Nikdo nepochybuje, že kdyby se na zemi znenadání objevil Ježíš Kristus ve slávě, byla by to nejvýznamnější událost. Předpovědí týkajících se druhého příchodu Pána Ježíše Krista bylo od Jeho nanebevstoupení víc než dost. Církev a různé sekty si podobným předpovídáním vysloužily posměch u nevěřících a u věřících skepsi - až úplné odpadnutí jednotlivců od víry. Spekulace o druhém příchodu Ježíše Krista, bez výjimky, církvi jen uškodily. Nepřesná interpretace, ruku v ruce s lidskou hříšnou podstatou, nemůže být ani jiná.

Začněme nejdříve Jeho odchodem, jak je zaznamenán v Bibli:

• Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky 1:9-11)

Dva andělé galilejským doslovně řekli, že Ježíš Kristus znovu přijde v blíže neurčeném čase. Další verše Jeho druhý příchod dotvrzují:

• Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. (Lukáš 21:26-27)

Druhý příchod bude velkolepý. Nikdo nebude pochybovat, že je to On! V knize Zjevení čteme:

• Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zjevení 1:7-8)

Všichni na Zemi se budou třást děsem, protože spasení mu ve vytržení půjdou do oblak naproti. Uvědomme si, že se vrací na Zem sám Ježíš Kristus, Alfa a Omega, který je nadčasový, nestvořený a Všemohoucí! Lidé budou kvílet, protože ukřižovali Počátek a Konec všeho, co je. Ukřižovali Boha a teď na Zem přichází On Sám - Všemohoucí!

• Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. (Matouš 24:27)

Jeho příchod zašlehne jako blesk po obvodu celé zeměkoule. Ježíše uvidí všichni a každý bude s jistotou vědět, o co jde. Poslechněme si poslední slova Ježíše Krista těsně před Jeho vystoupením na nebe:

• Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Skutky 1:6-8)

Ježíš říká, že není naší věcí znát čas a lhůtu druhého příchodu. To vše si Bůh ponechal ve své moci. Na otázku, kdy se Pán Ježíš Kristus vrátí, odpovídám v mé "prostořečině": Do toho nám nic není. Naší věcí je, abychom byli Jeho svědky až na sám konec světa. Naší věcí je kázat Jeho ukřižování za naše hříchy, Jeho zmrtvýchvstání, Jeho nanebevstoupení a svědčit o Jeho druhém příchodu. Když někdo odchází na dlouhou cestu, vždy pronese to nejdůležitější. Ježíšovo nejdůležitější sdělení bylo, abychom zvěstovali evangelium, abychom se nezabývali marností spekulací, kdy a který den přijde. Co říká sám Ježíš o svém druhém příchodu?

• ... o onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. (Matouš 24:36-39)

Nikdo, kromě Boha, o čase druhého příchodu neví. Nikdo! O tom nevěděl ani Syn člověka - Ježíš, protože byl člověk; Syn Boží - Kristus pravděpodobně o onom dni a hodině ví, protože je Bůh. Druhý příchod bude nečekaný. Přijde jako potopa. Lidé budou normálně žít, jíst, pít, ženit se, vdávat se, vše, jak se zdá, bude prosperovat. Čím lépe se nám vede, tím méně vyhledáváme pomoc lidskou i tu Boží.

Další důkaz, že příchod Ježíše Krista bude nečekaný:

• Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat 'je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. (1. Tesalonickým 5:1-3)

Ježíš Kristus není zloděj, jen přijde nečekaně jako zloděj v noci. Na příchod zloděje je málokdo připraven.

• Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. (1. Tesalonickým 5:4-7)

Nezasvěcený, duchovně mrtvý člověk žije ve tmě a druhý Kristův příchod neočekává.

• My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. (1. Tesalonickým 5:8-11)

Věřící lidé by neměli být znepokojeni nebo zaskočeni světským či církevním filosofováním a spekulacemi o druhém příchodu.

• Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2. Petrův 3:3-7)

Dnešní svět se vysmívá nejen existenci Boha, ale i těm, kdo berou biblické učení vážně. Znevážili vše, co se znevážit dalo. Věřit v kreaci, celosvětovou potopu, mladou zemi, celou koncepci dědičného hříchu, panenské početí Ježíše Krista, Jeho zmrtvýchvstání, Jeho druhý příchod a Boží soud je považováno za slabomyslnost.

Odpověď je velmi jednoduchá. Kdykoliv byl a bude čas Ježíšova druhého příchodu určen, nic se nestalo a jistě nestane. Jeho druhý příchod je však jistý. Jistý je i způsob jak přijde, ale jakýkoliv předem ohlášený čas Jeho příchodu byl, je, a bude buď omyl nebo v horším případě klam. Každá předpověď příchodu Ježíše Krista byla doručena buď tím Zlým, nebo v lepším případě lidskou hloupostí, v každém případě však neznalostí Písma. I kdyby druhý příchod předpověděli samotní andělé z nebe, kdyby byla taková zpráva hlásána na celosvětové satelitní síti, i kdyby někdo mimosmyslově přenesl do mysli každého člověka shodný čas očekávané události, můžeme si být jisti, že je to klam, protože pravý čas si pro sebe nechává, jak víme z mnoha veršů, jen Bůh. S určitostí víme kdy nepřijde, s určitostí také nevíme kdy přijde!

