Začněme naším známým veršem:

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim (tedy i nám) přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Římanům 1:19,20)

A abychom všechno dnes stihli, tak bez okolků a honem k třetímu pořadu o trojjedinosti našeho Boha.

Podívejme se tedy na přírodu, na stvoření a zapřemýšlejme, zda-li stvoření opravdu odhaluje trojjediné božství, jak Pavel napsal Římanům. Zda-li uvidíme, když přemýšlíme, co je neviditelné a obhájíme-li naši víru o trojjedinosti Boha před protibiblickými hlodavci.

Základ celého Božího stvoření je vesmír.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Genesis 1:1)

Počátek odpovídá stvoření času, který neexistoval. Nebe odpovídá prostoru, který neexistoval. Země je hmota bez formy, která také neexistovala. Proto bychom měli říci, že Bůh, prvotní nezapříčiněná příčina, (neměnný, nestvořený a nutný) stvořil trojvesmír, protože vesmír má tři vzájemně neoddělitelné podstaty - 1. prostor, 2. hmotu a 3. čas. Tohle si lidé uvědomují již po tisíciletí. Všechny jevy probíhají v prostoru, hmotě a v čase. Žádná ze třech vesmírných složek nemůže být odtržena od zbývajících dvou, protože vesmír je trojjediný. Čas bez hmoty, která se pohybuje v prostoru, nemůže existovat. Odtrhněte hmotě prostor a nemáte ji kam umístit, navíc se nemůže pohybovat v čase, tedy neexistuje. Zkušenost a věda jasně potvrzují, že vesmír je časo-prostorově-hmotná spojitost, jenž je trojjediná. Odtrhněte z trojjedinosti vesmíru jednu jeho složku a vesmír se zhroutí. Hmota definuje prostor a čas, prostor definuje čas a hmotu, a do třetice čas definuje hmotu a prostor. Ve hmotě je vesmír plně ztělesněn, protože ta může existovat jen v prostoru a čase. Velmi podobně je trojjediné božství plně vtěleno v Kristu, protože ten je definován Otcem a Duchem. Kdo vidí hmotu, která se pohybuje v prostoru a čase, ten vidí plnost trojjediného vesmíru, přestože čas a prostor jsou neviditelné podstaty. Kdo vidí Syna, který je poslán Otcem a poznán Duchem, ten vidí plnost trojjediného božství, přestože Otec a Duch jsou neviditelní.

Jeden vesmír existující ve třech vzájemně neoddělitelných koncepčních formách, z nichž každá je rovnocenně vesmírná, dokonale ilustruje svého jednoho stvořitele, totiž Boha, který existuje ve třech vzájemně neoddělitelných koncepčních osobách, z nichž každá je rovnocenně božská.

Posluchači, tohle je úchvatné studium. Přemýšlejme dále, jak nás Pavel nabádá. Mezivztažnost složek trojjediného vesmíru úžasně obkresluje mezivztažnost trojjediného božství.

Prostor je neviditelné všudypřítomné pozadí všech jevů hmoty a energie, které mohou být vnímány, prožity, porozuměny pouze v neviditelném čase. Podobně, Otec je neviditelný všudypřítomný zdroj a pozadí všeho bytí, které je zhmotněno viditelným Synem, jenž může být vnímán, prožit, porozuměn pouze neviditelným Duchem svatým. Neviditelné - viditelné - neviditelné. Neviditelný prostor, viditelná, hmatatelná reálná hmota a neviditelný čas. Neviditelný Otec, viditelný ztělesněný reálný Syn, a neviditelný Duch svatý. Tohle je organizace a tok úkolů v Božím božství.

Bůh není trojice vzájemně oddělených izolovaných svéjmenných osobností. Bůh je trojjedinost božství, t.j. trojjedinost neoddělitelných osobností, z nichž žádná není svéjmenná, ale právě naopak, každá jmenuje zbývající dvě. Otec odpovídá prostoru, Syn hmotě, a Duch svatý času. Otec samozřejmě není prostor, Syn není hmota a Duch není čas. Naše dobrodružství však nekončí zde, protože každá z těchto třech nesamostatných složek vesmíru je sama o sobě opět trojjediná.

