Jedinou mocí, kterou Bůh uznává ve své církvi, je moc jeho Ducha. Zatímco jediná síla skutečně uznávaná většinou současných evangelikálů je síla člověka. Bůh dělá svou práci působením Ducha – zatímco křesťanští vůdci se o to pokoušejí mocí vyškoleného intelektu. Silná osobnost převzala místo Božího působení. Ale navěky zůstane jen to, co je uděláno skrze věčného Ducha.

Po staletí se církev rozhodně stavěla proti každé formě světské zábavy s vědomím toho, že se jedná o:

• způsob marnění času,
• útěk od znepokojivého hlasu svědomí,
• pokus odvrátit pozornost od morální odpovědnosti.

Ale zdá se, že nakonec se církev rozhodla, že když už nedokáže přemoci velkého boha zábavy, může s ním spojit své síly a s jeho pomocí dosáhnout toho, čeho chtěla. Křesťanství je tak hluboko zapletené do světa, že miliony lidí ani nenapadne, jak radikálně míjejí vzor Nového zákona. Kompromis je všude!

Současné evangelikální křesťanství je tragicky vzdáleno standardu Nového zákona.

Světskost je přijímaná jako součást našeho způsobu života.

Naše náboženské nastavení je sociální, a nikoliv duchovní.

Ztratili jsme umění uctívání.

Neprodukujeme svaté.

Naším vzorem jsou úspěšní obchodníci, oslavovaní sportovci a herci.

Své náboženské aktivity přizpůsobujeme moderním reklamním metodám.

Naše domy se změnily v divadla.

Naše literatura je plytká a naše hymnologie hraničí s rouháním.

A zdá se, že to nikoho netrápí!