V roce 1568 bylo v Londýně mnoho společenství anabaptistů, kteří si říkali puritáni či neposkvrnění Boží beránci. Obecně se má za to, že výraz „puritán“ se poprvé objevil v souvislosti s těmito skupinami.Ale až během vlády anglické královny Alžběty (1558–1603) se puritáni rozrostli jako bratrstvo pastorů, kteří zdůrazňovali velké ústřední pravdy křesťanství: věrnost Písmu, výkladové kázání, pastorační péči, osobní svatost a praktickou zbožnost uplatňovanou v každé životní oblasti. Výraz „puritáni“ se začal používat jako odkaz na lidi, kteří úzkostlivě dbali na svou životní cestu. Přezdívalo se tak „zbožným“, neboli lidem, kteří nebyli jen formálními křesťany.Říkalo se tak těm, kdo se starali o evangelium a kdo se snažili evangelium hlásat.

Písmo nás varuje, že zbožní lidé musí být připraveni snášet posměch pro svůj svatý způsob života. Zbožní tehdejší doby byli považováni za ty, kdo kazí zábavu, a tak dostali přezdívku „puritáni“. Výraz „puritáni“ získal v době arminiánsko/kalvinistického sporu i další význam. Těm pastorům, kteří se v Anglii přihlásili k učení o milosti, se říkalo puritáni. Slovo „puritán“ se často používalo jako urážka. V roce 1641 si někdo stěžoval, že „papeženci, biskupové, dvorní lichotníci, potulní básníci, klauni, celá ta nestydatá pohroma opilců, chlípníků a klejících násilníků a mnoho dalších s radostí nadávají druhým lidem do puritánů“.

Příběh puritánů

„Dnes už téměř nikdo nečte jejich díla,“ napsal William Haller v roce 1957 ve své knize Vzestup puritánství. Jeho poznámka byla tehdy naprosto pravdivá. Dnes už není. Po roce 1957 přišla reformovaná teologická obnova, která má své kořeny v puritánských knihách. Kromě rozsáhlé publikační činnosti nakladatelství Banner of Truth ve Spojeném království a Soli Deo Gloria v USA se i další nakladatelství začínají věnovat přepracovávání a vydávání puritánů. V Čechách k nim patří nakladatelství Poutníkova četba a Didasko.

Vrcholné období puritánů

Po občanské válce v Anglii vznikly v parlamentu rozpory mezi Presbyteriány a Nezávislými. Presbyteriánská většina neměla v oblibě vojsko, v němž převažovali nezávislí, a obávala se ho. V armádě vznikly nepokoje kvůli nezaplacenému žoldu. V roce 1647 uzavřel král Karel tajnou dohodu se Skoty, což vedlo k obnovení občanské války. Karlova obojakost vyústila v to, že ho armáda přivedla k soudu a v lednu 1649 byl popraven jako zrádce Anglie.

Karel II. byl ve Skotsku uznán králem. V roce 1651 však byly armády podporující Karla II. zničeny Oliverem Cromwellem u Worcesteru. Toto vítězství parlamentu ukončilo občanskou válku v Anglii. Král Karel II. prchl do Francie. Cromwell se stal Lordem protektorem a vládl skrze parlament. Pevně věřil v náboženskou svobodu a v tomto ohledu předběhl svou dobu.

12. června 1643 vydal parlament výnos vyzývající ke svolání sněmu učených a zbožných duchovních za účelem ustavení správy a liturgie anglikánské církve. 1. července se Westminsterský sněm sešel na první z 1163 setkání, která trvala až do února 1649. Zúčastnilo se ho 151 navržených členů, z nichž 121 byli ordinovaní duchovní a 30 laici. Sněm sestavil Westminsterské vyznání víry, Rozšířený a Kratší katechismus a Směrnice pro veřejnou bohoslužbu. Vliv zmíněných materiálů, zvláště pak vyznání víry, na následující generace po celém světě byl nesmírný. Kongregacionalisté v roce 1658 a baptisté v roce 1677 převzali stejné základní vyznání, ve kterém udělali jen několik změn (asi v deseti procentech textu).

