Jak by mělo evangelium ovlivňovat způsob hospodaření s penězi? Do své odpovědi zahrňte výsledek i motivy. Uveďte příklad změny ve finanční oblasti našeho života, kterou evangelium přineslo, a co přesně na evangeliu tu změnu přináší. Jak by mělo evangelium změnit způsob, jakým utrácíme peníze?

Naším dnešním cílem je hledání odpovědí na uvedené otázky. Chceme porozumět tomu, jak se díky evangeliu proměňuje způsob využívání peněz. Myslím, že postoj Písma k penězům dobře shrnuje Přísloví 30,8–9 : „… nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: ‚Kdo je Hospodin?‘ ani abych  z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“ Nedávej mi chudobu ani bohatství. Písmo je pozoruhodně lhostejné vůči morální hodnotě peněz. Lze je použít pro obrovské dobro v tomto životě – dobro, které bude trvat až na věčnost. A přesto, jak píše Pavel Timoteovi, je láska k penězům kořenem všeho zlého (1Tm 6,10). Peníze lze používat oběma způsoby. Naším cílem je používat je jako nástroj – ovládat je, spíše než se jimi nechat ovládat.

Začnu zopakováním některých principů, které jsme už probírali. Potom budeme mluvit o tom, kolik peněz bychom měli vydávat, a zaměříme se při tom na skutečnost, že Bůh volá každého z nás k určitému životnímu stylu. Ještě budeme mluvit o rozpočtování a zakončíme myšlenkou, jakou roli by naše finanční správcovství mělo hrát v komunitě místního sboru.

Základní principy

1. Všechno, co máte, patří Bohu. To znamená víc, než jen vaše peníze. Myslím, že mnohé naše problémy coby křesťanů vyvstávají proto, že přemýšlíme o penězích izolovaně od všeho ostatního, k čemu nás Bůh v našem životě povolává.
2. Bůh vás učinil správcem všeho, co máte. A ze svého správcovství budete skládat účty. Způsobů, jak toto správcovství vykonávat, je stejný počet jako křesťanů ve světě. Ale my všichni máme stejný cíl – využít každou příležitost, která nám přijde do cesty, co nejvíce k Boží slávě. Obrovská svoboda, ale jeden cíl.
3. Hromadění je duchovně zničující. Jak jsem poznamenal minule, Bůh vám dal jistou částku peněz. Některé potřebujete vydat. Některé, pokud máte tu možnost, byste pravděpodobně měli dát stranou na budoucnost. To může vypadat jednoduše tak, že je vložíte na spořicí účet, nebo složitě jako investice do vašeho podnikání. Ale zbytek musíte dát. Nechat si to, co nepotřebujete, je, jak řekl Ježíš, pokus sloužit dvěma pánům. Sloužit jak Bohu, tak penězům. Takže… utrácejte, spořte a dávejte. Minule jsme mluvili o dávání (článek uveden v ZODu č. 132). Příště budeme mluvit o spoření – o ekonomice zítřka. Ale dnes budeme mluvit o výdajích – kolik bychom měli utrácet za sebe?
4. A začtvrté, také opakování z minula. V odpovědi na otázku „Kolik bychom měli dávat?“, jsem řekl, že bychom měli dávat až do té výše, kdy každá další koruna, kterou bychom dali, by přinesla větší slávu Bohu, pokud bychom ji utratili za své potřeby. Měli bychom tedy maximalizovat naše schopnosti přinášet vším v našem životě Bohu slávu – a peníze činit nástrojem k podpoře tohoto cíle.

Kolik bych měl vydávat?

To vše nás přivádí k výdajům. Kolik peněz vydává moudrý správce za sebe? Jistě ne všechny. Představte si na chvíli, že jste svěřili starost o svůj důchod finančnímu manažerovi, aby snížil vaše nynější výdaje. A o rok později zjistíte, že peníze jsou fuč. Jak zareagujete? To je šílené! Na to jsem vám ty peníze nedával! Měl jste je pro mě investovat – ne utratit za sebe. Ale kolik křesťanů udělalo přesně to samé Bohu?

