Máme před sebou text, který bychom mohli označit jako text vánoční. Teď si možná řeknete, jak může být text ze Starého zákona vánočním textem? Vždyť Vánoce mají být spíše takovou připomínku Kristova narození, což je cele záležitost Nového zákona. Ale jak sami za chvilku uvidíte, tak vysvětlení není nijak komplikované. 

Proč vánoční kázání?

Než se pustíme do Božího Slova, chtěl bych zmínit dvě velmi důležité věci. První se týká Vánoc jako takových.

Lidský původ vánočních svátků

Vánoční svátky jsou jenom svátky ustanovené lidmi a nikde v Bibli o nich nic nenajdeme. Samotný původ Vánoc je dost nejasný. Někteří lidé tvrdí, že křesťané již ve třetím století slavili Kristovo narození, ale s opravdovou jistotou o tom můžeme mluvit až ve čvrtém století, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím a došlo k mnoha spojení s pohanskými zvyky. Ať to bylo jakkoliv, Bible nás nikde nevyzývá k tomu, abychom narození Krista oslavovali. Vždyť nakonec stejně nevíme, kdy se přesně narodil. Proč tedy mluvíme o vánočním kázání? To je ta druhá věc, kterou chci zmínit.

Křesťanská tradice

Vánoce tradičně patří ke křesťanství. Připomínáme si narození Pána Ježíše Krista. Podstatou vánočního příběhu je narození Spasitele. Spasitele, který svůj lid zachrání svůj lid z jeho hříchů. V tomto slova smyslu si připomínáme velmi dobrou tradici, protože to je evangelium. To jsou slova, která anděl z nebe řekl Josefovi, když se chtěl rozvést s Marií, protože zjistil, že je těhotná:

• Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Matouš 1:20-21)

Dnes se nám vytrácí tento rozměr Vánoc a já bych chtěl, abychom si ho připomněli. Vánoce se stávají komerční a marketinkovou záležitostí, jíž vévodí tlustý vousatý chlapík v červeném oblečení, který jezdí na saních tažených soby. Vánoce jsou stále méně spojovány s narozením Krista a jsou nahrazovány jinými věcmi. Na summitu o globálním oteplování, který proběhl v Kodani před Vánoci v r. 2009, nesměl být vánoční stromeček. Prý je to symbol křesťanských Vánoc a na půdě nábožensky neutrálního OSN nemá co dělat. Spojujeme s Vánoci kde co, a podstata – narození Spasitele – nám často uniká. Slovy Písma:

• Bůh tohoto světa [satan] oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2 Korintským 4:4)

Chci tedy, abychom se vrátili k tradičním Vánocům – ne proto, že je tady nějaká tradice, která nemá biblický základ, ale proto, že je tady zvěst, poselství evangelia, které mluví o narození Spasitele a o vysvobození z hříchů.

Poselství evangelia

Příběh o narození Ježíše Krista je zaznamenán v Lukášově evangeliu. Ačkoliv se jím dnes nebudeme zabývat, tak bych vám chtěl doporučit, abyste si během svátků udělali čas a tento příběh si přečetli. Najdete ho na začátku Lukášova evangelia, a když si ho přečtete, tak můžete pokračovat a přečíst si celé Lukášovo evangelium. Je to velmi mocné a jasné Boží Slovo, které nám staví před oči nádheru Božího jednání s námi.

1. Komu je určeno poselství Vánoc?

Když přišli mudrci za králem Herodem, aby se ho zeptali na právě narozeného Krista, tak se ptali, kde je ten právě narozený král. Položme si dnes podobnou otázku, ale v jiné, v osobní rovině – KDO je ten narozený král? Kým je pro mne, pro vás? Z Božího Slova si ukážeme, co o něm říkal prorok Izajáš. Ale každý z nás se musí osobně postavit k tomu, kým je toto popisované dítě pro něj osobně.

Prorok Izajáš žil v osmém století před Kristem v Jeruzalémě. Byl ženatý a i jeho žena byla prorokyně. Z knihy známe dokonce jména jejich dvou synů. Prorokoval od začátku zbožného krále Jótama asi od roku 740, přes jeho syna Achaze, jednoho z nejhorších judských králů až do doby krále Chizkijáše, o kterém Bůh vydal nádherné svědectví:

• Přimkl se k Hospodinu, neodstoupil od něho, dbal na jeho přikázání, jak je Hospodin vydal Mojžíšovi. A Hospodin byl s ním. Ve všem, co podnikl, měl úspěch.(2 Královská 18:6-7)

Je dost možné, že se dožil i temných dnů bezbožného krále Menaše, který nastoupil na trůn po svém otci Chizkijášovi někdy kolem roku 686 př. Kr.

