Pavel ve svém listu od samotného začátku vyzdvihuje evangelium Kristovo o spasení z pouhé milosti, jenom skrze víru v samotného Krista. Cokoliv jiného nelze nazvat evangeliem, není to evangelium. Jenom evangelium zachraňuje, jenom evangelium proměňuje a posvěcuje, jenom evangelium má moc učinit z otroků hříchu svaté. Ale v církvích v Galacii byli lidé, kteří kázali jiné evangelium – oni tvrdili, že svatými se křesťané mohou stát jenom tehdy, když budou zachovávat Mojžíšův zákon, že Boží dětmi, nebo dětmi Abrahamovými se mohou nazývat jenom ti, kdo jsou obřezaní podle zákona a žijí podle zákona. Proto podstatnou část svého listu věnoval Pavel vysvětlení toho, že jenom ti, kdo žijí z víry v Krista, jsou syny Božími, jsou zaslíbenými, tedy skutečnými potomky Abrahama, protože víra v Krista je naplněním slibu, který Bůh dal Abrahamovi a Ježíš Kristus je tím zaslíbeným potomkem (Ga 3,16), do něhož jsme skrze víru ponořeni i my (Ga 3,27).

Ruku v ruce s tímto vysvětlením ukazuje Pavel také na roli zákona v dějinách spasení. Křesťan už není vázán Mojžíšovým zákon, ale zákonem Kristovým. Mojžíšův zákon zjevoval a stále zjevuje pravdu o spasení, o Kristu, o spravedlnosti, ale není měřítkem křesťanova života ani podmínkou spasení. Mojžíšův zákon dosvědčuje spasení z milosti skrze víru v Krista, a ukazuje na Boží spravedlnost, ale také ukazuje, že tuto spravedlnost nelze získat jinak, než skrze víru v Krista. A v tomto smyslu Pavel mluví o tom, že role zákona byla jenom dočasná, jenom dokud nepřijde zaslíbený potomek, Kristus. Ale v Kristu jsme skrze víru Božími dětmi a tedy dědici Abrahamova požehnání. Těmito slovy končí třetí kapitola, kterou Pavel završuje svou argumentaci. Ve čtvrté kapitole se ale dále věnuje vysvětlování důsledků, kdy na jedné straně ukazuje, co vyplývá z toho, být pod zákonem a na druhé straně ukazuje, co to znamená být v Kristu. Spolu s varováním před návratem k zákonu je toto obsahem našeho dnešního textu. Pojďme nyní k prvnímu bodu:

I. Nedospělí dědicové

• Galatským 4:1-2 Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho. Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.

Pavel znovu sahá pro příklad do každodenního života. Malé dítě z bohaté rodiny nebylo vychováváno svými rodiči, ale bylo svěřeno poručníkům a správcům, kteří se o něj starali. Tito vychovatelé měli jasné pokyny od rodičů dítěte, měli jasnou pravomoc, takže mohli dítě trestat za provinění, která byla stanovena rodiči, a jejich úkolem bylo postarat se o dítě a dovést ho do dospělosti, aby se tento dědic mohl stát dobrým pánem majetku, který dítěti právem náležel. Když dítě dospělo, nebylo už potřeba správce a poručníka.

Pavel se vrací k roli zákona a přirovnává zákon k poručníkovi a správci, který se musí starat o nedospělé dítě. Takto vychovávané dítě není svobodné, ale je podřízené poručníkovi a je Pavel říká, že na tom je podobně jako otrok, který ačkoliv je dospělý, není svobodný, ale musí poslouchat svého pána. Právě tak byli Izraelci v době staré smlouvy podřízeni zákonu. Bylo jim slíbeno pozemské požehnání, pokud budou činit všechny skutky zákona, ale zákon nebyl tím, kdo by jim mohl dát skutečnou svobodu, jakou mají synové. Jenom synové jsou svobodní! Ale co tady říká Písmo o Izraelcích – ve třetím verši Pavel mluví o tom, že byli otroky! A co víc – komu podle toho textu otročili?

