V jazyku Nového zákona jsou dvě odlišná slova pro české slovo "život": bios a zóé. Bios znamená biologický život člověka, ale také všech ostatních tvorů. Tento život plyne rychle a prchavě jako nějaký proud nebo spánek, jako rychle vadnoucí květina (Žalmy 90,5; 103,15). U Jóba 14,1-2 čteme:

• Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

Na jiném místě je tento pomíjející život srovnán s párou:

• Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! (Jakub 4,14).

Od Otto v. Bismarcka pochází tento výrok: "Život je jako obratné vytrhnutí zubu. Stále čekáme, že to podstatné má teprve přijít, až náhle vidíme, že je všechno pryč." Básník Ch. F. Hebbel mínil: "Život je hořká mandle sedminásobně zabalená do zlatého papíru", a esejista Adolf Reitz život definoval jako "masový hrob nadějí a zklamání". Naproti tomu Bible nám dává úplně jinou perspektivu: Kde lidé život objeví jako dobrý Boží dar a uzpůsobí ho k následování Ježíše Krista, tam dostane novou dimenzi, která je popsána tím řeckým slovem zóé. Zóé je život z Boha, onen podstatný, nesmazatelný, věčný život. Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby nám přinesl věčný život. Ten je tedy s touto osobou nejen spojen, v něm se s věčným životem přímo setkáváme. U Jana 14,6 Ježíš říká:

• Já jsem ... (věčný) život!" (řec. zóé).

Tuto identitu Ježíše a věčného života dosvědčuje i apoštol Jan:

• Ten (věčný) život (řec. zóé) byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven" (1. Jan 1,2).
• Kdo v Ježíše věří a má ho za Pána, ten tak má i věčný život (1 Jan 5,12).

Se zaslíbením věčného života stojí náš pozemský život na věčném základě. Jen tak je pochopitelné, že Ježíšovi učedníci dokázali pro víru snést utrpení, žalářování a týrání, a dokonce jít na smrt, ale svého Pána nezradit. Věčný život bude ve své plnosti zjeven teprve po vzkříšení:

• Mnozí ... procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze" (Daniel 12,2).

V tomto životě máme nejen příslib věčného života, nýbrž už nyní podíl na Boží a Kristově životní plnosti, existenci a slávě. Až se z víry jednou stane poznání, budeme Ježíše a Otce vidět tváří v tvář.

Kdy začíná věčný život?

Podle svědectví Bible jsou jen dva druhy věčné existence: věčný život a věčné zahynutí. Proto je podle slova Heinricha Kemmera tou největší ztrátou, když žijeme a zemřeme bez Ježíše. Jan zdůrazňuje:

• ... aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. (Jan 3,15)

Přivlastnění věčného života tedy nenastává teprve po smrti, nýbrž platí od okamžiku obrácení. Tato víra nese pečeť zmrtvýchvstání Kristova a spočívá tak na absolutním a nezměnitelném základu. Bůh oceňuje, když v nás je pevná jistota:

• Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1. Jan 5,13)

- Ukázka z knihy "Otázky," Werner Gitt