Ukážeme si dnes několik důležitých věcí, které se týkají Krále, Spasitele, který se narodil v Betlémě a jehož narození si v těchto dnech připomínáme. Podíváme se na to, ke komu tento Boží slovo mluví, resp. co říká o nás lidech. Uvidíme „vánoční zprávu“, která je v textu napsaném sedm století před narozením Krista, a podíváme se na to, o kom mluvil prorok Izajáš – kdo bude ten narozený král. Nakonec si všimneme, co bude charakterizovat vládu tohoto krále.

Lid, který chodí v temnotách

Podívejme se tedy nejprve na to, komu je určena tato Izajášova zpráva. Vánoční evangelium musíme začít zprávou o člověku, nikoliv o Bohu. Náš text nám ukazuje celou řadu charakteristik. 

• Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. (Izajáš 9:1)

Je zde celá řada věcí, které jsou řečené o lidech. Hned to první je, že je zde lid, který chodí v temnotách. Ačkoliv Izajášovo proroctví bylo určeno Izraeli, tak tato slova přesahují hranice Izraele. V předchozím verši Izajáše si můžeme všimnout, že Izajáš mluví o zemi Zabulón a Neftalí, mluví o Galileji pohanů. Tato slova se v jistém slova smyslu naplnila, když vystoupil Pán Ježíš Kristus. Podívejme se do Matoušova evangelia:

• Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů - lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘ Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Matouš 4:12-17)

V Galileji se rozzářilo Boží Slovo a ten, který o sobě řekl, že je světlem světa, tam strávil většinu své služby lidem. A v určitém slova smyslu se skutečně jednalo o temnou zemi. Bylo to první území, ze kterého byli Izraelci odvedeni do zajetí. V roce 732 toto území dobyl Tiglatpilasar III. a připojil ho k Asýrii. Byla to země, která byla později osídlena pohany, kteří uctívali jiné Bohy. Přesto si myslím, že slova Izajáše mají přesah, jdou ještě dále, než je Matoušovo vysvětlení.

Temnota hříchu

O jakém lidu by se tady teda mohlo mluvit? Který lid chodí v temnotách? Který národ sídlí v zemi šeré smrti? Ve svém důsledku to nejsou slova, která bychom mohli vztáhnout na jakýkoliv existující národ. Ale jsou místa v Bibli, která nám ukazují, že tímto lidem v temnotách, že těmito lidmi, kteří žijí ve stínu šeré smrti, jsme my všichni.

• Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. (Jan 3:19-20)

Každý člověk zůstává ve tmě. Nikdo není spravedlivý. Není nikdo, kdo by sám o sobě toužil po Bohu, po světle, které přišlo na svět, pokud ho Bůh neprobudí.

• I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! (Efezským 2:3-5)

Moji milí, nutně, zoufale nutně potřebujeme Boží milost. Bez ní jsme naprosto ztraceni.

Destruktivní moc hříchu

Podívejme se na ještě několik málo charakteristik z následujících veršů Izajáše, které nám ukážou tuto naší potřebu Boží milosti a to, jak moc potřebujeme vysvobození. Byla tady temnota, bylo tady prokletí smrti, v jejímž stínu žijeme a do jejíhož stínu se rodíme, dokud nám nevzejde světlo Kristovy slávy.

Ve v. 3 čteme o jhu, jímž jsme ujařmeni. To je břemeno hříchu, které neseme. Jho, které nás poutá a které sami nedokážeme setřást. Mluví se tu o trestech a násilí, které je na nás pácháno. Znovu je to hřích, který tak nenapravitelně zdeformoval to, co bylo stvořeno k Božímu obrazu a stále to ničí znovu a víc. Na jednotlivých lidských osudech, i ve svých vlastních životech můžeme znovu a znovu sledovat tu destruktivní moc hříchu, který se na nás tak snadno přilepí. Ničí lidské životy, ničí mezilidské vztahy, ničí životní prostředí, ničí všechno – je jako prut poháněče, který dopadí na záda otroka a nutí ho jít dál a dál.

