Pokračujme pátým pořadem o Ježíši Kristu. Jak se mi tyto pořady dobře dělají a jaké mám z nich požehnání! To proto, že hovoříme o úhelném kameni křesťanství - o Ježíši Kristu. Posledně jsme si povídali o tom, že Ježíš Kristus je Mesiáš, Zachránce a Spasitel. Dnes se podívejme na další Jeho nárok.

3. Ježíš prohlašoval, že má stejnou autoritu jako Bůh

Ježíš často srovnával autoritu starozákonního Boha se svojí autoritou. Poslechněme si následující srovnání:

Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.` Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Matouš 5:21-22)

Ježíš prohlásil něco, co může prohlásit jenom úplně svrchovaný Bůh. Následující prohlášení musel říci jenom buď a) choromyslný, b) lhář, nebo c) Bůh.

Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého". (Matouš 28:18-19)

Mnoho lidí věří, že Ježíšova podstata byla jen lidská, ne Boží. Ježíš je pro ně pouze člověk, moudrý a mravní učitel. V žádném případě však výše uvedený verš nemohl prohlásit moudrý a mravní člověk, protože:

a) moudrý a mravní člověk si nemůže slabomyslně nárokovat absolutní svrchovanost nad nebem, vesmírem a zemí. Choromyslnost je nemoudrá.

b) moudrý a mravní člověk nemůže lhát o své moci, kterou nemá. Lež je totiž nemravná.

c) moudrý a mravní člověk nemůže být Bůh, protože je člověk.

Bible a Ježíšova prohlášení nám možnost moudrého mravního člověka, co se Kristovy podstaty týče, ani neponechává. Ježíš Kristus tedy musí být svrchovaně roven Bohu. Kdo věří, že Ježíš je jen člověk, musí také nutně věřit, že Ježíš je buď slabomyslný nebo lhář. A to je rozvod s rozumem, kterému liberálové tak často podléhají.

Dále, Bůh dal deset přikázání Mojžíšovi a Ježíš měl tu odvahu dát nové přikázání.

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.(Jan 13:34)

Žádný normální hříšný člověk by se takto nemohl chovat. Jenže Ježíš byl bezhříšný člověk a Kristus byl svrchovaný Bůh.

Ježíš dále řekl:

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5:18)

Ale později řekl:

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.(Matouš 24:35)

Ježíš říká: Zákon, který dal Bůh, Jáhve, pomine se Zemí a vesmírem, ale moje slova nepominou. Je Ježíš blázen, lhář nebo Bůh? Opravdu, kdo věří, že je Ježíš jenom člověk, tak věří v ďábla. Nepřeháním přátelé, zde je ne můj, ale biblický doklad:

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna.(1. Jan 2:22)

To znamená, že člověk Ježíš má stejnou svrchovanost s Bohem Kristem. Kdo popírá božství Syna, současně popírá božství Otce.

Ježíš chtěl, aby bylo každému jasné, že Jeho slova mají stejnou váhu jako slova Boha. Může normální člověk prohlásit následující?

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. (Jan 12:48)

Jestliže předešlý verš prohlásil jen člověk, potom je takový člověk vtělený čert. Lidé, Ježíš Kristus je Bůh a nemůže být obyčejný hříšný člověk zplozený mužem!

4. Ježíš vyžadoval modlitby ve Svém Jménu

Ježíš nejenže vyžadoval, aby lidé věřili v Jeho jméno, aby poslouchali Jeho přikázání, ale vyžadoval, aby se lidé modlili v Jeho Jménu. Ježíš dokonce slíbil, že vyplní prosbu toho, kdo se bude modlit v Jeho jménu. Ježíš má moc Boha. Čtěme:

A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. (Jan 14:13-14)

Pokřtění v Kristu, což je uschování neboli namočení (řecky baptizo) v Kristu, je podmínkou, že nás vyslyší:

Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. (Jan 15:7)

Další příklad, kdy se křesťané modlili v Jeho jménu, je v tomto verši:

...a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte já (Pavel) budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše (1. Korintským 5:4)

Následovníci Krista se k Ježíši Kristu modlili. Štěpán dokonce poroučel svého ducha Ježíšovi, podobně jako Ježíš na kříži poroučel svého ducha Otci.

Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" (Skutky 7:59)

Ježíš opravdu přijímal modlitby ve Svém jménu i k Jeho jménu, protože Ježíš Kristus je Bůh.

Podívejme se nyní na Ježíšovo prohlášení, které je v liberálních humanistických a náboženských kruzích absolutně nepřípustné. Tolikrát na mně lidé už vymáhali, abych se zřekl černobílého vidění zúženého koňskými klapkami na očích. Přece nemohu tvrdit, že jenom ta moje víra je ta pravá. "Co ostatní věřící, kteří o Kristu nikdy neslyšeli, nebo věří v reinkarnaci, Budhu, nebo jsou muslimy... ti přece také musí být spaseni! Nebuď fundamentální fanatik." To slyším tak často. Poslechněme si ale Ježíše Krista samotného. Nechme na pokoji lidská přání a schůze spřátelených věřících v cokoliv a soustřeďme se na to, co řekl Kristus:

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Tak odvážné tvrzení rozhněvá kde koho dodnes. Tolikrát mi lidé navrhují, abych neměl tak zúžený pohled na jednu cestu, ale měl rozšířený pohled na mnoho cest. Těm mohu jen ocitovat tyto verše:

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš 7:13-14)

Biblický věřící hledí soustředěně, tj. nedívá se ani napravo ani nalevo, hledí tedy úzce na nekonečno jednoho Boha - Ježíše Krista. Nebiblický věřící nebo humanista naopak hledí na širokou plejádu konečných bohů a cest. Ježíš Kristus je ta jediná nejužší cesta, On Sám je ta cesta, protože vede od Něho k nám, aby nás zachránil. Jeho cesta je objektivní. Všechny ostatní cesty vedou od nás k Němu, tedy v protisměru. Naše cesty, naše náboženství jsou subjektivní. Všechny jsou si skutečně rovny, jak si mnozí lidé přejí. Vůbec ani nezáleží, kterou jdeme. Každá totiž Krista, tedy Boha, mine!