Verš z Přísloví 30, který jsem zmiňoval předtím, odpovídá na otázku „Kolik peněz bych měl vydávat?“ otázkou: „Kolik potřebuji?“ „… opatřuj mě chlebem podle mé potřeby…“ Nebo, jak píše Pavel v 1. Timoteovi: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství“ (6,6). Ale dokonce i otázka „Kolik potřebuji?“ může být složitá.

Takže mi dovolte ji přeformulovat. Zeptejme se sami sebe: „K jakému životnímu stylu nás Bůh povolává?“ Myslím, že máme často tendenci zodpovídat otázku „Co potřebuji?“ na té co možná nejdetailnější úrovni. Potřebuji Big Mac nebo cheeseburger za 80,- Kč? Opravdu musím domů na Vánoce letět? Co kdybych jel autem? A tak dále. To však nám neposkytuje dostatečnou oporu k rozhodování – a my jsme zmateni. Myslím si, že se nám to bude lépe dařit naopak, když začneme odshora a propracujeme se až dolů. K jakému životnímu stylu mě Bůh povolává?

„Životním stylem“ mám na mysli naše způsoby, naše návyky, jak utrácíme peníze. Kde žijete, zda a co řídíte, jak se oblékáte, jak trávíte dovolenou, jak jíte a tak dále. Jak jste zvyklí vydávat peníze? A když to převrátíme zpět, náš životní styl určuje, jaké jsou naše potřeby. Když si koupíte dům, pak budete muset každý měsíc splácet hypotéku. Pokud se rozhodnete, že budete rodinou, která tráví volné dny mimo město, pak budete potřebovat dopravní prostředek. Životní styl určuje potřeby.

Existují dvě nebezpečí, kterých si musíme být vědomi, když formulujeme otázky ohledně životního stylu. První nebezpečí je, že náš životní styl bude vyžadovat prostředky, které převyšují náš příjem. To je velmi americký problém, že? Mohu vás ujistit – s výjimkou neobvyklých a dočasných okolností, jako je situace, kdy jste bez práce –, že Bůh nás nepovolává k životnímu stylu, který vyžaduje příjem vyšší, než je ten váš. Pokud nemůžete plnit své nejzákladnější závazky, možná vás povolává k tomu, abyste si našli lépe placené zaměstnání. Ale nepovolává vás k životnímu stylu, který stojí více, než vyděláte. To mi připomíná parodii ze Sobotní noční show, kde Steve Martin hraje jakoby v reklamě na revoluční knihu o hospodaření s penězi zvanou „Nekupujte věci, na které nemáte“. Pro Steva Martina je to komplikované a matoucí, tak se ptá: „A co když něco chci a nemám žádné peníze?“ Autor knihy mu říká: „Je to všechno v mé knize, 1. kapitola, je to jen jedna stránka. Pokud nemáte peníze, nic nekupujte.“ A Steve Martin odchází a škrábe se na hlavě. Zdá se to jednoduché, ale někdy je to překvapivě složité. Myslím si, že jedním z důvodů, proč to může být obtížné, je naše touha uspokojit druhé. Řekněme, že vyděláváte stejnou sumu peněz jako váš přítel – ale oni žijí tak, že jejich dluh na kreditní kartě neustále narůstá a nedávají žádné peníze. Abyste ušetřili, budete muset říct NE mnoha věcem, které oni dělají – například chodit méně často na večeře nebo si koupit ojeté auto. Očekávání vašich přátel a vaší rodiny může být mocnou silou, která vás požene utrácet víc, než byste měli. A existuje spousta věcí, na které byste se mohli nechat nachytat. Pokud cítíte, že vaše potřeby převyšují váš příjem, sejděte se s křesťanským přítelem a své finance s ním prodiskutujte. Vím, že je to proti současné kultuře, ale vy si nezasloužíte věci podle svého. Nezasloužíte si dneska pauzu. Nezasloužíte si trochu času pro sebe, nezasloužíte si jít dneska na večeři, protože jste unavení, nezasloužíte si dovolenou v Disney World. Když jste se stali křesťany, vzdali jste se svých práv. A co jste si zasloužili? Kristus to nesl na kříži. Bůh vás nepovolává k tomu, abyste potřebovali více, než na co vyděláte.