Ke známějším puritánům sedmnáctého století patřili Robert Bolton, Robert Harris, Jeremiah Burroughs a William Gouge. Další známí puritáni, kteří žili v letech 1640–1660 a později a jejichž celé dílo nebo jeho značná část bylo znovu anglicky vydáno v současnosti, jsou například Thomas Goodwin, Thomas Manton, Stephen Charnock, John Owen, Ri­chard Baxter, John Bunyan, John Flavel, William Bridge, David Clarkson, George Swinnock, Richard Sibbes a John Howe. Z vedoucích, kteří se zúčastnili Westminsterského sněmu, je jedním z nejznámějších William Gouge. Jeho služba patřila k nejdéle trvajícím a nejmocnějším snad v celých dějinách Londýna. Z řady vyčnívá též Edmund Calamy, kterého si někteří vážili jako vůdce presbyteriánské frakce. Často kázal v parlamentu. Hanserd Knollys a Henry Jessey byli baptisté. Kromě nesmrtelných knih Johna Bunyana, Poutníkova cesta a Svatá válka se opětovně vydává i mnoho dalších známých knih. Jako příklad je možné uvést spis Body of Divinity (Podstata náboženství) od Thomase Watsona či Baxterův Reformed Pastor (Reformovaný pastor).

Vysvětlení příběhu puritánů

Příběh puritánů lze vysvětlit tak, že zde máme kazatele/pastory věřící ve vykládání a aplikování celé rady Božího slova se vší těžkou prací, kterou to vyžaduje. V tomto díle usilovali o co nejtěsnější spolupráci Ducha svatého s Božím slovem. Duch svatý někdy ve větší a někdy v menší míře požehnal slovo a vdechl nový život do mrtvých duší. Puritáni nehledali nový věk zázraků, znamení a divů. Dle jejich názoru církev stojí a padá se službou Božím slovem. Věřili také v nutnost zorat neplodnou půdu. V těchto obecných věcech slouží puritáni jako příklad pro každou následující generaci pastorů, ať už působí ve své domovině nebo ve vzdálených krajích, kde domorodí lidé slyší evangelium poprvé v životě.

Dědictví puritánů

Když si znovu promítneme příběh puritánů z celkové perspektivy, chtěl bych poukázat na tři puritány, kteří žili v době, kdy bylo hnutí na vrcholu, a nabídnout definici toho, v čem je odkaz puritánského hnutí pro dnešní dobu: Puritánství, to je John Owen ve své hloubce a spolehlivosti teologických formulací, Richard Baxter se svou evangelizační a pastorační horlivostí a John Bunyan pro své přesvědčivé, mocné kázání. Všimněte si, jak moc se ti tři lidé lišili. To připomíná skutečnost, že hlavní puritánský proud byl po většinu času tolerantní k rozdílům tam, kde dnešní evangelikálové mnohdy shovívaví nejsou.

Anglikánská církev se nikdy nezotavila z Velkého vyhnání v roce 1662. Čas od času se v ní objevili výjimeční vedoucí jako biskup J. Ch. Ryle (1816–1900). Ryle následoval důrazy puritánů a psal podobným stylem. Typická je jeho kniha s názvem Holiness (Svatost), která vysvětluje puritánské učení o postupném posvěcení. Nadšení pro puritánství však nacházíme v anglikánské církvi jen zřídkakdy.

Dědictví puritánské teologie a oddanosti čas od času zrodilo výjimečné kazatele a vedoucí. Jedním z nich byl Charles Haddon Spurgeon, který je správně popisován jako dědic puritánů.

Dalším dědicem puritánství je Dr. Martyn Lloyd-Jones, který doporučoval puritánské knihy a následoval je ve své teologii a stylu výkladového kázání. Podobně jako v případě vedoucích puritánů tvoří kazatelská služba Dr. Lloyd-Jonese základ jeho spisů, které měly značný vliv po celém světě.

Puritánské svědectví o zbožnosti a zdravém učení je dnes mnohem aktuálnější než dříve. Angličtí puritáni dali Anglii křesťanskou rodinu a den Páně. Byli vyváženými kalvinisty a zanechali nám příklad pevného učení o Boží svrchovanosti a lidské zodpovědnosti. V jejich spisech je pečlivě zachováno biblické učení o hříchu, zatímco v naší postmoderní éře hrozí, že ho úplně ztratíme. K tomu se přidává jejich pohled na morální zákon jako závazný – nikoli ke spasení, ale jako zásady chování pro znovuzrozené srdce, aby oslavilo Boha v poslušnosti víry. Puritáni nás vyzývají k horlivé modlitbě a zbožnému životu. Připomínají nám, jak je důležité chránit si se vší horlivostí své srdce, skutečnost duchovního zápasu a potřebu bdít.