Všichni, bez výjimky, můžeme být obětí věroučných, filozofických a vědeckých spekulací. Můj otec mi vyprávěl, že v roce 1938, byla v Americe vysílána rozhlasová "reportáž" Orsona Wellse jak na východním pobřeží USA přistáli Marťané. Davové psychóze podlehli dva miliony z šesti milionů posluchačů, i když se na konci vysílání objasnilo, že šlo o rozhlasovou hru - tedy o fikci.

Podobná masová hysterie vznikla 11. září 1909 když profesor Wolf ohlásil, že Halleyova kometa prošlehne zemí a zanechá za sebou jedovatou zkázu, neboť kometa je z kyanogenního plynu. Řada astronomů s ním tehdy souhlasila. Mnoho lidí ucpávalo okna, dveře a všechny škvíry; jedni si šli užívat, druzí se v bázni Boží modlili. Osmnáctý květen 1910 přešel a žádná zkáza se nekonala. Na paniku se brzo zapomnělo.

Lidé se mohou stát snadnou obětí plánovitého fantazírování, mohou být vtaženi do hysterie, jež může být provázena těmi nejpočestnějšími úmysly. Příčinou omylů je vždy neznalost. Ježíš Kristus o ní hovořil:

• Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!" (Marek 12:24)

Upadnutí do omylu je možné jen tehdy, když věřící nezná Písmo ani moc Boží. Z církevní historie víme o mnohých fámách okolo data druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Princip všech výpočtů příchodu Ježíše Krista, ať jsou složité nebo jednoduché, mají vždy společného jmenovatele - chybné předpoklady. První chybný předpoklad už je opomíjení biblických slov: Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.

Podívejme se na omezený počet falešných předpovědí druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Největší omyly v jakékoliv, ať biblické, nebo vědecké oblasti, vznikají vždy na základě nesprávných předpokladů.

patřil k časným křesťanským spisovatelům. Věřil, že se Ježíš Kristus vrátí roku 381. Jak k tomuto roku dospěl? V knize Zjevení čteme:

• Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času. (Zjevení 12:14)

Tichonius chybně předpokládal, že "čas" odpovídá století, tedy čas, dva časy a půl času se rovná 350 rokům. Když připočetl 350 let k letopočtu počátku služby Ježíše Krista, což byl rok 31, dospěl k jednoduchému součtu 350 + 31 = 381. Rok 381 byl určen jako rok druhého příchodu.

věřili, že Ježíš Kristus se vrátí v roce 500. Tento rok byl stanoven opět na chybných datech, které se vyskytly v překladu Starého zákona v Septuagintě.

bylo přesvědčeno, že rok 1000 bude ve znamení buď druhého příchodu Ježíše Krista nebo zjevení antikrista, s následným konečným soudem. Tento omyl spočíval na předpokladu, že výraz "tisíc let", který se ve 20. kapitole knihy Zjevení vyskytuje v pěti verších, se vztahuje ke křesťanské éře. Podívejme se alespoň na jeden z těchto pěti veršů:

• Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře. (Zjevení 20:7)

Takže těchto tisíc let přičetli k roku narození Ježíše Krista a došli k Jeho návratu roku 1000. Někteří, jako obvykle, prodali svůj majetek a očekávali v různých náboženských řádech rok 1000, druhý příchod Ježíše Krista a konečný soud.

napsal, že jako mladý hoch slyšel kázat jednoho kazatele v Paříži, který předpovídal, že antikrist se objeví v roce 1000 a že konec světa nastane krátce poté. Tato zvěst rychle zachvátila celou Francii. Rok 1000 přešel a nic se nestalo. Proto někteří interpreti pochybovali o správnosti kalendáře. Uvědomovali si, že kalendář může být posunut. S ohledem na to, že rok 1000 je jen přibližný, odložili druhý Kristův příchod o 9 let na rok 1009. Když v roce 1009 Turci dobyli Jeruzalém, mnozí byli přesvědčeni, že se přibližuje konec. Když se Ježíš Kristus neobjevil roku 1000, ani 1009, přišli další, kteří vydedukovali, že se 1000 let musí připočíst k roku Ježíšova ukřižování, ne k jeho narození. Tak se zrodil další rok, rok 1033. V tomto roce vypukl veliký hladomor. Ten jenom zintenzivnil očekávání.

Mezi rokem 1000 a 1033 byl křesťanský svět v pohybu. Náboženská horlivost se zvyšovala díky falešným, i když dobře míněným předpovědím. Ale byly skutečně dobře míněné? Vždyť sám Ježíš Kristus nám přikázal, že není naší věcí, abychom se starali o to, kdy se vrátí. Když pominul rok 1033, mnoho lidí si oddychlo; vše se vrátilo zpět do normálních kolejí.

je zvláštní číslo. V knize "Zjevení" je zmíněno dvakrát; zde jsou oba verše:

• A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní. (Zjevení 11:3)
• Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. (Zjevení 12:6)

Jistě, je to zajímavé číslo, (představuje čtyřicet dva 30-denních měsíců což je tři a půl let) ale i kdyby to bylo to nejzajímavější číslo Bible, tak z něho nemůžeme vydedukovat rok druhého příchodu. Přesto italský mnich Joachim z Forisu myslel, že rok 1260 přinese očištění Církve a počátek vlády Ježíše Krista.

