Tentokrát půjde o spíše osobní pokračování článku ze série Vatican Files. Tento díl je založený na několika pozorováních, která jsem učinil za posledních dvanáct měsíců. Poté, co jsem napsal knihu o Marii (Leonardo De Chirico: A Christian's Pocket Guide to Mary; Mother of God?, Christian Focus, 2017), věděl jsem, že ji budu představovat před různými posluchači a diskutovat o jejím obsahu s řadou římských katolických teologů v Itálii. Knihy jsou důležitým nástrojem pro dialog, a tak jsem byl připraven zapojit se do náročných rozhovorů na rozmanité půdě. Tak se také stalo. Během uplynulého roku jsem měl výsadu mluvit o mariologii mnohokrát a na mnoha místech a setkávat se stovkami lidí, kteří byli připraveni naslouchat, klást otázky a také diskutovat nad mou knihou.

Poslední veřejná prezentace minulého roku se uskutečnila ve městě Imola (nedaleko Bologni, na severu Itálie), a to před několika týdny. Tato zkušenost mi dává možnost uvažovat o některých jedinečných příležitostech, které jsem měl, a o některých výzvách, s nimiž jsem se zatím setkal.

Rozhovor o mariologii pod mramorovou bustou Pia IX.

V Imole se prezentace uskutečnila v impozantním sále historického biskupského paláce za přítomnosti římského katolického biskupa a více než sedmdesáti lidí, z nichž většina byli vyznávající katolíci. Imola je město, kde byl Giovanni Maria Mastai Ferretti (1792-1878) biskupem od roku 1828. V roce 1846 se stal papežem Piem IX. Papežem, který vyhlásil dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie (1854).

Jde o závazný článek katolické víry, podle kterého byla Marie ochráněna od prvotního hříchu, čímž se stala výjimečnou osobou. To je dokonce důležitější než to, že si ji Bůh vybral, aby porodila Ježíše. Pius IX. byl také papežem, který svolal první vatikánský koncil (1870), kde bylo vyhlášeno dogma o neomylnosti papeže. Ten stejný papež vydal tvrdou encykliku „Nostis et Nobiscum“ (1849) proti šíření protestantismu v Itálii a také „Seznam omylů“ (1864), jímž odsoudil protestantismus jako nelegitimní formu křesťanství (Omyl č. 18).

Přednáška o Marii (proslovená za přítomnosti současného římskokatolického biskupa města Imola 5. prosince, tři dny před svátkem Neposkvrněného početí Panny Marie) byla duchovně silnou zkušeností. Stál jsem v hale, kterou tehdejší biskup Mastai Ferretti nechal vyzdobit a jeho mramorová busta na mě nyní shlížela z výšky dolů.

Za Pia IX. začala rozsáhlá evangelizace Itálie evangelickými protestanty; tito věřící čelili protivenství a byli mnoha způsoby pronásledováni. Nyní jsem mohl uvést důvody pro evangelikální víru přímo na místě, z něhož vyšla touha po jejím vymýcení.

Mezi teologií a pocity

Mým diskuzním partnerem byl učený a respektovaný římskokatolický teolog, který vyučuje na různých univerzitách v Itálii a po celé Evropě. Připravil si k mé knize dvanáct stránek poznámek, čímž dal najevo, že si ji velmi pečlivě přečetl. Ve svém projevu jsem představil biblický portrét Marie a dále uvedl důvody pro evangelikální kritiku římskokatolického učení o Marii. Zakončil jsem výzvou k návratu k Písmu a k tomu, aby naše učení o Mari definovala Bible.

Katolický teolog poté s velkým důvtipem vysvětlil katolickou logiku mariánského kultu. Ta je zdánlivě motivovaná vyvýšením a vyjasněním inkarnace Syna v osobě Ježíše Krista, ale ve skutečnosti je rozvinutá začleněním emotivních a emocionálních vyjádření, spojených s mateřstvím, s potřebou lidské blízkosti, hledáním významných životních vzorů, idealizací ženské duchovnost atd. Bylo čím dál jasnější, že římskokatolická mariologie má svůj hlavní důvod existence mimo biblický základ (ačkoli se Biblí rétoricky ohání). Její základ je spíše emotivní, citový a mateřský.

Na závěr večera se mě jedna řádová sestra, viditelně otřesená a nespokojená, veřejně zeptala: „Stručně řečeno, jak se můžete nemodlit k Marii? Je to koneckonců naše matka!“

Zde se opět v této otázce a v tomto prohlášení nachází vyjádření celé římsko-katolické mariologie. Ta se ani tak nezajímá o biblické učení. Je spíše zapouzdřená v hlubokých touhách srdce, které zjevně nenaplňuje živá osoba Krista, jež obnovila naše společenství s Otcem v Duchu svatém.

