Nesprávné vnímání jednotlivých částí vede ke špatnému porozumění této zásadní knihy. Naše vysvětlení však nedělá tu chybu, aby se pouštělo do verš po verši odvozovaných „historických záznamů“ u knihy s mnohem velkolepějším a duchovně obšírnějším účelem.

Dříve mě učili velmi doslovnému přístupu ke knize Zjevení. Když to teď zpětně hodnotím, musím se ptát, jak jsem kdy mohl věřit, že by měla být kniha tak plná všech možných druhů symbolů brána doslovně. Samozřejmě i v takovém prostředí byla ona doslovnost, popravdě, zřetelně selektivní. Kdo by koneckonců vyžadoval, abychom brali doslovně „šelmu se sedmi hlavami a deseti rohy“?

Ne, pravdou je, že když lidé začnou vnucovat Bibli mimobiblické koncepty, budou podle toho muset i nadále „vybírat, co se hodí“ – jinak to nepůjde. Všechny subkřesťanské kulty a sekty jsou z toho usvědčeny, a přesto v tom dál pokračují, jako by byly nepoučitelné. V minulosti jsem pro ně užíval termín „adventistické kulty a sekty“, protože tyto skupiny skutečně stojí pod jednou teologickou střechou: patří sem svědkové Jehovovi, Armstrongisté (v tuto chvíli se jedná alespoň o stovku skupin, které se mezi sebou hádají), Adventisté sedmého dne (kteří úplně samostatně dokázali zplodit jedny z nejztřeštěnějších a nejextrémnějších vůdců, včetně Davida Koresche, a toho člověka, který se jmenuje David, a teď se nachází někde v poušti Nového Mexika, který stanovil v průběhu roku 2007 několik termínů druhého příchodu, z nichž samozřejmě všechny byly mylné), pak kristadelfiáni, kteří mají v celku stejný, byť umírněnější přístup. Poměrně extrémní postoj dále zaujímá větší z těchto skupin, mormoni neboli Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Ač jsou v mnoha ohledech značně odlišní, přesto jde stále o velmi typický adventistický kult/sektu s extrémním zakladatelem pocházejícím z velmi zvláštních poměrů, vystaveným pochybným vlivům, který se rozhodl jít do války proti zavedené křesťanské teologii, s velkým důrazem na proroctví a osobní zjevení „Bohem pomazaného“ vůdce, který vyžaduje naprostou poslušnost.

Tito vůdcové se obvykle vydávají za guru biblických proroctví, ačkoli mají obecně žalostnou úroveň biblických znalostí, ale zato velkou chuť zneužívat biblická proroctví. Svůj výklad obvykle staví asi z 90 % na apokalyptických knihách Daniela a Zjevení, protože tyto knihy jsou psány takovým způsobem a stylem, že je lze relativně snadno překroutit, převrátit a zneužít před naivními a snadno ovlivnitelnými lidmi.

Pokud jde o mě, začal jsem mít v té době problém se starým armstrongistickým pohledem na knihu Zjevení. Za prvé na určitých místech trval na doslovnosti (například dva svědkové, rány, všechny odkazy na druhý příchod), přestože připouštěl, že ostatní části knihy byly čistě symbolické. Nakonec jsem si však uvědomil, že mnoho úseků, které Herbert W. Armstrong považoval za doslovné, lze také interpretovat symbolicky, navíc by takový přístup umožnil, aby dávala kniha jakožto celek větší smysl.

Všiml jsem si, že při prostém čtení textu způsobem, jakým čteme historický záznam po sobě jdoucích událostí (armstrongismus trval na tom, že právě tímto způsobem je třeba jej číst), do sebe kniha vůbec nezapadala – zaprvé to vypadalo, jako by se Kristus vrátil, pak se text začal zabývat něčím jiným, potom se Kristus opět vrátil a tak dále. Tento způsob čtení knihy zdánlivě nabízel několik Kristových návratů. To mě nakonec zcela přesvědčilo, že armstrongismus prostě této úžasné knize nerozumí, a tak jsem se rozhodl ji na několik let odložit, dokud se veskrz neprohloubí mé porozumění Písmu. Mimochodem, během mého armstrongistického období jsem také zaznamenal, že většina duchovních World Church of God (Globální Boží církve) byla naprosto zmatena Armstrongovým přístupem k této knize. Snažili se ze všech sil „nedat to najevo“ nebo se „neprořeknout“, a přece se nejvíce obávali otázek na knihu Zjevení (to mi prozradil důvěryhodný, vysoko postavený duchovní, který se mnou také soukromě souhlasil, že Armstrong té knize nikdy neporozuměl).

