Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil; od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. (2Tm 3,14–17 ČSP)

V dnešní době přicházejí lidé s novými myšlenkami a metodami, ať už jde o jakýkoliv obor. Setkáte se s tím, když budete číst a budete se zajímat o různé obory a možná i o církevní věci. Zejména v církvi, když lidé přicházejí s novými věcmi, mají někdy takový pocit, že mají jakýsi šestý duchovní smysl, jako by ty jejich myšlenky pocházely přímo od Pána Boha (mluvím o lidech, kteří nepovažují Boží slovo za plnou a konečnou autoritu). Nové věci přicházejí i v jiných oborech a jsme svědky, že myšlenky a pocity lidí se často mění a neustále přichází něco nového. Nechci ani zmiňovat nové trendy v církvi, abych vás neuváděl do bludů a do hloupostí, které se dějí. Takový je svět, ve kterém žijeme v době, které se říká postfaktická doba.

Znamená to, že lidé se více řídí pocity. Jsou zaměřeni především na já – jak se cítím já, co já vnímám, co já vidím, co moje názory atd. A tak můžeme vidět, jak se věci neuvěřitelně rychle mění. Dneska si biologický muž může myslet, že je žena, a biologická žena si může myslet, že je muž. Člověk si dokonce může myslet, že je zvíře.

Pokud jakékoli nové věci nejsou v souladu s Božím slovem, vidíme, jak jsou žalostně nedostatečné v porovnání s plánem spasení, s moudrostí, s Boží mocí, s pravdou, která je v Božím slově. Ale protože se stále méně držíme Bible, rodí se ve světě naprostý chaos. Přitom víme a můžeme říct, že Boží slovo je zcela a plně dostatečné pro naše životy, pro naše uctívání, pro naše rodiny... což je pro nás křesťany úžasná zpráva. 

Můžeme důvěřovat Bibli? Robert J. Sheehan Vynikající, čtivá, zajímavě a logicky napsaná kniha na téma Bible. Dává odpovědi na mnohé otázky ohledně Bible jakožto dostatečného, bezchybného a důvěryhodného Božího slova.

A to Slovo má velikou moc. Je naším nejdůležitějším zdrojem a můžeme říct standardem moudrosti. Když tedy otevíráme Písmo, chystáme se číst mocné slovo věčného a živého Pána Boha, které k nám promlouvá. Není to zázrak, že k nám Pán Bůh promlouvá skrze své slovo, které je tak nádherně živé? Písmo je zdroj veškeré pravdy, nejdůležitější zdroj moudrosti, je dostatečné a výjimečné, skrze Písmo zjevuje Pán Bůh sám sebe. Tak to poznáváme, když uvěříme jeho zvěsti – zvěsti evangelia, které je Boží mocí ke spasení, jak říká apoštol Pavel.

Slovo moc v řečtině zní dynamis a máme z něj takové nepěkné české slovo dynamit. A víme, že když bouchne dynamit, je to veliká síla s obrovským účinkem, ale moc evangelia je mnohem větší, protože dokáže proměnit nitro hříšníka, nitro člověka, který je v nepřátelství s Bohem, který nenávidí Boha, nenávidí Boží věci a nevěří Božímu slovu. Naopak miluje svět, miluje hřích, miluje všechno kromě Pána Boha. Ale potom je konfrontován s pravdou evangelia a nastává totální změna.

Nejde o jakousi moc pramenící z lidských moudrých slov, žádné sny, báje a báchorky, je to moc Božího slova, která proměňuje. Když začneme vnímat zvěst Písma, poznáme, jak je živé, jak dokáže proměnit lidský život, že je dostatečné a výjimečné.

Pokud čteme Boží slovo, přemýšlíme o Božím slovu, uchováváme Boží slovo ve svém nitru a jsme mu poslušni (což je velmi důležitý způsob, jak poznávat Boží cesty a jak Pán Bůh pracuje v našich životech), pak poznáváme. A roste-li naše poznání, jsme posvěcováni pravdou, což znamená, že rosteme duchovně skrze Boží pravdu. Vidíme, že jsou věci v našem životě proměněny. Uvědomíme si, že naše mysl je očištěna. Poznáváme, že vnímáme věci života jinak než dřív.