A vše začalo nanovo, jako v roce 1000. Když se roku 1260 nic nestalo, lidstvo čekalo na rok 1294; stačilo přičíst rok Kristova ukřižování. A zase nic.

Někteří přišli s nápadem, že základem pro výpočet roku druhého příchodu Ježíše Krista by měl být rok, kdy byla napsána kniha Zjevení. Jestliže Jan napsal knihu Zjevení roku 96, což nemůže být přesně dokázáno, a k tomuto roku připočteme 1 260, dostaneme rok 1356, v němž, jak jinak ani nemohlo být, se zase nic nedělo.

připočetl "magické" číslo 1260 k roku 312, což byl rok v němž Konstantin ustanovil křesťanství jako zákonné náboženství Říma: tak se dospělo k roku 1572. Toho roku se Ježíš Kristus nevrátil z jednoduchého důvodu - Bůh si vyhradil čas svého příchodu jen pro sebe a nikoho jiného. Ani jeden anděl tento den nezná a znát nebude.

Někteří badatelé měli málo následovníků, jiní hodně. Přítel Martina Luthera, Michael Stiefel (1486-1567), učil, že 19. října 1533 v 8 hodin ráno přijde Kristus ve slávě a bude soudit. Luther jej varoval, aby zanechal podobných předpovědí. Stiefel nedbal a zanedlouho získal velké množství následovníků. Tři dny před stanovenou hodinou se začal lid srocovat. Stiefel uděloval památku Páně. Když se ve stanovenou hodinu Pán Ježíš Kristus nedostavil, zklamání nebralo konce. Mnoho sedláků zanedbalo pole a tak přišli o úrodu. Stiefel byl předveden před wittenbergský soud a mnozí jej žalovali za způsobení škody. Sám Stiefel rozdal svůj majetek, neměl co dát a sám neměl kam jít. Luther celou věc nebral příliš vážně a přijal Stiefela do svého domu.

Rok 1533 byl rokem druhého příchodu pro jistou skupinu Anabaptistů, kteří věřili, že tisíciletí započne právě tohoto roku.

V první polovině 17. století značný počet Židů věřil, že Mesiáš přijde roku 1648. Sabbotai Zevi se prohlásil za zaslíbeného Mesiáše, ale éra vykoupení se opět nekonala.

Velká skupina křesťanů věřila, že rok 1666 bude rokem, který přivodí konec světa. Falešným předpokladem byly ty tři šestky, v letopočtu.

objevitel gravitačních zákonů, určil rok 1715 jako rok druhého příchodu Ježíše Krista. William Whiston s ním souhlasil. Když toto datum zklamalo, Whiston jej posunul na rok 1734. Když se ani toto se nenaplnilo, Whiston přišel s dalším datem, a to s rokem 1766. Tohoto roku se však nedožil a my víme, že se mýlil i potřetí. Žádná taková předpověď se nemůže splnit, protože Bible jasně učí, že nikdo, kromě Boha nemůže vědět, kdy přijde Pán Ježíš Kristus.

nepodloženě předpokládal, že 666 let je doba, během níž bude vládnout šelma - antikrist. Protože Písmo říká, že tato doba trvá 42 měsíců vydělil 666 číslem 42. Výsledek, 18. červen 1836 měl být posledním dnem římského odpadnutí a počátečním dnem tisíciletí, kdy bude Satan svázán. Jak se zdá, i John Wesley byl nakloněn tomuto termínu.

Dnes se takové výpočty zdají být směšné, ale mnohlidí uvěřilo, opustilo své domovy a přestalo pracovat. Vůbec nezlehčuji inteligenci a motivaci těchto lidí, měli pevnou víru ve falešné předpoklady. Dnešní předpoklady a interpretace jsou stejně nepravděpodobné a často i naivní, jako ty historické. Většina křesťanů, mne nevyjímaje, alespoň chvilkově koketovala s možností blízkého příchodu; nikdo není imunní.

ve své době cestoval více než kterýkoliv evangelista. Jeho hlavní téma se týkalo brzkého příchodu Pána Ježíše Krista. Cestoval po Evropě, Africe, Asii, Americe. Kázal před mnoha lidmi a shromážděními. Jeho zpráva byla jednoduchá - Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých, vystoupil do nebes a opět se vrátí, podle mého názoru, roku 1847. Před odjezdem z Ameriky roku 1837 se jej někdo zeptal: "Pane Wolffe, co řeknete, až uplyne rok 1847 a tisícileté království nezačne?" Na to odpověděl: "Řeknu: Joseph Wolff se mýlil." Je jisté, že se mýlil. Později Wolff zamítl rok 1847 úplně.

