Jedna z věcí, která způsobila, že jsem se zamilovala do Chada, byla jeho slova. Celé roky mi a o mně psal, zpíval a říkal všechna možná slova. Pamatuji si na ty dlouhé noci, co jsem proseděla nad internetem s dial-up připojením a čekala na jeho slova, až se ke mně záhadně prokličkují internetovou sítí. Láska to byla nová. Internet vlastně taky. A já bych dokázala žít celé týdny z jednoho sladkého slova od něj.

Ale nemusela jsem. Byl neskutečně produktivním komunikátorem a já milovala každou jednu slabiku jeho sladkých dopisů, milostných písní a pozdních nočních telefonátů, které si vlastně nemohl dovolit, protože mezistátní telefonáty byly tenkrát drahé.

Po dvouleté naprosto bláznivé a vášnivé romantice napříč celou zemí jsme se vzali. Najednou jsme nežili jen v jednom státě, ale ve stejném městě. Dokonce ve stejném domě. Ale sladkým slovům nebyl hned konec, i když do našeho cukrování vstoupilo něco nového - kritika. Jako kdybychom před manželstvím byli oba slepí vůči chybám toho druhého. Přehlíželi jsme všechny nedokonalosti a omlouvali malé mrzutosti, které by jinak vyvolaly konflikt. Nyní jsme však žili společný život. Sousedi v těsné blízkosti, klimatizace nefungovala. Dům byl starý a rozvrzaný, docela strašidelný. A my jsme najednou pohotově ukazovali na chyby toho druhého.

Celé dva roky chození s Chadem jsem dovolovala jeho přehnaným představám o mně, aby určovaly, kým jsem. Postupně a docela nevinně jsem nechávala jeho názory na mou osobu (které byly v mnoha směrech příliš velkorysé), aby mi říkaly, kým jsem. Jeho slova mi dodávala obrovskou sebedůvěru, hodnotu, pocit sounáležitosti. Vlastně jsem dovolila jeho slovům, aby se pro mě stala důležitější než Boží slova. Když jsem si v Žalmu přečetla, že jsem „podivuhodně utvořena“, věřila jsem tomu, ale ještě více jsem tomu věřila, když mi to řekl Chad. Říkal mi, že jsem výjimečná, zasluhuji si, aby se za mě obětoval, že jsem roztomilá a milováníhodná. A na tom mi záleželo víc než na čemkoliv, co o mně řekl Bůh. Ale to bylo přece v pořádku… Vždyť oba tvrdili v základě to stejné…?

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme s Chadem byli spolu už dost dlouho na to, abychom se začali kritizovat. Nestávalo se to často a nešlo o tvrdou kritiku, ale krůček po krůčku jsme oba začali vnímat, že dokonalost, kterou jsme v tom druhém viděli při chození, se vytrácí. Zjistili jsme, že pod tou snahou udělat na druhého dojem, byli jen dva lidé stejně nedokonalí jako ti všichni kolem. A protože jsem Chadova slova stavěla na tak nemožně vysoký piedestal, jakmile přišla kritika, hluboce mě zranila.

Žila jsem jeho komplimenty a chválou a umírala jeho kritikou, i když byla jemná.

Už jsem se nezaměřovala na Boha, ale dávala jsem přednost Chadovým myšlenkám, představám a názorům na mě před těmi Božími. Zapomněla jsem, že vnímání vlastní hodnoty by nikdy nemělo být závislé na jiné omylné lidské bytosti, ale na Bohu vesmíru, mém Spasiteli, mém Stvořiteli. Říká mi, že jsem milovaná, stvořená k určitému záměru, složitě utvořená a do hloubky poznaná. Říká mi, že o mně ví všechno, zná i mé myšlenky, které jsou příliš strašné na to, abych je vyslovila, a že mě přesto miluje.

Bylo nesprávné a duchovně zničující, že jsem do Chadova klína hrnula všechny ty věci, které mi může dát jen Bůh. Chad mě sice může vést, abych se více podobala Kristu, může mě povzbuzovat v mých darech, může mě směrovat k lepším věcem i k těm nejlepším, může mi pomáhat lépe poznávat Boha, ale nemůže být jediným zdrojem mé sebedůvěry, síly, hodnoty a lásky. Pokud se budu snažit ho do té role napasovat, povede to k duchovní zkáze a zničení manželství, které bude ovládáno strachem z odmítnutí.

Po několika letech manželství jsem se začala učit, co to znamená být opravdu milována svým mužem. Zahrnuje to všechna možná slova - některá sladká a velkorysá, některá upřímná a bolestivá. Chad mě toho o mě v průběhu let hodně naučil a já jsem vděčná za muže, který mě miluje tak, že mě povzbuzuje k růstu, a který mě miluje tak, že je slepý vůči některým mým nejnápadnějším chybám. Opravdová láska je takovým velikým životodárným požehnáním. Snažím se však den za dnem si připomínat, že i když miluji a zároveň nenávidím Chadova slova, žádné by ke mně nemělo promlouvat hlasitěji než slova Ježíše Krista. Ježíš říká, že jsem očištěna, vroucně milována, nedokonalá, ale do dokonalosti proměňována. A miluje mě jako nikdo jiný. Dlužím Mu svou největší pozornost a nejniternější napojení svým srdcem.

Když mám své duchovní priority v pořádku, pak můžu být ženou, která je si vědoma své pravé hodnoty, ne takovou, která vzhlíží ke svému manželovi, aby se mohla cítit milovaná. Je vyčerpávající nechat se ničit každým názorem, který tvůj manžel vysloví. Ježíš řekl, že když k Němu přijdeme znavení a obtížení, dá nám odpočinutí. Když spočívám v Něm a Jeho nesrovnatelné lásce, pak zjišťuji, že mohu pohodlně spočinout i v úžasném manželství, kterým mi požehnal. Můžu se soustředit na to, abych Chada milovala, a můžu se radovat z toho, že on miluje mne, a vědět, že oba jsme nedokonalí a že je to tak v pořádku… protože máme Ježíše a On vždycky, vždycky činí všechno nové.

Z blogu Your Mom has blog.