• Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. (J 17,15)

Tato Kristova modlitba je převzácným údělem pro všechny skutečné věřící, a to z jednoho prostého důvodu, že totiž každý z nich v ní má svůj nezcizitelný podíl.

Každý jeden z nás, mí milovaní, by si měl uvědomit, když nasloucháme Kristovým slovům, že on se modlí za nás; že zatímco se Ježíš v této i v předchozí kapitole evangelia přimlouvá za celou tu obrovskou masu svých vyvolených, svou přímluvnou modlitbu zároveň nabízí i každému věřícímu zvlášť. Ať jsme jakkoli slabí, jakkoli chudí, jakkoli malá je naše víra či jakkoli málo máme milosti, naše jména jsou stále vepsána do jeho srdce a my nemůžeme ztratit svůj podíl na Ježíšově lásce.

Ach, ubohý hříšníku, nepochybuj o moci mého Pána. Však se jen dotkni lemu jeho pláště a on zacelí tvé rány a uzdraví tě. Jak ta ubohá žena uprostřed davu, proder se k němu a dotkni se, a on ti zcela jistě řekne, „Jsi zachráněn.“ Budeš-li ochoten k němu přijít s tímto nářkem,

                  Nejsem ničím víc než bídným hříšníkem

                  A v Kristu Ježíši je vše, co mám, co jsem,

tak pak uvidíš ten požehnaný důvod, proč se Ježíš takto přimlouvá: „Neprosím, abys je vzal ze světa.“