Dnes začínáme nové téma, na které se moc těším. Je to o Pánu Ježíši Kristu. Uvidíte, jak budeme všichni napnuti. Bude to dobrodružství. Evangelium je ve své podstatě nejnapínavější četba, jakou si můžeme představit, protože je podstatou pravdy. Vše, život i smrt, z něho vyplývá. Tak se utišme, ať se dovíme co nejvíce. Zapněme tělo, duši i ducha. Vše budeme potřebovat, realita je znalost.

A protože promlouvám především ke skeptikům, a český lid je pochybovačný, začněme světově proslulými skeptiky.

Thomas Paine byl jeden z raných amerických skeptiků a intelektuálních myslitelů. Napsal:

"Neexistuje žádný historický písemný doklad napsaný v době, v které měl Ježíš Kristus domněle žít, jež by popisoval existenci takové osobnosti nebo takového člověka."

Bertrand Russell ve své známé literární úvaze "Proč nejsem křesťan" napsal: Z hlediska historie je otázka, zda-li Kristus vůbec kdy žil, značně sporná. Jestliže žil, potom o něm nic nevíme. O Kristově vlivu prohlásil:

Nemohu cítit jinak, než že Kristus, pokud se týká jeho moudrosti nebo ctností, nestojí docela tak vysoko jako jiní lidé, které známe z historie. Myslím, že bych měl Budhu nebo Sokrata umístit nad Kristem.

Takto namítají věhlasní skeptici z kateder a literárních děl, i méně věhlasní v hospodě, zaměstnání či na výletě, prostě když dojde na téma o nesmrtelnosti chrousta. Dobře víme, že pravda křesťanství stojí a padá totálně s pravdivostí osobnosti Ježíše Krista. Skutečně existoval? Jak se můžeme cokoliv dovědět o jeho životě? Kdo to byl? Proč v Něj věříme nade všechny ostatní? Bez uspokojivých pozitivních odpovědí na tyto otázky se nám pravdivost křesťanství veskrze vypaří.

V této úvaze se budeme zabývat historickými důkazy a důvody, že Ježíš nejenom existoval, ale byl Bůh v těle, v mase a kostech. Pojďme a promysleme si naše tvrzení:

1. Knihy Nového zákona jsou historicky spolehlivé záznamy.

2. Historické záznamy Nového zákona svědčí, že Ježíš uplatňoval Své božství, že je Bůh, a potvrzoval je svými zázraky, které vyvrcholily v Jeho vzkříšení.

3. Proto máme spolehlivý historický důkaz, že Ježíš Kristus je Bůh.

Dříve než prozkoumáme tyto důkazy, musíme překonat dvě velké námitky, které nám do cesty kladou skeptici.

Za prvé, historický doklad, historické svědectví je prý relativní, tedy vztažné k tehdejším okolnostem, a proto nám nemůže poskytnout objektivní, dnešní, vnější znalost a pochopení dávných událostí. Jestliže objektivní znamená absolutní, potom mají skeptici pravdu. Ale neexistuje přece žádný pádný důvod, proč by nám historická písemná svědectví nemohla umožnit přiměřený a revidovatelný popis prošlých událostí. Někteří kritici dokonce tvrdí, že historici nikdy nemohou zaznamenat, co se skutečně přihodilo, protože mohou pohlížet na historickou událost jen ze své vlastní vyhlídky. Jestliže je platné samotné tvrzení, že "Všechna prohlášení týkající se historie jsou relativní", potom je toto tvrzení samo o sobě relativní, protože se také týká historie. Abychom tomu rozuměli, skeptik řekne: "Všechna prohlášení týkající se historie jsou relativní - vztažná, proto je historie jen historikův subjektivní pohled." Když ale skeptik tohle prohlásí, tak to prohlásí o historii! V tom momentě je s historikem na stejné lodi. Potom skeptikův názor není objektivní, ale jen jeho subjektivní pohled. Tím skeptik porazí nejen historika, ale i sám sebe. Jestliže je však skeptikovo prohlášení relativní, tedy vztažné, potom není objektivně platné a je to jen jeho subjektivní pohled na studium historie. Objektivitě historie nemůžeme uniknout. Proč by historici neustále přepisovali historické knihy, kdyby nevěřili, že se s každým novým historickým písemným nebo doličným svědectvím přibližují ke 100% objektivní přesnosti dějinných událostí?

