Víte, člověk je nenapravitelně nábožensky založený tvor. Neustále musí něco nebo někoho zbožňovat. Člověk bez náboženství prostě žít nemůže, není to možné, byli jsme k zbožňování stvořeni. Nedávno jsem se vrátil z cesty po středoasijských republikách bývalého Sovětského svazu. Navštívil jsem je přesně po 30 létech. Tam, kde stávaly pomníky boha Lenina, dnes na stejných podstavcích stojí pomníky boha Timura. Každý musí mít něco nebo někoho, pro koho žije, co zbožňuje. Když byl vloni v Praze Michael Jackson, tak mladé dívky z obrazovek České televize v křečích křičely - to je náš bůh, to je náš bůh. Když to není Michael Jackson, tak je to Elvis Presley, jiný zpěvák, nebo slavný hokejista, fotbalista, herec. Pro usedlejší to může být princezna Diana. Osobně jsem vyrůstal pod bůžky typu Mičurina, Meresjeva a Pavlíka Morozova, o těch už ale mladší generace ani neví. Bohem se může stát seriál jako je Dallas, honba za penězi. Jsou i ušlechtilí bůžci jako různí koníčci, práce, rodina nebo dobročinnost. Spektrum bohů a bůžků se rozpíná od těch nejneřestnějších, až po ty nejctnostnější. Od těch nejpudovějších až k těm nejoduševnělejším. Pavel promluvil k nábožně zapáleným Řekům takto:

Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ,Neznámému bohu`. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ,Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme`, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ,Vždyť jsme jeho děti.` Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. (Skutky 17:22-31)

Co řekl Pavel? "Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem." A Petr rozšířil falešné zbožštění věcí o falešné zbožštění lidí:

Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk."(Skutky 10:25-26)

Bůh je ten nejčistší Duch. Hokejista, fotbalista, herec, zpěvák, populární osobnosti, králové, prezidenti, princezny a další jsou přece jenom lidé, které milujeme jako sebe, ale nikdy nezbožňujeme, nemohou se stát naším nejvyšším vzorem. Naším nejvyšším vzorem je Bůh, jenž je Duch:

"Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě." (Jan 4:24)

Bůh je tedy Duch, a jako takový je neviditelný. Nemůže být viditelný, protože stojí mimo svoje stvoření, stojí mimo viditelný a hmatatelný svět, který můžeme vnímat jen svými pěti smysly. Bible jasně učí, že Bůh je neviditelný:

Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen. (1. Tm 1:17)

Jestliže je Bůh Duch a je neviditelný, potom nemá žádnou tělesnou formu, údy, orgány atp. Proto jej nesmíme zobrazovat. Každé Jeho zobrazení je totiž falešné, protože neviditelnost se nedá zobrazit. Ztělesnění Boha v sobě skrývá nebezpečí, že člověk začne v těle zbožňovat věc nebo osobnost, namísto uctívání Ducha v Duchu a pravdě, jak jsme se výše již dočetli.

V den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu zprostředku ohně, jste neviděli žádnou podobu; velice se tedy střezte, abyste se nezvrhli a neudělali si tesanou sochu, žádné sochařské zpodobení: zobrazení mužství nebo ženství. (Deuteronomium 4:15-16)

Jistě, Pán Ježíš Kristus byl na zemi ztělesněný Bůh. Je synem člověka, je také synem Božím. Jako syn člověka má tělesnou formu. Svým učedníkům po vzkříšení přece řekl:

Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčete se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." (Lukáš 24:39)

Když člověk nemá tesaného nebo malovaného bůžka, tak si udělá boha z jiného člověka, jak vidíme z následujícího příkladu:

Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: "To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!" Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil. Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat. Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi a volali: "Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich." (Skutky 14:11)

Každý člověk nějakým způsobem někoho nebo něco zbožňuje. Nelze tomu uniknout. Problém však vězí v tom, zda-li doufáme v Boha, nebo v člověka a dílu jeho rukou. Člověk se totiž častěji klaní porušitelnému stvoření a jeho dílu, než neporušitelnému Bohu. Jednoduchý test je nasnadě. Na co myslíte nejčastěji? Nejčastěji myslíme na to, co je nám nejdražší - a to je potom náš bůh. Proto Ježíš jasně řekl:

... 'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe'. (Lukáš 10:27)

Podívejme se dnes ještě na další vlastnost Boha. Bůh je nezměnitelný. Bůh je neměnná skála, která neochvějně stojí. Bůh se nemůže nic dozvědět, nic jej nemůže překvapit, nic pro něho není nové ani staré, nemůže být zvědavý. On je mimo stvoření. Jej nemůžeme uvěznit do časoprostoru, který On sám stvořil.

,Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování` je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jakubův 1:17)

U něho nemůže být proměna, protože ta probíhá v čase, ale On nepodléhá času, On je Pánem času.

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.(Židům 13:8)

Tohle je teprve úvod k pravému Bohu. Bůh je tak svatý a svrchovaný, že my, hříšní lidé, vůbec nemůžeme pochopit Jeho obsáhlost. Vše leží v Jeho milostivých rukách. Ježíš řekl:

Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Matouš 11:27)

Známe-li Boha - Otce, tak Jej známe jen proto, že se Syn, Ježíš Kristus, nejprve rozhodl poznat nás, a zjevit nám Otce. Jsem si plně vědom, že my lidé takhle neuvažujeme, a spoléháme sami na sebe, na náš intelekt a rozhodnutí. Naše schopnosti však nejsou svébytné, nýbrž darované. Stačí trochu onemocnět nebo zestárnout a sebespoléhání selže. Nikdo neví, jak to v Božím nepřístupném světle chodí. Spokojme se s následujícím:

Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ,Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?` ,Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?` Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11:33-36)

Pochopme, že Boží mysl nikdy nepochopíme. Z toho vycházejme. To je pokora, to je blahoslavenost chudoby ducha. Jestliže máme takového Boha, padněme mu pod nohy. Tento Bůh nás v potrestání zastoupil!