Jákob musel odejít z domova, od svého otce a své matky. Bylo mu 77 let, když opustil otcův dům, aby se zachránil před svým bratrem a vydal se do Cháranu, aby si tam našel manželku z domu své matky a nikoliv bezbožnou pohanku, jako to udělal jeho bratr Ezau. Před odchodem Jákob dostal požehnání od svého otce – požehnání Abrahamovo, požehnání prvorozeného, požehnání, které předtím ukradl svému otci a svému bratrovi. Vzpomeňte si – Jákob se převlékl za Ezaua, vzal si jeho šaty, obalil si ruce kozími kůžemi, aby byl chlupatý jako Ezau, svému slepému otci, Izákovi, tvrdil, že je Ezau, na hmat vypadal jako Ezau, měl jeho šaty, takže byl cítit jako Ezau. Podvedl svého otce i svého bratra. Přesto ho nakonec jeho otec Izák propustil z domu se svým požehnáním.

Po odchodu z domova se Jákob setkal s Bohem. Zdá se, že to bylo Jákobovo první osobní setkání s Bohem. Bůh se mu dal poznat ve snu, ukázal mu, kým je a uzavřel s Jákobem smlouvu, podobně jako to předtím udělal s Abrahamem a s Izákem. Jákob uctíval Boha a určitým způsobem mu také odevzdal svůj život.

• Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“ (Gn 28,20-22)

Také Bůh něco slíbil Jákobovi – že ho bude provázet, že ho bude chránit, že ho nikdy neopustí, že mu požehná a jeho potomstvo velmi rozhojní. Jeho potomek bude požehnáním pro všechny čeledi země. Smyslem tohoto Božího slibu byla Boží sláva. Prostředkem k oslavení měla být proměna Jákoba v Božího muže. Od tohoto okamžiku začíná Jákobova výchova – výchova Božího muže, proměna, která má oslavit Boha a nikoliv člověka. Do této chvíle řešil Jákob věci svým vlastním způsobem, hledal jednoduchá a snadná řešení, šlo mu jenom o sebe. Nyní nastupuje na cestu Boží kázně. Vstupuje na cestu Božího dítěte, které je vychovávané svým nebeským Otcem.

• Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. (Žd 12,6)

Jákob se setkal s Bohem a stává se z něj nový člověk.

I. Jákobovy zkušenosti na jeho cestě (v. 1-14)

Jákob dal Bohu slib a od té chvíle začíná nová etapa v jeho životě. Sedmasedmdesátiletý muž se vydává na cestu s Bohem. Začíná Boží výchova. Až se bude za dvacet let vracet, bude to úplně jiný muž – jeho postoj k Bohu je úplně jiný, než za východu slunce onoho dne, kdy se setkal s Bohem:

• Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. (Gn 32,11)

Ale i ten den, kdy znovu překračuje Jordán, se Jákob opět setkává s Bohem. Znovu je to v noci a i tentokrát se Bůh dává Jákobovi poznat. Jákob zápasí s Bohem a je mu zachován život. Vraťme se ale na začátek – do prvního verše 29. kapitoly:

Vykročil lehkým krokem (v. 1)

• Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu. (Gn 29,1)

Jákobův lehký krok je jasným indikátorem, který ukazuje na to, že Jákob se setkal s Bohem takovým způsobem, který znamenal smíření s Bohem. Jákob byl spasen. Jeho hříchy byly sňaty. Bůh ho očistil – Jákob se spolehl na Boží slovo, na Boží slib – podobně jako Abraham uvěřil Hospodinu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Každá duše, z níž spadne tíha hříchů pod Kristovým křížem, vykročí právě takovým krokem. Srdce je osvobozeno od břemene viny, které je složeno k nohám našeho Spasitele. On ho vnesl na kříž a zaplatil za něj:

• Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Ko 2,14)

Proto vás volám, moji milí, vykročte lehkým krokem za Spasitelem. Břemeno vašich hříchů a vin bylo vymazáno. Spolehněte se na Pána a radostně ho ve víře následujte. A to nás vede k dalším veršům:

Boží zajištění (v. 2-8)

Následující verše našeho textu mluví o Božím zajištění. Jákob lehkým krokem došel až do země synů východu. Skoro tisíc kilometrů mezi Kanaánem a Háranem se srazilo do krátkého výletu. Kdyby každý den ušel 25 km, tak by bez přestávky šel 40 dní. Jákob se spolehl na Boží pomoc, kterou mu Bůh zaslíbil a Bůh ho dovedl až na místo určení. Musíme si připomenout, že Jákob do té doby pravděpodobně neopustil otcovský dům a jeho otec Izák nebyl žádný velký cestovatel. Izák se většinu svého života zdržoval na několika málo místech v Kenaánu.