Naděje puritánů na budoucí růst církve byla zaměřená na Boha a založená na zaslíbeních, která nemohou selhat. Puritánské učení o posledních věcech inspirovalo k modlitbě, podněcovalo k úsilí, vštěpovalo vytrvalost a posilovalo trpělivost. Jedním z prvních, kdo daný pohled aplikovali v praxi, byl puritán John Eliot. V roce 1631, ve věku dvaceti sedmi let, vyplul do Massachusettsu. Stal se pastorem nové církve asi kilometr od Bostonu. Tížil ho osud indiánských kmenů, a tak se rozhodl ovládnout jazyk Algonquinů. Začal ve svých čtyřiceti letech a nakonec do algonquinštiny přeložil celou Bibli. Došlo k obrácení několika lidí, byly založeny církve a vyučeni indiánští pastoři. V době jeho smrti ve věku osmdesáti čtyř let už existovalo mnoho indiánských sborů.

Puritánství je neobvykle biblické a vyvážené ve svém podílu učení, zkušenosti a praktické aplikace. Z toho důvodu je pro zbožné lidi velmi přitažlivé. Kdoví, jaká bude jeho role v budoucnosti? Pokud měli hlavní puritáni pravdu ve svém biblickém optimismu, můžeme si být jisti, že země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře (Ab 2,14) a jak říká prorok: „Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů“ (Mal 1,11).

Jeremiah Burroughs (1599–1646)

Se začátkem občanské války zmizela i moc biskupů pronásledovat odpůrce. Burroughs se vrátil do Anglie a sloužil v londýnských shromážděních v Cripplegate a Stepney, která měla pověst sborů s největší návštěvností v celé Anglii. Měl na starosti službu ve Stepney v 7 hodin ráno a William Greenhill kázal ve 3 odpoledne. Rozšířilo se rčení, že Burroughs je jitřenka a Greenhill večernice Stepney.

Burroughs byl vybrán jako jeden z delegátů, kteří se měli zúčastnit Westminsterského sněmu. Byl to muž pokoje. Richard Baxter, který dobře znal jeho přednosti, prohlásil: „Kdyby byli všichni episkopálové jako arcibiskup Ussher, všichni presbyteriáni jako Stephen Marshall a všichni nezávislí jako Jeremiah Burroughs, rozdělení v církvi by se brzy uzdravila.“

Burroughs byl výjimečně dobrý kazatel a psal stejně dobře, jako kázal. Byl to plodný spisovatel a jeho rozsáhlé dílo nikdy nepostrádalo pronikavý vhled a duchovnost. Je pozoruhodné, že zemřel v raném věku čtyřiceti sedmi let, a přesto za sebou zanechal tolik spisů, které jsou i dnes aktuální. Jeho nejznámějším dílem je kniha The Rare Jewel of Christian Contentment (Vzácný klenot křesťanské spokojenosti). Několik jeho prací bylo v nedávných letech znovu v angličtině vydáno, včetně knih A Treatise on the Evil of Evils (Pojednání o nejhorším zle ze všech; studie o hříchu), The Excellency of a Gracious Spirit (Znamenitost Ducha milosti), A Treatise on Earthly-Mindedness (Pojednání o světském myšlení), Gospel Worship (Evangelijní uctívání), Gospel Fear (Evangelijní bázeň), Gospel Remission (Evangelijní odpuštění), Gospel Conversation (Evangelijní rozhovor), The Saints’ Hapinness (Štěstí svatých, na téma blahoslavenství) a The Saints’ Treasury (Poklad svatých).