Proberme si trojjediný prostor, jenž odpovídá Otci. Prostor má tři rozměry. Délku, šířku a výšku. Každý rozměr je nekonečný a každý zabírá celý prostor. Kdybychom měli pouze jeden rozměr, třeba délku, a i kdyby byla nekonečně dlouhá, neuměli bychom si ji ani představit. Nikdo neviděl a ani neuvidí ideální přímku. To co nazýváme přímkou v naší představivosti má vždy kousíček výšky a trošičku šířky. Proto nikdo neuvidí Otce, a proto Ježíš nemohl apoštolům Otce ukázat. Přímka sama o sobě je neviditelná, jako je Otec sám o sobě neviditelný. A i tohle už je nesmysl, protože přímka ani Otec nemohou sami o sobě existovat. Protože je první rozměr prostoru neviditelný, musíme přidat druhý rozměr, šířku, abychom "hmatatelně viděli," že existuje první rozměr, tedy délka. Skutečnost délky, protože je neviditelná, může být potvrzena pouze šířkou. A hle, rovinu, tedy dva rozměry už vidíme stejně jako vidíme ztělesněné Božství, Syna, Ježíše Krista. A protože se pohybujeme od neviditelného k viditelnému a zase k neviditelnému, tedy od přímky k rovině a k prostoru, je nám už jasné, přidáme-li třetí rozměr, výšku, dostaneme plnost prostoru, který je už zase neviditelný. Navíc si uvědomme, že rovinu můžeme hmatatelně a očividně zažít pouze tehdy, existuje-li třetí rozměr, výška. Kdyby neexistovala výška, byli bychom zploštělí v rovině, kterou bychom potom nemohli vidět, protože by to byl náš prostor, stejně neviditelný, jako nevidíme trojrozměrný prostor, v kterém se pohybujeme. Tak jako můžeme vidět a nahmatat rovinu z třetího rozměru, stejně můžeme zažít a vidět ztělesněného Božího Syna jenom Duchem svatým. Jeden rozměr, neviditelná přímka, představuje neviditelného Otce. Dva rozměry, viditelná rovina, představuje viditelného Syna. Tři rozměry, neviditelný prostor, představuje neviditelného Ducha svatého.

... kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Bez Ducha svatého nepatříme ani Kristu, ani Otci! Kdo nežije v trojrozměrném prostoru, jenž reprezentuje Ducha svatého, ten nemůže vidět dvourozměrnou rovinu, která representuje Božího Syna, Ježíše Krista. Kdo nevidí dvourozměrnou rovinu, Syna, ten nemůže ani tušit Otce, protože jednorozměrná přímka je neviditelná, odhalená jenom v rovině, a viditelná jenom z třetího rozměru prostoru; tak jako je Otec odhalen jenom v Synu, a ten je viděn pouze skrze Ducha svatého. Kdo tedy není ve třetím rozměru, kdo nemá Ducha svatého, ten je mimo celý prostor Boha, protože Boží božství je trojjediné jako Jím stvořený prostor!

Objem, podstatu, naplnění prostoru, vypočteme násobením délky, šířky a výšky. Všechna plnost objemu, tedy prostoru, je součin, ne součet jeho rozměrů. Podobně, podstata Boha, objem Boha, tedy všechna plnost jeho Božství je rovněž součin, ne součet, jeho neoddělitelných osobností. Délka x Šířka x Výška = Jeden objem. Odpusťte mi následující zjednodušení: První Boží osoba x druhá Boží osoba x třetí Boží osoba se rovná jednomu božství, jedné Boží plnosti, jednomu objemu trojjediné Boží podstaty Boží hlavy.

Zopakujme, co jsme si pověděli. Uvědomili jsme si, že vesmír je trojjediný, protože byl stvořen trojjediným Bohem. Pavel Římanům napsal, že božství, tedy i jeho trojjedinost, je zjevena ve stvoření, když lidé přemýšlejí, takže jsou bez omluvy. Jestliže je Bůh trojjediný, potom i jeho stvoření to musí dokazovat. Viděli jsme, že stvoření svého tvůrce svojí trojjediností úplně potvrzuje, protože trojjediný vesmír je nepřerušitelná spojitost prostoru, hmoty a času.

Trojjediný vesmír existuje v neviditelném nenahmatatelném prostoru, stejně jako trojjediné božství má svůj zdroj v neviditelném Otci. Trojjediný vesmír je zhmotněn, zjeven ve viditelné hmatatelné hmotě, stejně jako trojjediné božství je vtěleno v Synu, jenž byl, je a bude viditelný a hmatatelný. A do třetice, trojjediný vesmír je pochopen, zažit v neviditelném nenahmatatelném čase, stejně jako trojjediné božství je pochopeno, prožito, zažito neviditelným a nenahmatatelným Duchem svatým.

Dále, trojjediný vesmír je trojjedinost trojjediností. Prostor, hmota, čas jsou také trojjedinosti.