Ve čtvrtém verši vidíme další destruktivní důsledky hříchu – Izajáš zde zmiňuje válečnou vřavu a prolitou krev. Také tyto věci na nás dopadají. Musíme děkovat Bohu za dlouhé období míru, které můžeme v naší zemi zakoušet. Přestože jsme byli v minulosti obsazeni cizím vojskem, válečná vřava se naší zemi na dlouhá desetiletí vyhnula a my žijeme v míru a pokoji.

2. Vánoční zpráva

Podívejme se nyní na další věc. Všimněme si toho, o jakou zprávu se zde jedná. Co je tato vánoční zvěst, kterou si v těchto dnech připomínáme?

• Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda. (Izajáš 9:5)

Izajáš je někdy nazýván evangelistou Starého zákona. Je to proto, že ve svých proroctvích mluví velmi jasně a přesně o Kristu. Ukazuje nám mnoho věcí, které se týkají nejenom Kristova narození, jako to zde, ale dalších okolností života, smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista.

Narodí se dítě – syn člověka

Zde je tedy ta vánoční zpráva – narodí se dítě, bude nám dán syn. To je úžasná zpráva, kterou máme v plnosti popsanou v Lukášově evangeliu.

• A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ (Lukáš 2:8-14)

Narodilo se dítě, děťátko, syn, který je Spasitelem světa. Bratři a sestry, milí přátelé, tohle je světlo, které se rozzářilo v temnotách. Tak jako nad pastýři u Betléma zazářilo světlo, tak také v našich životech Bůh rozsvítil toto své světlo. Proto je řečeno:

• Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. (Efezským 5:14)

Kristus je naším světlem a svítí do temnoty našich životů.

Syn Boží i potomek Davidův

Prorok Izajáš zde mluví o dítěti, o synovi, který nám bude dán. Díval se dopředu k budoucím událostem, které mu Bůh ukázal. Sedm set let před narozením Spasitele o něm Izajáš věděl. Bude to lidský syn, přesně tak, jak to potvrzuje Písmo:

• Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy. (Galatským 4:4)

Dítě, narozené z ženy a zároveň Boží Syn, kterého Bůh poslal na svět. Právě o něm mluví Izajáš jako o tom, na jehož rameni spočine vláda. Je to budoucí vládce Izraele. Budoucí král. Není to obyčejné dítě, není jen tak nějaký syn. Ale je to syn z královského rodu, potomek Davidův. Toto dítě, tento syn, se narodí jako král. To je to, co Ježíš později říká Pilátovi:

• Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (Jan 18:37)

Ježíš se narodil jako král. Podobně to dosvědčili mudrci z východu, kteří – vedeni hvězdou na obloze – se přišli poklonit právě narozenému králi. To zaznamenal Matouš ve druhé kapitole svého evangelia a můžeme si tam také všimnout, s jakou jistotou je znalci Písma posílají do Betléma. Velmi dobře věděli, kde se má narodit židovský král. Kde se má narodit Spasitel a Mesiáš. O to více je zarážející, že se mu také nešli poklonit. Nechtěli se ani přesvědčit, zda na tom všem není přece jen trochu pravdy. Znovu to ukazuje na potemnělost lidského charakteru a nutnost, potřebu vykoupení.

3. Kdo to je?

Kdo je tedy toto narozené dítě, tento právě narozený král? Podívejme se na to, co o něm napsal protok Izajáš v našem textu.

• Bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. (Izajáš 9:5)

Tady máme jméno, které tomuto dítěti bude dáno. A je to vskutku zvláštní jméno. Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje (B21) nebo Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje (K). Máme zde několik jmen – v našich překladech 4 nebo 5, podle toho, jak se přeloží hebrejská slova a spojí se dohromady.

Divuplný rádce

Tento syn bude Divuplný rádce, nebo předivný, podivuhodný rádce. Bude radit lidem, kteří jsou v temnotě, povede je svou úžasnou moudrostí. Lidé mu budou naslouchat – tak jako naslouchali Pánu během jeho pozemského života, nebo tak jak je to zapsáno v Janově evangeliu:

• Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. (Jan 10:27-28)

On je předivný rádce, který nás vede svým Slovem.

• Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám…“ (Izajáš 2:3)

Toto je to narozené dítě – Ježíšek v jesličkách. Podivuhodný rádce.