Existuje však ještě jedno nebezpečí, a to, že naše potřeby nezadržitelně porostou spolu s našimi příjmy. Minule jsem zmínil výzkum, na který jsem narazil před několika lety. Když se podíváte napříč americkou společností, skupina, která dává nejštědřeji na charitu, je ta velmi bohatá. To dává smysl – mají daleko více, než potřebují. Ale druhou nejštědřejší není střední třída, ale chudí pracující.^[1] To mě fascinuje. Vypadá to, že jak se člověk dostane z chudé třídy do střední, vnímá, že jeho potřeby rostou rychleji než jeho příjem. Rozdíl mezi chudou a střední třídou není v tom, že by se střední třída považovala za lakotnější a chudá za štědřejší – obě třídy se považují za tak štědré, jak jen to jde. Rozdíl je v tom, co považují za potřebu. Pro jednu skupinu je druhé auto luxusem. Pro druhou je to potřeba. To samé platí pro kabelovou televizi, soukromé vzdělávání. Můj mladší bratr pracuje ve společnosti s muži, kteří vydělávají tři až čtyři sta tisíc dolarů za rok. Vyprávěl mi, že konverzace na obědě se vždycky točí kolem toho, jak jsou jejich rodinné rozpočty napjaté. Protože když sečtete, co považují za nezbytné ve své životní situaci a postavení – auto, které vypadá reprezentativně na firemním parkovišti, soukromá škola v centru, způsob zábavy –, tak se jejich „potřeby“ vyšplhají do závratné výše. Váš životní styl z velké části tvoří to, co považujete za nezbytnost. Klíčem však je si uvědomit, že to, co považujete za „nezbytné“, je ve skutečnosti velice subjektivní. Což činí  z naší otázky velmi důležitou záležitost. K jakému životnímu stylu vás Bůh povolává?

Abychom tedy tato dvě nebezpečí shrnuli – životní styl by neměl být vyšší než příjem. A zvýšení příjmu by se nemělo nezbytně promítnout do zvýšení životního stylu.

Jak si tedy vybrat životní styl? Příležitostně bude Bůh promlouvat nadpřirozeně. „Jane Křtiteli! Odejdi do pustiny a jez kobylky a med.“ Dobře. Ale pro většinu z nás platí, že k nám jeho povolání nepřichází stejným způsobem. Své hodnoty necháváme nasáknout Písmem, modlíme se za moudrost, žádáme ostatní o radu a používáme selský rozum, který nám Bůh dal, abychom „hledali nejprve jeho království“. A tak potřebujeme udržet svůj cíl jasně v mysli – používat každý dobrý dar, každou příležitost, každý vztah, každou korunu, kterou máme, k vyhlašování Boží slávy po všechny minuty, které nám na této zemi dává. Máte děti? Vydávejte peníze za péči o ně. Máte rádi jízdu na kole? Možná by bylo dobré použít své peníze k nákupu kola, abyste se mohli projet, občerstvit se a radovat se z toho, co vám Bůh dává. Vždyť Bůh nám všechno štědře poskytuje k požitku, jak se říká v 1. Timoteovi (ČSP).

Máme-li na mysli tento cíl, zde je šest principů, které bychom měli použít, když se rozhodujeme pro životní styl:

