Podívejme se na tzv. problémy Nového zákona. Jedná se vesměs o triviální záležitosti, především slovosledné, které v žádném případě nemění smysl vět. Jsou však některé pasáže, které mají větší důležitost.

V první Janově epištole v 5. kapitole a 7. verši je rozšířenější text v Kralické, ale v ekumenické už ne. Rozšířenější text se totiž nachází jen v jednom řeckém rukopise z r. 1520.

Dále, velmi známý příběh z Jana 8:1-11 o ženě cizoložnici, kterou chtěli farizeové a zákoníci kamenovat, kdy jim Ježíš řekl - kdo z vás je bez hříchu, hoď po ní kamenem - byl vložen později. Nejstarší rukopisy, ani citáty otců církve, z nichž bychom mohli kromě 11 veršů sestavit celý Nový zákon, tento příběh neobsahují.

Nejtěžší oříšek Nového zákona je závěr Markova evangelia 16:9-20. S největší pravděpodobností dnešní závěr není původní. Znalci se však rozcházejí, které zakončení Markova evangelia by mělo být původní. K dohodě se asi nikdy nedopracujeme, obzvláště dnes, protože pro jednu skupinu křesťanů je tento text doktrinálně nezbytný.

Podívejme se ještě na bezchybnost Bible z jiného hlediska. Bezchybnost Bible, to je předmět, o kterém se lidé dohadují už staletí. Je Bible bezchybná, což znamená, že neobsahuje žádné chyby, nebo je "jenom" neomylná v duchovní sféře? To by potom byla jenom jistým duchovním návodem, průvodcem duchovnem, avšak v jiných oblastech, jako třeba ve vědě, zeměpisu a historii by se mýlila. Jistě, je mnoho pohledů na Bibli, které ji buď úplně odmítají na jedné straně spektra, nebo, na druhé straně spektra se na ni dívají tak, že se stává Božím slovem teprve tehdy, až ji věřící prožije...

Liberální, také novo-ortodoxní pohled na neomylnost Bible je takový, že záměr Písma je pouze vést člověka ke spáse:

Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.(2. Tm 3:15)

Z tohoto důvodu jakékoliv jiné předměty, kterých se Bible dotýká, jako botanika, zoologie, kosmologie, nejsou důležité ke spáse, proto nemusí být nutně bezchybné, tedy mohou obsahovat chyby. Jistě, tvrdí liberálové, pisatelé Bible nás mylně neinformovali s nějakým nekalým úmyslem nám zalhat; jednoduše prý nebyli tolik znalí, nebo jen přizpůsobili záležitosti běžným pohledům na věc té doby, aby své myšlenky zpřístupnili tehdejšímu čtenáři. Konec konců, spása je důležitější než zoologie nebo historie. Jack Rogers, jeden z nejznámějších obhájců liberalismu, ve zkratce napsal:

... je nemyslitelné definovat bezchybnost Bible na základě biblické spásy, aniž by nebyl vzat v úvahu lidský způsob chápání, skrze něž se Bůh snížil, aby se člověku odhalil ... dále Rogers pokračuje ... nazývat chybami jisté technické nepřesnosti, jež Bible obsahuje, je úmyslný klam, který nás odvádí od vážného záměru Písma. Účel Písma není, nahradit vědu. Účel Bible je, aby nás varovala před hříchem a nabídla nám Boží spásu v Kristu. A tento účel Bible splňuje neomylně.

Na první pohled tento citát zní docela rozumně. Rozeberme si jej však hlouběji. Odhalí mnoho o způsobu myšlení liberálů.

1. Pravda podle liberálů spočívá v záměru nebo účelu pisatele. Pravda nespočívá v tom, co skutečně pisatel řekl! Jinými slovy, účel světí prostředky! Apoštolé a proroci neměli jistě v úmyslu nás mylně informovat v oblasti vědy nebo historie, to nebyl jejich cíl. Takže, vše je v pořádku, i když řekli něco, co normálně není pravda. Smysl Písma vězí v jeho účelu, ne v tom, co Písmo doslovně říká.

Například, Ježíšův zamýšlený účel byl, aby nám sdělil, že malá víra, ač je jako nejmenší hořčičné semínko, vzroste neúměrně do velikosti. Ježíš ale udělal botanickou chybu, protože semínko třeba divoké orchideje je ještě menší než hořčičné. Na tom ale nezáleží, tvrdí liberál, absolutní velikost semene není součástí tohoto Ježíšova sdělení. Ježíš ale hovoří o semenech, která Židé vysazovali v zahradách. A mezi těmi je hořčičné semeno nejmenší. My věříme v bezchybnost Bible i co se botaniky týče.

