Dnes se scházíme u 2. pokračování o "Věčném Božím Ustanovení", o tom, že Bůh je absolutně svrchovaný. Je důležité, abychom si uvědomili, že všechny Boží povahové vlastnosti jsou absolutní. Neustále to opakujeme, protože někteří věří, a patříval jsem mezi ně také, že Bůh má omezenou vůli, nebo dokonce, že se dobrovolně vzdal své absolutní vůle ve prospěch člověka, atd. Uvedu příklad z jednoho dopisu.

Cokoliv chce Bůh na zemi dělat, tak jedině s člověkem a skrze člověka. Ďábel dobře ví, že když určitým způsobem sváže lidské ruce, do jisté míry sváže i Boží ruce. Proto říci, že Bůh všechno řídí a má vše pod kontrolou, je přinejmenším zavádějící. Spoustu věcí Bůh neřídí, protože to dal do kompetence člověka. Absolutní svobody se tedy Bůh sám zřekl ve prospěch člověka.

Již dříve jsme řekli, že Bůh se nemůže zříci žádné své dokonalé tedy absolutní vlastnosti. Kdyby se jí zřekl, potom by přestal být dokonalý, tedy absolutní, přestal by být Bohem a celý viditelný a neviditelný vesmír by se zhroutil, protože v Bohu vše spočívá.

On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech (Židům 1:3)

Bůh, Ježíš Kristus, vše udržuje v existenci a chodu svým mocným slovem. Kdyby přestal "mluvit", tak se vše i s ďáblem rozplyne. "Mluvit", udržovat vše "pohromadě", by přestal jen v tom případě, kdyby ztratil i to nejmenší nedělitelné infinitezimální kvantum jen z jedné Jeho absolutních vlastností. Chválit Boha v Duchu, je uvědomit si Jeho Absolutnost, Jeho Svatost - což je totéž. Sláva patří jen Bohu. To je Jeho Sláva. Kdyby se Bůh vzdal své absolutní svobodné vůle, potom by byl omezen a s Jeho omezující hranicí by sousedil jiný bůh, s jinými kompetencemi, v tomto případě člověk, jako bůh. To je přesně to, co ďábel člověku prorokoval - otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. Dobře víme, že ďábel může svázat člověku ruce jen natolik, nakolik to Bůh ďáblovi dovolí. První a druhou kapitolu Joba jsme již podrobně probírali. Ďábel Bohu ruce ani do jisté míry svázat nemůže! To by byl konec konců. Vždyť i ďábel je držen pohromadě jen Boží vůlí! Nebo opravdu věříme, že je ďábel svébytný? Takové stanovisko nemůžeme biblicky obhájit. Čtěme:

Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele. (1. Paralipomenon 21:1)

Zde povstává proti Izraeli satan. Povstává svébytně, nekontrolovaně? Měl Bůh v této chvíli do "jisté míry svázané ruce"? Každý si snad dovede představit, co by se stalo, kdyby měl satan jen na vteřinku nekontrolovaně uvolněné ruce. To by byl konec definitivní. Bůh nejenže nemá svázané ruce, ale uvolňuje satanovu zlobu a podněcování kontrolovaně, aby přivedl Izrael tam, kde jej chce mít. Zde je důkaz. Stejná událost je popsaná ještě na dalším místě:

Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: "Jdi, sečti Izraele a Judu!" (2Sam 24:1)

Kdo vzplanul proti Izraeli a podnítil Davida? Hospodin nebo satan? To jsou otázky, kterým se raději vyhýbáme, abychom chránili dobrotu Boha. Vychovávajícího milujícího Otce však očernit nelze. Otec vždy napomíná:

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Přísloví 13:24)

Absolutní kontrolu měl samozřejmě Hospodin! Ten vychovává Izrael, Církev a vůbec všechny, které miluje, všechny, kdo Mu patří. Bůh k výchově svých a k trestu těch, kdo Jej nenávidí, používá různé hole. První výchovná hůl v rukách Hospodinových je, ať se mi to líbí nebo ne, - satan. Právě jsme to četli! Prostudujte si znovu první dvě kapitoly z Joba.