1. Životní styl je často definován ve velkých kusech – ale může se v průběhu času postupně posouvat. Jakmile jste se tedy rozhodli, kde budete žít, pravděpodobně jste si tím předurčili i většinu vydání, protože s tím přichází i výběr domu, zda potřebujete auto nebo i druhé auto, vzdělání vašich dětí a tak dále. Berte tedy toto rozhodnutí vážně. Ale uvědomte si, že jak poroste váš plat, ten tlak směrem vzhůru na váš životní styl bude přicházet skrze malé věci. A i když to nemusí stát velké peníze, mohlo by to být významné duchovně. Moje rada? Používejte rozpočet. K tomu více za chvíli.
2. Čas a peníze jsou zaměnitelné. Jak můžete vzít čas, který vám Bůh dává, a proměnit ho na peníze? (Odpovězte si). A jak proměníte peníze v čas? Najmete si instalatéra, aby spravil vaši toaletu, zaplatíte někomu, aby vám posekal trávník a tak dále. V menším rozsahu jsou zaměnitelné i peníze a vztahy. Můžete budovat vztahy s pomocí peněz – například koupit květiny své ženě. Nebo můžete prodat vztah za peníze – přibrat si vedlejší úvazek místo toho, abyste trávili čas se svým spolubydlícím. U mnoha vašich voleb ohledně životního stylu se budete muset rozhodovat, kde je váš omezující faktor – peníze, čas, vztahy –, a pak proměňovat jeden ve druhý. Některé „luxusy“, které si zbožní muži a ženy platí – například uklízečku nebo pěknou dovolenou –, spadají do této kategorie. A některé oběti, které zbožní muži a ženy dělají, do této kategorie také spadají – například moje babička doplňuje svůj důchod prodejem ručně háčkovaných deček, aby mohla dávat na misie. Peníze lze proměnit na čas, čas na peníze a oboje můžeme používat na budování vztahů.
3. Pružnost je ctnost. Jakub 4 (verše 13–17) nám říká, abychom nepředpokládali nějakou budoucnost. Nepředpokládejte, že Bůh se v budoucnu zachová přesně tak jako v minulosti. Když tedy formujete svůj životní styl, nedávejte si předsevzetí, která omezí vaši schopnost reagovat na příležitosti nebo omezení, která by mohla váš životní styl změnit.
4. Mějte na mysli delší období. Vaším cílem je životní styl věrnosti. Nechcete být věrní jen letos. A tak vám z dlouhodobého pohledu životní styl, v němž budete prospívat, a ne jen přežívat, umožní nést pravděpodobně více ovoce. Myslím, že pro ty z nás, kdo máme rodiny, je to obzvláště důležitá otázka a musíme nad ní uvažovat. Možná vám tento životní styl prospívá. Ale týká se to i zbytku vaší rodiny? Můžete pokazit budoucnost jak tím, že budete vydávat příliš málo peněz (čímž způsobíte nelibost své rodiny nebo naučíte své děti chamtivosti), tak tím, že budete příliš utrácet (a tím své děti rozmazlíte nebo vyvoláte zálibu v luxusu, kterou byste neměli podporovat).
5. Přemýšlejte nad slabým bratrem (1K 8,9). Máte obrovskou svobodu v tom, kam pro Boží království investujete své peníze. Ale některé vaše volby povedou ostatní do pokušení více než jiné. Například, budete si moct dovolit kuchaře a uklízečku. Ale pokud si nikdo jiný ve sboru něco takového nemůže dovolit ani ve snu a pokud mnozí z nich neporozumí tomu, proč to děláte, výhody, které to přinese vaší službě Pánu, nemusí stát za cenu dalších bojů a pokušení. Jak říká Pavel v 1. Korintským 6,12: „‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá…“
6. Přemýšlejte, které příležitosti se jeví jako jedinečné přímo pro vás. Například ne všichni jsou schopni plánovat své životy zde v Capitol Hill dlouhodobě. Ale jako církev takové lidi potřebujeme. Pokud si opravdu myslíte, že díky charakteru vaší práce, nebo vaší schopnosti žít velmi jednoduše nebo vaší lásce k městu nebo vašemu daru zůstat svobodný nebo kvůli něčemu jinému můžete, myslím, že máte povinnost o této možnosti vážně uvažovat. Tento sbor je možná plný zralých věřících. Avšak když si projdete seznam členů a spočítáte lidi, kteří by mohli být v tomto sboru za dvacet let, uvědomíte si, jak málo těchto potencionálních „odsouzenců na doživotí“ zde opravdu je. Samozřejmě, jsme často v nebezpečí toho, že svou „jedinečnost“ přeženeme. Dbejte tedy na to, abyste taková hodnocení prodiskutovali s ostatními, na které neděláte až takový dojem jako sami na sebe.