Několik dalších komentářů ke Zjevení, než budeme pokračovat:

1. Nesnažím se tady napsat kompletní komentář k této skvělé, i když poněkud záhadné knize. Nadále doporučuji Hendriksenovu knihu Více než vítězové jakožto pravděpodobně nejlepší pro účel studia knihy Zjevení. Snažím se tu nastínit základní rámec, který autor Zjevení použil (sedm paralelních částí) k zaznamenání Ježíšova zjevení. Nejde o nic nového, již dříve to bylo při mnoha příležitostech zmiňováno.

2. K tomu, aby mohl být člověk křesťan, nemusí rozumět Zjevení! Máme evangelia: čtyři samostatné záznamy o životě a působení Ježíše z Nazaretu. Dále máme novozákonní epištoly, které zdůrazňují dosah učení, které Ježíš vyslovil a podle kterého žil: co měl na mysli a co to pro nás znamená dnes. Zjevení má jaksi užší účel: bylo napsáno, aby varovalo první křesťany, že se Kristus nevrátí v krátkém časovém horizontu, ale že Bůh pracuje na velkolepém plánu lidské historie. Do té doby mají křesťané očekávat soužení a pronásledování, což ale v žádném případě nemá mít dopad na jejich současnou radost a rozhodně ani na jejich odměnu na věčnosti. Měli bychom si všimnout, jak zjevně načrtnul už první verš této knihy její účel:

• Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát (Zjevení 1,1a).

Bůh tedy poskytuje určité dodatečné informace týkající se budoucnosti křesťanům, kteří již obdrželi a přijali evangelium Ježíše Krista. Nejsou poskytnuty zcela jasným způsobem, jelikož bylo nutné vyhnout se pozornosti pronásledujících vládních orgánů. Proto je záměrně používán „apokalyptický“ formát (který již Bůh učinil populárním). Přesto je Zjevení dostatečně jasné křesťanům prvního století (i křesťanům obecně).

3. Zjevení maluje duchovní barvy tlustými tahy štětce (velmi obecně, pozn. překl.), takže pokusy stanovit přesná data pro konkrétní verše nebo jejich části obvykle poukazují na nedostatečné pochopení původního účelu knihy a na přílišný vliv adventismu. Určitě není nic špatného na dohadech (třeba na úvahách o tom, u které ze sedmi polnic se člověk zrovna nachází), ale jakýkoli pokus vnutit vlastní myšlenky druhým je chybou, které se dopustilo až příliš mnoho lidí.

Sedm paralelních částí knihy Zjevení

Každá z těchto paralelních částí zapadá do časového rozmezí od prvního do druhého příchodu Krista; liší se pouze úhel pohledu. (Zjevení 1,1 jasně potvrzuje, že vše, co se v knize objevuje, spadá do doby mezi prvním a druhým příchodem.) Uvedené paralely zaznamenávají vzestupný duchovní vývoj, přičemž sedmá a poslední část se dokonce vydává do nového nebe a nové země. Sedm paralel objevíme snadno a rychle, když si uvědomíme, že v této knize zdánlivě nastává druhý příchod našeho Pána sedmkrát, což je něco, co udivuje tisíce lidí. To proto, že existuje sedm paralelních částí, které pokrývají události od Janových dnů po druhý příchod.

PRVNÍ ČÁST. Kristus uprostřed svícnů (Zj 1,1–3,22): Věk církve

Svícny reprezentují 7 církví, které jsou typické pro všechny církve v celém tomto církevním věku. Stejně jako ve všech ostatních částech nás i tady příběh přivádí ke Kristovu návratu (3,20–22).