Burroughsovo 400stránkové pojednání o pokoji je dnes stejně aktuální jako v době, kdy bylo napsáno. Jeho název zní: Irenicum, milovníkům pravdy a pokoje. Vysvětlení rozpolcenosti srdce, jeho příčin a zlých důsledků; s výstrahou, že kvůli ní můžeme dojít k úhoně, a snahou o její uzdravení. O Burroughsově čtyřsvazkovém výkladu knihy Ozeáš Spurgeon prohlásil: „Mistrovské. Jako rozlehlý dům plný pokladů experimentálního výkladu.“

John Owen (1616–1683)

John Owen je po právu známý jako „kníže puritánů“. Jeho Spisy jsou jasnou volbou pro všechny, kdo si cení zdravé teologie. Jeho dílo je dnes v angličtině dostupné ve dvacet pěti svazcích a představuje nejlepší teologický pramen v anglickém jazyce. Často se mu také přezdívalo „král David puritánů“. Tuto přezdívku můžeme připsat jeho celkové důvěryhodnosti. Ve všech jeho spisech je zřejmá moc a myšlenková soudržnost a vždy naprostá věrnost autoritě Písma. Mohli bychom citovat mnoho příkladů, kde je Owen nedostižný ve vyváženosti a pronikavosti svých myšlenek. Jedním z příkladů je jeho rozsáhlé dílo The Person and Work of the Holy Spirit (Osoba a dílo Ducha svatého; Spisy, 3. svazek); dalším například The Glory of Christ (Kristova sláva; 1. svazek) a The Mortification of Sin (Umrtvování hříchu; 6. svazek). Jeho pojednání na téma Liberty of Conscience (Svoboda svědomí; 13. svazek) je dnes stejně aktuální jako tehdy.

Owen pocházel z velšské šlechtické rodiny a jeho intelekt byl tak vynikající, že ho už ve dvanácti letech poslali do Oxfordu. Tam studoval celkem deset let. Rád házel oštěpem a soutěžil ve skoku dalekém. Také hrál na flétnu. Protože měl povahu vášnivého učence, někdy si za noc dopřál jen čtyři hodiny spánku. Takový denní program však z něho zřejmě nemohl udělat olympijského vítěze! Během návštěvy v Londýně si Owen společně s několika přáteli zašel poslechnout známého kazatele Edmunda Calamyho. Když Calamy nedorazil, byli hodně zklamaní. Nahradil ho nějaký místní kazatel a právě tohoto kazatele si Duch svatý použil, aby Owena přivedl k osobnímu ujištění o spasení.

První Owenův pastorát byl ve Fordhamu, vesničce v Essexu. V té době se oženil s Mary Rookeovou. Jeho rodinný život byl nesmírně strastiplný, a to způsobem, jakému dnes v době moderní lékařské vědy jen těžko porozumíme. Z jeho jedenácti dětí přežila do dospělosti jen jediná dívka. Její manželství ale nedopadlo dobře, a tak se Mary vrátila k rodičům a krátce nato zemřela vysílením.

V roce 1646 byl Owen povolán, aby sloužil jednomu londýnskému shromáždění, kterého se každý den Páně účastnilo 2000 lidí. V červnu 1648 oblehl generál Fairfax Colchester a Owena pozvali, aby kázal vojákům. Spřátelil se s mnoha důstojníky včetně zetě Olivera Cromwella, Henryho Iretona. Owenovo obdarování bylo brzy rozpoznáno, a tak ho často zvali, aby sloužil v parlamentu, kde se stal oblíbeným kazatelem a nakonec byl ustanoven kaplanem Olivera Cromwella.

V roce 1652 byl ustanoven vicekancléřem Oxfordské univerzity. Zmíněné postavení zahrnovalo široké spektrum administrativních zodpovědností. Během šesti let svého funkčního období postavil na ústřední místo teologii, kázání, katechismus a modlitbu. Kázeň v Oxfordu byla ubohá, ale Owen byl ve svém díle efektivní, trpělivý, a přitom přísný. Došlo například k incidentu, kdy jeden student začal při debatě používat sprostá slova. Byl varován, ale přesto v tom pokračoval. Nakonec ho sám Owen za použití fyzické síly vyhodil z místnosti!

V roce 1658 se Owen podílel na setkání služebníků kongregačních církví. Zmíněná konference se konala v paláci Savoy v Londýně. Dr. Thomas Goodwin, Philip Nye, William Bridge, William Greenhill a Joseph Caryl (což byli všechno členové Westminsterského sněmu) ho společně určili, aby připravil vyznání víry založené na Westminsterském vyznání. To vešlo ve známost jako The Savoy Declaration (Savoyské prohlášení).