Proto je čtení Božího slova zodpovědností každého věřícího. Musíme je vzít a dovolit mu, aby proměňovalo naše nitro, když bude odvádět naši mysl daleko od věcí tohoto světa, abychom nebyli k nerozeznání od lidí nevěřících, a aby nás osvobozovalo ze závislostí, které nám hrozí. Jak napsal apoštol Jan ve svém listě:

Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života – není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost. (1J 2,15–17)

My všichni chceme žít v pravdě, chceme mít svobodu, která je v Kristu, chceme mít blízký vztah s Pánem Bohem a chceme poznávat jeho cesty. Proto potřebujeme znát jeho slova. Vždyť jestliže milujeme Pána Boha, budeme milovat jeho Slovo. Jestliže máme bázeň před Bohem, máme bázeň i před jeho Slovem. Podle toho k němu také budeme přistupovat a Boží slovo se stane světlem na naší stezce. 

A jestliže je Pán Ježíš náš Pán a autorita, pak je naší autoritou i Písmo. Jestliže i on vnímal Písmo jako autoritu, často Písmo citoval a četl z něho, víme, že je Písmo autoritou i pro nás.

Pokud máš Písmo, máš všechno

A takový postoj zaujímá i apoštol Pavel v našem textu. Když píše list svému spolupracovníku Timoteovi, vyzývá ho, aby se spoléhal na veškeré Písmo. Připomíná mu, jakou moc má neředěné Boží slovo, ke kterému se nic nepřidává a ze kterého se nic neubírá. Víme, že 2. list Timoteovi je poslední list, který apoštol Pavel napsal, a tak vnímáme, že Pavel předává Timoteovi poslední životně důležité instrukce.

Říká: „Potřebuješ být důkladně vyzbrojený.“ A to hned z několika důvodů. Jednak Pavel věděl, že brzy zemře, ale Timoteus je mladý, bude žít v tomto světě a bude pod velikým tlakem. Je vedoucím církve. Jistě potká mnoho falešných učitelů. Může také podléhat slabosti jako každý z nás. Může mít pochybnosti a říkat si, jak to všechno zvládnu?

Ale Pavel ho povzbuzuje: „Vím, že jsi zachráněný. Vím, že patříš Kristu a pokud máš Písmo, máš všechno, co potřebuješ.“

Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi byl plně přesvědčen, věda, od koho ses to naučil; od dětství přece znáš svatá Písma… (2Tm 3,14–15a)

Uvěřil jsem, když mi bylo 23 let, a do té doby jsem byl sycen pouze světem. Nikdy jsem neotevřel Bibli, nic jsem o ní nevěděl. Kdybyste se mě zeptali na Velikonoce, řekl bych vajíčka, na Vánoce, asi bych řekl dárky. Byl jsem absolutně netknutý Božími věcmi, byl jsem naprosto sycený světem, hříchem, sám sebou, různými názory, různými naukami, věřil jsem různým lžím atd.

Pak mě najednou zasáhla moc Božího slova a můj život byl proměněný. Postupně jsem začínal poznávat věci Božího slova a učení Písma. Byl jsem nasycený světem a různými světonázory, měl jsem ve světě spoustu přátel, neznal jsem žádné křesťany a ten proces, při kterém jsem ze sebe to všechno setřásal, trval možná pět let. Pět let mi trvalo, než mě Duch Boží vyučil a já jsem se z Boží milosti začal plně podřizovat Božímu slovu. Musel jsem skutečně upřímně a tvrdě pracovat.

Proč o tom mluvím? Protože vy, kteří jste se sešli zde na konferenci mládeže, jste mladí. A máte velikou výhodu, protože jste možná uvěřili ve věřících rodinách, vyrůstali jste ve sboru, od dětství znáte Boží slovo a máte možnost být proměňováni, můžete věci, které čtete a které se učíte, aplikovat ve svém životě. Prožíváte podobný příběh jako Timoteus, který byl od malička vedený k Božímu slovu.

Pavel mu připomíná jeho upřímnou víru, která nejprve přebývala v jeho babičce Lois a pak v jeho matce Euniké a o které je přesvědčen, že přebývá i v Timoteovi. Měl dobrý základ a vidíme, že měl také dobrého učitele, kterým byl sám apoštol Pavel.

A Pavel mu psal:

Měj za příklad zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. (2Tm 1,13)

 Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné. Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Krista Ježíše. (2Tm 2,1–3)

Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku, vytrvalost, pronásledování a utrpení, jaká mne stihla v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! (2Tm 3,10–11)

Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom setrvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají. (1Tm 4,16)

A nyní dává Pavel Timoteovi následující příkaz: 

Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil.