Shrňme, co jsme si v posledních čtyřech pořadech pověděli:

Ježíš Kristus se činil roven Bohu ve výsadním postavení, podstatě, uctívání a svrchovanosti.

Ježíš Kristus jak sám říká přímo i nepřímo, je Bůh, Jáhve Starého zákona, jehož jméno Židé ani nevyslovovali. Dále je Ježíš Kristus Mesiáš, Zachránce a Spasitel lidstva. Navíc ukázal na Sebe jako na jedinou cestu k Bohu a požadoval modlitby ve Svém jménu a ke Svému jménu. Židé nad jakoukoliv pochybnost plně rozuměli Ježíšovým nárokům. On, obyčejný člověk, se činil roven Bohu. Za to byl usmrcen na kříži.

POHLED JEHO UČEDNÍKŮ.

Jak se dívali na Ježíše Kriste Jeho učedníci? Co o Něm prohlašovali? Uvědomme si, že Ježíšovi učedníci byli Židé, kteří věřili přísně monoteisticky v Boha. Náhle se objeví Ježíš, který si dělá nároky na božství. Přijmutí Ježíše Krista, přijmutí Jeho božství, muselo být pro tyto Židy veskrze revoluční. Oni Jej přijali, aniž by narušili svůj přísný monoteizmus.

1. Učedníci Kristu přiřkli tituly a úlohy Boha.

Apoštol Jan nazval Ježíše Krista v knize Zjevení prvním a posledním. Jan neměl sebemenší pochybnost, že Kristus je Bůh:

Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední." (Zjevení 1:17)

Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ: (Zjevení 2:8)

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. (Zjevení 22:13)

První a poslední, to je jako nejvyšší a nejnižší, jako svrchu a zespodu obepínající svorky, jako desky na knize.

Učedníci nazývali Ježíše Krista pravým světlem.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. (Jan 1:9)

Od světla je odvozeno mnoho českých slov - svatý, osvěta, posvětit, osvícený, vysvětlit a mnoho dalších odvozenin od odvozenin. Ve všech je slovní základ světlo spojen s pravdivou, řekl bych energetickou skutečností. Bůh stvořil fyzikální světlo hned první den po času, prostoru a hmotě. Světlo je trojjediné. Zelená, červená a modrá jsou základní barvy smíchatelné v sedm barev světelného spektra. Společně tvoří bílou barvu. Tak jako v hmotném světě světlo osvětluje, vysvětluje skutečnost, tak v duchovním světě, osvětluje duchovní skutečnost to pravé světlo - sám Kristus.

Pojďme ale dále a všimněme si, že apoštolé Krista nazývali skálou. Třeba Pavel napsal:

...a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. (1. Korintským 10:4)

Když už Pavla, tak také vzpomeňme Petra. Ten napsal:

Neboť v Písmu stojí: ,Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.` Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ,kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným`, ale i ,kamenem úrazu a skálou pádu`. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu, k tomu také byli určeni.(1. Petrův 2:6-8)

Ve Starém zákonu Izajáš reprodukuje samotného Boha, který výslovně řekl, že jiné skály kromě Boha není:

Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. (Izajáš 44:8)

Učedníci opravdu přisoudili jedinečné božství, nepohnutelný skalní základ Bohu Ježíši Kristu.

Apoštolé nazvali Ježíše Krista ženichem, tak jak Boha také nazývá Starý zákon:

A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. (Zjevení 21:2)

Učedníci se obraceli ve svých písemnostech ke Kristu jako k nejvyššímu pastýři. Přisuzují mu stejnou vlastnost jako Starý zákon přisuzoval Bohu:

Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy. (1. Petrův 5:4)

Nebo:

A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, … (Židům 13:20)

Snad nejdůležitější vlastnost, kterou přisoudili učedníci Ježíši Kristu, bylo, že jej ztotožnili s odpustitelem hříchů a Spasitelem, a to je jenom Bůh.

...toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. (Skutky 5:31)

Židé však velmi dobře rozuměli, že ten, kdo odpouští, je jenom Bůh a nikdo jiný. Ježíš Kristus musí být tedy Bůh. Apoštolé mu přisoudili stejné vlastnosti:

Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat." (Jermjáš 31:34)

V Janově evangeliu se dočteme o takové Boží vlastnosti, že bychom neměli ani na vteřinu pochybovat o Kristově božství. Jan reprodukuje, že Kristus je Spasitel světa.

Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa." (Jan 4:42)

Pavel vidí Ježíše Krista jako Soudce živých i mrtvých. Živí, to jsou ti, kdo Krista znají, mrtví jsou ti, kdo Krista neznají. Soudit se dá jenom vědomá osobnost. Mrtvost neznamená neexistenci, ale to je jiné téma. Soudce všech, spasených i nespasených, je Bůh - Ježíš Kristus.

Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království:(2. Timoteovi 4:1)

Všechny Boží tituly dané Kristu Jeho učedníky, o kterých jsme se zmínili: první a poslední, pravé světlo, skála, ženich, nejvyšší pastýř, odpustitel hříchů, spasitel světa, soudce živých i mrtvých, všechny byly také dány ve Starém zákonu Bohu Jáhve. Ježíš Kristus je Bůh. Tohle téma budeme ještě dlouho přetřásat. Neznalost tohoto je antikristův duch.