v roce 1774 napsal knihu v níž ve shodě s Wolffem předpovídal druhý příchod Ježíše Krista na rok 1847. Toto datum bylo vypočítáno na základě stejně mylného předpokladu téhož proroctví, které použil předchůdce dnešních Adventistů sedmého dne - Miller, totiž, 2 300 dnů z osmé kapitoly knihy proroka Daniele.

si myslel, že konečné království Boží bude ustanoveno roku 1849.

teologicky ovlivnil Darbyho, ten následně Scofielda, jehož následovníci v Anglii pak očekávali, že Ježíš Kristus přijde roku 1864.

který zemřel roku 1803, umístil počátek 70 týdnů a 2 300 dnů, předpokládaje 2 300 let, do stejného bodu. Protože však jeho 70 týdnů let končilo zničením Jeruzaléma, datum druhého příchodu se posunulo na rok 1880, což měl být konec tohoto věku a počátek Božího království. Komentáře jsou zbytečné. Člověk nikdy nemůže vypočítat to, co zná jen Bůh a co výslovně zapověděl. Každá předpověď musí být chybná.

byla velmi známá svými viděními. Prorokovala, že Ježíš Kristus se vrátí 19. října 1884.

známý pastor, učil již v roce 1813, že založení tisíciletého království nastane kolem roku 1921 nebo 1922. Griffin se lišil od ostatních tím, že druhý příchod Ježíše Krista umístil do budoucnosti vzdálené více než sto let. Obvykle je druhý příchod oznamován jen několik let nebo desítek let před očekávanou událostí.

skončila v jedenáct hodin, jedenáctý den jedenáctého měsíce, tedy 11. listopadu 1918. Nemálo lidí věřilo, že započala 11. hodina a půlnoc je blízko. O půlnoci, uprostřed noci, přece přichází ženich Ježíš Kristus, jak stojí v následujícím verši:

• Uprostřed noci (t.j. o půlnoci) se rozlehl křik: ,Ženich je tu, jděte mu naproti!' (Matouš 25:6)

V nedávné historii lidé určili rok druhého Ježíšova příchodu na rok 1960. Jak se k tomu dospělo? Které mylné předpoklady byly použity? Ve 2. a 3. kapitole Zjevení se píše o sedmi církvích. Každá církev prý znamená jedno století, sedm církví je tedy sedm set let. Potom se sečetlo naše již známé číslo 1 260 plus 700 a vyšel rok 1960.

Uvědomme si, že ani jedna předpověď druhého příchodu Pána Ježíše Krista neoslavila, naopak - podobné předpovědi přinesly duchovní zmatek mezi věřící a posměch nevěřících. Znovu si připomeňme jednoduché verše Bible:

• O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. (Matouš 24:36)

Proč tolik biblicky znalých a inteligentních lidí podléhá nejrůznějším spekulacím, když je Písmo tak zřetelné! My křesťané se tak na našeho Pána těšíme, že bychom už raději byli s ním. I Pavel se těšil. Přesto musíme respektovat Boží sdělení, že naší věcí není znát den, kdy Pán přijde, ale máme žít, jako by přišel dnes:

• Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Matouš 25:13)

A znovu mnoho lidí očekávalo druhý příchod. Tato předpověď spočívala na interpretaci Danielova proroctví:

• Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí. Od doby, kdy bude odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Blaze tomu, kdo se v důvěře dočká tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu (Daniel 12:10-13)

V tomto případě se mělo "dnům" rozumět jako rokům. Další chybný předpoklad byl, že "ohyzdná modla pustošitele" představuje Mohamedovu invazi do Jeruzaléma a postavení mešity na místě zbořeného židovského chrámu. Mohamedova invaze Jeruzaléma proběhla mezi rokem 622 a 632. Vezmeme-li tedy rok 627 za výchozí a přičteme-li k němu 1 290 dní, tedy "let", dostaneme rok 1917. V tomto roce generál Allenby rozkázal, aby nad Jeruzalémem proletělo 100 letadel. Tím převzal Jeruzalém z tureckých do britských rukou, bez jediného výstřelu. To byl tedy první zdánlivě vítězný výpočet. Proroctví však říká:

• Blaze tomu, kdo se v důvěře dočká tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu. (Daniel 12:12)

Připočtěme tedy k roku 627 oněch 1 335 let a dostaneme rok 1962. V tomto roce, 45 let po Allenbyho dobytí Jeruzaléma, se mělo dostavit odpočinutí, tedy vzkříšení mrtvých a druhý Kristův příchod. Rok 1962 uplynul a zase nic. Datum dokončení mešity bylo zrevidováno na rok 640 a to následně posunulo očekávání na rok 1975. A jak všichni víme, Pán Ježíš Kristus opět nepřišel.

Znovu opakuji: všechny neplatné aplikace ve vědě, politice i víře, vycházejí z neplatných předpokladů i když samotný výpočet může být správný. Výsledek stejně povede k neplatným závěrům.