Jákob na své cestě neměl žádnou GPS, neměl satelitní mapy, neměl pravděpodobně žádné mapy! Šel po tehdejších obchodních cestách, putoval lehkým krokem, a Bůh tento jeho krok vedl. Můžeme tady udělat srovnání s jinou osobou v podobné situaci – s Abrahamovým služebníkem Eliezerem, kterého Abraham poslal ke své rodině, aby odtamtud přivedl nevěstu pro Abrahamova syna Izáka. Tehdy ten služebník vyrazil s mnoha modlitbami a Bůh jeho kroky vedl. Abrahamův služebník dobrořečil Hospodinu:

• Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána. (Gn 24,27)

Eliezer se modlil a Bůh na jeho prosby odpověděl a dovedl ho – ke studni! Jákob se nemodlil (!) a milosrdný Bůh ho dovedl – ke studni! Eliezer se tam setkal s Rebekou, Jákob se setkává s Ráchel. Bůh prokazuje svou věrnost svému lidu. V jednom případě velmi zbožný a moudrý muž a ve druhém případě muž, nikoliv nejmladší, nicméně muž, který je úplně na začátku své cesty s Bohem.

Rozumějte mi, neříkám vám, že se nemusíte modlit a hledat Boží vůli a Boží vedení. To rozhodně ne. Říkám, že Bůh je milosrdný a jedná s každým přesně tak, jak to jeho situace vyžaduje. Přijde doba, kdy Jákob bude trávit celé dny s Bohem a bude hledat Boží vůli a Boží vedení. Nyní je na začátku své cesty s Bohem a Bůh s ním jedná jako s novorozencem. Bůh je věrný. Bůh i nám dal své zaslíbení a povede nás po svých cestách.

• … neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ (Ř 10,11)

Nebo jak to překládá B21: Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame. Bůh je naprosto věrný. Nejedná s námi jako my s ním. My jsme nevěrní, my máme malou víru, my jsme často neposlušní a nechceme slyšet Boží slovo – jsme jako malé děti, které si zakryjí oči a myslí si, že když oni nevidí ostatní, tak ostatní nevidí je. I my si zakrýváme oči a myslíme si, že Bůh nás nevidí, zacpeme si uši a říkáme si, teď tady Bože nejsi. Ale Bůh vidí, Bůh slyší, Bůh jedná! Bůh je naprosto věrný. I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný. Co slíbil, to také splní. Viděli jsme to Abrahamovi, viděli jsme to na životě Abrahamova syna Izáka. Bůh Abrahamův a Bůh Izákův jednal úplně stejným způsobem také s Jákobem! Vedl ho přesně tak, jak slíbil.

Chtěl bych vás povzbudit, bratři a sestry, abyste důvěřovali Bohu a nechali se jím vést. Kdo v něho věří, nebude zahanben. Bůh se na vás oslaví. Podřiďte mu své životy, podvolte se jeho kázni a jeho vedení, ať promění váš život, ať promění vaší rodinu, ať promění vaše vztahy, ať promění vaší práci, vaše studium, váš odpočinek. Ať se Bůh stane Alfou i Omegou vašeho všedního života. Podívejte se, jak se oslavil na Jákobovi!

Setkání s rodinou (v. 9-14)

Jákob je doveden ke studně a kromě dalších pastýřů se tam setkává také s Ráchel, dcerou svého strýce Lábana. Ráchel měla radost, když se dozvěděla, kdo Jákob je a běžela to říci svému otci. Také Lában měl radost, když spatřil svého synovce. Víte, Lában nebyl úplně nejlepší člověk. Vzpomeňte si, jak to bylo v Gn 24, když Eliezer došel ke studni a potkal zde Rebeku a potom ji obdaroval:

• Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u pramene. Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky. (Gn 24,29-30)

Lában byl člověk velmi pragmatický a razil heslo, že účel světí prostředky, a to vždy a nejlépe v případě, že to bylo k jeho prospěchu. To byl Lában. Proto můžeme vidět jeho radost ze setkání se synovcem také z tohoto úhlu pohledu. Nicméně věřím také tomu, že se Lában radoval i normálně lidsky, protože se prostě setkal se svým synovcem, jehož nikdy neviděl. Bylo to dojemné setkání – jak ze strany Jákoba, tak ze strany Lábana.