Owenovo dílo odhaluje analytickou, formativní a brilantní mysl. Základem všech jeho prací je hluboké pochopení učení o milosti. Styl Johna Owena ale není snadno čitelný pro současné čtenáře. Zde nám poskytl obrovskou službu R. J. K. Law, který zestručnil a zmodernizoval v angličtině některé z Owenových nejlepších knih: The Holy Spirit (Duch svatý), Communion with God (Společenství s Bohem), Apostasy from the Gospel (Odpadnutí od evangelia) a The Glory of Christ (Kristova sláva).

John Bunyan (1628–1688)

Pokud jde o duchovní zkušenosti, učení, styl kázání a život, je John Bunyan dokonalým příkladem puritána.

Bunyan se narodil v Elstow poblíž Bedfordu velmi chudým, ale váženým rodičům a dostalo se mu jen velmi omezeného vzdělání. V šestnácti letech ztratil matku a o měsíc později zemřela jeho sestra. Jeho otec se během jediného měsíce znovu oženil. Bunyan začal být divoký a vzpurný. O jeho vojenských zkušenostech víme pramálo, jen že byl v šestnácti letech odveden do armády parlamentu na dobu dvou až tří let.

Svědectví Johna Bunyana o vlastním obrácení je zaznamenáno v jeho knize Milost přehojná největšímu z hříšníků udělená. Když si například vyslechl kázání o důležitosti dne Páně, šel domů s obtíženým duchem. Ale jen o chvíli později se vypravil zahrát si hru zvanou „kočka“. Když byl uprostřed hry a chystal se udeřit pálkou, zdálo se mu, že slyší hlas z nebe: „Opustíš své hříchy a půjdeš do nebe, nebo si své hříchy ponecháš a půjdeš do pekla?“ Okamžitě nechal hry a tvrdil, že viděl, jak na něho shlíží sám Pán Ježíš. Ale přesto všechno se vrátil ke svému zvyku v neděli hrávat a dál žil jako neobrácený člověk. Později zaslechl několik žen, jak mluví o novém narození, a byl znovu usvědčen. Ty samé ženy ho seznámily se svým pastorem v Bedfordu, vynikajícím mužem Johnem Giffordem. Ten se stal nástrojem při vedení Bunyana k pokání a víře.

Bunyanův styl psaní je velmi působivý a jeho způsob použití anglického jazyka je potěšením pro každého čtenáře. V Milosti přehojné nacházíme všechny fáze předběžné milosti: poznání, osvícení (Bunyan se nikdy nestavěl proti vyvolení, předurčení ani dalším křesťanským doktrínám), proměnu života a usvědčení z hříchu.

V roce 1653 se Bunyan stal členem církve a o rok později se přestěhoval do Bedfordu společně se svou ženou a čtyřmi dětmi, z nichž žádné ještě nemělo ani šest let. V roce 1655 se stal diakonem zdejší církve a začal kázat. Zhruba v té době zemřela jeho manželka. V roce 1660 byl zatčen a uvězněn za kázání. Nějaký čas předtím jedna zbožná mladá žena souhlasila, že si ho vezme. Bunyanova druhá manželka se sice o děti dobře starala, ale přesto byl doma naléhavě potřeba. Bylo to pro něj velmi bolestné, ale odmítl dělat kompromisy se svým svědomím a raději zvolil vězení, než aby začal navštěvovat anglikánskou církev a nechal kázání. Dvanáct let jeho uvěznění proběhlo mezi jeho třicátým druhým a čtyřicátým čtvrtým rokem života. Zvlášť miloval svou slepou dcerku, která za ním přicházela do vězení a pomáhala mu vyrábět tkaničky, čímž získával prostředky na jídlo pro svou rodinu.