Dostáváme se k rozpočtu

Dobře. Rozhodli jste se k určitému životnímu stylu. A snad se to nezmění, jak se bude časem zvyšovat váš příjem. Jak nejlépe tento váš životní styl zvládnout? Rozpočtem.

Často přemýšlíme o rozpočtu jako o finančním nástroji. Je to něco, čím zajistíte, že vaše šeky budou kryté. Myslím, že to je krátkozraké. Rozpočet je primárně nástroj spokojenosti. A je to nástroj komunikace – moudrý pro svobodné a rozhodující pro zadané. 1. Timoteovi 6 (všimli jste si, kolikrát už jsem dneska k tomuto textu odkazoval? Přečtěte si ho celý.) nám říká, že: „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ Váš rozpočet vám může pomoct chránit vaši spokojenost a chránit vás před zkázou a záhubou.

V jakém smyslu je váš rozpočet nástrojem spokojenosti?

• Pomáhá omezit přílišné utrácení. Myslím, že to je první věc, která nás často napadne.
• Pomáhá nás chránit od falešné viny nebo starostí, když peníze vydáváme. Ach ne! Rozbil se kotel! To bude několik tisíc dolarů. Ale máme to v rozpočtu, že? Dobře. V pořádku. Rozpočet ukazuje, jak se o nás Bůh již postaral.
• Stará se o to, aby byly vaše výdaje založené na tom, co skutečně potřebujete, a nestoupaly s vaším příjmem.

Je to také komunikační nástroj.

• Způsobuje, že jsou vaše rozhovory o financích strategické a proaktivní, třeba při sestavování rozpočtu, a ne motivované omezeními a reaktivní, jako třeba když manžel přijde domů s novou hračkou pro děti a žena vybuchne.
• Brání vám v odsuzování vaší polovičky. Vaše žena například koupí Nutellu místo Nugety. Jak bezbožné! Neví snad, že s těmi deseti korunami rozdílu bychom mohli naložit daleko lépe? Ale vy v rámci svého rozpočtu na jídlo se stále držíte, že? Takže to neřešte. Nechte si takové rozhovory na chvíli, kdy jde ve vašem rozpočtu o velké věci.

Správcovství jako komunitní projekt

To byly tedy některé myšlenky k využívání rozpočtu, který nám pomůže chovat se v našich výdajích a v našem životním stylu strategicky a proaktivně. Ale jak jsme jimi procházeli, asi jste si všimli, jak jsou mnohá taková rozhodnutí složitá. Než se tedy rozejdeme, dovolte mi předložit vám ještě jednu poslední myšlenku – že bychom taková rozhodnutí neměli dělat sami.

Coby sbor máme velkou příležitost učinit z rozhovorů o tom, jak utrácíme peníze, normální součást života. Jsme ochotní být otevření ohledně svých bojů s pornografií, s hněvem, jídlem a pýchou, ale zřídkakdy mluvíme o lásce k penězům nebo o tom, kolik dáváme nebo jak své peníze utrácíme. To je divné. Proč bys měl být transparentní ohledně všeho ve svém životě kromě peněz? Obzvláště když peníze jsou něco, o čem Ježíš tolik vyučoval? Jako sbor bychom měli mluvit o penězích. Ve vztazích učitel–učedník, s přáteli, v malých skupinkách. Měli bychom ostatním ukázat, za co utrácíme a jak dáváme, a měli bychom být ochotní vést těžké rozhovory s bratry a sestrami, kteří, jak se obáváme, jednají více z lásky k penězům než z lásky k Bohu. Samozřejmě, že se zde vyskytují známá nebezpečí. Dovolte, abych vám představil dvě z nich:

První nebezpečí je, že budete soudit. Jsme tak rychlí, když jde o posuzování finančních rozhodnutí ostatních, že? Jsme tak sebestřední, že si často myslíme, že ostatní mají naše uvažování, naše motivy a naše okolnosti. A tak rychle rozdělujeme výdaje ostatních na morální a nemorální, i když ve skutečnosti jde jen o to, že druzí mají jiné preference než my. To je něco, o čem hodně hovořím, když poskytuji předmanželské poradenství. Budoucí žena vyrostla v rodině, kde se na peníze za jídlo nehledělo. Budoucí manžel vyrostl v rodině, kde se nepočítaly peníze, když šlo o soukromou hudební výuku. Vezmou se a manžel je zděšen manželčinými výdaji za jídlo a manželka je v šoku z manželova očekávání ohledně vzdělání jejich dětí. Oba se navzájem rychle obviní – alespoň ve svých srdcích – ze sobectví a bezbožnosti. Ale ve skutečnosti došlo jen k tomu, že si oba dva přinesli ze svých rodin rozdílné návyky. Je dobré šetřit na jídle, abychom měli na soukromé hodiny? Nebo máme přestat s hudební výukou a kupovat lepší jídlo? Samozřejmě, že to je jen příklad, který ukazuje na nebezpečí, že budeme ve svých srdcích druhé soudit. Dovolte mi předložit vám dva návrhy, jak se takovým soudům vyhnout:

1. Neposuzujte motivy. Když někdo udělá něco, čemu nerozumíte, nedohadujte se sami v sobě, proč to udělal. Místo toho, pokud to váš vztah dovolí, se zeptejte. A pokud to vzhledem k vašemu vztahu není vhodné, přestaňte se tím zabývat a předpokládejte to nejlepší, jak nám říká Pavel v 1. Korintským 13.
2. Když mluvíte s někým o jeho finančních rozhodnutích, ujistěte se, že je vaše motivace soucit, a ne snaha usvědčit. Nejednejte tímto způsobem: „Jak se jen odvažují! Ukážu jim, jak se mýlí!“ Ale s postojem, který vidíme v Galatským 6,1: „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti…“

Ale i tady se vyskytuje nebezpečí pýchy. Vzpomeňte si na Matouše 6,1, kde Ježíš říká, že by naším motivem při dávání neměla být chvála od lidí. Nezaměřuje se samozřejmě ani tak na utajení pro samotné utajení, ale na touhu mít ty správné motivy, na jistotu, že dáváte k Boží cti, a ne té vaší. Pokud je to pro vás boj – a mám dojem, že pro nás všechny je to v nějakém směru boj, vyznejte to příteli. Možná, že vaše diskuze o rozpočtu začne diskuzí o tom, jak moc chcete svým dáváním udělat dojem na ostatní. Nebo se možná díky tomu, kde se nachází vaše srdce, k rozpočtu ani nedostanete, ale začněte mluvit o vašem boji s pýchou.

Jak by to tedy mohlo vypadat z pozitivní perspektivy? Rád bych jako v mnoha jiných oblastech našeho společného života v církvi viděl, jak se učíme mluvit konkrétně o našich finančních rozhodnutích a současně jsou naše vztahy naplněné milostí. Tak často se nám ve chvílích, kdy nás někdo za něco konkrétního kritizuje, chce křičet: „Zákoník!“ To je směšné. A v žádném případě to není způsob, jakým Bible tento výraz používá. Neexistuje důvod, proč bychom neměli být velice specifičtí v našem povzbuzování či napomínání a zároveň vůči sobě navzájem nepřetékat Boží milostí. Rád bych viděl zralé bratry a sestry, jak v této oblasti pomáhají novým nebo slabým – nejen radou, ale pokud je to vhodné, i půjčkami nebo dary, aby nikoho nedostatek peněz neomezil v jeho plodnosti pro Boží království. A rád bych viděl, jak jsme hotoví vyznávat oblasti, ve kterých bojujeme, a jak jsme hotoví se v těchto oblastech našich životů navzájem povzbuzovat. Vždyť svět bere rád finance jako něco soukromého a osobního. Existuje kultura zbožné transparentnosti, která může revolučně přeměnit náš postoj k penězům. A myslím si, že bychom se za to měli modlit a pracovat na tom. To bylo tedy pár myšlenek k tomu, jak můžeme utrácet své peníze k Boží slávě.

Přeložila Julie Petrecká