Další předpověď druhého příchodu Pána Ježíše Krista byla určena na rok 1964. Ta vycházela z roku 1844, jenž byl stanoven Millerem jako rok druhého příchodu Ježíše Krista (viz níže). Tato odvozená teorie byla jednoduchá. Když roku 1844 Pán Ježíš nepřišel, byl tento rok označen za počátek konce. Rok 1844 byl přirovnán ke dnům Noé. Bůh v Noémových dnech varoval před celosvětovou potopou plných 120 let předem. Proto i rok 1844 byl pouhým varováním. Přičteme-li k roku 1844 sto dvacet let, obdržíme rok 1964. V tento rok se měl Ježíš Kristus vrátit, stejně nečekaně jako potopa... Rok 1964 pominul a zase se nic nestalo.

a knihy předpovídají na rok, měsíc a den konec světového systému, protože přijde Mesiáš. V roce 1988 vyšla knížečka s názvem "88 důvodů, proč Ježíš přijde v roce 1988". Jistě - Mesiáš Ježíš Kristus podruhé přijde, ale není naší věcí znát čas Jeho příchodu. Dnešní svět prožívá nejistotu, dokonce hovoří o možnosti zániku života na zemi. Nevěřící se obracejí k astrologům, kartářkám, nejrůznějším médiím a duchovním rádcům, zatímco spekulace věřících mohou připomínat méně nedočkavým znalcům Božího slova křesťanskou astrologii s Biblí v ruce. Chybná interpretace není nikdy způsobena Biblí samotnou, ale vždy jejím interpretem. Ani chybné předpovědi neodradí ty, kteří věří více prorokům než Božím slovům, a v konci konců taková důvěra může vést i k tragickým koncům.

Proroctví jsou často podložena barvitými viděními nebo sny. Jedni vidí přímo Pána Ježíše Krista, jak jim osobně sděluje čas svého druhého příchodu, jiní vidí nejrůznější znamení, např. velké nápisy na obloze atd. Jeden takový sen popisuje, jak se země proměnila v ráj. Snící popsal své vidění následovně: "Obdivoval jsem vyzařující obzor země před svýma očima, a náhle, s konečnou jasností, se mi zjevil rok 1978!" Článek se dále zmiňuje o tom, že tento rok naprosto souhlasí s předpovědí Williama Branhama.

Citujme slova z jeho knihy "Sedm církevních věků", str. 322: "Jako soukromý student Slova upřímně věřím a podporuji názor, souběžně s Boží inspirací, že rok 1977 musí ukončit tento světový pořádek, a přivodit tisícileté království." Branham dále řekl, že když Bible prohlásí O onom dni a hodině však neví nikdo..., neznamená to, že bychom neměli vědět o onom roku, a ten stanovil na rok 1977.

Mnoho dalších předpovědí druhého příchodu Pána Ježíše Krista se pohybuje okolo roku 2000. Vzpomeňme si, jaký byl rozruch kolem roku 1000. Podobná historie se opakuje. Tyto předpovědi mají společného jmenovatele a tím je teorie šesti tisíc let. V podstatě je založena na následujícím principu: Písmo učí, že Bůh stvořil vše v šesti dnech a sedmý den odpočinul. Písmo také učí, že máme pracovat šest dní a sedmý den odpočívat. Písmo také říká:

• Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. (2. Petrův 3:8)

Proto, poměrně velký počet lidí věří, že konec šesti-tisícileté historie lidstva bude znamenat konec starého světového systému a bude vystřídán tisíciletím odpočinku s Pánem Ježíšem Kristem.

Jak jsme četli, "jeden den je u Pána jako tisíc let", ale také jsme četli, že "tisíc let je jako jeden den". Tohle není samo o sobě žádný důkaz. "Jako" neznamená "je"! Dále, toto "jako" platí obousměrně, proto by jeden den Božího tvoření i odpočinku mohl trvat rovněž tisíc let. Bůh by tedy tvořil šest tisíc let a odpočíval tisíc let. Adam by potom odpočíval déle, než ve skutečnosti žil. Tento slovní obrat neříká nic více ani méně než to, že pro nadčasového Boha čas nehraje žádnou roli.

Všeobecně se má za to, že Pán Ježíš Kristus se narodil asi čtyři tisíce let po Adamovi. Od Ježíšovy smrti uplynulo asi dva tisíce let, proto někdy kolem roku dva tisíce uplyne šest tisíc let od Adama a to by mělo být oněch šest kritických "dnů", po nichž bude následovat tisíciletí odpočinku. Židé však, jak je zmíněno v Britské encyklopedii, udávají jako datum stvoření 7. říjen 3761 před Kristem... Jestliže je tohle možné, potom by, podle teorie "tisíc let jako jeden den", tisíciletí odpočinku mělo nastat až za nějakých tři sta let.

vypočítali počátek tisíciletí a příchod Pána Ježíše na rok 1873 nebo 1959.

Jistě jste slyšeli spekulace, že každé dva tisíce let se něco významného přihodí. Po prvních asi dvou tisících let přišla celosvětová potopa, po druhých se narodil Pán Ježíš Kristus a po třetím dvoutisíciletí přijde Pán podruhé. To však není přesné tvrzení. Od Adama po potopu uplynulo 1656 let, ale ani ty nejsou zdaleka přesné, protože víme o mezerách v rodokmenech.

