Nedávno jsem poslouchal z kazety našeho známého kazatele z Arizony. Vyprávěl během svého kázání následující příhodu:

V jedné arizonské vesnici žila rodina, která měla tři syny. Místní věřící se léta snažili sousedy přivést k Bohu a do obecenství. Nikdy neuspěli. Všichni svorně odpovídali: "To vaše pánbíčkářství pro nás není, vždyť co si neudělám, to nemám, k čemu je dobré to vaše modlení?". I stalo se, že jednoho ze synů uštkl jedovatý had. Rychle přivolaný lékař moc nadějí na přežití nedával. Zoufalý otec rodiny spěchal k bytu kazatele místního sboru a netrpělivě bušil na dveře: "Honem, honem, pojďte k nám a modlete se, aby byl syn zachráněn". Kazatel se cestou ptal: "Jak se mám modlit, vždyť vy v Boha nevěříte?" Otec netrpělivě naléhal: "To je jedno, jen se modlete, ať se syn zachrání". A tak následovala modlitba:

"Dobrý Bože, ty víš, že náš soused v Tebe nevěří, že nikdo z nich nelituje svých hříchů, že Tě až do dnešního dne odmítají. Děkuji Ti za toto varování. Vidím, že naše snaha byla marná. Co my jsme nedokázali za léta, dokázal během dne jeden chřestýš. Děkuji Ti, že chřestýš uštkl prvního syna a tak Tě Bože prosím, sešli další dva hady, aby uštkli oba bratry; a Bože, nezapomeň seslat ještě většího hada na otce rodiny, aby všichni věděli, že odpovídáš na modlitby a uvěřili, že Ty jsi Bůh a Pán každého z nás. Amen."

Tak nějak to je. Člověk volá Boha, až mu teče do bot. Musíme mít neustále před očima Jeho nezměrnou povahu.

Proto se chci dnes vrátit k tématu, kdo je Bůh. Téma podstaty Boha je nevyčerpatelné. Vždyť s ním Jeho vyvolení budou na věčnosti, a stále, věčně, se budou dovídat něco nového, bez konce! K utváření celé naší teologie, všeho chápání je nejdůležitější pochopit, kdo je Bůh, i když Jej nikdy neobsáhneme. Mnoho neporozumění právě pramení z chybného pohledu na Boha.

Bůh je nezměrný, nesmírný, ohromný a neohraničený. Kdyby byl ohraničený, někdo jiný by musel být za jeho hranicemi. Omezenost, ohraničenost je nutně provázena proměnou. Náš Bůh je však neměnný. Jeho nezměrnost vyjadřuje mnoho veršů:

Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? (1. Královská 8:27)

Z jiných veršů vyplývá, že nebesa nebes je vesmír se svým zástupem hvězd. Z verše tedy vyplývá, že Bůh nesídlí ve svém stvoření a tudíž musí být mimo, protože Boží stvoření je ohraničené, omezené, tedy stvořené, má počátek, a vše, co má počátek, je proměnné. Bůh přebývá v nepřístupném světle:

On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. (1. Timoteovi 6:16)

Když v nepřístupném, tak v nepřístupném. K němu z vesmírného viditelného stvoření nevede žádný koridor. Koridor vede jenom od Něho do stvoření, protože celé stvoření udržuje Svým Slovem ve spojité existenci.

Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův." (Jer 23:23)

Bůh je věčný, ustavičný, neustálý, trvalý, stálý, nepřetržitý, neměnný, prostě pevný jako skála, což je Jeho časté biblické jméno. O Jeho věčnosti vypráví mnoho biblických veršů:

Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. (Žalmy 90:2)

Bible jej nazývá Králem věků. Obyčejně si představujeme pod pojmem věčnost běh času bez omezení. Věčnost v případě Boha však znamená bezčasovost. On není poddaným času, On je stvořitel času. Jak bezčasovost chutná, to si nikdo neumí představit. Když Bůh nemá časový rozměr, tak nemá ani hmotný ani prostorový rozměr, protože čas měříme hmotou a prostorem. A je tomu tak:

Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě." (Jan 4:24)

Jen bezčasový, bezprostorový a nehmotný Duch může být současně všude a ve všem. Vždyť řekl:

Nenaplňuji snad nebe (tj prostor) i zemi (tj hmotu)? je výrok Hospodinův.

Protože Bůh je Duch stojící mimo Své stvoření, tak musí být také nutně neviditelný, Jeho nikdo nemůže vidět, jak jsme si již četli, odkud by se na něho mohl dívat?

Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen. (1. Tim. 1:17)

Bůh je nepochopitelný, nevyzpytatelný a nevyzkoumatelný.

Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. (Žalmy 145:3)

Vyzkoumat a prozkoumat Boha by znamenalo stát vedle Něho. Kam bychom se vedle Něho postavili, když je neomezený?

Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! (Římanům 11:33)

Bůh je všemohoucí, může vše, podle Něho se možnosti měří, On totiž stvořil všechny možnosti do poslední, ve světě viditelném i neviditelném.

Jedna Boží kvalita je nerozlučně spojena se všemi ostatními. Všechny Jeho vlastnosti, charakteristiky, jsou absolutní a totální. Omezte jednu, a všechny se zhroutí.

Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." (Zjevení 4:8)

Bůh jen nemůže dělat nedokonalost. Je totiž, smíme-li to tak říci, "omezen" vlastní dokonalostí. Je jakoby "omezen" Svojí neomezeností. To je ale absurdum. Jeho nekonečnost Jej "omezuje" být konečným, jeho věčnost jej "omezuje" být dočasným, prostě, Jeho Jsem že Jsem Jej "omezuje", aby byl stvořen, atd. Jenom nám omezeným bytostem se musí zjevovat v omezené, ohraničené formě, třeba jako Ježíš - Syn člověka. Ve způsobu bytí byl ale Syn člověka Ježíš, Synem Božím Kristem, tedy neomezený a roven Bohu.

Bůh je absolutně moudrý.

Další Jeho vlastnost - moudrost musí být také absolutní a veskrze nevyčerpatelná, totiž neomezená. On jediný je skutečně moudrý. Jakýkoliv Boží atribut je dokonalý.

Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen. (Římanům 16:27)

Všechnu moudrost, um a zručnost má člověk od Boha. Rozhodně neplatí, co si neudělám to nemám.

Naplnil jsem ho Božím duchem, totiž moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla, (Exodus 31:3)

Že jsem, a že mám jisté rozumové a rukodělné dovednosti, je Boží zásluha, ne moje. Stačí jeden větší úraz nebo choroba a mé kvazischopnosti i s moudrostí zmizí. Největší lidská moudrost je znát Spasitele, Pána Ježíše Krista. I tato moudrost byla vyvoleným a povolaným lidem dána. Rozhodně na ni nepřišli nějakým svébytným rozumováním:

...ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. (1. Korintským 1:24-25)

Tento jazyk nám jenom přibližuje Jeho absolutní moudrost. Bůh nemůže dělat nic pošetilého nebo bláznivého. Nebyl by totiž dokonalý. Musel by se potom opravovat, a už by byl proměnlivý, nebyl by neměnnou pevnou skálou. Vše souvisí se vším.

Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1. Korintským 1:21)

Nepřijímejme světskou moudrost. Ta vede jenom do záhuby. Bůh nám připravil Svoji absolutní moudrost. Je to Jeho spása, Jeho vykoupení těch, kteří uvěří.

...na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.(2. Kor. 5:20-21)