DRUHÁ ČÁST. Vidění o nebi a pečetích (Zj 4,1–7,17): Církev vítězná

Toto je obraz celé vítězné církve, jehož součástí je první zmínka o 144 000. Část se opět uzavírá v sedmé kapitole návratem Krista, ale protože je zde námětem vítězná církev, zaměřuje se téměř výhradně na spasené.

TŘETÍ ČÁST. Sedm polnic (Zj 8,1–11,19): Svět bude potrestán za to, že odmítl Boha.

Tato část popisuje dopady sedmi polnic jak na lidi, kteří odmítají Boha, tak na lidi spasené. Svět postihují temné a děsivé věci zaznamenané v kapitolách osm a devět, zatímco kapitoly deset a jedenáct se zaměřují na církev. Opět (stejně jako ve všech ostatních částech) nás příběh přivádí ke Kristovu návratu při sedmé polnici (Zj 11,15). Poselství je zřejmé: na svět, který odmítá Boha, přijdou hrozné věci, ale Boží lid se bude radovat!

ČTVRTÁ ČÁST. Pronásledující drak (Zj 12,1–14,20): Církev musí očekávat pronásledování.

Žena a dítě, syn, jsou pronásledováni drakem a jeho pomocníky. Tato část začíná jasným odkazem na narození našeho Spasitele (12,5), hrozí, že drak pohltí dítě, syna (Krista), ale ten je vynesen do nebe, takže drak nyní pronásleduje ženu (církev) prostřednictvím zástupců, šelmy a nevěstky. Proto musí křesťané očekávat pronásledování. A čtvrtá část se opět uzavírá druhým příchodem a nadcházejícím soudem (14,14–20).

PÁTÁ ČÁST. Sedm číší (Zj 15,1–16,21): Poslední soud

Každá ze sedmi částí postupně odhaluje o něco více a nyní se Písmo zcela soustředí na poslední soud tohoto světa a zmiňuje Armagedon (16,16). Existují silné známky toho (jak se dozvíme dále v tomto článku), že sedm číší a sedm polnic odkazuje na naprosto stejné události, ale pokaždé z poněkud jiné perspektivy. Kristus se vrací u sedmé číše a sedmé polnice.

ŠESTÁ ČÁST. Pád Babylónu (Zj 17,1–19,21): Babylónské zmatení konečně odstraněno ze světa

Současný babylónský systém je důvodem, proč jsou dnes lidé slepí vůči duchovní pravdě a uctívají peníze, komerci a rozličné satanistické ideologie: darwinismus, marxismus, panteismus (moderní enviromentalismus je jasně panteistický) a vůbec všechna falešná náboženství. Babylón tvrdí, že si lidé mohou svobodně bohatnout a vzkvétat na úkor druhých a že si mohou k upokojování duše zvolit náboženství podle vlastního výběru. Babylón zamaskoval pravdu o Bohu a dal lidem náboženství podle jejich vlastního smýšlení. Babylón skutečně nabízí ospravedlnění na základě vlastních zásluh, ověšené ošidným luxusem. Navíc je to možné pozorovat dokonce i v moderním evangelikalismu. Tato část ukazuje, kdy bude Babylón konečně zničen pro své zlé skutky klamu. Znovu shledáváme, že dochází ke Kristovu návratu (19,11). Tyto pravidelné Kristovy návraty potvrzují, že se jedná o paralelní úseky, nikoli o po sobě jdoucí události!

SEDMÁ ČÁST. Velké dovršení (Zj 20,1–22,21): Boží království se šíří z nebe na zemi a do celého vesmíru!

