Zbývá nám poslední, závěrečné téma, které se týká praktické aplikace naší víry, naší účastí na záchranné akci bližních, kteří se dostanou do situace, která ohrožuje jejich spasení.

• Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. (Jk 5,19-20)

Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání:

• Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! (Jk 1,22)

Dále je psáno:

• Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? (Jk 2,14)

A dodává:

• Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. (Jk 2,17)
• Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jk 2,26)

Jakub píše svůj list církvi, ale dobře ví, že uvnitř každého církevního obecenství mohou být lidé, kteří sice víru určitým způsobem vyznávají, ale skutečně spaseni nejsou. Ten, kdo obdržel dar Nového života, přestane Boha nenávidět, od Boha neutíká, ani se před ním neskrývá. Znovuzrozený věřící má touhu Boha milovat a uspokojovat. Nikdo, kdo se narodil z Boha, kdo umřel sám sobě, nebude hřešit, protože hřešit nechce a nemusí. Písmo nehovoří o bezhříšné dokonalosti, ale o změně srdce, která nový život provází. Tím nechci říci, že věřící nikdy nezhřeší. Mnozí upadnou do strašlivých hříchů, ale svých činů hluboce litují. Boží Duch hříšníka usvědčuje, že svým chováním zarmucuje samotného Boha. S hříchem každý den zápasí a vědomě a s Boží pomocí usiluje o to, aby znovu neupadl do stejného pokušení.

1. Cílem našeho života je, abychom rostli ve svatosti.

Křesťané, tedy ti, kdo bezvýhradně následují svého Spasitele Pána Ježíše Krista, vše co konají, činí pro Boží slávu:

• Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha. (Ko 1,10)

Pokud chceme dělat svým životem Pánu Bohu čest, je nanejvýš důležité, abychom nepodceňovali nebezpečí hříchu:

• Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost - tak jako on je spravedlivý. Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. (1J 3,7-9)

Pokud se někdo od Boha vzdaluje, podléhá svým vášním a vědomě hřeší, může patřit do množiny hříšníků, kteří sice Boží slovo slyšeli, ale neřídí se jím. Tím ohrožují nejen sami sebe, ale jejich ovoce není k užitku druhým. Ne vždy musí jít o morální poklesek. Nezájem a lhostejnost o Boží věci, obecenství může naznačovat, že jim hrozí smrtelné nebezpečí a zde začíná záchranná akce. Nesmíme zůstat neteční. Jakub ve 20. verši říká, že zbloudí-li kdo od pravdy, zde se můžeme domýšlet, že jde odklon od pravd evangelia nebo základní křesťanské doktríny, ale nevylučuje ani morální odchýlení. Obvykle jedno s druhým úzce souvisí. Někdy se dotyčný přikloní k falešně doktríně, která má „pochopení“ pro jeho hřích. Jindy dotyčný zhřeší nejdříve a to následně otevírá dveře falešnému učení. Jakub upozorňuje na to, že věřící křesťané se mohou odchýlit od pravdy, ať se jedná o záležitosti doktrinální nebo morální. Proto:

2. Vyhledávání a záchrana bloudících je odpovědností všech věřících.

Pokud nejste ve víře naprostí nováčci, máte dohlížet na své spolubratry a přivádět je zpět na správnou cestu. Apoštol Pavel to vyjádřil následovně:

Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. (Ga 6,1)

Pokud se necítíte dostatečně připraveni ve vážných případech zasáhnout, můžete na znepokojivou situaci upozornit kazatele nebo někoho ze staršovstva. Neseme odpovědnost za své spolubratry:

A. Tato služba vyžaduje hledání a záchranu bloudících.

Záchranná akce je nutná, protože jen málokdo najde cestu zpět sám. Hledání je nutné, protože se snadno může stát, že věřící, který upadne do hříchu, obvykle opustí obecenství. Je naší povinností, abychom nejdříve zjistili, co se stalo, proč dotyčný odešel, jak můžeme v dané situaci pomoci a poradit. Obyčejný nezájem o těžkosti bližních napomáhají často tomu, že z obecenství odcházejí a hledají pomoc ve světě. Někdy se provinilci stydí, proto je třeba je ujistit, že Bůh odpouští, když budou svých hříchů litovat a vyznají je. Potřebují pomoc, aby se stejného hříchu nedopustili znovu. Potřebují někoho, kdo jim ukáže cestu zpět. Pokud je někdo nedoprovází, nepřítel pomate jejich orientaci.