• Pobyl tedy [Jákob] u něho [Lábana] celý měsíc. (Gn 29,14)

Když to tak zběžně čteme, tak si možná říkáme, že to bylo tak radostné setkání, a když se mluví o tom, že Jákob byl u Lábana celý měsíc, tak že to asi bylo takové veliké slavení a čas hostin a vyprávění. Ale myslím si, že hned následující verš dává všechno do správného světla a vede nás také k dalšímu bodu našeho kázání:

II. Jákobova mzda (v. 15-20)

Lábanova nabídka (v. 15)

• Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“ (Gn 29,15)

První měsíc strávený u Lábana, byl měsícem služby. Jákob pracoval pro Lábana. Pamatujete si, kdo byl Jákob? Muž, který miloval stany, který byl rád doma, nerad vycházel do krajiny, netoulal se venku, jako jeho otec Izák, který chodíval přemýšlet do polí, neběhal po krajině jako jeho bratr Ezau, který lovil zvěř. Rád byl v „civilizaci“. Mezi lidmi, tam, kde to žilo, kde bylo dobré jídlo, kde bylo určité pohodlí a zázemí.

Ale víte, co dělal Jákob u Lábana? Víte, čím se stal? Pastýřem ovcí! To je tvrdá špinavá práce, daleko od lidí, v pustině, v širých pláních, nebezpečná práce, protože musíte své ovce chránit před dravou zvěří i před vetřelci. Nepohodlná práce, protože musíte spát venku, nemáte každý den chutné a skvělé jídlo, nemáte moc kultury a zábavy. Ale před námi už je jiný Jákob – Jákob, který se setkal s Bohem! Ani zdaleka nebylo v jeho životě všechno hotovo, ještě bylo nutné změnit mnoho věcí a mnoho postojů v Jákobově životě, ale Bůh už tam začal pracovat a Jákob se poddává pod mocnou ruku Boží. Přijímá od Boha to, co mu Bůh připravil. Možná si představoval jinou budoucnost, život blízko své matky, v domě svého otce, ale Bůh ho vedl jinak. Nebylo to jistě příjemné, věřím, že to Jákoba hodně bolelo, ale on se učil pokoře a učil se podřizovat se Bohu. Začal se učit přijímat od Boha to, co mu Bůh dává a přijímat to s vděčností. A tento jeho postoj přinesl v budoucnosti hojné ovoce. Už nyní můžeme tento jeho postoj vidět na způsobu, jakým si vybírá svou mzdu:

Jákob si vybírá mzdu (v. 16-19)

Jákob využívá nabídku svého strýce Lábana na mzdu a vybírá si jeho mladší dceru Ráchel, do které se zamiloval. Uzavírá s Lábanem smlouvu – že bude pracovat sedm let a potom od Lábana dostane Ráchel za ženu. Jákob miloval Ráchel a v tuto chvíli neměl nic jiného, co by mohl Lábanovi nabídnout, než sám sebe a svou práci. A pro Lábana to byla výhodná nabídka – Jákob odešel z otcova domu s požehnáním prvorozeného, takže mohl počítat s Jákobem jako s budoucím velmi bohatým zetěm. Navíc – sedm let práce za byt a stravu – to je skutečně dobrá nabídka.

Ukazuje nám to také, jak moc si Jákob cenil Ráchel – byl ochotný sedm let čekat – a nejenom čekat, ale aktivně pracovat. Ne na svém, ne pro sebe, ale pro Lábana a na Lábanově. Ze sedmi let tvrdé práce měl mít jenom jeden jediný užitek – a tím bylo svolení vzít si Ráchel. Nic jiného za sedm let nezískal.