Druhý balvan, kterým nám skeptici zabarikádují cestu, je, že Nový zákon není historický záznam, ale jen náboženská kniha. Jistě, Bible je zdroj věrouky a bylo by nerozumné očekávat, aby nevěřící přijal, co Bible jako taková učí. Na druhé straně nemůžeme vznést jednu námitku k tomu, co Bible říká o historických událostech, jestliže můžeme dokázat, že Nový zákon je také historický záznam. Zauvažujme:

l. Události evangelií byly zapsány očitými svědky nejpozději do 40 let od chvíle, kdy se staly. Tohle je slušný stupeň přesnosti.

2. Biblická evangelia nejsou jen jeden záznam stejných událostí, ale čtyři záznamy, které souhlasí ve stěžejních pravdách.

3. Popis v Novém zákoně souhlasí se svědectvím světských a židovských historiků prvního a druhého století.

4. Bible je pozoruhodně přesná, co se týče starověkého světa. Popisuje 32 zemí, 54 měst, 9 ostrovů, několik vládců.

Není jeden důvod, proč by Nový zákon nemohl být přijat jako spolehlivý dějepisný záznam, který nám dává hodnotné informace o životě a smrti Ježíše Krista Nazaretského.

Podívejme se nyní na čtyři moderní pohledy na Ježíše Krista:

1. Ježíš nikdy nežil. Zastánci této domněnky věří, že Pavel si Ježíše vymyslel z antických legend. Evangelia byla prý napsána později, aby se vytvořila iluze, že Ježíš Kristus byl skutečnou osobou.

2. Ježíš byl skutečnou osobností, ale všechny zázraky, které Jej obklopují, nejsou historicky platné. Z Nového zákona se o Něm nic objektivně pravdivého prý nedovíme. Problém v tomto pohledu vězí v tom, že když Krista zbavíme všech nadpřirozených hledisek, potom o Něm historie nemá vůbec co říci.

3. Ježíš je zmytologizován, je učiněn pouhým mýtem. Již jsme hovořili o Rudolfu Bultmannovi, jenž rozvinul systém, ve kterém vyloučil všechny nadpřirozené prvky, které jsou s Ježíšem Kristem spojeny, a nazval je mýty. Studiem těchto mýtů se snažil dopátrat, jaké potřeby lidé tehdy měli, protože tyto potřeby, jak se domníval, je přiměly k vykonstruování celého Ježíšova příběhu.

4. Další scholastikové tvrdí, že vůbec není podstatné, zda-li ke vzkříšení došlo nebo nedošlo. Co je podstatné a na čem záleží je, že věříme. Pravda je, jak říkají, jen to, čemu věříme.

Zdá se mi, že nejnebezpečnější pohled je právě tento poslední. Říká se mu také iracionální skok víry. Rád tento přístup nazývám víra ve víru.

KDO JE JEŽÍŠ?

Bibličtí křesťané věří, že Ježíš Kristus je úplný Bůh a úplný člověk. I když to pro nás v tomto časoprostorovém omezení nedává moc smyslu. Mimo stvoření, mimo tento vesmír, kde není ani čas, ani prostor, ani hmota, takový paradox smysl dává. Všechny věroučné úchylky, které se týkají Krista, popírají buď Jeho lidství nebo Jeho božství nebo obojí. Nejprve se budeme zabývat Ježíšovým lidstvím. Ještě si připomeňme, že Jeho lidské jméno je Ježíš a Jeho Boží jméno je Kristus, prostě pomazaný.

NEJPRVE JEHO LIDSTVÍ

Někteří lidé naléhají, že Ježíš je jenom člověk. Druzí tvrdí, že se Ježíš jenom jevil jako člověk, ačkoliv člověkem nebyl. Tím vlastně říkají, že Ježíš byl fantóm nebo přízrak bez jakékoliv tělesné podstaty. Byl prý jenom duch s iluzí těla. Jestli je však toto všechno platné, potom Ježíš Kristus nemohl být ve skutečnosti pokoušen na těle, jako jsme my pokoušeni, ani nemohl být ukřižován a zemřít, protože duch nemůže podléhat tělesným zkouškám a smrti jako tělo. Jestliže Ježíš byl jen duch, potom nebyl jeden z nás a nemohl ani za nás zemřít. Skrze jednoho člověka přišla smrt, skrze jednoho člověka přichází věčný život.