Někteří křesťané věřili a věří, že Židé jsou Boží hodiny, lépe stopky, odměřující druhý příchod. Před rokem 1948 byly Boží hodiny zastaveny, protože Židé nebyli ve své zemi. V momentě, kdy se Židé navrátí zpět a ustanoví svůj národní stát, Boží prorocké stopky začnou znovu odměřovat čas. Pán Ježíš si přijde pro své (vzkříšení církve) a vykoná soud nad světem. Stát Izrael vznikl roku 1948. Církev však toho roku nebyla vzkříšena, nebyla vytržena; doposud si Pán pro ni nepřišel, ještě se nevrátil, aby uvedl na zemi nový pořádek.

"Vysvětlení" přišlo záhy. Protože historická část Jeruzaléma, ta, kde stával Chrám, nebyla v židovských rukách, nemohlo dojít k druhému příchodu Pána Ježíše Krista. Až prý bude celý Jeruzalém v rukou Židů, teprve potom může Ježíš přijít. V roce 1967, po šestidenní válce, padl celý Jeruzalém do židovských rukou a Pán Ježíš zase nepřišel. Víte proč nepřišel? Protože tolik věřících očekávalo, že přijde! Křesťané jsou také jenom lidé a snadno se nevzdají!

Máme před sebou další rozhodující rok. Je to letošní rok 1998, kdy izraelský stát oslaví 50. výročí svého trvání. Fíkový strom (izraelský stát) + padesátý rok (milostivé léto) = 1998. Biblické číslo 50 je zmíněno několikrát, ale zase bude všechno jinak. Pán Ježíš Kristus přijde nečekaně! To musíme mít neustále na paměti. Není naší věcí znát čas Jeho druhého příchodu.

reviduji i svá prohlášení, která jsem napsal před léty. Vždy jsem si byl vědom, že dnes nikdo nemůže určit druhý příchod Ježíše Krista. Přesto jsem věřil, že až se naplní první polovina sedmiletého soužení, potom se za 1 260 dní vrátí Pán Ježíš Kristus. Během těchto 1 260 dnů by ale lidé mohli přesně vědět, kdy přijde; mohli by stříhat metr! Dnes vím, že o druhém příchodu nesmím spekulovat, není to moje věc; tak to říká můj Pán!

Podívejme se na výpočty, které jsem studoval, a přiznávám, že mne po léta velmi vzrušovaly. Díky Bohu, že mi ve Své milosti vložil do srdce dávku skepse.

• Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. (Matouš 24:32-34)

Kniha tohoto populárního amerického autora mne přivedla ke Kristu. Mimo jiné učila, že rašící fíkovník je obraz Izraele, který začal pučet roku 1948, kdy stát Izrael vznikl. Jedno pokolení je čtyřicet let, proto Pán Ježíš Kristus přijde roku 1988. Tohle jsem četl kolem roku 1978. Umíte si představit vzrušení mladého křesťana? Ne, že bych byl dnes o moc dospělejší, ale představa, že by tu mohl být Pán Ježíš Kristus za deset let, mne vzrušovala! Stejně se těším i dnes a vůbec nepochybuji, že se Ježíš jednoho dne vrátí, ale rozhodně odmítám jakékoliv spekulace určující dobu Jeho druhého příchodu. Všechny předpovědi jsou založeny na nejistých předpokladech. Jestliže je jakákoliv domněnka předložena dogmaticky, potom může napáchat mnoho škod. Kolik lidí prodalo svůj majetek, přestalo pracovat, přestalo posílat děti do školy, nezačalo nebo přestalo studovat, kolikrát musela zasáhnout policie jen proto, že někdo "určil" blízký příchod Pána Ježíše Krista! Nedejme se ovlivnit senzacechtivými zprávami. Proč ne? Protože prožijeme opakované zklamání. Budeme pro smích nevěřícím, kteří se podobnými naivními "proroctvími" jen ujišťují, že víra v druhý příchod Pána Ježíše Krista, a konec konců i Bible samotná, je plná chyb a omylů. Jedním nesmyslem můžeme znehodnotit tisíce pravd. Obzvláště noví křesťané by měli být velmi obezřetní, aby nepropadli vábení "křesťanských trendů". Vězte, že Pán může přijít kdykoliv, podle své absolutně svrchované vůle a hlavně tehdy, když to budeme nejméně očekávat! Když řekneme A, musíme říci i B.

