Bůh, Stvořitel člověka, promlouval k lidem od počátku. V zahradě chodil s Adamem, ale tato dokonalá idyla dlouho nevydržela. Adam měl vše, čeho si lidské srdce mohlo přát, plus harmonický vztah s Bohem i přírodou. Přesto mu to nestačilo a zklamal. Chtěl víc. Snad ze sobecké rozmarnosti, z touhy po bohorovnosti Adam s Evou přestoupili jediný Boží zákaz. Adam věděl, že přelézá Boží zeď, kterou ho Bůh chránil. Adam neměl jediný důvod přelézt ochrannou zeď, neznal nejmenší nedostatek, nepříjemnost či překážku. Byl tělesně i duchovně dokonalý. Ale lidství mu nestačilo. Satan slíbil Evě, že pozná dobré i zlé, že budou jako Bůh. Avšak, co bylo dokonalé a dobré, zmizelo a poznali jen zlo, které provází lidstvo do dnešních dnů.

V celém Starém zákoně Bůh promlouval k potomkům Adama. Když Bůh vedl Židy, mnohokrát jim řekl, co je čeká. Prosperita, vítězství nad nepřítelem, bohatá úroda, plodnost lidí i dobytka, budou-li poslušní. Naopak, neposlušnost Židů i pohanů přinesla násilí, porobu, chudobu, neplodnost, přírodní katastrofy, sucho, mor, zmatek, slepotu a šílenství. Bůh člověka nezklamal, ale člověk se od Boha vědomě odvrátil. Od Adama až do dnešních dnů lidstvo, včetně Židů i apoštolů Boha buď zklamalo nebo i v některém okamžiku zapřelo. Jen hrstka je nám Bohem dána za příklad pro svoji věrnost, jen v některých Bůh našel zalíbení.

• Můj lid je pošetilý, nezná se ke mně, jsou to synové pomatení, nemají rozum. Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou. (Jer. 4:22)
• Slyš to přece, lide pomatený, bez rozumu! Oči mají a nevidí. Uši mají a neslyší. Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné, odešli z umíněnosti. Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra. Což je za to nemám potrestat? je výrok Hospodinův. Což takový pronárod nemá postihnout má pomsta? (Jer. 5:22,23,25,29)

Bůh nechce násilím zlomit lidskou svobodnou vůli. Bůh ví, že nemůže člověku důvěřovat. Bůh zná i nejtajnější přání našich srdcí, a proto nás nechá jít cestou, kterou si vědomě zvolíme.

• ... a to proto, že znevážili mé řády, neřídili se mými nařízeními a znesvěcovali mé dny odpočinku, neboť jejich srdce chodilo za jejich hnusnými modlami. Ale bylo mi líto je zničit a neskoncoval jsem s nimi ... Ale zdržel jsem svou ruku. (Ez. 20:16,17,22)

Bůh trpělivě promlouvá skrze své slovo k člověku, s láskou varuje, s hněvem trestá. Bůh dal člověku zákon a pravidla. Člověk zná, ví a vidí, co Bůh očekává a přesto odmítá poslušnost. Zlovůle se množí a člověk hrozí pěstí Bohu, svému Stvořiteli. Ale lidské pěsti Boha nikdy nedosáhnou. Do dnešního dne se člověk snaží Boha strhnout dolů do svého časoprostorového omezení a troufá si jej ovlivnit svými radami, jak lidstvo sebespasit a jak zachránit tento svět. Jak můžeme radit Stvořiteli, když máme hříchem zkaženou duši, proradné srdce a prohnilou morálku? Viditelný Boží zásah do našeho každodenního života jen málokoho napraví.

• Běda, synové umínění, je výrok Hospodinův, uskutečňujete záměry, ale ne moje, uzavíráte závazky, ale ne v mém duchu, vršíte hřích na hřích. Neboť je to lid vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří nechtějí poslouchat Hospodinův zákon. Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají (Iza. 30:1,9,18)

V Mojžíšově době snad neexistoval jediný Žid, který by pochyboval o Boží existenci. Všichni na poušti byli svědky zázraků. A výsledek? Neposlušnost a rebelie.

• Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův. (Jer. 2:29)

Bůh se nenechá osedlat svým stvořením. Bůh nemusí odpovídat na naše otázky a plnit naše přání. Za naše činy jsme sami odpovědni. Dal nám přece svobodnou vůli, dal nám svobodu rozhodování, protože nás bere velice vážně a záleží mu na nás. Dal nám dostatek světla a důkazů, abychom poznali, že nevzdáme-li Bohu čest, jsme všichni ztraceni. Bůh stvořil tento svět pro člověka. Člověk zničil vzájemný vztah s Bohem, přírodou i člověkem. Přesto Bůh ve své trpělivé lásce připravil cestu spásy. Bůh nám ukázal, že nás miluje, že má s námi soucit a nekonečnou trpělivost. Od člověka poznal nevděk, potupu, bolest, ztrátu svého jediného Syna, Ježíše, který dobrovolně snášel příkoří za naši neposlušnost. Bůh nám dal svědomí, abychom poznali úplnou závislost na Stvořiteli. Bůh znovu zasáhne do našich životů a s konečnou platností obnoví pořádek.

- kas -