John MacArthur

Charakter otcovského vedení

Podívejme se na širší kontext Pavlových slov uvedených v 1. listu Tesalonickým 2,7–12.  V Tesalonice byli pomlouvači, kteří poté, co Pavel odešel z města, tvrdili, že se Pavel ničím neliší od falešných učitelů, kteří zaplavili církev. Byl prý jen dalším z šarlatánů a podvodníků, kteří chtěli manipulovat lidmi, dostat z nich peníze a zneužít je. Pavel na tato obvinění reaguje a připomíná tesalonickým křesťanům pravost svého pověření být vůdcem. V zásadě píše: „Prosím, vzpomeňte si v pravdě, jaký jsem člověk. Víte, že jsem nic nepředstíral, a také víte, že jsem si od vás nic nevzal.“ Pavel dále potvrzuje charakter svého duchovního vůdcovství, když Tesalonickým připomíná, jak mezi nimi žil. Zde také popisuje své vedení jako péči, kterou poskytuje matka, a sílu, kterou poskytuje otec. Pavel se v desátém verši dovolává: „Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.“ Jinými slovy, Pavel a služebníci po jeho boku se chovali bezúhonně. Otec je tím, kdo má udávat standard bezúhonnosti své rodiny. Výraz přeložený jako „zbožně“ znamená „svatě“. Hovoří o tom, že své životy žijeme před Bohem. Pavel říká, že plnil své povinnosti přesně, jak to po něm Bůh chtěl. Slovo „spravedlivě“ odkazuje na to, jak aplikujete Boží zákon ve vztahu vůči Bohu a ve vztazích s lidmi. A „bezúhonně“ mluví o pověsti, kterou máte u ostatních. Otec má být spravedlivý a bezúhonný. Svatá bezúhonnost je klíčem k tomu, jak vychovat duchovně silné děti. Zbožní otcové musí být oddaní vytrvalému úsilí žít zbožně, spravedlivě a bezúhonně. Když budete příkladem bezúhonnosti, morální odvahy a síly přesvědčení, dáváte svým dětem příležitost napodobovat vás v těchto charakteristikách. Vše začíná, když svým dětem budete příkladem a vzorem bezúhonnosti.

Prvky otcovského vedení

Pavel pokračuje: „Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali“ (v. 11).

Otec svými pokyny napomíná

Výraz přeložený „napomínat“ znamená, že jdeme někomu po boku nebo ho směřujeme ke konkrétnímu chování. Otec jde po boku svých dětí a vede je k tomu, aby se chovaly správně. Takové osobní vedení se děje skrze napomínání či naléhavé pobídky.

Otec povzbuzuje a motivuje

Otec má také své děti „povzbuzovat“. Zde přechází vedení v motivaci. Otec má apelovat na emoce a vůli svých dětí, a směřovat je tak ke správným volbám. Pomáhá jim uvědomit si, že cesta bude těžká, a povzbuzuje je, aby vytrvaly a pokračovaly v tom, co je správné. Zbožný otec hledá způsoby, jak své děti motivovat, aby šly životem tou správnou cestou.

Otec zapřísahá skrze své svědectví

A nakonec má otec své děti „zapřísahat“. Řecký výraz, který zde vidíme, je marturomenoi, což znamená „svědčit“. Jinými slovy, otec má svým dětem říkat: „Můžu ti něco říct? Já sám jsem živým svědectvím o tom, že když půjdeš po téhle cestě, skončí to tak a tak. Nechci, abys spadl do stejné jámy jako kdysi já.“ Jako otec se máte starat o dobro svých dětí. Máte důležitou a vážnou povinnost varovat je, že pokud se odchýlí od Bohem předepsaných způsobů chování, bude to mít vážné důsledky. Pokud nebudou vaše děti z nějakého důvodu poslouchat, je třeba je ukáznit. Zde je tedy několik ze způsobů, jak má otec své děti vést – má je napomínat, povzbuzovat a zapřísahat skrze své svědectví. To znamená, že sám půjde po boku každého ze svých dětí a bude ho vyučovat Božím pokynům a způsobům, jak se mají chovat. Má je povzbuzovat, aby byly věrné, až přijdou těžké volby. A má je varovat, že pokud se budou chovat špatně, bude to mít neblahé důsledky, a to včetně výchovných opatření. To vše vám pomůže být dobrým vůdcem své domácnosti.       