• Galatským 4:3 Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.

Ta slova „když jsme byli nedospělí“ znamenají před příchodem Krista. Nemluví se tady o osobní zkušenosti, neznamená to předtím, než jsme se obrátili, ale znamená to předtím, než byl zjeven Kristus. Pavel tady odkazuje na verše z předchozí kapitoly:

• Galatským 3:24-25 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

To je text, který nemluví o zkušenosti víry, tedy o době před obrácením a po obrácení, ale o časovém horizontu v plánu spásy. Mluví o době zákona, tedy o době před příchodem Krista a o době víry, tedy po příchodu Krista. Před příchodem Krista zde byla nedospělost a s ní tu byl i dozorce, ale po příchodu Krista, po zjevení evangelia, po odhalení spasení z milosti skrze víru, je tady dospělost a dozorce už není potřeba, ztrácí smysl, ztrácí funkci. V našich končinách bychom si to možná mohli lépe ukázat na příkladu chůvy – když je dítě malé, má chůvu, která se o něj stará, ale když dítě dospěje, bylo by divné, kdyby mělo mít chůvu.

Když se vrátíme zpátky do čtvrté kapitoly, před příchodem Krista byla nedospělost – a Pavel mluví o nás, a mám za to, že zde mluví podobně jako ve druhé kapitole (Ga 2,15) o Židech, tedy o tom fyzickém národě Izraelském. A co tady o Izraelcích říká? Tvrdí, že byli otroky. Před příchodem Krista byli všichni Izraelci otroky! Byli otroky živlů světa. Ekumenický překlad zde uvádí vesmírné mocnosti, což je jeden z možných významů slov, která zde jsou, ale řekl bych, že spíše zatemňuje Pavlovu argumentaci, než aby nám pomáhal jí porozumět. Tohle je trochu zvláštní vyjádření, nemyslíte? Jak to Pavel myslel? Vysvětlení není složité. O čem Pavel mluví v tomto textu? Mluví o Mojžíšovu zákonu. O čem byl tento zákon? Na co se soustředí? Na zachovávání převážně vnějších ustanovení – je to o rozdělování jídla, oddělování dnů, očišťování nádob, je to o oddělených lidech, nástrojích, obětech, místech, obřadech. Je to o vnějších věcech, které jsou součástí tohoto světa. A v jejich otroctví Izraelci žili. Nemohli si žít podle svého – to by byli pod prokletím, museli žít pod zákonem a tak byli otroky zákona. To je Pavlova argumentace z konce čtvrté kapitoly. A podívejte se do našeho textu:

• Galatským 4:9-10 Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

Vnější věci, živly světa – to je otroctví zákona. Sem vede zákon! Sem vedl zákon Izraelce a sem by vedl každého, kdo by chtěl žít podle Mojžíšova zákona. V zákoně samotném není svoboda ani milost. Milost a pravda, která osvobozuje, je jenom v Ježíši Kristu. Izraelci měli zákon, ale proč byl dán zákon? Byl přidán kvůli přestoupení (Ga 3,19)! Hřích byl i před zákonem, ale zákon hřích rozhojnil! Dokud nepřišel Kristus, byli Izraelci pod zákonem, v otroctví vnějších věcí, živlů tohoto světa. Byli otroky hříchu! To jsou slova, která Pán Ježíš Kristus řekl farizeům, kteří mu říkali, že jsou svobodní, protože nikdy nikomu neotročili. A také jim dobře vysvětlil, co tím myslí:

• J 8:34-36 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

Jenom v Kristu můžete zakusit svobodu od hříchu, a tím také od zákona. Zákon je pro hříšníky, ale není určen spravedlivým. Ale kdo je v Kristu, již dosáhl Boží spravedlnosti, protože jeho hříchy byly odpuštěné a byl prohlášen za spravedlivého. Nyní se těší na den, kdy bude také učiněn spravedlivým, což je den druhého Kristova příchodu, kdy věřící dostanou nová těla a budou proměněni do podoby Božích synů, tedy dostanou podíl na Boží svatosti. A právě sem směřují také Pavlova následující slova:

