Pokračujme dnes už čtrnáctým pořadem o Ježíši Kristu.

Posledně jsme si dokončili naši studii, že Ježíš Kristus byl vzkříšen v těle, tedy v mase a kostech. Skeptici však mohou namítat, proč je Ježíš Kristus lepší nebo vhodnější, abychom mu důvěřovali, než ostatní jako třeba Mojžíš, Mohammed, hinduističtí Guruové, Budha, atd. Umíme odpovědět? Proč je Ježíš opravdu nadřazený všem ostatním učitelům? V podstatě jsme si Jeho podstatu probrali docela podrobně, takže by to z ní mělo vyplynout. Pojďme a udělejme si krátkou srovnávací studii Ježíše Krista s ostatními náboženskými učiteli a různými filozofy:

MOJŽÍŠ:

Mojžíš nezaložil židovství. Otec Židů je Abraham, který žil asi 2000 let před Kristem. Když už Židé existovali jako národ 600 let, narodil se v jedné židovské rodině Mojžíš. Byl vychován faraónovou dcerou, aby se stal princem. Potom, co se dozvěděl, že je vlastně Žid, zabil člověka, prchnul a stal se pastýřem, než si ho povolal Bůh, aby vyvedl svůj židovský lid z Egypta. Napsal prvních pět knih Starého zákona: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium, známé pod jménem Pentateuch nebo Tóra.

Ježíš byl Žid stejně jako Mojžíš, proto s Mojžíšem neměl sebemenší teologickou při. Mojžíšovi byl dán Bohem Zákon, Mojžíš vyvedl židovský národ z egyptského otroctví do svobody a nezávislosti. Mojžíš a Ježíš byli proroky stejného Boha a Ježíš řekl, že nepřišel zrušit Mojžíšův Zákon, ale naplnit.

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Matouš 5:17)

Ježíš se odvolává na Mojžíše například v tomto dalším verši:

... "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je`? A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo"; (Matouš 19:4-5)

Tím Ježíš potvrzuje, že Mojžíš, který tyto verše napsal, byl Božím prorokem. Ježíš Mojžíše v podstatě cituje:

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Genesis 2:24)

Přesto v mnoha přemnoha pohledech Ježíš je nadřazený Mojžíšovi. Tím chceme jen zdůraznit, že Ježíšovo evangelium překonalo Mojžíšův Zákon.

Mojžíš předpověděl, že Ježíš přijde. Ježíš přišel a zvítězil:

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat, zcela podle toho, co jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: "Kéž neslyším už hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím už ten veliký oheň, abych nezemřel." Hospodin mi řekl: "Dobře to pověděli. Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. (Deuteronomium 18:15-19)

Zde je jasné Mojžíšovo proroctví, které předvídá proroka z židovského národa, který bude kázat obzvláštní zvěst Hospodinovým jménem. Neuposlechnutí tohoto budoucího proroka bude znamenat přímou zodpovědnost Bohu. Bůh sám jej bude soudit.

Další biblická stať z Mojžíše zní následovně. Je to jedno z nejkrásnějších a nejslibnějších míst celé Bible.

Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Genesis 3:15)

Zde Mojžíš prorokuje, že z ženina semene vzejde ten, kdo rozdrtí Satanovi, Ďáblovi, hlavu, kdo jej smrtelně zraní.

Obojí tato Mojžíšova proroctví se týkají Mesiáše Židů, ale i Mesiáše celého lidstva, protože skrze Abrahámovo símě může být spasen každý pohan.

Ježíš měl úplné spásné zjevení, Mojžíš měl neúplné zjevení.

Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (Jan 1:17)

Mojžíš ustanovil mravní a sociální strukturu, která řídila, udržovala a do jisté míry izolovala židovský národ, aby nesplynul s pohany. Zákon ale nemohl nikoho zachránit z trestu za hřích, což je trest smrti. Trest za hřích je dodnes smrt. Tělesná i duchovní. Separace od těla i Boha. Pavel to nemohl říci jasněji:

Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. (Římanům 3:20)

Mojžíšův Zákon jenom upozornil na nemožnost uniknutí trestu smrti. Podobně dopravní značky omezující rychlost mi nastavují zrcadlo, že dopravní zákon neustále porušuji. Zákon jenom odsuzuje, nikdy nezachraňuje.

Ježíš ale přišel s výbornější, nadřazenou novinou, totiž že hřích, který je zviditelněn a poznán právě zákonem, je odpuštěn.

...jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Římanům 3:24)

Lidé v Kristu jsou ospravedlněni ze hříchů, jak čteme, zadarmo, gratis, to znamená, naše dobré skutky nás nezachraňují, aby se nikdo nechlubil, jak dodává Pavel. My konáme dobré skutky z lásky ke Kristu, ne proto abychom byli zachráněni, ale protože jsme už zachráněni Kristem. Kdo pracuje, dostává mzdu, kdo vděčně z lásky přijímá, dostává dar. Milost je dar, nikdy ne mzda. Zpět k tématu: Kristovo zjevení staví na základech položených Mojžíšem. Mojžíš ukázal problém skrze Zákon, Ježíš vyřešil tento problém skrze dar milosti, skrze svoje obětování se za hříchy světa.

Ježíš má nesrovnatelně vyšší úřad než Mojžíš:

Mojžíš je největší starozákonní prorok, ale Ježíš byl víc než jen prorok.

Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději. (Židům 3:5-6)

Zatímco Mojžíš sloužil Bohu, Ježíš byl prohlášen Synem Božím s právem vládnout nad všemi služebníky.

Ježíšovy zázraky předčily Mojžíšovy.

Bůh vybavil Mojžíše velkými znameními a zázraky. Ježíšova znamení a zázraky plně naplnily a předčily Mojžíšův předvoj.

Mojžíš vyzdvihl bronzového hada, aby ochránil Židy před otravou z uštknutí.

Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. (Numeri 21:9)

Satan také uštkl každého člověka hadem v ráji. Tomuto ďábelskému kousnutí se říká hřích zděděný po Adamovi. Mojžíšův bronzový had ochránil jen před otravou krve a tělesnou smrtí. Ježíš nám však poví, že pohled na ukřižovaného Syna člověka zachrání od věčné duchovní smrti, totiž oddělení od Boha:

Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, (Jan 3:14)

Mojžíš nikdy nedával zrak slepým, sluch hluchým, nikoho nevzkřísil a nic v Mojžíšově službě nemůže být srovnáno s Ježíšovým vzkříšením.

Ježíšova podstata je nekonečněkrát vyšší než Mojžíšova.

Mojžíš nebyl Bůh. Ježíš je Bůh. Mojžíš si nikdy nedělal nároky na božství. Ježíš ano. Mojžíš splnil svůj úkol jako Boží prorok. Ježíš se vykázal zázraky, které průkazně dokázaly Jeho božství.

Pojďme ale dál na další učitele, kteří se nemohou kvalitou srovnat ani s Ježíšem, ani s Mojžíšem.

MOHAMMED

Mohammed je prorok Alláha. Narodil se v Mecce 570 po Kristu a zemřel roku 632. Původně se jmenoval Abul Kassim. Osiřel ve velmi mladém věku a byl vychován svým strýcem, který ho bral na dlouhé obchodní karavanní cesty. Ve 25 letech si vzal za ženu svoji zaměstnavatelku. Přestal pracovat a začal meditovat o životě. Ve čtyřiceti začal mít vize, které byly provázeny prudkými záchvaty, během nichž obdržel zjevení Alláha. Protože byl se svými následovateli stíhán, prchnul z Mekky do Jatribu, který přejmenoval na Medinu. Islám byl na světě.

Dalších deset let probíhaly nepřetržité boje o nová území a nově obrácené na islám, až byla konečně vyhrána na islámskou stranu i Mekka. Mohamedovy spisy se nazývají Korán, který mu, jak tvrdí Mohammed, byl nadiktován andělem Gabrielem.

Mohammed je tedy zakladatelem islámu. Souhlasil by s Ježíšem i Mojžíšem, že Bůh je jen jeden, že stvořil celý vesmír a že existuje mimo Své vesmírné stvoření. Mezi islámem a biblickým křesťanstvím je téměř dokonalá shoda, pokud se týče prvních 16 kapitol Genesis. Jakmile však Bible dosvědčuje, že Hagar, matka Izmaele, byla vyhoštěna z Abrahámova domu, islám a judaismus s křesťanstvím se rozcházejí. Po tomto zlomu Bible se soustředí na Izáka, zatímco islám se soustředí na Izmaele, praotce Arabů, hlavních nosičů islámu.

