Již po šesté se ztišíme a budeme si povídat o absolutní svrchovanosti a povahových nekonečnostech našeho Boha a Pána, Ježíše Krista. Bůh je to nejvíce udivující téma, jaké vůbec můžeme probírat. Jemu přece patří naše všechna slova, protože On je Sláva Sám v sobě. Dopřejme si údiv.

Bůh je zdrojem všeho bytí. Nic nepovstalo a nikdo nepovstal, pakliže to nebyla věčná a odvěká vůle Boží.

Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11:36)

Bůh se stal pramenem všeho, protože to byla Jeho vůle, protože chtěl. Znovu si zopakujme, nic se nestalo, protože by Bůh musel. Nic!

Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest. (Zjevení 4:11)

I druhý příchod Pána Ježíše Krista je podmíněn jenom a jenom svrchovanou Boží vůlí. Nikdo Jeho druhý příchod neurychlí, čas je už stanoven:

Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. (1. Timoteovi 6:15)

Bůh všechno vidí, v Jeho zraku je všechno do poslední podrobnosti odhalené, aby nebylo, vždyť všechno stvořil a udržuje v existenci svým mocným slovem!

Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. (Židům 4:13)

Boží znalost je vševědoucí, bezmezná, neomylná, a nezávislá na stvoření. Bůh ví o každém elektronu a kvarku ať z viditelného, tak i z neviditelného světa a vesmíru. Všechny zná svým jménem, řídí je od jejich stvoření do věčnosti. Nikdy nebylo a nebude, aby je neznal, a nikdy nebylo a nebude, aby nevěděl, jak s nimi v časoprostorové historii naloží. Pro Boha historie totiž neexistuje. Historie se odvíjí v čase a Bohem stvořený čas Boha nemůže svázat. Stvoření nemůže být pánem Stvořitele. Nikdy u Boha nebylo, aby nějaká událost, třeba rozpad jakéhosi atomu někde ve vesmíru, nebyla Jím už nadekretována. Jeho plán byl vždy hotov a nikdy Jej nemohou překvapit ani Jeho vlastní myšlenky! Jinak by byl proměnlivý, a to víme, co by to znamenalo. Náš Bůh je neměnný a pevný jako Skála.

Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ,Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?` (Římanům 11:33-34)

Bůh je magnificence sama. Při něm končí lidská racionalita:

Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. (Žalmy 147:5)

U Boha není nahodilosti. Bůh nezná náhodu. Nic není náhoda, jinak by náhoda byla autonomní a náš Bůh by byl zhroucen! Bůh nezná nejistotu. Bůh nezná štěstí, myslím nahodilost. Proto, když mi lidé přejí mnoho štěstí, tak je opravuji, a nechám si raději přát mnoho Boží prozřetelnosti.

Bůh je nejsvatější ve všech svých radách a ve všech Svých činech. Kdyby Bůh svatě nečinil, tak nejsme. Nejen, že drží všechno pohromadě svým mocným slovem, ale všechna naše činnost je na Něm závislá. Všechen náš pracovní zdar je podmíněn Jeho milostí a svatostí:

...otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.(Žalmy 145:16-18)

Bůh je nejsvatější ve všech svých nařízeních. Jeho nařízení nás chrání.

Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. (Římanům 7:12)

Jedině Bůh zasluhuje uctívání. Veškeré stvoření, andělé, lidé a každé jiné stvoření má Boha uctívat, sloužit mu, a poslouchat Jej. On s potěšením uctívání přijímá.

...slyšel jsem je mocným hlasem volat: "Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení." A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!" A ty čtyři bytosti řekly: "Amen"; starci padli na kolena a klaněli se. (Zjevení 5:12-14)

Nemysleme si, že je Bůh soběstředný. Soběstřednost platí jen v případě několika rovnocenných lidí, když si jeden z nich uchvacuje více zásluh než ostatní. V případě Boha je soběstřednost fakticky nemožná, protože On je jedinečný, a v podstatě úplně jiný než Jeho stvoření.

Pojďme dále v Boží charakteristice, jež místy nemůžeme vůbec pochopit. Co nechápeme, tam nastupuje víra!

Bůh je jen jeden. V jednotě Božskosti, v jednotě Boží hlavy jsou však tři osoby jedné podstaty nebo substance - moci a věčnosti: Bůh-Otec, Bůh-Syn, a Bůh-Duch svatý.

Podobně jako je jeden objem, který má hloubku, šířku a výšku, jež jsou také stejné podstaty. Je to chudičké přirovnání. Na toto téma jsem měl již několik pořadů, ale nás nyní v krátkosti zajímá, co říká Písmo. Veršů je mnoho, nemůžeme se s nimi teď zabývat, to by bylo dlouhé studium. Takže,

Tři jsou, kteří vydávají svědectví (1. Janův 5:7)

Následující, velmi známá biblická pasáž zmiňuje všechny tři osoby Boží hlavy, nebo Božskosti, současně:

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "To je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil."(Mt 3:16-17)

Bůh je tedy trojjediný. Už jen výraz trojjediný je poněkud protikladný a rozporný. Jak to ale máme vyjádřit? Jak vyjádřit něco, co nemůžeme pochopit? Křesťané jsou často některými náboženstvími obviněni z polytheismu, protože prý věří ve tři bohy. Křesťan ale věří jen v Jednoho Boha. Bible to jasně učí:

Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. (Galatským 3:20)

Přesto Bible na jiném místě učí:

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Matouš 28:19)

Na jiném místě Bible hovoří o Kristově milosti, Boží Otcově lásce a přítomnosti Ducha svatého. Zde je ten verš:

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. (2. Korintským 13:13)

V podstatě, Boží řetězec rozkazů, smím-li to tak říci, počíná v Otci. Otec vyšle Syna, a Syn vyšle Ducha, jenž vyšel původně také z Otce. Otec tedy nebyl vyslán žádnou osobou Boží hlavy. Jako by se vysouvala trojdílná anténa.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:14)

Zde bylo vyslání Syna Otcem. Další verš, který to potvrzuje:

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (Jan 1:18)

Syn nám o Otci mohl říci jenom proto, že byl právě Otcem poslán.

Duch svatý je také poslán Otcem, stejně jako Syn.

Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. (Gal 4:6)

Duch svatý však jde od Otce nejprve k Synu a Syn jej vyšle dál:

Až přijde Přímluvce (tj Duch sv.), kterého vám (já Ježíš) pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně (Ježíši) vydá svědectví. (Jan 15:26)

Je to tajemství, jak Bůh pracuje. My z dalších veršů víme, že Duch působí na ty, kteří byli zapsáni v knize života od věků. Zasune, pokřtí je do Syna, Ježíše Krista, a ten se uschová v Otci a tak jsou všichni v Jednom.

Milý posluchači, milá posluchačko, nechte se přemluvit Přímluvcem Duchem, jenž z Boha vychází. Ať vás pokřtí do Syna, do Ježíše Krista. Vždyť právě Syn Ducha vyslal, aby vám pověděl svědectví o skutcích Syna na kříži, kde vás v potrestání zastoupil a nesl vaše hříchy jako by je sám spáchal. To je ten Otcův plán od věků. On Otec vyslal oba, jak Syna, aby vás vykoupil, tak i Ducha, abyste uvěřili.