Poslední část, která odhaluje tak ohromnou duchovní pravdu, začíná návratem na počátek církevního věku, aby ukázala, jak byl satan během tohoto věku omezen. Dokonce vidíme, jak svatí v nebi očekávají vzkříšení (20,4–5), poté se dozvídáme více o závěrečné velké vojenské bitvě a konečném zničení šelmy, falešného proroka a samotného satana (20,7–11). Dále se nám naskýtá úžasný pohled na veliký bílý trůn soudu, kde se každý, kdo kdy žil, musí postavit před Boha (20,11–15). Tím to však ještě nekončí: Bůh nám dokonce umožnil symbolický náhled do nového Jeruzaléma a na nové nebe a novou zemi (kapitoly 21–22).

Další potvrzení paralelnosti výše zmiňovaných částí:

Zjevení 12 a 20 jsou si nápadně podobné, což vytváří silný dojem, že pokrývají přibližně stejné časové období, jen na ně pohlížejí z různých perspektiv a zaměřují se v rámci oněch období na různé události. První oddíl se zaměřuje na pronásledování, které musí věřící očekávat, druhý se zaměřuje na to, jak nikdy nebude zmařeno Boží věčné království, ale nakonec bude nastoleno na zemi (stejně jako nyní v nebi).

Podle třetí části je popisovaným obdobím jeden ze čtyřiceti dvou měsíců (11,2) nebo dvanáct set šedesát dní (11,3), totéž období najdeme ale také ve čtvrté paralelní části (kapitoly 12–14), kde je to „dvanáct set šedesát dní“ (12,6), nebo „čas a časy a půl času“ (12,14 ČSP). Samozřejmě všichni, kdo se vážně zabývají studiem Bible, budou vědět, že se jedná o období přesně stejné délky. To velmi výrazně naznačuje, že doba troubení polnic (třetí část) je paralelní s částí čtvrtou, ve které Kristus bojuje s drakem. Až do tohoto bodu tedy máme výrazné náznaky paralely mezi třetí částí (sedm polnic), čtvrtou (Kristus bojuje s drakem) a závěrečnou sedmou částí (velké dovršení).

Je toho však ještě více: Třetí část (sedm polnic) výrazně nasvědčuje, že by mohla být paralelní s pátou částí (číše hněvu). Jak to? Protože první polnice (8,7) postihuje Zemi, stejně tak i první číše (16,2), druhá polnice postihuje moře, stejně tak druhá číše, třetí polnice odkazuje na řeky, stejně tak i třetí číše, čtvrtá polnice odkazuje na slunce, stejně tak čtvrtá číše, pátá polnice i číše v obou případech odkazují na bezednou propast, šestá na Eufrat a sedmá na druhý příchod! Náznaky, že sedm polnic a sedm číší odkazují na tytéž události, jen s různými důrazy a hledisky, jsou skutečně velmi silné, ne­-li ohromující. Jde o další jasný důkaz, že se skutečně jedná o sedm paralelních částí.

Definitivní porážka draka, šelmy z moře, šelmy ze země a veliké nevěstky jsou působivě popsány ve dvou různých částech (šest a sedm), proto musí být tyto části jistě paralelní.

Část s číšemi hněvu (5) končí bojem „ve veliký den Boha, Všemohoucího“ (16,14 ČSP). Následující část (6) také končí velkou bitvou (19,19). Na konci části sedm se lze dočíst: „… shromáždí je k boji“ (20,8). Proto by dávalo smysl dospět k závěru, že tyto části jsou skutečně alespoň zhruba paralelní a zjevně někdy opravdu popisují tytéž události.

Otázky

Snažil jsem se předvídat některé otázky, které by mohly být k výše uvedenému položeny, ale je to nesmírně obtížné, protože se toto učení radikálně liší od dispenzacionalismu, který je tak populární a všeobecně přijímaný, zejména ve Spojených státech. Nicméně, zde je jen pár možných otázek:

OTÁZKA PRVNÍ: Jak můžeme vědět, že Zjevení pokrývá časové období mezi prvním a druhým příchodem?

Protože to Jan ve Zjevení 1,1a v podstatě říká.

OTÁZKA DRUHÁ: Kdo jsou „shromáždění satanovo“ (Zj 2,9; 3,9)?