Učení islámu můžeme shrnout do následujících pěti bodů:

1. Alláh je jeden a jediný pravý bůh.

2. Alláh seslal mnoho proroků včetně Mojžíše a Ježíše, ale Mohammed je největší prorok ze všech.

3. Korán je nejvyšší náboženská kniha a stojí nad Zákonem, Žalmy, Indžilem - Evangeliem Ježíše.

4. Existuje mnoho prostředníků mezi Alláhem a námi. Někteří andělé jsou dobří, jiní zlí.

5. Skutky každého člověka budou zváženy a určí, zdali tento člověk po svém vzkříšení půjde do pekla nebo nebe.

Způsob jak získat spásu zahrnuje přeříkávání

1. Šahadu několikrát denně - "Není jiného boha kromě Alláha a Mohammed je jeho prorok"

2. modlení se pětkrát denně.

3. Dodržovat Ramadan - měsíc půstu

4. Dávat almužny chudým

5. Pouť do Mekky

My však nacházíme, že Ježíš nabízí mnohem nadřazenější způsob v mnoha ohledech:

Ježíš nabízí úplně protichůdný způsob spasení než islám

Ne jako v islámu, Bůh Bible dosáhl hříšné lidstvo tak, že poslal Svého Syna na zem v podobě těla hříšného člověka, aby byl zatížen veškerým hříchem všeho lidstva, a tak každého zastoupil v potrestání. Mohammed nenabízí žádný jistý způsob spásy, nabízí pouze směrnice, jak se zalíbit svými skutky Alláhovi. Kristus se postaral o vše, co je potřebné ke spáse. Kristus obstaral za nás letenku do nebe.

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1. Petrův 3:18)

V islámu si věřící namlouvá Alláha svými skutky, v biblickém křesťanství si Bůh namlouvá člověka utrpením Svého Syna na kříži. Tyto dvě koncepce spásy jsou naprosto protichůdné.

Ježíšův a Mohammedův život je nesrovnatelný

Mohammed trávil posledních 10 let svého života v různých válkách. Mohammed pěstoval mnohoženství, měl více než čtyři manželky, které předepsal jako maximum islámským mužům. Zatímco Mohammed zabíjel, Ježíš byl zabit. Mohammed dokonce plundroval i karavany poutníků přijíždějících do Mekky.

Ježíš nabízí oproti Mohammedovi dosvědčené zázraky.

Příběhy, že Mohammed pohnul horou, včetně jeho vojenských úspěchů, nemohou být srovnány s Ježíšovými zázraky. Mohammedovy zázraky postrádají očité svědky. Mohammedovým zázrakům chybí vrozená dobrota a slitovnost Ježíše Krista. Ježíšovy zázraky sloužily k ověření evangelia. Mohammedovy příběhy slouží k ohromení. Žádný zázrak žádného náboženského učitele, je-li nějaký, nemůže být srovnán s Ježíšovým vzkříšením.

Ježíšova podstata je nesrovnatelně vyšší než Mohammedova

Mohammed se nikdy neprohlásil Bohem. Učení Boží trojjedinosti, která jediná vysvětluje, jak Ježíš může být Bohem, je nepochopena islámem i jinými náboženstvími jako polyteizmus, tedy jako mnohobožství.

Mohammed se prohlásil pouze za proroka, protože je jen jeden Alláh. Ježíš však o Sobě řekl, že Otec a On jsou totéž. To dokázal tím, že Jej Otec vzkřísil z mrtvých.

Žádné náboženství nedosahuje biblické křesťanství v tom, že ve všech si člověk namlouvá boha nebo bohy, v biblickém si Bůh namlouvá lidi. Všechna náboženství jsou proto subjektivní a směřují od člověka k bohu. Pouze biblická víra je objektivní, protože směřuje od Boha k člověku, tedy přesně protichůdně, obrácená o 180o. Ve všech náboženstvích se člověk snaží, aby byl spasen. Skutky jsou příčina, spása je důsledek. V biblické víře, a ta je jen jedna, je to naopak. Člověk se nesnaží, aby byl spasen, protože již je spasen skrze Krista, a proto koná dobré skutky. Naše spása je příčina a skutky jsou důsledek. Zase úplně otočený přístup. Rozdíl je v motivaci konat dobro. Ve všech náboženstvích je motivací konat dobro buď strach z pekla, nebo špatné karmy, nebo neexistence, nebo touha po nebi, což jsou subjektivní příčiny, protože se zabývají samy sebou. V biblické víře je motivací láska ke Kristu. Nechci Jej už na kříži mučit svými dalšími hříchy, což je objektivní příčina, protože se nezabývá sama sebou, ale Kristem. Přemýšlejme o tom.