2. Liberálové tvrdí, že lidský jazyk není dostačující pro sdělení pravd o Bohu. Jazyk je omezený, a nemůže pravdivě popsat neomezeného Boha, jenž se tak propastně od nás liší. Proto jsou chyby v Bibli nevyhnutelné, pokud budeme komunikovat lidským jazykem, tvrdí liberálové. Jestliže se nám má v Bibli Bůh poodhalit, potom to musí prý zařídit skrze naše dojmy a prožitky, které nás "přemohou" pročítáním biblického textu. Bůh proto nemůže s námi komunikovat slovy lidského jazyka, ale pouze skrze slova, aby se s námi prý střetl osobním způsobem mimo jazyk. Což je v podstatě mysticismus.

3. Z výše již uvedeného pro liberála vyplývá, že víra odporuje rozumu. Rozum tedy nemůže posoudit pravdivost víry; víra není subjektem rozumu; a víra je rozumem nedokazatelná. Racionální metody, které určují pravdu v tomto hmotném světě, nemohou být prý použity v neviditelném duchovním světě. Proto je věda použitelná v přírodních záležitostech, Bible v duchovních záležitostech.

Liberálové mají pravdu, že Bible není vědecká kniha. Mají také pravdu v tom, že lidský jazyk je značně omezený. Kdybychom však jejich filosofii přijali, důsledky by byly katastrofální, a také jsou, protože většina křesťanstva je liberalismem silně ovlivněna. Samotný Ježíš vyvrací liberalismus tímto prohlášením:

Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?(Jan 3:12)

Ježíš řekl, když nepochopíte a neuvěříte v to, co vám říkám o tomto pozemském světě, jak vůbec můžete být schopni pochopit a uvěřit v to, co je nebeské, tedy z duchovního světa? Komu máme věřit? Teologickým liberálním filosofům nebo Ježíšovi? Liberálové také nevěří Ježíšovým slovům, když hovoří o záležitostech z tohoto světa; ať se to týká stvoření nebo Jonáše.

Nebo se podívejme na další biblický úryvek:

Je snadnější říci ochrnutému: ,Odpouštějí se ti hříchy,` anebo říci: ,Vstaň, vezmi své lože a choď?` Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy", řekne ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" (Marek 2:9-11)

Ježíš, jak vidíme, často poukazoval na očividné, rozumem dokazatelné a pěti smysly ověřitelné pozemské události v prostoru a čase, aby neověřitelná víra, kterou On zvěstoval, byla hodnověrná. Ježíš tedy jednal v naprostém protikladu s dnešními liberály, kteří tvrdí, že rozum a víra si vzájemně odporují. Ježíš v podstatě říká: pravdivost mých slov o tomto světě si můžete ověřit - dnes bychom řekli vědecky; proto mi věřte, když vám sděluji pravdu, kterou si ověřit nemůžete.

A co Ježíšovo vzkříšení? Bylo jen mýtické, alegorické, nebo historické v prostoru a čase? Jestliže bylo mýtické, znamená to, že se nemůže přihodit v reálném světě, kde by mohlo být ověřeno? A jestliže Jeho vzkříšení bylo historické, znamenaná to, že nemá žádný vyšší duchovní smysl?

Taková izolace reálného a duchovního je nemyslitelná, když vezmeme v úvahu zázračné důkazy, které Ježíš předložil, aby dokázal svoji Božskost. Přesto, liberálové oblast reálna a oblast duchovna od sebe izolují, čímž se diametrálně odlišují od Ježíšova přístupu.

O vztahu rozumu a víry, jak jsou vzájemně propletené, jsme si již pověděli v minulosti až-až. Jestliže víra a rozum jsou od sebe úplně izolované bez jakékoli vazby, a víra je rozumem nepojmutelná, jak liberálové tvrdí, potom jsme dáni na pospas skoku do tmy, až nás Bible přemůže a promluví k nám za slovy ne ve slovech Bible, která se tak naším mystickým prožitkem a střetem s Bohem stává Božím slovem. Co když někoho přemůže korán? Jak jej zpětně může ověřit rozumem, když víra a rozum jsou bez vzájemné vazby? Jestliže mají liberálové pravdu, pak jsou jenom přemožení křesťané mystickým prožitkem, ale nikdo z nich nemůže říci, proč je křesťan, protože víra je, jak tvrdí, neodůvodnitelná.

Ježíš měl však ještě další nepříjemný zvyk. Potvrzoval obzvláště ty úseky Písma, jež vyšší kritika liberalismu považuje za chyby nebo alegorie nedokonalého jazyka.

Ježíš potvrdil doslovně kreaci (Lukáš 11:51); Adama a Evu jako první lidi, kteří byli stvořeni a nevyvinuli se (Matouš 19:4-5); potopu (Matouš 24:37-39); Jonáše v břiše mořské obludy (Matouš 12:39). Ježíš potvrdil, že Izaiáše napsal Izaiáš, že Mojžíš napsal Genesis a zákon, což jsou knihy, jimž vyšší kriticismus zpochybňuje autorství.