Pokud jsi od mládí vedený nebo vedená Božím slovem, ve zbožném sboru, zbožnými vedoucími, máš zbožné přátele, zbožné rodiče, zůstávej v tom, co tě naučili. Tenhle svět tě bude chtít ovlivnit, bude nabízet spoustu věcí, které se budou tvářit jako pravda, ale ty setrvávej v tom, čemu ses naučil. Pamatuj na svědectví lidí kolem sebe, kteří s tebou byli doma, v rodině, ale i těch, kteří tě vedli.

Pavel říká: „Znáš svatá písma, Starý zákon a jeho naplnění v Kristu. Znáš evangelium. Znáš apoštolské slovo. Znáš moc, která je v Božím slově. To všechno jsi viděl, slyšel a zažil. Toho se prosím drž a neuhýbej. Pokud máš Písmo, máš všechno, co potřebuješ. Pokud chceš být upevněn v evangeliu, máš všechno, co potřebuješ. Pamatuj na Písmo, pamatuj, co jsem tě učil, protože teď už budeš závislý jen na Písmu, Timoteji. Já už tady nebudu. Ty převezmeš mou roli. Ty budeš vyučovat věci, které jsem ti předával. Proto pevně setrvávej a zůstávej v Písmu.“

Písmo vede k poznání pravdy

15. verš pokračuje ještě dál:

 Od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. (2Tm 3,15)

Písmo ještě může dát moudrost. Vidíte tu hloubku Božího slova? Můj nevěřící otec, který nechodí do shromáždění, se mě v sobotu večer ptá: „Jsi připravený na zítra?“ „Ano,“ odpovídám. „Takových let už to vykládáš, je v té Bibli vůbec ještě něco, co těm lidem můžeš říct?“ A já se směju a říkám mu, že je tam toho tolik, že na to nestačí celý můj život. Jsem vděčný za věrné bratry a sestry, kterým je třeba přes 70 let a přiznávají a radují se, že se z Písma naučili něčemu novému, že něco nového poznávají. Písmo je jako studna, která nikdy nevysychá, dává život, dává moudrost, dává osvěžení a upevnění. Skrze Písmo může být člověk zachráněný, a to vírou v Krista. 

Kdykoliv věřící ztratí důvěru v Písmo, blíží se nebezpečí, že se člověk stane nepoužitelným. Je nepoužitelný pro církev, nepoužitelný pro Pána Boha. A když církev ztratí důvěru v Písmo, stává se nepotřebnou. Mohou tam pořádat přednášky, mohou mluvit o čemkoliv, o filozofii, o historii, občas se řekne i něco duchovního, aby to působilo religiózně, ale pro šíření evangelia se stává nepoužitelnou. Kolem sebe najdeme mnoho příkladů. Ať už jsou to liberální sbory, kde není autoritou Písmo, ale lidská moudrost, nebo různé, nezlobte se, i charismatické sbory, kde jsou autoritou moje myšlenky, moje představy, moje sny, moje vidění, o kterých se tak často mluví.

Přiznám se vám, že navštívím řadu takových sborů. Mám tam mnoho přátel, s mnoha lidmi jsem mluvil. Viděl jsem věci, které dělají, jak se modlí. Viděl jsem, jak je to daleko od Božího slova a od evangelia. Když tam volají, „Pane Ježíši“, ještě to neznamená, že hlásají pravdu. Když mluvím o Ježíši Kristu, musí to být podloženo evangeliem, Písmem a jeho autoritou, aby na tom místě skutečně působil Boží Duch.

Ale v takových prostředích není zdravé učení, protože tam není důvěra v Písmo. Chybí tam důvěra, že je to Boží slovo, že Bůh je živý, že Bůh je mocný a že promlouvá skrze své Slovo. Lidé tam budou slovíčkařit, dohadovat se a svádět. Budou mluvit o Bohu, tvrdit, že znají Pána Boha, ale budou žít bezbožně.