Jan má na mysli přesně to, co říká! Dnes se často zapomíná, že prvními hlavními pronásledovateli raných křesťanů byli židé! Pavlovi a Barnabášovi obzvláště ztrpčili život, o čemž si lze přečíst jak v knize Skutků, tak i v Galatským a Římanům. Když Jan píše o těch, kteří „říkají, že jsou židé, ale nejsou“, má zjevně na mysli učení, že křesťané se nyní stávají „duchovními židy“. Bible učí, že pouze opravdoví křesťané by měli být započítáváni mezi děti Abrahamovy:

• „Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ (Mt 21,43)
• Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. (Ř 2,28–29)

• Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci… (Fp 3,3)
• Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry. (Ga 3,7)
• Jste­-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil (Ga 3,29).

• Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste „vůbec nebyli lid“, nyní však jste lid Boží; pro vás „nebylo slitování“, ale nyní jste došli slitování. (1Pt 2,9–10)

Všechna Abrahamova zaslíbení se naplňují v křesťanech, křesťanství a církvi. Izraelci Starého zákona (dnes běžně nazývaní židé) nemají nyní žádné další dědictví, pokud a dokud nepřijmou Krista. Nyní stojí mimo zaslíbení smlouvy. Některým se má slova nebudou líbit, ale musím být věrný Písmu. Mým nejtoužebnějším přáním je, aby činili pokání a přijali Krista.

OTÁZKA TŘETÍ: Znamená tento pohled, že je biblické proroctví neužitečné?

Vůbec ne, tento názor ovšem chrání před všemi extrémy dispenzačního a adventistického učení, s jejich tendencemi sázet všechen svůj prorocký kapitál na jednu kartu nebo na konkrétní karty. Hlavním předmětem našeho zájmu je druhý příchod a vzkříšení mrtvých (v souladu s učením Nového zákona) a nemusíme se nechat rozptylovat všemi dodatečnými proroctvími, která jsou oblíbená u všech těchto prorockých guru, ačkoli mnoho z nich se již naplnilo. Horlivý premilenialista Herbert W. Armstrong měl například seznam konkrétních událostí, které (jak sám prohlašoval) „se musí stát před příchodem Krista“. Většinou však byly postaveny na neporozumění Písmu.

Závěr

Jednou z největších výhod pochopení sedmi paralelních částí knihy Zjevení je, že to bere půdu pod nohama prorockým extrémistům. Mnoho lidí zneužívá biblická proroctví, zvláště pak apokalyptické spisy, když jim vnucuje mimobiblické koncepty. Pohled, který jste si právě přečetli, je založen na důkladném biblickém výkladu a širší pochopení tohoto přístupu by extrémistickým „prorockým guru“ znesnadnilo získat publikum. Nejde o jakýsi nový pohled. Stejně to chápali a přijímali takové evangelické kapacity jako Warfield, Berkhof, Martyn Lloyd­-Jones a další, ale právě William Hendriksen jej velmi popularizoval svou pravidelně dotiskovanou klasikou Více než vítězové. Tento pohled odmítá odloučit Písmo od pevného biblického základu rozpoznávajícího spojitosti mezi Zjevením a Starým zákonem. Mnohem později (19. století) vyhlásili jistí zakladatelé kultů a sekt válku solidní biblické exegezi a bezostyšně využili zejména knihu Daniel a Zjevení, aby představili celou řadu mimobiblických konceptů. Žel musíme poznamenat, že J. N. Darby udělal skrze svůj „dispenzacionalismus“ vlastně totéž.

Vždy je třeba mít na paměti, že rozlišení těchto sedmi paralelních částí samozřejmě nedává odpověď na každou otázku, která u této fascinující knihy může vyvstat, ani se nepokoušíme předstírat, že ano. Dává nám rámec, který drží pohromadě docela pevně a který nás přibližuje ke světu apoštola Jana, který – pod božskou inspirací – tuto knihu napsal. Pro jakékoliv další dotazy bych bez váhání doporučil knihu Více než vítězové od Williama Hendriksena, která mi také velmi pomohla při psaní tohoto článku.

Z www.ukapologetics.net přeložila Alžběta Turková