Sedm let služby (v. 20)

Jákob byl zamilován do Ráchel a tak dvacátý verš pro nás nemůže být žádným překvapením:

• Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. (Gn 29,20)

Tady vidíme dobrý vzor pro křesťanskou službu. Dříve Jákob myslel na sebe a trápilo ho, že on není prvorozený, trápilo ho, že Ezau by měl dostat otcovo požehnání a tak přemýšlel o tom, jak připravit svého bratra o prvorozenectví, jak získat otcovo požehnání. Díval se na to, co má jeho bratr a srovnával to s tím, co má on sám. A to ho vedlo k nespokojenosti a k hříchu. Nyní je jeho cíl úplně jiný a on slouží. Slouží proto, aby on získal, ale tím hlavním motivem je láska k jiné bytosti, láska k Ráchel. Tato láska ho žene kupředu. A to je způsob, jak bychom měli sloužit i my.

Boží slovo nám ukazuje, že láska je hnacím motorem naší služby. Není to láska k nám samotným a není to ani láska k druhým – je to především láska k našemu Spasiteli. On je ten důvod. On je ten, koho milujeme, a proto s láskou sloužíme druhým lidem. Jistě – nechceme, aby lidé kolem nás skončili v pekle, ale tím hlavním motivem naší služby není láska k nim – ačkoliv lásku jim máme a musíme prokazovat – tím hlavním motivem je naše láska k Bohu a touha oslavit ho. Být jeho světlem a jeho solí. Proto chceme sloužit lidem, proto hledáme ztracené a zvěstujeme jim evangelium. A tato naše láska ke Spasiteli nás potom vede k tomu, že vidíme věci ve správné perspektivě. Vidíme svůj cíl v nebi a rozumíme tomu, že naše pozemské putování je jenom dočasné. Je to jenom chvíle, kdy můžeme uložit svůj poklad do nebe. Je to jenom krátká chvíle, a i když přicházejí rozličné zkoušky a soužení, tak víme, že:

• Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy. (2K 4,17)

Musíme jít dále k vrcholu našeho textu a to je:

III. Jákobova sklizeň (v. 21-29)

Jákob tvrdě pracoval pro Lábana sedm let a jeho jedinou vyhlídkou a jedinou mzdou byla možnost oženit se s Ráchel. Dovolte mi malou odbočku o vztahu Jákoba a Ráchel: Jákob s Ráchel spolu nechodili sedm let. Oni žili vedle sebe s vědomím toho, že jednoho dne budou patřit jeden druhému. Ale nebylo by správné, aby trávili čas o samotě spolu, aby spolu chodili v tom slova smyslu, jak spolu chodí dnešní mladí lidé. Těch sedm byla pro Jákoba Ráchel jako každá jiná žena a Jákob byl pro Ráchel jako každý jiný muž. Jákobovo srdce hořelo pro Ráchel, miloval jí, a Ráchel věděla, že tento muž bude jednoho dne jejím manželem, ale to bylo vše. Navenek byly jejich vztahy stejné, jako se všemi ostatními kolem nich.

Jákob sklízí, co zasel (v. 21-25)

• Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“ (Gn 29,21)

Po dlouhých sedmi letech nadešel ten den. A Lában vystrojil svatbu. ALE! Nevíme přesně, zda Lában všechno plánoval od začátku – spíš si myslím, že nikoliv. Když uzavíral s Jákobem smlouvu, tak chtěl být čestný. Ale roky plynuly a okolnosti se změnily. Jeho starší dcera – nyní o dalších sedm let starší dcera Lea, zůstávala stále neprovdaná. A tak Lában vymyslel „úžasný“ plán.

• Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel. (Gn 29,23)

Jákob tady sklízí přesně totéž, co před sedmi lety – ještě v domě svého otce – zasel. Tehdy to byl mladší bratr, který se vydával za staršího bratra. Nyní je to starší sestra, která se vydává za mladší sestru. Tehdy si vzal bratrovo oblečení, aby byl cítit jako Ezau – nyní si Lea musela vzít svatební oblečení své sestry a použít její parfém, aby byla jako její setra Ráchel. Jákob si omotal ruce kozími kůžemi, aby připomínal svého bratra, Lea se musela naučit nějaká gesta své sestry Ráchel, aby se neprozradila hned na začátku. Jákob přišel za otcem, který neviděl, Lea vešla k Jákobovi za tmy uprostřed noci, kdy Jákob neviděl.