S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. (Římanům 5:15)

Ježíš byl člověk z masa a kostí, protože po Marii, po člověku, zdědil tělo takové, jaké má každý smrtelník.

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. (Římanům 8:3)

Dále, jestliže Ježíš neměl tělo a byl jenom duch nebo přízrak, potom jeho vzkříšení nebylo nic jiného než návrat do jeho přirozeného stavu a zákonitě jeho zmrtvýchvstání nemá pro nás do budoucna žádné důsledky. Ježíš Kristus však po této zemi chodil historicky, v čase a prostoru, byl člověkem, sestoupil mezi nás, aby byl jeden z nás, aby za nás nesl potrestání. Podívejme se tedy na jeho lidství.

JEŽÍŠŮV RŮST

Ježíš prošel všemi stádii růstu jako kterýkoliv jiný člověk. Byl počat v matčině lůně Duchem svatým. Zde je jediný rozdíl v jeho lidství. Jeho otec nebyl muž, ale Jeho matka byla žena.

Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého." (Matouš 1:18-20)

Marie byla úplně normálně běžně těhotná jako každá jiná žena. Muže ale nepoznala:

Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží." (Lukáš 1:34-38)

Ježíš se narodil jako každé dítě poté, co se naplnily plně dny každé matky, každé rodičky. To dosvědčuje také jeho lidské synovství, které zdědil po ženě, po matce Marii.

"Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou." (Lukáš 2:6-7)

Ježíš nebyl fantóm nebo přízrak. Vyvíjel se jako každé jiné dítě tělesně, rozumově a citově. Myslím, že bychom si jeho lidský vývoj měli přečíst přímo z Bible.

Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je s někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazaretu a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. (Lukáš 2:40-52)

Mějme stále na zřeteli, že nyní probíráme Ježíšovo lidství. Jistě, Kristus je Bůh. Stoprocentně Bůh. O tom ale budeme rozprávět později.

Chtěl bych se zmínit, jak je důležitý všestranný, když dovolíte trojjediný vývoj každého člověka. Člověk byl stvořen trojjedině. Jeho duše (vědomí a intelekt) komunikuje dolů do hmotného světa tělem, pěti smysly. Nahoru do duchovního světa k Bohu komunikuje duchem, duchovními smysly. Všechny tři složky musí být v rovnováze jako trojnohý verpánek. Zkraťte nebo vylomte jednu nebo i dvě nohy a už sedíte na šikmé ploše. Bez těla bychom si nemohli nic sdělit. Zdravé tělo komunikuje lépe ústy nebo písemně, nemocné tělo poví méně, protože je omezeno jen na posuňky. Duši, naše já, náš intelekt, musíme mít také v pořádku, jinak bychom byli duševně choří, nikdo by nás nebral vážně, nic bychom si nepamatovali, nemohli bychom formulovat myšlenky, kdo ví, snad bychom byli i analfabeti a naše komunikace s ostatními by byla téměř nemožná. To první, co bychom byli neschopni komunikovat ostatním, by bylo evangelium. A do třetice, náš duch, ač nestojí osamoceně, je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. Duše duchovně ožije jen tehdy, když se propojí duchem s Duchem Božím v momentě svého duchovního znovuzrození. I mladý Ježíš musel mít všechny tři - tělo, duši i ducha - pohromadě, jinak by nemohl svoji službu ani započít. Zopakujme si:

"Dítě rostlo v síle (tělesně) a moudrosti (duševně, intelektuálně) a milost Boží byla s ním (duchovně)." (Lukáš 2:40)

Ježíšovo normální lidství potvrzuje i to, že normálně stárnul jako každý z nás. Vždyť přišel v těle jako má hříšný člověk, učil písmo. I ostatní lidé mohli odhadnout, kolik mu ještě není.

Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" (Jan 8:57)