Všichni lidé jsou zraňováni ostatními. I my všichni bez výjimky způsobujeme zranění. Jsme všichni zároveň příjemci i působitelé bolesti. Platí to i o pastorech. Kdo z pastorů věří, že by mohl být nějak izolován od bolesti, kterou způsobujeme jeden druhému? Vždyť je jen hříšníkem povolaným k vedení ostatních hříšníků. Členové sboru si často do svého pastora promítají celou škálu očekávání, kterou nemůže žádný obyčejný člověk splnit. Výsledkem je nevyhnutelný prvek povolání pastora, tedy že je kritizován. Pokud nemůžete snést, že jste kritizován, pak nebuďte pastorem.

Tyto běžné kritiky a bolesti však nejsou tím, o čem jsem v této řadě článků psal. Spíše se snažím vrhnout světlo na skutečný problém toxických stoupenců, těch, kteří obklopují pastora a usilují o jeho pád. Týraní pastoři, o nichž a pro něž píšu, jsou schopní pastoři, ale nacházejí se ve sborech, které jsou z jakéhosi důvodu mlýnkem na pastory (toto vyjádření jsem se naučil od staršího ve svém předchozím sboru).

I když na sebe beru riziko, že budu vypadat jako panikář, věřím, že církev (alespoň na západě) uvidí (už vidí?) nárůst počtu sborů, které týrají své pastory. Dává to dokonalý smysl. Se zánikem pojmu autority by nás nemělo překvapovat, že je stále více pastorů vyháněno ze svých sborů. Konzumní sbor nesnese prorockého pastora.

Douglas Kelly ve své krásné knížečce New Life in the Wasteland (Nový život v pustině) píše: „Kdekoliv se v dnešní kultuře vyskytuje věrná služba, je velmi pravděpodobné, že ti, kdo začínají cítit Boží autoritu přicházející skrze kázání Slova, začnou především napadat kazatele… Lidé se cítí svobodnější než kdy předtím, když dají naprostý průchod své nelibosti a kritice vedení.“ (34-35).

Pokud jste týraný pastor, nabízím vám sedm napomenutí (tři v tomto článku, čtyři v tom příštím):

1. Čiňte pokání ze svého vlastního hříchu.

Jste-li týraný pastor, bylo proti vám zhřešeno. Nezlehčuji to. Jak dobře víte, jedním ze zdrojů bolesti týraných pastorů je nedostatek stvrzení od těch, od koho se to očekává. Bratře, vím, že jsi byl hluboce zraněn. Nemusíš si představovat, že jsi zodpovědný za hříchy spáchané proti tobě.

Avšak nezdravý sbor s toxickými stoupenci poskytuje bohatou půdu, ve které může rozkvétat i pastorův vlastní hřích. Nedokážu si představit scénář, ve kterém by se týraný pastor během procesu svého vlastního týrání neprovinil. V těchto situacích je týraný pastor vysoce náchylný k hříšnému hněvu, obraně, pomluvám, očerňování a kritickému duchu. Rychle čiň pokání, bratře. V mnoha případech budeš muset činit pokání vůči někomu z těch, kdo tě týrají.

Během doby, kdy docházelo k mému týrání, jsem musel činit pokání vůči jistým osobám, které mi provedly zlé věci. Ty rozhovory se mi vryly do paměti. Byli to lidé, kteří mě aktivně ničili, lhali o mně a šířili o mně kruté klepy. Ve své bolesti jsem zahořkl a řekl jsem o některých z nich tvrdé věci. Neměl jsem tedy na výběr, musel jsem se kát. U každého z nich jsem doufal, že se jejich srdce obměkčí, takže budou také činit pokání, a tím obnoví vztah. Ale ani jeden z nich to neudělal. Bylo to ponižující a strašlivě těžké. To však neměnilo skutečnost, že můj vlastní hřích byl závažný a vyžadoval pokání. Nikdy neočekávejte, že se před vámi někdo bude kát. Jako pastor musíte být ve svém sboru hlavním „kajícníkem“.

Když procházíme utrpením, obzvláště utrpením z rukou ostatních, Pán v našich srdcích provádí hlubokou těžbu. Odhaluje ošklivost, která tam sídlí. Začínáme vidět hřích, se kterým jsme se možná sžili. Přijmi to jako Boží laskavost vůči sobě, bratře. Má v úmyslu vykořenit tvůj hřích i skrze podlé skutky ostatních.

2. Modli se za ty, kdo tě týrají.

Náš Pán nám říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5,43-44). Není třeba smýšlet o vašich tyranech jako o vašich přátelích. To je zbytečný sentimentalismus. Stali se z nějakých svých důvodů vašimi nepřáteli. To, co nás učí Ježíš, je, že coby vaši nepřátelé jsou řádnými objekty vaší lásky a modliteb.

Své tyrany v modlitbách konkrétně jmenujte. Modlete se, aby jim Pán udělil pokání. Jejich chování je s největší pravděpodobností vzorec hříšného jednání v jejich životě. Nejspíš nejste první pastor, kterého se snaží vypudit. Je to tragické, ale hromadí si pro sebe odsouzení a vůbec o tom neví. Podle nich jsou zcela ospravedlněni v tom, jak s vámi zacházejí. Postupovali proti vám tak tvrdě, protože jim nedochází, že jejich skutky jsou hříšné. Musíte se za ně tedy modlit. Pánu patří pomsta a On odplatí, jak se mu líbí (Ř12,19). Vaší úlohou je se pokořit a modlit se a milovat ty, kteří vám ubližují.

3. Žijte Žalmy a 2. Korintským.

Tyto dvě biblické knihy jsou pro týraného pastora obzvláště vzácné. Žalmy nám poskytují jazyk nářku, zděšení a stížnosti, který Boha ctí. Dávají nám slovní zásobu, jejímž prostřednictvím můžeme volat po úlevě a spravedlnosti. Pomáhají nám se modlit a dokonce uctívat ve veliké bolesti. Žalmy nám také připomínají, že většina z nich by nebyla napsána, kdyby nebylo bolesti a pronásledování. Prosyťte své modlitby a naplňte svou mysl slovy žalmů.

2. Korintským je možná Pavlovo nejautobiografičtější dílo. Otevírá se v ní ohledně nebezpečí péče o církev (11,24-29). Je neochvějný ve svém popisu újmy, kterou mu způsobila ruka korintského shromáždění. Staví se před ně s pichlavými napomenutími. Ale také mluví o uzdravení a usmíření. Tato epištola je proto věrným společníkem týraného pastora. Pavel se pouští do energické obrany své osoby, konkrétně svého postavení apoštola. To není nějaká požitkářská tiráda. Naopak, Pavel chápe, že obrana jeho služby coby apoštola Pána Ježíše je obranou evangelia, které kázal. To však neznamená, že Pavlova obrana proti jeho tyranům je přísně intelektuální reakcí. Jeho slova jsou plná patosu. Jsou obtěžkána bolestí.

• „Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek. Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil? To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech. Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami – ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.“ (2,1-4)
• „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.“ (4,7-12)

Týraní pastoři, žijte těmito stránkami. Bůh učinil Své Slovo svým hlavní prostředkem, skrze který vás posvěcuje. To, co nyní potřebujete více než cokoliv jiného, je Boží přítomnost - přibližuje se k vám skrze Své Slovo. A jaké Slovo nám dal! Bude balzámem pro vaše duše a mastí pro vaše rány.

Reformation21.org