My však nepotřebujeme filozofii k tomu, abychom poznali pravdu. Nepotřebujeme se ptát politiků ani nevěřících vědců. Poznáváme pravdu skrze Písmo. Písmo nám ukazuje, kdo jsme my a kdo je Pán Ježíš. A když Slovo vnímáme a rozumíme mu, není to díky našemu intelektu, ale jenom díky Boží milosti. Jenom proto, že Boží slovo je živé, že je mocné. Proto Pavel říká Timoteovi: „Zůstávej v tom, čemu ses naučil.“ 

Teď jsi moudřejší než ostatní. Ty to víš, ale oni to nevědí. Jsou duchovně mrtví, než činí pokání a uvěří v Pána Ježíše. Jedině Duch Boží může způsobit, že se obnovuje duchovně mrtvé nitro člověka. Ale jak je obživeno? Skrze vdechnuté Boží slovo. Duch Boží pozvedá věci vedené Duchem, a to je právě Boží slovo, které máme a které můžeme číst každý den. Kdykoliv můžeme vzít Písmo, a pokud jsme vedeni Božím Slovem, vede nás Duch Boží a Bůh žehná to, co dal a co vedl.

Různá vidění a sny nebo lidé, kteří rychle přečtou něco z Bible a pak spěchají k vlastním myšlenkám a zážitkům, to jsou věci, které rychle zaniknou. Zas někdo jiný bude mít vidění, někdo další bude mít proroctví nebo něco nového, ale když někdo přečte Boží slovo a začne vykládat, začne vysvětlovat, co stojí v Písmu, pak jde o slovo vdechnuté Božím Duchem a to slovo působí, protože Duch Boží působí v tom, co on sám dal.

Na celém světě není jediná kniha, která by se mohla srovnávat s Biblí. Není ani jediná podobná náboženská kniha. Žádná Bibli nepřekoná. A v dalším textu uvidíme, kdo dává Bibli její autoritu a proč je tak výjimečná. Dozvíme se, jaký je to dar, že máme Boží slovo, a jak je pro nás a pro náš život nenahraditelné a proč jej potřebujeme znát.

Bible je plně inspirovaná

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem. (2Tm 3,16)

Je to jeden z nejdůležitějších veršů, který máme v Bibli. Bůh vdechl své Slovo. Do Bible nenapsal někdo jen tak něco, co mu přišlo na mysl. Její autoři byli inspirovaní Bohem. To neznamená, že Petr byl inspirovaný, stejně tak Pavel nebo Jakub, a když Petr psal, byly všechny spisy, které psal, inspirované, a teď by nám naplnily knihovny a my bychom četli – máme tady teologii od Petra, eklesiologii atd.

Inspirované je jen to, co Bůh chtěl, aby bylo zapsáno v jeho Slově. Těm, kteří psali slova, dal Bůh, co sám chtěl. Tak je Boží slovo inspirované. Bylo mnoho věcí, které Petr nebo Pavel v životě řekli nebo udělali, a nebyly inspirované, ale máme jistotu, že co je zapsáno v Božím slově, je vdechnuté Bohem – jeho autoři byli vedeni Bohem.

A Pán Bůh je vedl svým nádherným a originálním způsobem. Možná byste se chtěli zeptat, jak Bůh pracuje, jak bych to popsal? Je to nádherný zázrak, ale jak jej mám popsat, nevím. Ale vím, že Bůh pisatele vedl, když psali tyto listy, a přesně věděl, co bude předáno Božímu lidu v jeho živém a mocném Slově:

Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2Pt 1,21)

 Kdyby to bylo z lidské vůle, tak bychom my, kteří známe Boží slovo a přicházíme k němu, poznali, že jde jen o lidské slovo. Ale když přicházíme do Písma, poznáváme, že má moc, že je živé, uvědomujeme si, že nás konfrontuje. Poznáváme, že nám ukazuje Krista, ukazuje nám cestu spasení.

Písmo nebylo psáno vůlí lidských pisatelů. Nebylo to tak, že se dala dohromady jakási skupina iniciativních lidí, kteří chtěli lidstvu něco předat. To, co psali, bylo od Boha. A stejně jako lidství Pána Ježíše Krista není poskvrněno hříchem, věřím, že ani Písmo svaté není poskvrněno omylem. Vždyť to vedl sám Bůh, vdechl ho svým svatým Duchem a jak je psáno, unášel tyto lidi. Proto Pavel mohl říct:

O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. (1K 2,13)

A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících. (1Te 2,13)

Pisatelé Písma tedy byli nadpřirozeně vedeni Božím Duchem. A přitom byla zachována i jejich osobnost, která se projevuje v osobitém stylu. Například o Janových originálních spisech se říká, jaká je to krásná řečtina, jak je ladná, jak se krásně překládá, nebo Lukáš, jak je čtivý. A pak zde jsou těžší knihy a náročnější oddíly. Přesto je celé Písmo vedené Bohem. Jaká jiná kniha napsaná před tolika staletími má takovou moc. Žádná, naprosto žádná vám neukáže pravdu víry, pravdu spásy v Kristu, zbožného života… Je mnoho dobrých knih, některé jsou o Bibli a je dobré, že je čteme, že je studujeme, že je poznáváme, ale Písmo je vždy ten zdroj.