Pre-teoretická základna mariologie

Zde je další lekce, kterou jsem se naučil na konci turné prezentací mé knihy o Marii. Zatímco je pro nás evangelikální teologovy životně důležité, abychom pracovali na biblické exegezi a teologii mariologie a tak opravovali odchylky a falešné učení, musíme si být vědomi skutečnosti, že historicky a teologicky řečeno římskokatolická mariologie původně nevychází ze čtení Písma. Spíše vychází z hlubokých symbolických a „mateřských“ obav. Exegetické argumenty přišly až poté, aby zpětně podpořily oddanost a náklonnost k Marii. To znamená, abychom římskokatolické mariologii připravili výzvy a případně ji podlomili, musíme se zabývat hlubšími otázkami než exegezí. V katolické mariologii existují před-teoretické důvody, se kterými exegeze neuvažuje nebo uvažuje jen druhotným způsobem. Dokonce bychom mohli říci, že i když zvítězíme exegetickými argumenty, katolická mariologie bude stále stát, protože její základ leží jinde.

Když jsem se vrátil z této přednášky, objevil jsem další jasný příklad pre-teoretického, hluboce emocionálního zakořenění mariologie. Byl patrný v oficiální liturgii Modlitby, kterou se papež František modlil k Marii na svátek Neposkvrněného početí 8. prosince v Římě.

Toto je modlitba, kterou se on a zástup lidí modlil:

Svatá Matko Boží, modli se za nás.
Svatá Panno ze všech panen, modli se za nás.
Matko Kristova, modli se za nás.
Matko církve, modli se za nás.
Matko Boží milosti, modli se za nás.
Nejčistší Matko, modli se za nás.
Nejpočestnější Matko, modli se za nás.
Věčná panno Matko, modli se za nás.
Neposkvrněná Matko, modli se za nás.
Matko hodná lásky, modli se za nás.
Obdivuhodná Matko, modli se za nás.
Matko dobré rady, modli se za nás.
Matko Stvořitele, modli se za nás.
Matko Spasitele, modli se za nás.
Panno nejobezřetnější, modli se za nás.
Panno hodná cti, modli se za nás.
Panno hodná chvály, modli se za nás.
Panno nejmocnější, modli se za nás.
Panno nejmilostivější, modli se za nás.
Panno nejvěrnější, modli se za nás.
Zrcadlo dokonalosti, modli se za nás.
Sídlo moudrosti, modli se za nás.
Příčino naší radosti, modli se za nás.
Chráme Ducha svatého, modli se za nás.
Svatostánku věčné slávy, modli se za nás.
Zasvěcené přebývání Boha, modli se za nás.
Mystická růže, modli se za nás.
Věži svatého města Davidova, modli se za nás.
Neproniknutelná pevnosti modli se za nás.
Svatostánku Boží přítomnosti, modli se za nás.
Archo smlouvy, modli se za nás.
Boží bráno, modli se za nás.
Ranní hvězdo, modli se za nás.
Zdraví nemocných, modli se za nás.
Útočiště hříšníků, modli se za nás.
Utěšitelko postižených, ​​ modli se za nás.
Pomoci křesťanů, modli se za nás.
Královno andělů, modli se za nás.
Královno patriarchů, modli se za nás.
Královno proroků, modli se za nás.
Královno apoštolů, modli se za nás.
Královno mučedníků, modli se za nás.
Královno vyznavačů, modli se za nás.
Královno panen, modli se za nás.
Královno všech svatých, modli se za nás.
Královno počatá bez hříchu, modli se za nás.
Královno přijatá do nebe, modli se za nás.
Královno růžence, modli se za nás.
Královno rodiny, modli se za nás.
Královno míru, modli se za nás.

Existuje mnoho před-teoretických závazků v této modlitbě, která staví mariologii na nejhlubší úroveň psychologických citů, daleko za exegetické a teologické argumenty. Ty jsou v nejlepším případě druhotné.

Naštěstí už nežijeme v době Pia IX., a jsme za to vděční. Zatímco je třeba hledat veškeré příležitosti k dialogu, vedeném v úctě a přátelsky s našimi římskokatolickými přáteli, mělo by být jasné, že současná římskokatolická mariologie je stále velmi zarámovaná a zapouzdřená v emocionálním prostředí, které ztěžuje její reformaci podle Božího slova.

www.vaticanfiles.org (1. ledna 2019)

Autor je pastorem reformovaného baptistického sboru v Římě (Chiesa Evangelica Breccia di Roma).