Náboženství je poměr člověka k Bohu. Každý je v nějakém poměru k Bohu, který buď mu byl dán, nebo který si utvořil. Proto každý má nějaké náboženství.

Pravé náboženství je pravý poměr člověka k Bohu. Proto i lidem záleží na tom, aby měli, anebo aby si utvořili pravý poměr k Bohu, a zatím se lidstvo rozběhlo.

Snaha všech lidí, kteří o tomto poměru člověka k Bohu přemítali, nesla se k tomu cíli, aby měli náboženství pravé. Ve své touze prohlašovali také brzo to brzo ono náboženství za pravé.

3. Víme však, že člověk je nedokonalý, ba že je zkažený a že tedy, co vytvoří, nese na sobě pečeť nedokonalosti. Proto také poměr, který on si k Bohu určí, je nedostatečný a mylný. Lidské náboženství, lidmi sestrojené a nalezené, je nejisté už tím, že lidé si odporují, a každý svůj poměr vidí a formuluje jinak. A proto lidské náboženství nestačí, aby náš poměr k Bohu byl správně naznačen a ukázán. Na nejvýš to může být tápání, hledání a makání. Sk. 17, 27.

4. Této naší tísni, nedokonalosti, nevědomosti a nejistotě milostivě vyšel vstříc sám Bůh a upravil poměr člověku k sobě nejprve obrazně, potom ve skutečnosti, nejprve jako poměr služebníka, potom jako poměr dítěte k Otci.

Poměr člověka k Bohu daný samým Bohem je pravé náboženství. Ve svém přípravním stadiu bylo to náboženství starozákonní, nehotové, nezralé ještě, ve svém pak hotovém, zralém stupni je to náboženství křesťanské, soustředěné v osobě Pána Ježíše.

5. Pravé tedy náboženství je poměr člověka k Bohu, daný nám v Pánu Ježíši Kristu. Čím se člověk více odchyloval od Krista, čím více by se vzdaloval od tohoto středu, v němž Bůh s námi se stýká a schází, tím je jeho poměr k Bohu zakalenější a nepřesnější a naopak, čím v Kristu celeji a opravdověji nalézá se člověk, tím pravější a čistší je jeho náboženství.

Cesta k Bohu je Ježíš a prostředkování Boha k člověku je Ježíš sám.

Viz: Mt 11,27, J 1,52. 3,35.36. 5,23. 6,44. 14,6.

Shrneme to: Křesťanské náboženství je poměr člověka k Bohu v Kristu. Poučení, nauka o tomto poměru je předmětem křesťanského učení (věrouky, dogmatiky).

6. Že nauka, neboli učení není jednotné, nýbrž různě různými lidmi se podává a pojímá, má příčinu svou v tom, že duch náš rád hloubá, rád sestavuje v soustavu rozumovou různé pravdy dané a k novým pravdám závěry rozumovými dospívá. Tu pak sestavování, skladba, systém podléhá osobní zabarvitosti, nebo tam, kde zvláštní důraz byl položen na nějakou pravdu, musela budova poněkud jinak být zbudována.

Nám musí vždy Ježíš Kristus tanout před očima a proto on sám musí určovat naše křesťanské učení, nauku o náboženství.