Liberálové na podobné námitky odpoví, že se Ježíš jen přizpůsobil tehdejším lidem, kteří nedokonale chápali svět, jelikož věda nebyla ještě tak rozvinuta. Kdyby jim prý Ježíš sdělil skutečnost, kterou dnes zná každé malé dítě, že Bůh totiž stvořil Adama a Evu evolučně z levotočivých peptidů, byli by současníci Ježíše natolik rozrušeni, že by opominuli to důležité, co jim chtěl Ježíš sdělit ohledně jejich spásy. Tento druh křesťanského myšlení je, jak jistě uznáte, více než groteskní.

V tomto přístupu musíme ale čelit dvěma zásadním problémům.

1. Ježíš se nikdy nepřizpůsoboval populárním názorům, ať se týkaly čehokoliv. Nikdy naopak neváhal postavit se na odpor falešným představám. Jeden z mnoha důkazů je, že bičem vyhnal směnárníky z chrámu, nepřizpůsobil se ani mladému bohatému muži, který si myslel, že chce být spasen.

2. Tento problém je velmi vážný. Kdyby Ježíš totiž ponechal své posluchače záměrně v nepravdě, (i co se přírodovědy nebo historie týče - jak tomu věří liberálové) narušilo by to absolutní pravdomluvnost Boha. Ježíš by se totiž dopustil mravního přestupku, kterému se říká lež. I bílá lež je lež.

Takže, filozoficky řečeno, neomylnost v záměrech a bezchybnost Bible jsou dva rozdílné pohledy na biblické zjevení Boha. Neomylnost Bible v záměrech je stanovisko, se kterým se my, kteří věříme od základu - tedy od fundamentu v bezchybnost Bible, nemůžeme ztotožnit. Říci, že pravda vězí v účelu nebo záměru sdělení, neuspokojí, kromě liberálů, většinu myslících lidí. Pravda přece odpovídá skutečnosti, kterou popisuje! Kdyby pravda vězela v záměru, potom bychom nikdy nemohli říci, jestli prohlášení platí nebo neplatí, protože nemůžeme znát záměr nebo úmysl toho, kdo jej prohlásil. Totéž platí o významu. Jestliže nemůžeme říci, co dotyčný míní tím, co říká, jak můžeme vědět, co znamená to, co zamýšlí? I kdyby nám "polopatě" objasnil, jaký je jeho záměr, stále by musel použít jazyk, a nemůžeme si být jisti, že vyjádřil svůj pravdivý záměr, pokud se týká jeho záměru. Co si potom máme třeba myslet o Ježíšově prohlášení:

...a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. (Matouš 24:39)

Jestliže nemůžeme říci, co Ježíš míní tím, když říká, že potopa zachvátila všechny (protože potopa přece nebyla - to ví každý věřící evoluční liberál), jak můžeme vědět, že druhý příchod Syna člověka je Ježíšův pravdivý záměr? Jestliže Ježíšovo prohlášení o potopě neplatí, jak může platit jeho prohlášení o Jeho druhém příchodu? Význam i pravda se takto stávají nemožnými.

Navíc, je sebeporážející prohlásit, že jazyk nemůže nic o Bohu pravdivě vyjádřit. A už touto větou se jazyk o Bohu vyjádřil! Totiž, že o Bohu nemůže nic pravdivě vyjádřit. To je to naše: Česky nevyslovím ani větu. A už jsem ji vyslovil! Jistě, jazyk má mnoho omezení. Jednoduše řečeno, jazyk úplně postačuje, aby o Bohu něco pravdivě sdělil; zdaleka však nestačí, aby sdělil o Bohu vše. Ke spáse však o Bohu nepotřebujeme znát všechno. O Bohu stejně nebudeme nikdy znát všechno. To bychom museli být nekoneční. Ani dvě nekonečné bytosti však nemohou existovat. O Bohu toho můžeme lidským jazykem říci poměrně hodně. Jak jinak by i liberálové mohli tvrdit, že Bible učí pravdu, pokud se dotýká jen duchovních záležitostí. My však věříme, že Bible, Boží slovo, lidským jazykem bezchybně tlumočí pravdu o všem, čeho se dotkne, ať je to příroda nebo historie. Pečlivé prošetření důkazů nám odhalí, že Bible je extrémně spolehlivá v historických a vědeckých prohlášeních.

Jistě, všechno toto nezaručuje, že to, jak rozumíme Bibli, je dokonale pravdivé. Vše, co říkáme, je, že Bible je bezchybná, a to, co z ní správně chápeme, je pravda. Kdyby obsahovala chyby, potom bychom se správným pochopením pravdě jenom vzdálili.

Dále ne všechno v Bibli musí být chápáno doslovně. Bible obsahuje snad na každé stránce obrazy a přirovnání, stejně jako mluvený jazyk. Každá metafora však přenáší nějakou doslovnou pravdu. Je velký rozdíl mezi pravdou sdělenou nějakým podobenstvím a mýtickým příběhem.

Ne všechno, co je v Bibli zaznamenáno je pravda. Jestliže Jobova žena řekne - proklej Boha - neznamená to, že musíme Boha proklít. Bible jenom pravdivě zaznamenala její výrok