Vítám vás, posluchači, ke čtvrtému pořadu, v kterém si povídáme o trojjedinosti Boha. Ta je pro mnohé lidi, a některé nábožně založené lidi nepochopitelná a nemožná. Tvrdíme, jestliže je Bůh trojjediný, že se jeho trojjedinost musí zrcadlit v Jeho stvoření. Jeho neviditelné božství je viditelné ve stvoření, když lidé přemýšlejí, tak to tvrdí Bible, tak jsme si to právě přečetli.

V posledních pořadech jsme si pověděli o trojjedinosti vesmíru, že sestává z prostoru, času a hmoty. Prostor a čas jsou také trojjedinosti

1. Trojjedinost prostoru je určena a má zdroj v neviditelné přímce, v jednom rozměru, stejně jako je trojjediné božství určeno a má svůj zdroj v neviditelném Otci. Trojjediný prostor je viděn v rovině, ve dvou rozměrech, stejně jako je trojjediné božství viděno v Synu. Do třetice, trojjediný prostor je zažit v neviditelných třech rozměrech, stejně jako je trojjediné božství zažito v neviditelné zkušenosti Ducha svatého.

2. Trojjediný čas je určen a má zdroj v neviditelné budoucnosti, stejně jako je trojjediné Božství určeno a má svůj zdroj v neviditelném Otci. Trojjediný čas je viděn v přítomnosti stejně jako je trojjediné božství viděno v Synu. Do třetice, trojjediný čas je zažit v neviditelné zkušenosti, jež je minulostí, stejně jako je trojjediné božství zažito v neviditelné zkušenosti Ducha svatého.

Nyní přicházíme ke třetí složce vesmírného stvoření a to je hmota. A jak už ani nemůže jinak být, ta je také trojjediná. Vzpomeňme - neviditelný prostor odpovídal neviditelnému Otci, neviditelný čas odpovídal neviditelnému Duchu svatému, a jak již tušíte, viditelná hmota musí tedy odpovídat viditelnému Synu. Tak tedy:

Hmota a energie jsou vzájemně zaměnitelné. Energie zahrnuje např. světlo, teplo, zvuk, elektřinu, cokoliv, co způsobuje pohyb a práci. Jakýkoliv projev hmoty se odehrává v prostoru a odvíjí v čase. Navíc, každý projev energie má pohybovou povahu. Světlo, teplo, zvuk mají své rychlosti, které měříme prostorem a časem, třeba metry za vteřinu. Hmota, do níž zahrnujeme i energii, prostor a čas, jsou, jak jsme si už několikrát řekli, neoddělitelné.

3. Trojjediná hmota je určena a má svůj zdroj v neviditelné energii, stejně jako je trojjediné božství určeno a má svůj zdroj v neviditelném Otci. Trojjediná hmota nebo energie je viděna skrze svůj pohyb, stejně jako je trojjediné božství viděno v Synu. A do třetice, trojjediná hmota je zažita v neviditelné zkušenosti, úkazu, stejně jako je trojjediné božství zažito v neviditelném Duchu svatém.

Pokračujeme však dál. Každý úkaz má začátek a konec v prostoru a čase. Nazvěme tento časoprostorově omezený úkaz událostí. Potom třeba zablesknutí, nebo hudební přednes, nebo jakýkoliv jiný jev, jsou události, které se odehrávají v prostoru a odvíjí v čase. Trvání událostí může být dlouhé nebo krátké. Zabíraný prostor objemný nebo neobjemný. Takže hora, planeta, hvězda, pád, výbuch, hromobití, jsou události, zabírající určitý prostor a trvající určitý čas. Do událostí můžeme také zahrnout jevy biologické, energetické i duševní, pokud mají biochemickou nebo bioelektrickou podstatu. Zvíře, modlitba, zadumání jsou všechno události odehrávající se v prostoru a odvíjející se v čase.

Každá událost je vyvolána ve svém počátku nějakou příčinou a na svém konci způsobí nějaký účinek. Jedna událost způsobuje další, protože končící účinky se stávají počátečními příčinami, čímž vyvolávají větvící se řetězce událostí, jež vyplní v podstatě veškerý prostor a zaberou veškerý čas, protože Boží stvoření je dynamické. Příčina - událost - účinek je trojjedinost, která prostupuje celým stvořením. Když lidé přemýšlejí, nemají výmluvu. Stvoření jasně odhaluje trojjediné božství.

