V minulém vysílání jsme si probrali tři nepřímé důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání. První, existence církve. Druhý, nedělní bohoslužba. Třetí, křest. Pokračujme dnes v dalších.

Další nepřímý důkaz - večeře Páně, nebo-li přijímání. Toto je již čtvrtý nepřímý důkaz, v němž chléb a kalich symbolizují Kristovu smrt na kříži a prolití jeho krve za hříchy lidstva! Když se probiblický věřící zúčastňuje této symboliky, tak vlastně uznává s velikou radostí, že Kristus, Bůh osobně, za něj, což znamená místo něho, zemřel.

Jak jen může radost věřícího doprovázet vzpomínku na tak hroznou smrt Ježíše Krista?, táže se nevěřící. My se radujeme z vysvobozující skutečnosti našeho příštího vzkříšení, zmrtvýchvstání, protože Ježíš svým zmrtvýchvstání představil prototyp našich nových duchovních těl! A opět to přátelé, vidíte. Nejrozumnějším vysvětlením, nepřímým důkazem, že se zúčastňujeme s radostí večeře Páně je, že raná, historická církev byla přesvědčena, že Ježíš Kristus nejenom zemřel na kříži pro její hříchy a byl pohřben, ale především, že třetí den vstal z mrtvých, že dnes žije a sedí po pravici Boha Otce.

Pátý nepřímý důkaz - změněné chování. Tento nepřímý důkaz má psychologickou povahu, poněvadž mnoho životů bylo změněno, transformováno právě Ježíšovým vzkříšením!

První skupinu změněných lidí tvoří ti, o nichž si musíme položit následující otázku. Co je motivovalo? Co je hnalo do všemožných i nemožných míst, aby prohlašovali a kázali vzkříšení Ježíše Krista? Měli z toho nějaké osobní viditelné, hmatatelné výhody a požitky? Byli hnáni prestiží nebo ziskem, nebo dokonce nabytím společenského postavení? Jak si chování rané církve můžeme logicky vysvětlit? Vždyť za svou věrnost Ježíši Kristu obdrželi odměnou bičování, kamenování k smrti, vhození mezi dravé šelmy, mučení, ukřižování a jiné tělesné umlčování. A navzdory tomu všemu první křesťané byli těmi nejmírumilovnějšími lidmi, kteří na nikoho nevyvíjeli žádný nátlak, aby přijali jejich víru. Nátlaková církev se dostavila o několik století později, která se s ranou církvi už vůbec nemohla rovnat. První křesťané dali přednost mučednické smrti, jež je dnes pro nás tím nejpřesvědčivějším nepřímým důkazem, jejich úplné důvěry v zmrtvýchvstání zakladatele církve, Ježíše Krista!

Druhou skupinu lidí tvoří skeptická Ježíšova rodina. Jeho vlastní, pokrevní bratři po matce, byli v rozpacích, když Ježíš hlásal:

Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k otci než skrze mne. Jan 14:6

Vidíte, a kde byli jeho bratři po Ježíšově smrti? Ti, kteří mu nevěřili? Smrt ukřižováním přece pošpinila jméno jejich rodiny! Kde nalézáme ty, kteří byli k nepřesvědčení? V horní místnosti, kde očekávali příchod Ducha Svatého.

Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou a jeho bratry.

Co přesvědčilo Jakuba, Ježíšova bratra, po takové rodinné potupě, že se během několika dní po Ježíšově smrti stal jeho plným následovníkem, a že se stal jedním z vedoucích rané církve? A nakonec Jakub, Ježíšův bratr, zemřel mučednickou smrtí ukamenováním! Jaká to transformace? Co jej přesvědčilo, že nepovažoval svého bratra Ježíše za blouznivce, přestože mu před Jeho smrtí nevěřil? Nejlepší vysvětlení, jaké máme po ruce, nám vypsal Pavel v 1. dopise Korintským.

Pak se (Ježíš) ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. 1 Kor 15:7

Máme snad jiný, přesvědčivější nepřímý důkaz?

Třetí skupinu lidí se změněným chováním tvoří zbabělí apoštolové. Když židovští pohlaváři zatkli Ježíše v Getsemanské zahradě, všichni jeho učedníci se zbaběle rozprchli. Během Ježíšova soudu jej Petr dokonce třikrát zapřel. Po Ježíšově ukřižování se poděšení učedníci ukryli v domě, v horní místnosti a uzamkli se. Během několika dnů po Ježíšově ukřižování se však stalo něco, co úplně rozmělnilo jejich zbabělost. Všichni apoštolové, kromě Jidáše, se stali přímými a statečnými kazateli, hlásající Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného! Tato bývalá skupina zbabělců se náhle proměnila v nadšené a nebojácné mučedníky, kteří všichni, kromě Jana, byli usmrceni násilnou smrtí. Jan zemřel "jen" ve vyhnanství. Co je změnilo? Zbláznili se snad všichni najednou? Jak si jejich chování logicky vysvětlíme? Jediné logické vysvětlení opět je, že uviděli na vlastní oči vzkříšeného Krista!

Pak se ukázal (Ježíš) Jakubovi, potom všem apoštolům. 1 K 15:7

Další je Pavel. Ten je snad nejpřesvědčivější nepřímý důkaz! Farizejský fanatik Pavel, pronásledoval církev až na smrt. Ten se změnil k nepoznání! Proč? Co ho k tomu přimělo? Také on byl sťat! Že by mu přeskočilo? Pavlova metamorfóza z pomocníka vrahů křesťanů na nejzapálenějšího apoštola je přirozeně nevysvětlitelná. Vždyť

Saul působil čím dál tím mocněji, a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. Sk 9:22

Pavel měl farizejskou průpravu. Znal písmo. Proč se obrátil? Ježíš se mu zjevil na cestě do Damašku! Má snad někdo jiné vysvětlení kromě toho, že se také pomátl jako ostatní apoštolové a tisíce dalších lidí?

Moji milí krajané, bratři a sestry v Kristu. Připomeňme si dnes o Velikonocích, že my věřící máme úplnou jistotu, stejně jako ji měli naši sourozenci v Kristu v první jeruzalémské církvi, že naše víra není založená na mytologii, ale na solidní, historické skutečnosti prázdného hrobu a vzkříšeného Pána Ježíše Krista!