• ... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích... (1Pt 3,15)

Z hlediska kontextu je velmi nápadné, že Duch svatý přiměl právě Petra k napsání těchto slov. Poté se jeho srdce nepochybně naplnilo smutkem a hlubokou lítostí. Říká: „Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá.“ (v. 14). Při jedné nezapomenutelné příležitosti dostal strach z hříšníků. V Pilátově paláci ho strach z člověka přivedl do pasti. Ale v našem textu nám dává poznat božský lék na strach z člověka.

„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Z hlediska struktury nám tento verš na prvním místě říká, abychom dovolili úžasu z Kristova panování zmocnit se našeho srdce. Zůstávejte v neustálém spojení se skutečností, že Kristus je Pán. Protože On je Pán, veškerá moc na nebi i na zemi patří Jemu, proto je Pánem každé situace, dostatečný pro každý náhlý stav nouze, schopen zajistit každou potřebu. Když se křesťan třese v přítomnosti svých nepřátel, je to proto, že pochybuje nebo ztrácí ze zřetele Kristovu věrnost a moc.

„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Motivací k poslušnosti tohoto pokynu by neměl být náš vlastní pokoj a útěcha, ale Jeho čest a sláva. Aby se svatý ochránil před strachem z člověka, musí pěstovat bázeň před Hospodinem. Pán Ježíš je oslaven v tom, když si Jeho pronásledovaný lid zachovává klidné jednání a nepohnutelnou statečnost tváří v tvář veškerému protivenství. To je však možné, jen když se naše srdce zabývají Jím a obzvláště Jeho panováním.

„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Tato slova mají širší význam. Jak málo vyznávajících křesťanů rozjímá nad postavením Krista jako Pána! Jak smutně nepřiměřené jsou pohledy skutečných křesťanů na Toho, jehož jméno je nad každé jméno!

„Abych poznal jej...“ (Fp 3,10) - to by mělo být každodenní touhou našeho srdce a nejupřímnější modlitbou našich rtů. Nejenže potřebujeme růst v „milosti“, ale také v „poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“ (2Pt 3,18). Jak málo skutečně známe Božího Krista!

• ... nikdo [dokonale] nezná Syna než Otec... (Mt 11,27)

I když toho o Něm v Písmu bylo odhaleno mnoho. Jak málo studujeme tato Písma s úsilím o lepší, hlubší, plnější poznání Pána Ježíše! Jak omezený je rozsah našeho studia! Mnozí staví své představy o Kristu na prvních čtyřech knihách Nového zákona a zřídkakdy jdou za tyto knihy. Evangelia pojednávají o Kristově životě během dnů Jeho ponížení. Hledí na Něj v podobě Služebníka, který nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil. Pravda, Matoušovo evangelium nám předkládá Jeho postavení Krále, Toho, jenž zde byl jako Hospodinův Služebník, - avšak jako zavrženého Krále. Také je pravda, že Janovo evangelium vykresluje božské slávy vtěleného Syna, avšak jako Toho, koho svět, který On stvořil, neznal, a jako odmítnutého svými vlastními, ke kterým přišel (J 1,10-11). Až když se dostaneme za evangelia, teprve uvidíme, že panování Ježíše Nazaretského se skutečně stalo zjevným. O Letnicích Petr řekl:

• Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. (Sk 2,36)

Ten Ponížený je nyní Vítězem. Narodil se do nízkosti a byl vyvýšen „vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.“ (Ef 1,21)

Ten, který strpěl, aby Mu lidé odporně plivali do obličeje, dostal jméno vznešenější než andělé (Žd 1,4). Ten, jehož člověk korunoval trním, byl „korunován ctí a slávou“ (Žd 2,9). Ten, kdo visel se zjevnou bezmocností na kříži, usedl „po pravici Božího majestátu na výsostech“ (Žd 1,3).

Epištoly byly na rozdíl od evangelií všechny napsány z pohledu nanebevzatého Krista. Pojednávají o oslaveném Spasiteli. Co všechno ztrácíme jejich zanedbáváním! Proč tomu tak je, že když Kristus vstoupí na naši mysl, naše myšlenky se obrátí ke dnům Jeho pozemského života? Proč se naše srdce tak málo zabývají nebeským Kristem? Proč tak málo meditujeme nad Jeho vyvýšením, Jeho trůnem a přebývání po Boží pravici? Není to proto, že nečteme epištoly dost často?

Mnozí křesťané považují epištoly za mnohem obtížnější než evangelia. Samozřejmě, protože jsou tak neznámé. Vstupte do cizího města a jeho uspořádání, ulice a předměstí, vám nebudou nic říkat. Je těžké se tam vyznat. Stejné je to s epištolami. Křesťan v nich musí žít, aby se seznámil s jejich obsahem.

Právě jen v epištolách je předkládán odlišný charakter křesťanství, ne v evangeliích. Skutky jsou přechodné a většina Zjevení se věnuje budoucnosti. Pouze epištoly se věnují současnému období. Ale kázání této doby si jich všímá zřídkakdy. Křesťané ve svém soukromém čtení Slova se k nim málokdy obracejí. Ale jen v epištolách je křesťanství vysvětleno - křesťanství má co dělat se vzkříšeným, oslaveným a na trůně sedícím Kristem. A tak pokud má být v našich srdcích Pán, Kristus, svatý, musíme věnovat svůj čas epištolám.

Z připravované knihy Střípky poznání Krista.