II. Dospělí dědicové

• Galatským 4:4-5 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Podívejte se dobře na ta slova – když se naplnil stanovený čas, doslova když přišla plnost času. Bůh nepracuje nahodile, ale má svůj plán a všechno, co dělá, dokonale zapadá do jeho plánu. Stvoření světa, pád Adama, potopa, smlouva s Noem, smlouva s Abrahamem, zákon – to všechno ukazovalo a ukazuje jediným směrem, ke Kristu. Každá jednotlivost má své místo, má svůj účel a má svůj čas. Nyní je tady plnost času, kdy se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi, kdy Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil.

V našem textu je pár věcí, na které musíme pamatovat. První věcí je skutečnost, že Kristus přišel, aby vykoupil ty, kdo jsou podrobeni zákonu. Co to znamená? Znamená to, že všichni jsou pod zákonem? Znovu musíme říci dvě věci – především tato pasáž nemluví o osobní zkušenosti, ale o historické souvislosti. Nejde o to, že před tím, než jsme byli zachráněni, jsme byli pod zákonem a Kristus nás vykoupil z moci zákona. A to je další věc – komu byl dán zákon? Izraeli!

• Ž 147:19-20 Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly.

Když levité během velké slavnosti v Jeruzalémě volali k Bohu, řekli:

• Neh 9:13-14 Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi [Izraelci] z nebe, vydal jsi jim přímé řády a spolehlivá naučení, dobrá nařízení a přikázání. Učinil jsi jim známý svůj svatý den odpočinku, příkazy, nařízení a zákon jsi jim vydal skrze svého služebníka Mojžíše.

Zákon byl dán Židům, nikoliv pohanům. A to je i kontext našeho oddílu – Pavel pokračuje ve svém argumentu, kdy mluví o práci zákona a díle milosti ve víře v Krista. A stále mluví o Izraelcích – o těch, kteří byli podle těla dědici, ale v duchovním smyslu byli otroci – otroci zákona a otroci hříchu. To je Pavlův argument v tomto textu. Nemluví o pohanech ani o tom, že pohané byli pod zákonem, ale mluví o tom, co dělá zákon – zotročuje. A jedinou cestou z otroctví je věčný Boží plán spasení – skrze víru v Ježíše Krista.

Pavel píše obráceným pohanům do Galacie, kteří se pod vlivem falešných učitelů obracejí k Mojžíšovu zákonu, aniž by rozuměli tomu, proč byl dán zákon a co zákon působí. A zde jim to ukazuje. Byl dán Židům do příchodu Krista a vedl jenom do otroctví. Nemohl nikoho zachránit, přinést spasení, ospravedlnit, nemohl tedy z žádného Žida učinit Boží dítě, a nemohl ani nikoho posvětit – ani neobráceného Žida, ani obráceného Žida, ani neobráceného pohana, ani obráceného pohana. Proč? Protože to nebyl smysl zákona, to nebyl důvod, proč byl dán zákon. Jediným způsobem jakým mohli být Židé zachráněni, je skrze víru v Ježíše Krista. Ale skrze víru v Ježíše Krista jsou zachraňováni jak Židé, tak pohané. Jenom ti, kdo jsou vykoupeni Kristem, jsou přijati za syny. Nikdo jiný. Žádný Izraelec nebyl nikdy přijat za syna jenom proto, že se narodil jako Žid. To je a vždycky byl Boží plán spásy. Nikdy nebyl nikdo zachráněn jinak, než skrze víru v Ježíše Krista – v době staré smlouvy v zaslíbeného, nyní zjeveného.

V následujícím verši se Pavel přesouvá od Židů staré smlouvy, o nichž mluvil od prvního verše, k Božím dětem, tedy k vykoupeným, k těm, kdo jsou přijati za syny. Podívejte se se mnou do šestého verše a všimněte si drobné nuance, která se tam skrývá. Koho Pavel oslovuje?

• Galatským 4:6 Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.