Ve světě je mnoho dobré literatury, kterou můžeme číst, a nemusíme. Je mnoho knih, které můžeme znát, a nemusíme. Nevadí, když je neznáme, protože nám nepřinesou spásu. Nenapraví nás ani nevychovají ke spravedlnosti. Nepovedou nás tak k posvěcení, ale Boží slovo má takovou moc a působí přesně tak, jak je zaslíbeno. Změní člověka, změní celou rodinu. Viděli jsme, že mění komunity, kmeny, působí napříč lidskými rasami, napříč národy různých jazyků. Nemusíme přijít s mečem a napadat lidi a utlouct je. Máme meč Ducha, to je naše zbraň. A takovou moc má jenom Boží slovo.

Bibli psalo 40 různých autorů v období 1500 let. Mnozí se vůbec neznali, žili v jiném století, měli jiné postavení ve společnosti, žili v různých podmínkách a na různých místech. A přesto knihy Bible tvoří nádherný celek, který poukazuje na vykoupení v Pánu Ježíši Kristu.

Sám Pán Ježíš citoval a používal Boží slovo, naplňoval Boží slovo a způsob, jakým používal Písmo, nám ukazuje, že je považoval za neomylné, za pravdivé a spolehlivé. Často říkal farizeům: „Nečetli jste?“ A citoval z Písma. Nebo říkal: „Neznáte Písma, ani Boží moc“ (Mt 22,29). A poukazoval na slova Písma.

Učedníci věděli, jakou autoritu mají jeho slova a samozřejmě nechtěli, aby Pán odešel. Ale on jim předpověděl, že půjde do Jeruzaléma a bude vydán, bude popliván, bude zbičován, bude zabit a třetího dne bude vzkříšen. Ale co učedníkům zaslíbil?

Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal. Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás. Ale Zastánce, Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (J 14,24–26)

Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám. (J 16,12–14)

Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty. (J 17,20–21)

A co říká Bůh na hoře proměnění?

Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte. (Mt 17,5)

Učedníci byli vedeni k tomu, aby po Ježíšově odchodu vyučovali jeho slova. V Matoušovi 28,20 Pán Ježíš říká:

… učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. (Mt 28,20)

Přikazuje jim, aby učili všechno, co jim za poslední tři roky říkal. Jak si to všechno mohli pamatovat? „Vždyť si nepamatujeme ani, co jsi kázal před měsícem, což teprve před třemi lety.“ Ale Ježíš jim dává zaslíbení, přijde Duch pravdy a všechno jim připomene. 

A vy od nich přijmete ta slova, budete znát pravdu a Boží slovo bude konat Boží vůli ve vašem nitru. Jenom Bible může osvítit hříchem zatemněnou mysl, protože je světlem ve tmě. Ukáže vám, jak byl člověk stvořený, ukáže na největší problém člověka, kterým je hřích. Ukáže na odpuštění i na obnovení. Předá ti pravdu o člověku, pravdu o Pánu Bohu, pravdu o spáse, ukáže na duchovní sílu a poradí ti, jak ji čerpat, ne jenom o ní mluvit. Dokonce ti ukáže věci budoucí, jak Pán Ježíš zaslíbil.

K čemu je Boží slovo užitečné

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. (2Tm 3,16–17)

Vidíme, k čemu je Písmo užitečné a že zahrnuje všechno, co potřebujeme ve svém duchovním životě. Všechno, co obsahuje Písmo, je dobré a užitečné pro život a pro spasení. Chci vědět, jak fungovat v manželství, v rodině, ve výchově, v církvi, jak být dobrým pracovníkem, pak se učím z Písma. Chci objevovat, znát a přijímat veškeré Písmo, jak říká Pavel.

