovat ničivým tělesným způsobem (Ga 5,16). To je možné díky Kristovu vykupitelskému dílu, které nám garantuje odpuštění i osobní proměnu (2K 5,17).

Otázky k zamyšlení:

1. Zranilo vás něco, co jste četli na sociálních sítích?

2. Vyjádřili jste se někdy na sociálních sítích hříšně a nemoudře?

3. Než vložíte příspěvek, jste ochotní zhodnotit svá slova, zda jde o ovoce Ducha nebo skutek svévole?

4. K jakým táborům na sociálních sítích se řadíte? Proti kterým táborům se stavíte?

z www.jimnewheiser.com přeložila Julie Petrecká