Devětkrát v celém listu, v šesti kapitolách, Pavel oslovuje křesťany v Galacii jako bratry. List je určen bratřím. A zde, v šestém verši, je to dobře vidět. Pavel říká bratrům v Kristu, že jsou synové, Boží synové, a protože jsou synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna. Nyní Pavel mluví ke skutečným potomkům Abrahama, k vykoupeným ze Židů i z pohanů. O nevykoupených Židech říká na začátku kapitoly, že jsou jako otroci, ale vykoupení, Židé i pohané, tedy ti, kdo uvěřili v Ježíše Krista, jsou synové. Jak se pozná toto synovství?

Není spoutané Mojžíšovým zákonem a vede k proměně lidského života. Bůh sám dosvědčuje svým dětem, že jsou jeho dětmi. Bůh poslal do našich srdcí, do srdcí všech, kdo věří v Krista, Ducha svého Syna, zaslíbeného Ducha svatého. Vzpomínáte si na Pavlovu otázku ze začátku třetí kapitoly? Jak se ptá, jestli přijali Ducha svatého proto, že činili skutky zákona nebo proto, že uvěřili? Mluví tam o mocných činech, které Bůh mezi nimi působí, což mohl být odkaz na nějaké zázraky, ale mnohem více to byl odkaz na proměněné lidské životy. A tyto lidské životy nebyly proměněné tím, že se někdo snažil poslouchat zákon a plnit ho, ale tím, že Bůh dal nové srdce těm, kdo uvěřili v Ježíše Krista. Obřezal jejich srdce, a proto uvěřili, naplnil je svým Duchem, takže začali žít novým způsobem života, osvobodil z moci lži a klamu a uvedl je do svobody Božích dětí. Vykoupil je z hříchu a ze smrti a sám v nich působí, že chtějí i konají přesně to, co se Bohu líbí (Fp 2,13). Už nejsme otroky hříchu, ale stali jsme se otroky spravedlnosti. Boží dítě je svaté a odděluje se od hříchu. Nemůže žít trvale v hříchu – pokud by to tak bylo, potom byl to byl důkaz, že to není Boží dítě! Toto jsou mocné Boží činy v životech vykoupených, to je dílo Ducha svatého, který v nás přebývá a který dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Už nežijeme sami pro sebe ani podle sebe, nežijeme podle své vůle, ale podle vůle Ducha. Proto Písmo říká:

• Římanům 8:14-16 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Je tady svědectví samotného Boha, je tady ujištění od Boha, že jsme Boží děti. Důkazem je Duch svatý, který proměňuje život křesťana. Kde není tato proměna, která vyvěrá z nitra člověka, tam máme právo se domnívat, že tam není nový život, že tam nepřebývá Duch svatý. Ale tam, kde Duch svatý přebývá, tam je Duch synovství:

• Ga 4:7 A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

Kdo má Ducha synovství, není otrok, ale syn. Jenom ten, kdo má Ducha synovství, je syn. Kdo nemá Ducha Kristova, není jeho (Ř 8,9). Jenom děti víry jsou synové Abrahamovi a dědicové zaslíbení. Jediné dědictví, které může dát zákon, je odsouzení a smrt. Skutečné dědictví, dědictví zaslíbené Abrahamovi a jeho potomstvu, je dědictví víry v Krista. Skrze víru v něj jsme Božími syny, jsme dědicové věčného života, díky víře v něj zdědíme zemi – ne tuto zemi, ale novou zemi a nové nebe, kde není hřích, kde není smrt, kde není zármutek ani pláč, kde Bůh přebývá uprostřed svého lidu, a setře nám každou slzu z očí. To je dědictví Božích dětí. To je požehnání víry. Už nyní máme závdavek, zálohu pro věčnost – tak nazývá Písmo Ducha svatého (Ef 1,13-14), který přebývá v našich životech a zapečetil nás pro den vykoupení. Podle slov našeho Spasitele s námi Duch svatý přebývá a bude v nás navěky (J 14,16). To je dílo Boží milosti, které je možné přijmout jedině vírou v Pána Ježíše Krista. Nelze se k němu dopracovat, nelze si ho zasloužit, nelze ho získat žádným lidským úsilím. Proto mluvíme o spasení z milosti skrze víru. Proto Pavel tak ostře odsuzuje falešné evangelium, které by chtělo ke kříži Ježíše Krista přidat lidské zásluhy, vnější věci, tedy obřízku a skutky zákona. A to nás vede k poslední části našeho dnešního textu.