Mocný Bůh

Další jméno, které Izajáš zapsal, je Božský bohatýr. Nebo možná lépe Mocný Bůh, Bůh silný. Ta slova Božský bohatýr by mohla představovat jenom takového silného, mocného člověka, možná poslaného od Boha, hrdinu, válečníka. Ale to není to, co chce Izajáš říci. Jasně mluví o tom, že toto dítě bude Bůh. Silný Bůh. V jednom verši tady Izajáš popisuje lidskou i Boží přirozenost Pána Ježíše Krista. Narodí se jako dítě, syn, ale bude to silný Bůh. Nikdo menší ani nikdo jiný než samotný Bůh. Izajáš věděl a rozuměl tomu, že Mesiášem bude samotný Bůh. Apoštol Pavel napsal totéž, tedy abychom:

• a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Titovi 2:13)

Zde se tedy již mluví o druhém příchodu Krista, který Izajáš ještě neodlišuje od prvního. Veliký Bůh a Spasitel Ježíš Kristus přijde znovu!

Otec věčnosti

Další titul, který se vztahuje na Ježíše, je pro nás asi nejvíce problematický. Je to Otec věčnosti. Možná nás to trochu mate a říkáme si, jak může být Boží Syn, který se liší od další osoby Boží Trojice, od Otce, také zároveň otcem. K tomu bych chtěl poznamenat několik věcí:

Jednakje to skutečnost, že Mesiáš, jako druhá osoba Boží Trojice je Bůh. A jako Bůh se podílí na všech vlastnostech, které jsou Bohu vlastní. Tedy také na věčnosti. Mesiáš, Pán Ježíš Kristus byl a je a bude věčný. Dále, že titul „věčný Otec“ nebo „Otec věčnosti“ je pojem, jímž je popisován Mesiášův vztah k času nikoliv jeho vztah k ostatním členům Boží Trojice. Mluví to o tom, že je prostě věčný, podobně jako je na jiném místě popsán Bůh (Otec) jako „Věkovitý“ (Dn 7,9). Mesiáš bude vládnout „otcovsky“ a věčně. Konečně je také pravděpodobné, že Izajáš má na mysli zaslíbení, dané Davidovi:

• Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn. (2 Samuelova 7:16)

Je zde naplněno zaslíbení dané Davidovi, v němž došly požehnání všechny národy.

Pán pokoje

Poslední titul je Vládce nebo kníže pokoje, Pán pokoje, ten, kdo přináší pokoj. Pokoj, který jako křesťané už v tuto chvíli máme – byli jsme usmířeni s Bohem a máme s ním pokoj. Už nejsme Božími nepřáteli. Ale tento pokoj jde ještě dále. Promítá se do našich vztahů, promítá se do vztahů mezi národy i skupinami lidí.

• On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. (Efezským 2:14-15 B21)

On je kníže pokoje. V Něm a jenom v Něm nachází naše duše pokoj. Tento pokoj nakonec ovládne úplně všechno, až přijde den, kdy Bůh stvoří novou zemi a nové nebe.

Tyto čtyři tituly Spasitele nám ukazují na to, jaké dítě se tady narodí, jaký král nám bude dán. Ukazují nám, kdo bude vládnout.

4. Jak se projevuje Jeho vláda?

Co je charakteristické pro vládu tohoto Spasitele. Jak se tato vláda projevuje? Co udělá tento narozený král? Podívejme se na několik věcí z našeho textu.

Rozzáří světlo

Již jsme zmínili z prvního verše světlo, do nějž budou lidé postaveni. On sám je tím světlem, které ve tmě svítí a tma ho nemůže pohltit. Ve verších 2-4 si můžeme všimnout dalších věcí: rozmnoží národ. Boží Slovo nám ukazuje, že my – pohané, kteří jsme byli Kristem vykoupeni, jsme národem svatým. Bůh rozmnožil svůj lid a v nebi bude množství zástupů:

• A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“ (Zjevení Janovo7:9-10)

Bůh sám rozmnožil svůj lid a z nás, kteří jsme nebyli jeho lidem, svůj lid učinil.

Rozhojní radost

Další věcí, které si musíme všimnout, je radost. Prorok Izajáš mluví hodně o radosti. Radost je zmiňovaná více než 20x v celé knize. Mesiáš tuto radost rozhojní.

• Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. (Izajáš 9:2)

A nový zákon nás vede k tomu samému:

• A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mi není zatěžko. (Filipským 3:1)

Izajáš popisuje radost, jakou mají lidé při sklizni, nebo jakou zakoušejí při dělení kořisti. To je radost, která je podobná tomu, když pracujete na nějakém velkém a těžkém projektu nebo věci a nakonec se vám podaří tuto věc zdárně dovést do konce a získat odměnu.