• Proroctvími nepohrdejte. Všechno však zkoušejte, co je dobré, to pevně držte, a všeho, co vypadá zle, se vystříhejte. (1. Tesalonickým 5:20-22)

je muž, kterého můžeme označit za neoficiálního zakladatele jedné, dnes velmi významné, křesťanské denominace. Miller, jako mnozí před ním a po něm, určil termín druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Byl to rok 1844. Když si uvědomil, že snad zná rok druhého příchodu Pána, svěřil se pouze své manželce a nejbližším přátelům. Miller pravidelně navštěvoval baptistické shromáždění a co se týkalo jeho biblického "objevu", mlčel plných třináct let. Pracoval na svém hospodářství a pilně studoval Písmo. V roce 1831 byl vyzván, aby se o své myšlenky týkající se druhého příchodu Pána Ježíše Krista podělil s ostatními. Jeho kázání zapůsobilo na farmáře Nového Yorku a Nové Anglie. Miller, sám farmář, mluvil upřímně a s přesvědčením. Ostatní mu důvěřovali, byl přece jeden z nich. Nikdo nepochybuje o Millerových poctivých úmyslech. Byl to pracovitý a charakterní muž. Zpráva o jeho učení se rozšířila velmi rychle a brzy tisíce křesťanů z různých denominací přijaly Millerův pohled. Po usilovném studiu Písma Miller upřesnil druhý příchod na 22. říjen 1844. Když tento den konečně přišel, tisíce lidí se shromáždilo v modlitebnách, aby společně očekávali konec tohoto světového systému. Další čekali tiše ve svých domovech. Den přešel, večer přešel, a když odbila půlnoc, zavládlo veliké zklamání. Všechna naděje se vytratila, hoře bylo nepopsatelné. Jak zaznamenal jeden z prvních milleritů: "Lidé plakali zklamáním až do rozbřesku dne."

Podívejme se, jak Miller dospěl k roku 1844. Jako vždy, i ty nejlogičtější výpočty postavené na chybných předpokladech musí zklamat. Miller nebyl výjimkou. Vycházel z proroka Daniele:

• Řekl mi: "Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti." (Daniel 8:14)

Miller se domníval, že Daniel hovoří o druhém Ježíšově příchodu. Byl přesvědčen, že každý den symbolizuje jeden rok, tedy dva tisíce tři sta dní je ve skutečnosti dva tisíce třista let. Těchto dva tisíce tři sta let připočítal k počátku sedmdesáti týdnů let, (které pro přehlednost nebudeme nyní rozebírat), což byl rok 457 před naším letopočtem, a tak dospěl k roku 1844. Dále se domníval, že svatyně představuje Zemi, která musí být pročištěna ohněm. Protože Písmo hovoří o tom, že Pán Ježíš Kristus pročišťuje ohněm:

• Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným. (Lukáš 3:17)

Jak je to možné, že tolik lidí upřímně uvěřilo, že 22. říjen 1844 je tím dnem, kdy přijde Pán Ježíš podruhé? Vždyť celá teorie spočívala na nejistých předpokladech. Písmo přece učí, že naší věcí není znát čas Ježíšova druhého příchodu! Miller předpokládal, že:

1. Dva tisíce tři sta dní symbolizuje dva tisíce tři sta let.
2. Toto proroctví započalo ve stejnou dobu jako proroctví sedmdesáti týdnů.
3. Svatyně je Země.
4. Svatyně bude pročištěna ohněm.
5. Můžeme znát čas druhého příchodu.

Kdyby byly všechny tyto a další předpoklady současně platné, potom by mohl být r 1844 platným rokem druhého příchodu. Jestliže by byl jen jeden z předpokladů nesprávný, vše se zhroutí.

• ... člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. ... člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká. (Lukáš 6:48-49)

Na pevných (platných) základech, předpokladech - na takových zůstane stát i nevalná stavba. Na písčitých základech, na neplatných předpokladech, se zhroutí především těžké stavby ze zlata. Když se tedy Pán Ježíš Kristus neobjevil 22. října 1844, někteří se nevzdávali a dál byli přesvědčeni, že určený rok musí být správný. Hiram Edson byl také jedním z nich. Později učil, že Pán Ježíš v roce 1844 nevyčistil pozemskou svatyni, ale nebeskou svatyni. Edsonův pohled byl později rozpracován tak, že náš Nejvyšší kněz v roce 1844 vstoupil do nejsvětější svatyně, kde se v přítomnosti Boha zabývá druhou fází Své služby nazvané vyšetřovací soud a zkoumá případy těch, kteří jsou hodni věčného života. Stále zde figuruje rok 1844 a víme, jak k němu Miller dospěl.

Vysvětleme si tento text historicky. Co doopravdy učí o očištění svatyně? Daniel ve své vizi viděl dvojrohého berana a jednorohého kozla s rohem mezi očima. Ve 20. verši Bible interpretuje, kdo je to beran:

• Dvourohý beran, kterého jsi viděl, jsou králové médští a perští. (Daniel 8:20)

Bible sama interpretuje v dalším verši, kdo je kozel:

• Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král. (Daniel 8:21)

Danielova vize prorokovala, že v bitvě mezi médo-perským beranem řeckým kozlem vyhraje Řecko, což historie potvrdila. První král, který je symbolizován rohem mezi očima, je první řecký král a nemůže to být nikdo jiný než Alexandr Veliký.