Viděli jsme, jak Pavel postupuje ve své argumentaci, kdy znovu vysvětluje místo zákona v dějinách spasení a s ním také roli starozákonního Izraele, který byl fyzickým předobrazem skutečného Izraele, Kristem vykoupených Židů i pohanů. A nyní se obrací k pohanům, kteří uvěřili v Krista, ale nechali se svést falešnými učiteli.

III. Pošetilí „dědicové“ (?)

Předtím mluvil o Židech, kteří byli otroky zákona. Nyní se obrací k pohanům, kteří byli stejně hříšní jako Židé, ale neměli zákon. To však nic neměnilo na podstatě jejich vztahu s Bohem.

• Galatským 4:8 Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou.

Dříve jste uctívali modly a byli jste jejich otroky. Otročili jste hříchu i bez zákona. Židé otročili hříchu pod břemenem zákona, pohané otročili hříchu bez zákona. Židé i pohané se narodili jako vzbouřenci proti Bohu a tedy otroci hříchu. Pavel tady připomíná křesťanům v Galacii, čím kdysi byli – byli modláři, kteří neznali Boha. V tomto smyslu na tom byli úplně stejně jako starozákonní Izraelci – ani oni skutečně neznali Boha a neměli s ním osobní, niterný vztah.

• Galatským 4:9 Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni.

Všimněte si toho významného dříve v osmém verši a nyní v devátém. Dříve jste byli modláři, ale nyní znáte Boha. Poznali jste Boha, byli jste vyučeni od Boha, znáte pravdu o Bohu. Znáte pravého Boha, protože jste poznali jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Už si nepředstavujete Boha jako dílo lidských rukou, ani ve snu vás nenapadne, že byste si mohli vytvořit sochu nebo obraz Boha, protože jste poznali pravdu o Bohu. A ve skutečnosti je to ještě slavnější, protože to nebylo vaše úsilí, vaše dílo a vaše zásluhy, že jste poznali Boha, ale byli jste od Boha poznáni, což je znovu jenom a jenom dílo Boží milosti. Slovo poznat tady jde mnohem dál, než je pouhé intelektuální poznání, než je seznámení se s nějakými fakty. V tomto smyslu Boží slovo používá slovo poznat, když mluví o intimním poznání, o intimním vztahu, jako když Adam poznal svou ženu Evu a ona otěhotněla a porodila Kaina.

Bůh sám obřezal vaše srdce a dal se vám poznat, zjevil vám pravdu o sobě. Jiným způsobem není možné poznat Boha. Jsme naprosto závislí na tom, zda se nám Bůh zjeví. A tak nejde o to, zda máme povědomost o Bohu, zda známe fakta o Bohu nebo o Ježíši Kristu. Vzpomeňte si na ty lidi, o kterých vyprávěl Ježíš v kázání na hoře, kteří přijdou ke Kristu a budou se dožadovat vstupu do jeho království, budou mu říkat Pane a dokonce budou činit mocné skutky v jeho jménu. Co jim Pán řekl?

• Matouš 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

Nikdy jste nebyli poznáni od Boha, nikdy jste s ním neměli osobní vztah založený na víře v Krista, nikdy jste nebyli obřezáni ve svých srdcích, nikdy jste nebyli zapečetěni Duchem svatým, vaše hříchy nebyly nikdy odpuštěné, a proto se stále dopouštíte nepravosti. Nejste Božími dětmi, nejste proměňováni Božím Duchem, nejste dědicové, a proto nevejdete do Božího království. Ale Boží děti znají hlas svého pastýře a on zná je. Každé své dítě povolává jménem. A každé své dítě proměňuje mocí svého Ducha.