Opravdu, Bůh je trojjediný, obzvláště když si uvědomíme naši trojjedinou činnost. Dejme tomu, že stavíme dům. Nejprve musí být neviditelné naplánováno v architektově představivosti. Tato fáze odpovídá Otci - zdroj, plán, motivace. Potom musí být plán uskutečněn, hmotně postaven, aby se stal hmatatelně viditelný a použitelný. Tato fáze odpovídá viditelnému Synu. A ve třetí fázi, dům užíváme, prostě - to se to bydlí. A prožitek už je zase neviditelné povahy jako Duch svatý.

Přátelé, neznepokojilo by vás nyní, kdyby byl Bůh jen jednojediný? Vždyť by potom nemohl stvořit trojjediné stvoření, protože by nevlastnil koncepci trojjedinosti. Bůh je jen jeden, ale nemůže být jednojediný, protože potom by byl jako prostor bez hmoty a času a tím pádem by Bůh vlastně neexistoval, protože by byl prázdný jako prostor a Bible přece hovoří o Boží plnosti.

Nebo považme hudební dílo. Nejprve se zrodí neviditelně v skladatelově hlavě. Potom hudebníci hmatatelně, viditelně rozechvějí vzduch, až nám buší do bubínků, a nakonec zažijeme neviditelný požitek neviditelné skladby a její hmotné slyšitelné realizace. Jenom neviditelným Duchem svatým zažijeme požitek styku s reálným viditelným Ježíšem Kristem, Synem, kterého poslal ve svém neviditelném plánu Otec a dal mu vše do rukou, tak jako hudební skladatel dá své neviditelné dílo do rukou orchestru. V něm, v Synu, Otec realizuje své plány, které zahrnují plnost trojjediného božství, včetně Ducha svatého. Podobně, v orchestru, skladatel realizuje své dílo, které zahrnuje plnost trojjediného lidského konání včetně oceňujícího obecenstva, jež neviditelně zažívá hudbu.

Všechno, úplně všechno je trojjediné. Veškeré hemžení Božího stvoření je trojjediné.

Milení, často si připomínám verše ze čtvrté Matoušovy kapitoly, kde Satan pokouší Ježíše na poušti. Tolik o těchto verších přemýšlím. Za prvé mne utvrzují v tom, že Satan, ač z Božího dopuštění, je skutečně bůh tohoto světa, princ povětří. Vždyť Satan měl moc ukázat Ježíšovi všechna království světa najednou a řekl mu:

Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět. (Mat. 4:9)

Ježíš vůbec nepopřel Satanovo vlastnictví Země. Jinak by mu odpověděl: "Jak mi to, Satane, můžeš dát, když to není tvoje," nebo by řekl: "Nerozdávej, co ti nepatří."

Za druhé mne tyto verše utvrzují, že na jakoukoliv spornou otázku musíme vždy hledat odpověď v Písmu, ne v nějakém nadpřirozeném vidění, cítění, vhledu, nebo frenetickém prožitku. Ježíš totiž odpověděl tomuto protibiblickému hlodavci, Satanovi, na všechna jeho tři pokušení slovy, "Je psáno." Žádné, "bylo mi zjeveno" nebo "cítím", nebo "zdá se mi" nebo "právě jsem hovořil s Bohem". Ať je nám Ježíš vzorem! Slovy "Je psáno" se musíme řídit, protože city samy o sobě jsou zrádné. City teprve vyplývají z napsané a pochopené biblické pravdy.

Za třetí mi tyto verše potvrzují, že Satan dobře věděl, a to Satan není žádný křesťan, o trojjedinosti Boha, a tím i o trojjedinosti Božího obrazu, to jest člověka. Proto Satan Ježíše pokoušel v jeho třech lidských podstatách.

Nejprve jej pokoušel na viditelném hladovém těle, ať prý Ježíš, je-li Božím Synem, tedy druhou osobou božství, promění kameny v chleba. Lidské hmatatelné tělo odpovídá viditelnému Synu.

Podruhé Satan Ježíše pokoušel, ať se vrhne z chrámu, je-li Syn Boží. Otec prý vyšle anděly, kteří jej zachytí, aby nenarazil nohou na kámen. Satan pokoušel Ježíšovu duši, tedy co v ní sídlí: Intelekt, touhy, plánovitost, nápaditost, motivace, vůle. Tato druhá složka lidské trojjedinosti, neviditelná duše odpovídá neviditelnému Otci, jenž je zdroj a hnací sílou za veškerým děním. Tak jako neviditelný Otec vydává pokyny viditelnému Synu, který neudělá nic bez Otcova vedení, tak i naše viditelné tělo ztělesňuje pokyny vycházející z naší neviditelné vůle, intelektu, plánovitosti atd., prostě z naší duše.