Písmo je užitečné k učení

První z darů je vyučování, a tak má církev kazatele – učitele a evangelisty, kteří káží a vyučují Písmo, „aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla“ (Ef 4,12). Proto se starší sboru musí pevně držet spolehlivého Božího slova, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce – ty, kteří handlují s Božím slovem.

A kdo je podle žalmisty blahoslavený? Co se děje s člověkem, který rozjímá nad Božím slovem? 

Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří. (Ž 1,1–3)

Představte si nádherný veliký strom se silnými kořeny, který roste u vodního toku. Může přijít bouře, může přijít jakékoliv falešné učení a ten strom dál pevně stojí. Stůjme pevně v Božím slově a obstojíme před bouří, tlakem, pokušením a veškerou lží tohoto světa. A ještě vydáváme ovoce v pravý čas, protože uchováváme v srdci Boží řeč.

Písmo je užitečné k usvědčování

Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil. (Ž 119,11)

Pavel říká, Písmo je užitečné usvědčování. Kdo z vás je rád, když je usvědčený? Přesto když se ukáže, že jsme udělali něco špatně, že je v našem životě nějaký hřích, je dobré být usvědčen, protože nás to vede zpátky k životu. Usvědčování vede k pokání, protože nám ukazuje naše hříšné myšlení a jednání, které není v souladu s Božím slovem. Vyvrací bludy a falešné učení.

Písmo je dobré k nápravě

Nejen, že se z Písma učíme, nejen, že jsme usvědčováni – tohle děláš špatně nebo tamto je hřích. Nezůstáváme jen usvědčeni a ubiti. Písmo nás vede k napravování. Poznáváme správnou cestu, vracíme se zpátky ke zbožnému životu, poznáváme pravdu a moudrost Božího slova, získáváme duchovní vedení a duchovní moc, abychom se mohli vrátit zpět a vše napravit.

Každý z nás se může odchýlit a je úžasné, že nás Pán Bůh napravuje a vede tak nádherným způsobem zpátky k Božímu slovu. Vidíme, jak jednal Pán Ježíš. Když po ukřižování přišel za učedníky, chytali ryby. Neříká jim: Petře, zklamal jsi mě! Všichni tady jste mě zklamali! Musíte činit pokání. Říká jim, aby chytili rybu. „Dáme si spolu.“ Přichází a pozvedá člověka.

Lidé, když jsou usvědčeni, mají často pocit, že nemůžou přijít k Pánu Bohu. Jaksi je to odtahuje. A to je přesně ten moment, kdy potřebuješ jít. Když jsi usvědčený, musíš jít za ním, abys mohl být znovu obnoven ke zbožnému jednání, abys byl napraven.

Písmo je dobré k výchově ve spravedlnosti

Boží slovo nám dává podrobný popis, jak si máme v životě počínat, abychom žili spravedlivý život, jednali dobře a zbožně v každé situaci. K čemu to povede? Na to odpovídá verš 17. Aby byl Boží člověk takový, jaký má být. Nejenom Timoteus, který je vedoucí, ale každý Boží člověk, každý věřící, aby byl důkladně vyzbrojený ke každému dobrému skutku.

 Musíme být důkladně vyzbrojeni ke zbožnému životu, abychom dělali, co Bůh po nás chce, abychom věděli, jak mu máme sloužit, jak mu máme přinášet čest, jak mu máme vzdávat slávu. Pokud trávím čas na Netflixu, Eurosportu, facebooku, instagramu atd. a najednou mi někdo zavolá: „Potřeboval bych něco pomoct tady v Bibli,“ nejsem ani duchovně naladěný, ani připravený. My však máme být připraveni jít sloužit, kdykoli se někdo zeptá na slovo naděje, kterou máme. Máme být připraveni ke všemu, k čemu nás Pán Bůh povolal. 

Boží slovo nás neustále vede, abychom v každé situaci reagovali správně a nemuseli si říkat: „Škoda, že jsem to nevěděl dřív, příště už se zachovám jinak.“ Bůh je stále tady a jeho Slovo je živé a mocné. 

Jak je potřeba být usvědčován a vyučován? Pět let mi trvalo, než jsem ze sebe setřásl věci tohoto světa, ale byl jsem trpělivě vyučován. Někteří nade mnou mohli zlomit hůl, ale byl jsem s jejich pomocí usvědčován a napravován Božím slovem.

Proto říká Pavel Timoteovi: „Drž se Božího slova, to je vše, co ty potřebuješ. To Slovo má moc tě zachránit.“