Cíl otcovského vedení

Co je cílem napomínání, povzbuzování a zapřísahání vašich dětí? „Aby vedli život důstojný Boha, který [je] povolal do slávy svého království“ (1Te 2,12). Otec se musí upínat ke konečnému výsledku svých rodičovských snah. Chce si být jistý, že budou jeho děti nakonec dlouhodobě a trvale žít podle Božích měřítek. Jeho cílem je vychovat děti k duchovní vyzrálosti. Upíná se k Božímu budoucímu království a slávě. Říká svým dětem: „Tohle čeká ty, kdo následují Boha. Ve světle všeho, co pro tebe Bůh udělal, neměl bys žít životem, ke kterému tě volá?“ Otec informuje své děti o tom, jaká budoucnost je čeká, když uvěří v Krista.

Jak na to

Jako otec jste tedy volán, abyste byl rozhodný a udatný. Bůh vás volá, abyste žil s pevným přesvědčením a neustoupil, ani když se setkáte s protivenstvím. Odvahu máte čerpat z ujištění o Boží přítomnosti, z vědomí, že usilujete o správnou věc, ze zaslíbení Boží svrchované moci nad všemi věcmi. A svou sílu a odvahu máte předávat tak, že své děti napomínáte, povzbuzujete a zapřísaháte. Když to vykonáte, naplníte svou povinnost zajistit, aby kráčely po cestě, na kterou je Bůh povolal, a také na ní zůstaly. Jde o nesmírnou zodpovědnost. Možná, že se teď sami sebe ptáte: „Jak bych vůbec mohl být schopný někoho takhle vést?“ Odpovědí je, že bez Božího zmocnění není žádný člověk schopný něčeho takového, neboť žádný člověk není dostatečný. V čem tedy tkví naše dostatečnost? Jak řekl Pavel o svém apoštolství: „Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha“ (2K 3,4–5). Bez Boží milosti je nemožné být duchovním vůdcem. Zde je několik principů, na které je třeba pamatovat:

Uvědomte si svou nedostatečnost

Naplňování vaší role duchovního vůdce rodiny začíná tím, že uznáte svou nedostatečnost a uvědomíte si, že jste zcela závislí na Boží pomoci. Jak řekl Bůh apoštolu Pavlovi v 2. Korintským 12,9: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ Jedině tehdy, když se Bohu plně odevzdáte, bude skrze vás pracovat a umožní vám naplnit vaši posvátnou otcovskou povinnost.

Intenzivně studujte Slovo

Ve 2. Timoteovi 3,17 hovoří Pavel o „Božím člověku“, který je „náležitě připraven ke každému dobrému činu“. Jak může být člověk náležitě připraven? Odpověď najdeme v 16. verši: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.“ Jestli přemýšlíte, co byste měl jako otec dělat, Bible vám to poví. Studujte ji a budete připraven na to, abyste vedl svou rodinu.

Přijměte utrpení jako součást Božího obměkčujícího díla

1. list Petrův 5,10 říká: „A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“ Bůh zaslibuje, že vás obnoví a posílí, že vás utvrdí a postaví na pevný základ. Ale to se nestane, dokud nakrátko neprojdete utrpením. To znamená, že Bůh použije problémy a obtíže života, aby nás tvaroval a formoval k duchovní vyzrálosti. Jako pro křesťana pro vás platí, že utrpení může ve vašem nitru vykonat takové věci jako nic jiného. A to vám samozřejmě pomůže stát se lepším otcem.

Obětujte celý svůj život tomu, abyste byl otcem, kterého vaše rodina potřebuje

V 1. Korintským 9,24 se Pavel ptá: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!“ A poté dodává: „Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, … sám neselhal“ (v. 26–27). Jinými slovy, upněte se svým srdcem, duší, myslí a silou k tomu, abyste v tomto závodě vynikl. Plně se zaměřte na to, abyste splnil svou povinnost duchovního vůdce rodiny. Pán Bůh chce právě takového vůdce. A právě takového vůdce vaše rodina potřebuje.

(z knihy Táta podle vzoru Bůh)