Bůh použil Asyřany proti Izraeli. Asyřané byli v Boží ruce výchovnou metlou. A co Bůh prohlásil o Svém nástroji?

Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo." (Izajáš 10:15)

Můžeme jen dodat, že když je Boží holí satan, tak nemá svázané ruce. Vše koná v otcovské lásce, absolutně kontrolovaně. Naše jistota, klid a radost spočívá v tom, že Bůh je absolutním vládcem. Kdyby nebyl, ani to nechci domyslet...

Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. (Ž 58:4)

Satan, Asyřané, člověk, přírodní katastrofy - to jsou Boží výchovné i trestající nástroje. Jestliže přijmeme biblickou pravdu, že člověk je od narození veskrze padlý, potom pochopíme, že zlo, které je na této zemi přítomné, pochází z padlého stvoření (satana, jeho andělů, člověka) a je prozřetelně kontrolováno a filtrováno absolutně svrchovanou Boží výchovnou a trestající mocí. Vše, co Bůh činí, směřuje k Jeho Království. A vše se odvíjí k dobru pro ty, kteří Boha milují. Kdyby Bůh neovládal padlá srdce satana, jeho andělů a člověka, dávno by nastal konec všech konců.

Jestliže Bůh všechno svrchovaně ve Svém nepřístupném světle předem nadekretoval, potom přemýšliví lidé namítnou, že Bůh musí být automaticky původcem zla, hříchu a padlosti Lucifera v satana, andělů v satanovy anděly a dokonalého člověka v dnešního člověka. Bible však říká:

Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. (Jakubův 1:13)

Když procházíme zkouškou pokušení, když na nás dopadne hůl v rukách milujícího Otce, nikdy nesmíme říci, že je to Bůh, kdo nás pokouší ke zlému. Sám tomu plně nerozumím, ale protože to říká Bible, věřím tomu. V Bibli je mnoho zdánlivě paradoxních prohlášení. Co se zdá být našemu chápání paradoxem v čase a prostoru, rozhodně není paradox u Boha v Jeho nepřístupném světle, kde jsou pro nás Jeho stezky nevystopovatelné.

Bůh, jak Bible učí, dává jen dobro. Bůh je absolutně neproměnný. Bůh je skála bez hranic.

,Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování` je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jakubův 1:17)

Nikdo nemůže říci, že Bůh je autorem zla. Bůh měl bez pochyby pod kontrolou i Adamův pád, vždyť měl také od věků předurčený plán spásy skrze Pána Ježíše Krista. Ale Bůh není původcem zla z jednoduchého důvodu - je to psáno. Nespoléhejme na naši omezenou rozumovou dedukci. Nikdo vám nemůže dát zcela uspokojivou odpověď. Ani teologové, ani vaši věřící či nevěřící přátelé, ani já. Věřme jednoduše Písmu:

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1Jan 1:5)

Bible učí, že Bůh je jen světlo a není v Něm tmy; Bible ale také učí, že Bůh svrchovaně ovládá satana, jeho anděly a člověka, v nichž světlo není. Zde opravdu končí jakékoliv rozumování. Boha nevystopujeme! Toto biblické dilema snad nejlépe vystupuje v následujících verších:

A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. Neboť je psáno: ,Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.` (Římanům 9:10-13)

Přirozená reakce člověka je, To je přece nespravedlnost! Jak tohle může Bůh říci! Jak se může prohlašovat za spravedlivého! Pavel za nás položí stejnou otázku, na kterou stručně, ale jasně odpoví:

Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! (Římanům 9:14)

Vše, co Bible bez vysvětlení sdělí, je, že Bůh naprosto není nespravedlivý; tedy, že je naprosto spravedlivý. Naší logice a chápání to moc neprospěje, naše racionalita utrpí újmu, protože rozum indikuje logický rozpor. Vyberme si: Buď uposlechneme svůj rozum omezený časem a prostorem, který nemá k dispozici všechny okolnosti a souvislosti ukryté v nepřístupném Božím světle; nebo budeme bez pochopení věřit tomu, co je v Písmu napsáno! Pochopit, že na místo nepochopitelného nastupuje víra, je nová kvalita, která nám přináší uspokojení prostřednictvím Boží prozřetelnosti. Věřte, moji posluchači, se mnou!