Pokračujme dnes už osmým pořadem o Ježíši Kristu. Protože dokazujeme, že Ježíš Kristus je Bůh, pokračujme dnes ještě tím, jak Ježíš vyplnil na Sobě proroctví o Mesiášovi. Tak tedy:

8. Ježíš Kristus byl prohlášen Božím poslem:

Ve Starém zákonu se o Ježíši Kristu dočítáme:

Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!(Izajáš 40:3)

"Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. (Malachiáš 3:1)

Všimněme si dobře, že tento Boží posel je nazýván Izajášem Hospodinem a naším Bohem. Malachiáš Jej nazývá Pánem, poslem smlouvy. V Novém zákonu se Matouš přímo odvolává na Izajáše. Zde opět vidíme, jak Ježíš přišel na svět, aby proroctví Starého zákona naplnil.

Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izajáše: ,Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!` (Matouš 3:1)

9. Ježíš Kristus, tak prorokoval Starý zákon, bude činit zázraky, bude uzdravovat:

Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. (Izajáš 35:5-6)

Tento verš se vztahuje na tisícileté království po Jeho druhém příchodu. Ježíš Kristus však ukázal při Svém prvním příchodu, že kde je On, tam je zdraví:

Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. (Matouš 9:35)

10. Ježíš Kristus vyčistí chrám.

To se dočteme ve Starém zákonu u proroka Malachiáše:

"Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. (Malachiáš 3:1)

V Novém zákonu je toto proroctví naplněno tímto velmi známým veršem.

Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů. (Matouš 21:12)

11. Ježíš Kristus bude odmítnut vlastním lidem, Židy:

Již jsme si to říkali, On, Ježíš, Bůh, je skála!

Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím." (Izajáš 44:8)

Ježíš Kristus, Bůh, je základním skalním kamenem, na kterém stojí celá církev, tj. ti, kteří jsou v Něm pokřtěni, doslovně z řečtiny, kteří jsou v Něm potopeni.

Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. (Žalmy 118:22)

V Novém zákonu Petr tuto úžasnost dále potvrzuje:

Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným. (1. Petrův 2:7)

12. Nejpřesvědčivější proroctví Starého zákona se však týkají Ježíšovy smrti. Co bylo předpovězeno, to se vyplnilo. Pojďme a porovnejme si starozákonní proroctví a novozákonní naplnění:

a) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí. Byl odmítnut lidmi. Zděsme se nad tím, jak umíral ten, který je "že je"! Jak umíral ten, který stvořil a spojitě udržuje v existenci vše viditelné i neviditelné, vše co je. Soustřeďme se a pochopme, kdo je náš Bůh a kdo jsme my:

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Izajáš 53:3)

Nový zákon Janovými ústy jen potvrzuje tuto námi nepochopitelnou Boží lásku. On si nás namlouvá Svým obětováním za nás.

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (Jan 1:10-11)

Co je pozoruhodné, jeho vlastní bratři, ti, kteří s Ježíšem Kristem vyrůstali, se k Němu jako Spasiteli a Bohu nechovali. Čtěme:

Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. (Jan 7:5)

b) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí. Neodporoval svým žalobcům. Neodmlouval jim. Nebránil se. Nevzepřel se jim. Pokořil se před nimi. To vše kvůli nám lidem, protože:

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (Jan 15:13)

Vše bylo prorokováno Izajášem více než 700 let před tím, než se Ježíšovo ukřižování stalo skutečností:

Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. (Izajáš 53:7)

Kdyby si Jeho obviňovatelé vzali Izajášovo proroctví k srdci, rozhodně by se nechovali následovně a poznali by se:

Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: "Koho vám mám propustit, Barabáše nebo Ježíše zvaného Mesiáš?" Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti. Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: "Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny." (Matouš 27:12-19)

Ten Barabáš, který zasluhoval smrt, totiž představuje mne a vás, milí posluchači. Barabáš je obraz celého lidstva! Ježíš Kristus zemřel na místě vraha Barabáše. Na Ostravsku se darebákovi říká baraba. Je to takové pěkně hrčivé jméno. Ostraváci mají ten nejpřiléhavější název pro darebáka, jaký může existovat. Všichni jsme barabové! Za všechny baraby však zemřel na kříži Ježíš Kristus. Tato skutečnost musí s námi pohnout. Nepohne-li, pak máme fundamentální srdeční problém.

c) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí, protože se mu lidé vysmívali. Znovu si uvědomme, že to, co čteme, se přihodilo samotnému Bohu. Tím myslím, kdo drží pohromadě molekuly a atomy těl posměvačů. Tomu, kdo drží pohromadě jejich vnitřního člověka, ducha a duši. Starý zákon posměvače upozornil:

Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou. (Žalmy 22:7-8)

Nový zákon vše naplnil:

Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.(Matouš 27:31)

Jenom si nemysleme, že se mu dnes neposmíváme. Každý kdo Jej odmítá, se mu posmívá, protože v podstatě říká: Kriste, Ty nejsi Bůh, Ty nejsi Spasitel, Ty nejsi Mesiáš, Ty podruhé snad ani nepřijdeš. Ti spoléhají na humanismus, i když jaksi věří v boha. Petr nám dosvědčí, že dnes je jich, posměvačů, až dost:

Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." (2. Petrův 3:3-4)

d) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí, protože být ukřižován, je snad ta nejhorší a nejvíce pokořující smrt, jaká může existovat. Ukřižování Ježíše Krista není novozákonní výmysl. Izajáš a Žalmista o něm mluví staletí předem:

Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Izajáš 53:5)

Být proklán znamená mít zprobíjené ruce a nohy.

Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. (Žalmy 22:15)

Ježíšovi se rozlily kosti jako voda. Když visel na kříži, tak se mu uvolnily klouby, proto měl pocit jako by mohl spočítat všechny své kosti. Dále starozákonní žalmista prorokoval dvě podrobnosti, aby bylo zřejmé, že prorokuje smrt Pána Ježíše Krista.

Nejprve Ježíšovi přisedl žízní jazyk k patru. Nový zákon na Ježíšovu žízeň pamatuje následujícím veršem:

Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: "Žízním." (Jan 19:28)

Nový zákon doslovně připomíná, že to, co se dělo, bylo prorokováno už před staletími, aby se splnilo Písmo.

Druhá podrobnost se týká Ježíšova oděvu. Totiž že vojáci budou losovat o jeho oděv. Tato okolnost se vyplnila. Kdyby si Židé pod křížem připomněli žalmistu, jistě by jim ztuhl jejich pasoucí se zrak. Vojáci totiž opravdu losovali:

Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. Řekli si mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!" To proto, aby se naplnilo Písmo: ,Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.` To tedy vojáci provedli. (Jan 19:23-24)

Znova doslovně, aby se naplnilo Písmo. Proč tito čtyři vojáci chtěli Ježíšovy šaty? Určitě ne k nošení. Nosili přece vojenské šaty. Navíc i ty spodní chtěli roztrhat na čtyři díly! Domnívám se, že chtěli mít alespoň kusy Ježíšova rubáše jako suvenýry. Bůh ale nechce, aby lidé zbožňovali různé artefakty. Bůh chce, abychom zbožňovali Jeho samotného! Sběratele artefaktů v podstatě ztotožnil s pohany, s římskými vojáky, s těmi, kdo Jej fyzicky ukřižovali.

e) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí, protože byl ukřižován mezi dvěma lotry:

Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými, bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Izajáš 53:12)

"Být počten mezi nevěrníky" je pro dnešní ucho trochu nesrozumitelné. Marek vše objasní:

Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. (Naplnilo se Písmo, které praví: ,Byl započten mezi bezzákonné.') (Marek 15:27-28)

Tito zločinci svým způsobem reprezentují nespasené a spasené lidstvo. Každý člověk propadá duchovní smrti, což je oddělení od Boha v pekle. Každý zasluhuje nejvyšší trest - oddělení od Boha. Nikdo se nemůže sebespasit, i kdyby si sám odpykal trest jako lotr po levici. Samospása neexistuje. Jen lotr, lépe lotři po pravici budou zachráněni, protože spoléhají na Kristovu zastupující oběť.

f) Ježíš Kristus zemřel pokořující smrtí, protože mu byl probodnut bok na důkaz Jeho smrti. Zacharjáš Židům prorokoval toto:

Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyliji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným. (Zacharjáš 12:10)

Nový zákon dosvědčil, že Kristus byl probodnut:

...ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. (Jan 19:34)

13. Další vyplněné proroctví, které Ježíš Kristus v Novém zákonu vyplnil, bylo to, že byl pochován v hrobě bohatého člověka. Izajáš to prorokoval následovně:

Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. (Izajáš 53:9)

Matouš Kristovo pochování v hrobě bohatého jenom potvrdil.

Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. (Matouš 27:57-60)

Ježíš vyplňoval starozákonní proroctví i po své smrti. Nikdo z obyčejných lidí nemá moc, aby vyplnil co se stane s jeho mrtvým tělem, zdali bude probodnuto, nebo pochováno v hrobě bohatého člověka. Skeptikové totiž tvrdí, že Ježíš vyplnění starozákonních proroctví o Mesiášovi sehrál, protože byl jen člověk a v tom případě i podvodník. Jak by ale mohl sehrát proroctví po své běžné lidské smrti, už skeptici vysvětlit nemohou. Konec konců, nikdo nemůže sehrát svoji vlastní smrt, ani její okolnosti. Vojáci Ježíši ani nepolámali nohy jako oběma lotrům, aby jim zkrátili muka smrtí zadušením, protože Ježíš byl už mrtev. Proto Starý zákon prorokoval, že ani jedna Jeho kost nebude zlomena. Tohle obyčejný smrtelník nemůže sehrát.