Vysvobodí z otroctví hříchu

Když jsme na začátku mluvili o člověku, k němuž směřuje evangelium, tak jsme mluvili o jhu, otroctví, útlaku, válce a prolévání krve. S Mesiášem přijde vysvobození. On nastolí mír (v. 3-4). Zlomí okovy, vysvobodí zajaté a spoutané. Rozlomí jho hříchu a prokletí smrti, kterou přemůže svým slavným zmrtvýchvstáním. On přinese spravedlnost a spálí každou nepravost a bezpráví ohněm svého soudu.

Rozšíří svou vládu na celou zemi

A všimněte si těch úžasných věcí v šestém verši.

• Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. (Izajáš 9:6)

Jeho vláda se rozšíří na celou zemi. Pokoj bez konce, právo a spravedlnost navěky. To jsou nádherná slova. V dnešní neklidné době, která je plná bezpráví a nespravedlnosti, tato slova hladí naší duši a nabízejí nám naději. Naději, kterou máme v narozeném Spasiteli. Spasiteli, který vzal na sebe všechny naše hříchy a tento dlužní úpis, tento nekrytý úvěr navždy smazal, když jej přibil na kříž.

Toto je Jeho vláda. Vláda našeho Spasitele. Vláda, která již začala, když přemohl smrt a vstal z mrtvých. Vláda, která se šíří, když zvěstujeme evangelium do všech končin země a všem lidem kolem nás. Tohle je vláda, kterou již zakoušíme ve svých vlastních životech, když věříme Spasiteli. To nás naplňuje pokojem a radostí a vede nás to k vděčnosti a chvále.

Prorok Izajáš se díval dopředu k dítěti, které se narodí a vykoupí svůj lid. My se díváme zpět. Díváme se do Betléma, kde se narodil Spasitel světa.

• On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Titovi 2:14)

Prorok Izajáš psal o věcech, které měly přijít a které se staly skutečností 700 let potom, co je napsal. My mluvíme o událostech, které se staly před dvěma tisíci lety. A jenom tyto události dávají smysl vánočním svátkům. Jenom tyto události nás vedou do náručí Spasitele – Ježíše Krista. Vedou nás k tomu, abychom hledali Jeho slávu a velikost. Dneska jsme něco z ní mohli zahlédnout, když jsme si ukázali, jaký je Bůh Vánoc, jak ho popisuje Boží Slovo. To není bezbranné bezmocné děťátko. To je mocný Bůh a vykupitel.

Závěr

V samotném závěru našeho textu je krátká větička, která to všechno posouvá do velmi intenzivní a naléhavé roviny:

• Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Izajáš 9:6)

Izajáš popisoval velké věci. Možná bychom dokonce mohli říct, že popisoval ty největší věci. Přesto k nim dodává těchto pět slovíček. Říká jimi, že to, o čem mluví, je naprosto, ale naprosto jisté. To není proroctví typu, co by, kdyby … To je naprosto jasné zaslíbení, které je zaštítěné autoritou samotného Boha. Ne ledajakého, ale Hospodina zástupů. Zástupy jsou v temnotách, ale je zde Hospodin zástupů, který pošle – vlastně již poslal – svého Syna:

• aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (Jan 3:16)

Viděli jsme ohromný popis Spasitele od proroka, který hleděl dopředu. My jsme svědkové toho, že jeho proroctví bylo pravdivé. Můžeme dosvědčit, že horlivost Hospodina zástupů to učinila.

To, o co nyní jde, je náš vztah k těmto popisovaným věcem. Jaký zaujmeme postoj k tomu narozenému Ježíškovi? Kým je pro nás osobně? Je to nebohé děťátko, které nemělo kde složit hlavu? Nebo je to mocný Bůh popisovaný prorokem v Božím Slově? Tohle slovo nás nechce nechat odejít bez jasného stanoviska.

Moji milí, chci vás dneska pozvat ke Spasiteli. Někoho možná poprvé, někoho opakovaně. Ale chci, abychom vyznali, že On je Pán. Že Ježíš Kristus, který se narodil v Betlémě jako dítě, syn Marie, je Vykupitel a Bůh, jemuž patří všechna čest, sláva i moc.

Pojďme se ztišit před Pánem a prosme Ho, aby proměňoval naše potemnělé životy a prosvětloval je svým světlem a svou září, aby změkčoval naše zatvrzelá srdce. Aby nám otevřel duchovní zrak, a my jsme přišli k novému narození a dostali dar věčného života. Amen.

Biblické společenství křesťanů v Ústí nad Labem