3. Cílem pátrací a záchranné akce je návrat hříšníka k pravdě.

Služba pátrací a záchranné práce může být obtížná a skličující. Ne vždy se situace vyvine tak, jak si představujeme. Když se vám však podaří přivést zbloudilého hříšníka zpět, prožijete úžasnou radost. Jakub poukazuje na tři cíle:

A. Našim cílem je návrat hříšníka k pravdě.

Jakub poukazuje na to, že i v naší době mnozí popírají, že existuje něco takového, jako je absolutní duchovní pravda. Jakub má na mysli především pravdu evangelia. Pravda není náš subjektivní pocit, nebo potřeba, ale objektivní realita. Pokud dáte spíše na své zkušenosti a prožitky, můžete mít pravdu, i když zastáváte protichůdné postoje. Pokud trváte na absolutních pravdách, můžete být obviněni, že svým postojem dopouštíte odsuzování, že jste arogantní, když si dovolíte tvrdit, že pravdu máte vy a ne druhá strana. Písmo nás však učí, že duchovní pravda, která má spásnou moc, je jen jedna; vše ostatní je nepravda, která odsuzuje k záhubě. Pavel Galatské varoval před falešným učením:

• Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! (Ga 1,6-8)

Falešné učení není v křesťanských kruzích žádná okrajová záležitost:

• Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (2Te 2,9-12)

B. Cílem záchranné akce je zachránit hříšníkovu duši.

Přirozený průchod nekontrolovaného hříchu končí duchovní separací od Boha. Je pravda, že Bůh může hříšníka usměrnit, skrze nemoc:

• Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1K 11,30)

A nejen to, kvůli hříchu může pro záchranu duše vzít i život:

• Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili. (1J 5,16)

Z toho, co jsme si řekli, můžeme dospět k závěru, že osoba, která se od hříchu neodvrátí, vědomě pokračuje na cestě do záhuby, nikdy opravdovým křesťanem nebyla. Takový člověk klamal sám sebe, své okolí i Boha samotného. Ale jak víme, Bůh se oklamat nedá, a proto zkoumá naše srdce, ne slova a vyznání. Pokud vás Bůh použije, abyste vedli zbloudilého k pokání a zpět do Boží přítomnosti, máte podíl na záchraně jeho duše, bez níž by dotyčný mohl skončit ve věčném odloučení od Boha, tedy v pekle. Zachránit někoho před plameny pekla je mnohem větší čin, než zachránit někoho z hořícího domu. Obojí vyžaduje odvahu a odhodlání.

C. Vyhledávání zbloudilých a záchranná mise se týká všech přestoupení.

A jak na to? Jednou větou můžeme říci:

• Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. (1Pt 4,8)

Kdo se od svých hříchů odvrátí, Bůh mu vše odpustí. Požehnaný je ten, z něhož jsou hříchy sňaty. Pakliže ten, kdo se za křesťana považuje, dál hřeší, neměl by být ujišťován, že je spasen. Takový komfort Boží slovo nikomu nenabízí! Varovné pasáže v Písmu mají vést každého k tomu, aby zkoumal stav své víry, zda je živá, či jen zdánlivá. Jakákoliv úchylka z Boží blízkosti by nás měla vést k pokání. I vy můžete přispět k tomu, abyste pomohli hřešícímu bratru vidět hřích a povzbudili jej, aby před Bohem vyznal každé své provinění. Jakub nás ještě upozorňuje na to, abychom záchrannou akci nedávali na obdiv ostatním. Náš cíl je záchrana hříšníka před Bohem, ne lidmi.

Shrnutí

Každý věřící se stal součástí Božího záchranného týmu. Zde jsou specifické instrukce:

1. Kdo má jednat? Pokud víte o hříchu a máte s dotyčnou osobou určitý vztah a blízkost, jste to vy! Pamatujte si, že pravdu přijímá druhá osoba nejčastěji skrze láskyplný vztah.

2. Zjistěte si skutečnost. Nezačínejte nic, pokud zaslechnete něco, co může být pomluva. Pokud tato služba padne na vás, nezačněte obviňováním dotyčného, ale ptejte se otázky, které mohou pomoci celou situaci objasnit. Rozlišujme, zda jde o doktrinální rozdíly nebo odlišné názory, které se nejsou závažné. Může jít jen o neznalost, nebo duchovní slabost, kde můžete pomoci radou, která povede k duchovnímu růstu podle rad Písma:

• Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. (1Te 5,14)

3. Zkontrolujte si vlastní srdce; nemělo by tam být místo pro sudičství:

• A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1K 10,12)

Motiv pro záchrannou službu je snaha pomoci člověku, který zbloudil. Buďte si jisti, že ve vás vede Duch svatý, ne vlastní horlivost.

4. Ujistěte sami sebe, že vaše láska k Bohu a bratru ve víře, je jediný motiv, který máte. Vašim přáním by měla být snaha prokázat opravdovou starost o chybujícího bratra. Nepřipravujte žádné záchranné akce za jeho zády; nepřesvědčujte nikoho o tom, že co chcete vykonat je správné:

• Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. (Mt 18,15-17)

5. Přemýšlej nejdříve o vhodných slovech jak začít. Nedejte se polapit do slovního zápasu. Neodbíhejte k jiným záležitostem. Samozřejmě je jednodušší sedět v závětří a do ničeho se neplést, ale záchranáři riskují svůj život za záchranu člověka, který se nachází v ohrožení. Nemusí to být příjemná zkušenost, ale prověříte svoji víru v akci. To je to, o čem Jakub mluví!

Na závěr jsme připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak poznáš, kdy je lépe modlit se za situaci hříšníka a kdy je třeba zasáhnout?

2. Někteří věřící používají vlastní nedostatky jako výmluvu, aby se zabývali hříchy jiných věřících. Nechtějí nikoho konfrontovat, protože jim to není příjemné. Mají pravdu?