• 2Tm 2:19 Pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘.

Byli jste poznáni od Boha. Bůh s vámi má niterný vztah. Už nejste otroci, ale synové a dědicové. Proč tedy děláte tak šokující věci?

• Ga 4:9-10 Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

Pavel si tady hraje se slovy a používá stejné slovo, jaké použil ve třetím verši, když popisoval otroctví starozákonních Židů. Mluví o ubohých a bezmocných živlech, kterým se chtějí křesťané dát do otroctví. Už si vyzkoušeli, jak vypadá modloslužba, když uctívali bohy, kteří svou podstatou bohy nejsou. A nyní chtějí udělat něco podobného, ale v kontextu židovství. Pavel tady klade vedle sebe otroctví pohanské modloslužby a otroctví zákonu. Obojí je bezmocné a ubohé. Ani jedno nemá moc přivést člověka ke spasení. Ani jedno nemá moc proměnit srdce člověka, ospravedlnit, odpustit hříchy a posvětit. V desátém verši popisuje živly světa, kterým otročili starozákonní Izraelci – ustanovení pro dny, měsíce, období a roky. To jsou ustanovení staré smlouvy, mojžíšova zákona, která se týkají zachovávání sabatu, novoluní, svátků a slavností, výročních roků (sedmý rok, kdy měly být odpuštěny dluhy, který byl svatý, země měla odpočívat atd.). Vnější věci, které nemohou zachránit. Živly světa, které vedou jenom do otroctví. Nemůžeme se divit následujícím Pavlovým slovům:

• Galatským 4:11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.

Co se to děje? O čem tady Pavel mluví? Jsou to velmi vážná slova, která ukazují, jak špatná byla situace v církvích v Galacii. Nemyslím si, že by tady Pavel chtěl říct, že křesťané mohou odpadnout od Boha, ale myslím, že vyjadřuje obavu, že by se mohlo ukázat, že Galatští nikdy opravdu Boha nepoznali. Je to zajímavé, protože v předchozím verši je ujišťuje o tom, že Boha poznali a byli od Boha poznáni. Ale Pavel byl jenom člověk – byl inspirovaný, vedený Duchem, když psal listy, které Bůh chtěl mít v Písmu, byl obdarovaný apoštol, měl zjevení evangelia, měl moudrost i vhled, přesto byl jenom člověk a nemohl vidět do srdcí druhých lidí. Viděl, jak křesťané v Galacii přijali evangelium, jak čelili pronásledování, jak byli věrní Kristu a sloužili Bohu i svatým a proto je ujišťuje o tom, že poznali Boha a byli jím poznání, ale pokud by nedbali na Pavlovo napomenutí, potom by se prokázalo, že to všechno byl z jejich strany jen další náboženský pokus, ale jejich nitro ve skutečnosti nebylo proměněné Duchem svatým. Pokud by nedbali na Pavlovo varování, prokázalo by se, že nikdy skutečně neuvěřili v Krista a Pavlova práce mezi nimi by se ukázala jako marná. S tím souvisí Pavlova slova z páté kapitoly:

• Galatským 5:2 Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.

Jestliže chcete založit svou spravedlnost na zákoně, Kristus vám nic neprospěje. Jestliže chcete hledat vlastní spravedlnost, potom nehledáte Boží spravedlnost – a ve skutečnosti tu Boží spravedlnost odmítáte. A i když se dovoláváte Krista, Kristus vám nic neprospěje. Jste jako ti, kteří říkají Pane, Pane, a přitom se jedná o činitele nepravosti, jejichž srdce nikdy nebyla obřezána.

Milí svatí, k dílu Pána Ježíše Krista nemůžeme přidat vůbec nic. Kristův kříž nás zachránil. Vírou v Krista žijeme a jsme proměňováni mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

• Židům 13:9 Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.

Spoléhejte tedy na Boží milost a žijte ve víře v Pána Ježíše Krista. Amen.