A do třetice, Satan Ježíše pokoušel, aby jej Ježíš zbožňoval, ale Ježíš mu odpověděl:

... je psáno: Hospodinu Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat. V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. (Mt. 4:10,11)

Zbožňování, zažití a ocenění neviditelných tvůrčích schopností Otce, které jsou materializovány Synem, je vždy jen v neviditelném Duchu. Satan tedy pokoušel třetí složku lidské trojjedinosti a to je neviditelný duch, který odpovídá v trojjediném božství Duchu svatému. V našem duchu sídlí vědomí, jímž zažíváme a uvědomujeme si, že jsme. Náš neviditelný duch nám dává prožitek a požitek z toho, co jsme vymysleli, hnáni neviditelnou duší, a vyrobili viditelným tělem. Jinými slovy, náš duch oslavuje a prožívá spolupráci naší duše a těla, stejně jako Duch svatý oslavuje činnost Otce a Syna v trojjediném božství jediného Boha.

Pokračujme však s trojjediností Boha. Uvedli jsme si už tolik příkladů, jak se Boží trojjediné božství odráží v celém stvoření. Pověděli jsme si o trojjediném vesmíru, trojjediném prostoru, trojjediné hmotě, trojjediném čase, trojjediném lidství a trojjediných jevech.

Myslíte si, přátelé, že trojjedinost Božího stvoření končí s předešlými příklady? Čtěme dále Bibli:

Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. (Jan 8:12), nebo:

... jeho tvář (Ježíšova) zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý (Mat. 17,2), nebo:

... vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce ... (Žalm 84,12)

... a kolem trůnu (Božího) duha ... (Zj. 4,3)

... nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář jako slunce... (Zj. 10,1)

... položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí ... rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. (Gen 9,13-15)

Před potopou nepršelo, proto lidé poznali duhu až po potopě. Všechny tyto verše zobrazují Boha jako světlo, slunce nebo duhu. Světlo Bůh stvořil hned první den. Světlo v Bibli často symbolizuje pravdu. Proto říkáme vysvětlit, osvětlit, osvěta, svět. Svatý je ten, který je osvícen, znalý pravdy. Od svatého odvozujeme svatbu, svátek, světit atd. Všechna tato slova mají svůj kořen v pravdě, v Bohu, ve světle. Má tedy světlo také trojjedinou povahu jako Boží božství? Musí mít!

Sedm barev duhy, což je dokonale rozložené světlo, určuje sedmerost Ducha svatého popsaného v první kapitole Zjevení. Číslo sedm se v Bibli vyskytuje 608x, a téměř vždy toto číslo symbolizuje dokonalost. Proto v našich pohádkách máme "za sedmero řekami a sedmero horami." Proto pověrčivost přisoudila sedmičce štěstěnu.

Když se světlo rozloží, tak na sedm barev. Všech sedm barev však složíme ze třech základních barev. Číslo tři velmi často v Bibli symbolizuje úplnost. Bůh je úplný v trojjedinosti. Světlo se tedy skládá ze třech základních barev. Červená, modrá a zelená nám v žádaném poměru složí jakýkoliv myslitelný odstín kterékoliv barvy. Tohle si můžete ověřit v kterémkoliv barevném televizoru a televizním projektoru. Televizor promítá na obrazovku jen tyto tři základní barvy. Filtry namíchají už požadovaný poměr - barvu. Světlo je tedy opět trojjediné - červené, modré a zelené. Čtvrtá barva je žlutá, to když smícháme červené světlo se zeleným. Pátá barva je sytě modrá, indigo, když smícháme modré světlo se zeleným. Šestá barva je fialová, když smícháme modré světlo s červeným. A poslední, sedmá barva je bílá, když složíme červené, modré a zelené světlo dohromady. Odstíny - to už je záležitost poměrů. Všechny tři barvy složené dohromady je bílá barva. Když si lupou prohlédnu bílou barvu na obrazovce mého počítače, tak vidím princip Boha. Pod lupou bílá vypadá jak plást zelených, červených a modrých teček. Cožpak se Bůh, jeho trojjediné svaté božství, neztotožňuje s bílou barvou? Jeho trojjediná plnost je symbolizována a odráží se v plnosti všech barev, což je nevinně bezhříšná bílá. Chybí vám černá? Černota totiž není barva ze světelného rozsahu, černota je úplná nepřítomnost jakéhokoliv světla. Bílá obsahuje plnost všech tří barev, černá neobsahuje žádnou ze tří barev. Bělost tedy symbolizuje plnost božství, černota, tma, symbolizuje prázdnotu, nepřítomnost božství. Peklo je černá prázdnota.

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1. Jan 1,5)

A to prosím, Bible není učebnice fyziky.