Ve vězení, kde napsal mnoho skvělých děl, se jeho knihovna skládala z Bible, konkordance a Foxovy Knihy mučedníků. V roce 1674 byl znovu zatčen za kázání evangelia, a právě tehdy začal psát svou nejznámější knihu, Poutníkova cesta, skutečně mistrovské dílo, které se od té doby stalo bestsellerem překonaným pouze Biblí. Po samotném Písmu jde obvykle hned o druhou knihu, která je přeložena do daného jazyka. Bunyan byl nakonec díky vlivu a zásahu Johna Owena propuštěn a uchráněn od dalšího dlouhodobého věznění.

Podobně jako v případě Johna Rogerse z Dedhamu bylo kázání Johna Bunyana výjimečně pomazané. Celkově vzato byl nejvynalézavějším, nejvýmluvnějším a nejpřesvědčivějším kazatelem své doby. Unikátní bylo jeho používání alegorie. John Owen prohlásil, že by klidně vyměnil všechno své vzdělání za schopnost kázat jako Bunyan. Když navštívil Londýn, jeho kázání nepřitahovala jen stovky, ale tisíce posluchačů.

Naprostá uchvacující moc Bunyanova kázání evangelia je vidět v jeho dílech The Life and Death of Mr. Badman (Život a smrt pana Špatného), The Jerusalem Sinner Saved (Jeruzalémský hříšník zachráněn) a Come and Welcome to Jesus Christ (Pojďte a vítejte u Ježíše Krista). Poslední ze zmíněných vykládá Jana 6,37 a spojuje učení o Otcově vyvolení s mocným přesvědčováním hříšníků, aby přišli ke Kristu pro spasení na základě toho, že když přijdou, musí také vědět, že je Kristus nikdy nevyžene ven. Bunyanova teologie byla robustní a jeho psané dílo se těšilo oblíbenosti srovnatelné s kterýmkoli z jeho současníků. V knize The Jerusalem Sinner Saved (Jeruzalémský hříšník zachráněn) Bunyan uvádí různé námitky vznášené jeruzalémskými hříšníky, vyvrací je, přesvědčuje lidi k víře v Krista, a přitom zdůrazňuje: „‚Každý z vás! Obraťte se a nechejte se pokřtít, každý z vás!‘ Pochybující člověk: ‚Ale já jsem byl mezi těmi, kdo křičeli: Ukřižuj! Ukřižuj!, a chtěl jsem, aby žil raději ten vrah Barabáš než on. Co si myslíte, že se mnou bude?‘ Petr: ‚Mám kázat pokání a odpuštění hříchů každému z vás!‘“

Pamatuji si, že jsem jednou slyšel jistého pana Forda, který měl krásný hluboký hlas a kupodivu vypadal podobně jako John Bunyan. Bunyana si zvlášť nastudoval a naučil se nazpaměť úryvky z jeho kázání. Při jedné přednášce v londýnské Evangelical Library předváděl Bunyanovo kázání. Do svého představení zahrnul kázání Neplodný fíkovník předznamenávající zkázu a pád neplodného vyznavače, kde Bunyan živě vykresluje smrtelnou postel člověka, který i přes své vyznání nenesl ovoce pokání, a poražení neplodného fíkovníku. Nemyslím, že jsem kdy v životě slyšel něco tak skvělého.

Puritáni v češtině

Z Boží milosti i v našem jazyce začínají být díla puritánských autorů dostupná. Níže uvádím dosud vydaná díla, spolu s vydavatelem.

Poutníkova četba

Thomas Goodwin a Benjamin Palmer Co se děje, když se modlím

John Flavel Dá-li Bůh

John Owen Duchovní smýšlení

J. C. Ryle Povinnosti rodičů

Ch. Spurgeon Úsvit víry

Jedině milostí

Rada hledajícím

Slova povzbuzení

Erroll Hulse Kdo jsou puritáni a co učí?

Faith Cooková Anne Bradstreetová

Didasko

John Bunyan Poutníkova cesta

Cesta křesťanky

Alois Adlof John Bunyan

J.C. Ryle Pět anglických reformátorů

Výzva pro mladé muže

Samuel

William Gurnall Křesťan v plné zbroji

Stefanos

John Bunyan O modlitbě

O zkáze Antikrista

Milost přehojná

Poutníkova cesta

Kéž nám Pán pomáhá přinášet českým čtenářům další díla puritánů, aby nám tím dobrým, co si z nich můžeme vzít, byli pomocí k věrnějšímu následování Pána! 

-js-