Co k tomu dodat? Celé aranžmá je tak dokonalé, že vylučuje jakoukoliv pochybnost a my musíme vidět Boží ruku, která dopadá na Jákoba a připomíná mu události z jeho vlastní minulosti. Je to Boží ruka, otcovská ruka, která má Jákoba proměnit a udělat z něj nového člověka. Jákob je ve třetině cesty. Ještě dalších třináct dlouhých let bude Jákob přetavován, než se znovu setká s Bohem u potoka Jabok a jako kníže bude zápasit. A výsledkem bude nové Boží požehnání:

• Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls. (Gn 32,29)

To je nový Jákob – od té chvíle už navždy Izrael, Zápasí Bůh. To je také Boží cíl pro nás – Bůh z nás chce vytvořit nového člověka, který se stále více bude podobat tomu jedinému skutečnému člověku, jedinému, který je doopravdy dokonalým člověkem – Ježíši Kristu. Bůh nás přetavuje a jedná s námi. Naším úkolem v tom všem je, podvolit se pod mocnou ruku Boží. Podřídit se Bohu a s vděčností a s radostí – jak říká Jakub – přijmout Boží výchovu.

Bůh má s námi plán – měl ho s Jákobem a má ho i s námi. Proto se můžeme spolehnout na to, že všechno, co Bůh dělá v našich životech, je k našemu dobru a povede to k naší proměně. Může to být výsledek okolností, může to být dokonce důsledek hříchu, jako v případě Jákoba, jak to ještě uvidíme za chvilku, ale to všechno jsou věci, které Bůh používá k tomu, aby se oslavil a aby nás proměnil do podoby svého milovaného Syna.

• Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. (Žd 12,2-3)

Bůh použil hřích v Jákobově životě, aby Jákoba proměnil.

Důsledky hříchu (v. 26-29)

• Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“ (Gn 29,25)

Toto ráno se jako vejce vejci podobalo okamžiku, kdy Ezau přinesl Izákovi jídlo ze svého úlovku a řekl: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Bylo to potom, co Jákob už sehrál svou hru a odešel od svého otce s požehnáním:

• Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“ (Gn 27,33)

Nyní se roztřásl Jákob. Vyčítal Lábanovi, možná zuřil, možná nenáviděl svého tchána Lábana – ale už nemohl nic udělat. Mohl udělat jen velmi málo. A Lában s tím, jak se zdá počítal a měl všechno dobře promyšlené. Jákob mu bude sloužit ještě dalších sedm let. Sedm let čekal Jákob na svou nevěstu a potom během jednoho týdne měl dvě. Bylo to hříšné jednání Lábana, které ho k tomu dovedlo. Věřím tomu, že Lában, chtěl být na začátku čestný, ale sedm let uplynulo a Leu nikdo nechtěl. Proto Lában vymyslel tento plán. Byl to hříšný plán, a když přemýšlíme o okolnostech, kdy musel říct Ráchel – ty nikam nejdeš, Lea si vezme tvoje šaty a půjde k Jákobovi a ty budeš tady a ani nemukneš, ty budeš lhát o tom, kdo jsi a ty budeš mlčet o tom, kdo je tvoje sestra, tak vidíme jenom hromadu odporného hříchu. Hřích se vrší na hřích. Ale i takto hrozný hřích Bůh používá k tomu, aby nás proměnil a naplnil svůj plán.

Závěr

I z takového hříchu je východisko – a to je pokání, víra v Ježíše Krista, odpuštění a smíření s Bohem i s lidmi. A to platí i tehdy, když hřích není na naší straně a my musíme nést důsledky cizích hříchů. I tehdy musíme hledat Boží tvář, smířit se s Bohem i s lidmi a odpustit. To, co říkám, není výzva k tomu, abychom hřešili. Jákob zhřešil a přineslo to tyto důsledky do jeho života:

• Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Ga 6,7)

Toto je povzbuzení k tomu, abychom spoléhali na Boha v každé situaci, do které se dostaneme. Ať již vlastní vinou, nebo vinou někoho jiného. Musíme důvěřovat Bohu, že on nás vede tou správnou cestou a má pro nás připraveno jenom to nejlepší. A to i přes to, že nám to tak v daném okamžiku vůbec nepřipadá. Není nikdo jiný, kdo by vás miloval tak, jako vás miluje Bůh.

• Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. (1Pt 5,6)

Bůh je věrný, moji milí. Spolehněme se na něj. Důvěřujme mu. On nás povzbuzuje, abychom k němu utíkali:

• Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. (1Pt 5,7)