• To, že se roh zlomil a místo něho vyvstaly čtyři, znamená, že vyvstanou čtyři království z toho pronároda, ale nebudou mít jeho sílu. (Daniel 8:22)

Historie potvrdila, že po Alexandrově smrti se jeho království rozpadlo na čtyři království. Z jednoho z těchto čtyř království vzešel maličký roh. Dále, Daniel viděl, že tento roh, Alexandr, byl zlomen a na jeho místě vyrostly čtyři slabší rohy. Čtěme biblický text:

• Kozel se velice vzmohl. Když byl na vrcholu moci, zlomil se ten velký roh a místo něho vyrostly čtyři nápadné rohy do čtyř nebeských větrů. Z jednoho z nich vyrazil jeden maličký roh, který se velmi vzmáhal na jih a na východ i k nádherné zemi. Vzmohl se tak, že sahal až k nebeskému zástupu, ... Vypjal se až k veliteli toho zástupu, zrušil každodenní oběť a rozvrátil příbytek jeho svatyně. Zástup byl sveden ke vzpouře proti každodenní oběti. Pravdu srazil na zem a dařilo se mu, co činil. (Daniel 8:8-12)

Text dále pokračuje:

• Ke konci jejich kralování, až se naplní míra vzpurných, povstane král nestoudný, který bude rozumět hádankám. Bude zdatný svou silou, a nejen svou silou, bude přinášet neobyčejnou zkázu a jeho konání bude provázet zdar. Uvrhne do zkázy zdatné a lid svatých. Obezřetně a se zdarem bude jeho ruka lstivě jednat; ve svém srdci se bude vypínat, nerušeně uvrhne do zkázy mnohé. Postaví se proti Veliteli velitelů, avšak bude zlomen bez zásahu ruky. Vidění o večerech a jitrech, jak ti bylo pověděno, je pravdivé..." (Daniel 8:23-26)

V krátkosti můžeme říci, že Daniel prorokoval, že z jednoho ze čtyř řeckých království (Sýrie) měl povstat král, který měl zničit svatý lid - Židy. Měl být mocný, měl poskvrnit svatyni a zrušit každodenní oběti. Daniel, jak jsme právě četli, vztahoval vidění o večerech a jitrech právě k očištění židovského chrámu.

Všechna tato Danielova vidění se historicky vyplnila. Král, který se tak neblaze zapsal do židovské historie, byl Antiochus IV., Epifanes, který žil 215-163 před naším letopočtem. Antiochus Epifanes chtěl vyhubit "svatý lid" a skutečně mnohé pobil. Onias, velitel a nejvyšší kněz, uprchl do exilu a později byl brutálně zavražděn. Antiochus zastavil židovské chrámové oběti a chrám byl zasvěcen pohanskému bohu Jupiterovi. Stal se modlářským rejdištěm chrámové prostituce. Prasata byla zabíjena na nádvoří chrámu a jejich krev byla rozlévána uvnitř chrámu. Jak dlouho toto znečištění Boží svatyně mělo trvat?

• Řekl mi: "Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti." (Daniel 8:14)

V historickém kontextu je většinou vše tak jednoduše jasné. Rok 1844 nemohl být rokem druhého příchodu. Proč by právě v tomto roce Bůh očistil nebeskou svatyni? Byla snad znečistěna od roku 457 před n.l. až do roku 1844?

Jakékoliv výpočty času druhého Ježíšova příchodu vedou k jisté "exkluzivní znalosti", což je svým způsobem znak lidské pýchy. Zdůrazňuji, že naprostá většina těch, kdo prorokovali a vypočítali nebo prorokují a určují lhůty druhého Ježíšova příchodu, jsou upřímní lidé, kteří takovým závěrům věří. Jen nepatrné promile by něco podobného dělalo ze špatných úmyslů. Tito lidé milují Pána Ježíše Krista a touží, abychom byli v Jeho přítomnosti!

Dovolím si z vlastní zkušenosti prohlásit, že k tomuto svodu vede především emotivní láska k Bohu, která není vyvážena hlubokým biblickým studiem a dopouští se zbožných spekulací. Určovat termín druhého příchodu Pánova vede k nejistotě a velkému zklamání věřících. A nevěřící? Ti takové předpovědi přijímají jako důkaz své pravdy, která "ospravedlňuje" jejich nedůvěru ke křesťanům a osobní nevíru.

Přátelé, každý z nás může stát na straně chybujících. Všichni, do posledního jsme předpojatí, což je v pořádku; bez předpojatosti bychom nic nemohli ani pochopit. "Nepředpojatá neutralita", v jakémkoli oboru, není možná. Je nutné neustále sbírat odvahu a přiznávat chyby. Jestliže dospějeme k dalšímu výpočtu druhého příchodu Pána Ježíše Krista, a ten se jistě neuskuteční, potom skloňme hlavu, požádejme o odpuštění, obraťme list a dál se ničím podobným nezabývejme.

Jediné, co můžeme s jistotou říci, že zítra budeme druhému příchodu o den blíže než dnes. Bible to potvrzuje:

• Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. (Římanům 13:11)

Probuďme se z nebiblického snění, setrvávejme v radostném očekávání, dokud nepřijde. Buďme na Jeho příchod připraveni! Některé věci nám Bůh odhalil, některé nám skryl. Ujistil nás, že přijde, skryl nám, kdy přijde. Oslavujme Pána a nesnižujme Jeho příchod lidskými výpočty a spekulacemi!

- pst -