Trojjediný prostor je určen neviditelným jedním rozměrem, tedy přímkou, stejně jako je trojjediné božství určeno neviditelným Otcem. Trojjediný prostor je viditelný pouze ve dvou rozměrech, tedy v rovině, stejně jako je trojjediné božství viděno v Synu. A do třetice, trojjediný prostor je zažit v neviditelných třech rozměrech, tedy v plnosti prostoru, stejně jako je trojjediné Božství zažito v plnosti neviditelného Ducha svatého.

Kdo má plnost Ducha, vidí plné božství vtělené v Synu a když plné, tak plné, proto je i ve zdroji, tedy v Otci. Když plujeme prostorem, tak jsme ve všech rozměrech současně, jinak to ani nemůže být. Máme-li Ducha svatého, musíme být v plném božství, tedy i v Synu a v Otci, jinak to ani nemůže být.

Přátelé, naše dobrodružné stopování trojjediného božství z přírody však nekončí zde. Vedle prostoru je další neoddělitelnou součástí trojjediného vesmíru - čas. Ten odpovídá Duchu svatému. Je úžasné, když si uvědomíme, že čas má také tři vzájemně nedělitelné složky. Ačkoliv je čas jen jeden a spojitý, přesto mluvnice snad všech jazyků dělí čas na minulý, přítomný a budoucí. Všechen budoucí čas bude jednou minulostí. Když čas přechází z budoucnosti do minulosti, tak prochází přítomností. A opět: Neviditelné - viditelné - neviditelné. Budoucnost je neviditelná a materiálně neprožitá. Budoucí čas je zdrojem všeho přítomného a minulého času. Budoucí čas odpovídá neviditelnému Otci, zdroji všeho. Čas se stává "viditelným" po nedělitelných kouscích v přítomnosti, vědci by řekli v kvantech. A už je nám jasné, že ztělesněná viditelná přítomnost času odpovídá Synu, Ježíši Kristu. Přítomnost však okamžitě přejde v neviditelnou minulost. Minulost je náš prožitek, zkušenost, a ta odpovídá Duchu svatému. Pravda, minulost je neviditelná, ale díky minulosti víme, jak nakládat s přítomností. Zkušenost nás učí, jak jednat v přítomnosti a v přítomnosti plánujeme svoji budoucnost. Je to zase stejná souběžnost s trojjediným božstvím. Duch svatý nás vede k Synu a Syn k Otci, protože Otec vyslal Syna a Syn vyslal Ducha. Tedy budoucnost, přítomnost, minulost. Neviditelné - viditelné - neviditelné. Otec, Syn, Duch svatý. Následující verš to potvrzuje:

Až přijde přímluvce (hovoří Ježíš), kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. (Jan 15:26)

Jako by přítomnost říkala: "Dávám vám minulost, v podstatě historii, která přichází z budoucnosti. Historie vám dosvědčí, co se stalo u mne v přítomnosti." A tak to přesně je. Nebo:

Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede nás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší. On mě (Ježíše) oslaví, neboť vám zvěstuje, co přijme ode mne. (Jan 16:13-14)

Úžasná souběžnost! Duch ví vše od Syna, jej oslavuje, a o Něm vypráví. Všechna minulost, historie, bývala moment po momentu přítomností. Proto historie popisuje a oslavuje odvinutou přítomnost. Historie by bez viditelné reálné přítomnosti nemohla existovat. Kdyby nebyl tento moment, tak by ani nebyla jeho historie. A historie mluví o pravdě, kterou slyšela z odvinuté přítomnosti. Podobně, Duch svatý mluví o pravdě, mluví o tom co slyší od Syna. Ježíš v Janovi pokračuje.

Všechno, co má Otec, jest mé. Proto jsem vám řekl, že vám (Duch) bude zvěstovat, co přijme ode mne. (Jan 16:15)

Do přítomnosti, která odpovídá Synu, přitéká čas z budoucnosti, která odpovídá Otci. Budoucnost je zdroj všeho času a tedy i dění. Syn řekl: "Všechno, co má Otec, jest mé." Podobně všechno, co obsahuje budoucnost, je ve vlastnictví přítomnosti, jelikož neviditelná budoucnost postupně, v čase, vše odevzdává viditelné přítomnosti, v níž se uskutečňuje. Budoucnost se realizuje v přítomnosti, jinak by to ani nebyla budoucnost! Navíc, odvíjející se přítomnost přechází po časových kvantech do minulosti, proto minulost, historie, zvěstuje jen to, co přijme od přítomnosti. A tak to přece Ježíš řekl - "Proto jsem vám řekl, že vám (Duch, odpovídající minulosti) bude zvěstovat, co přijme ode mne (Ježíše, jenž odpovídám přítomnosti)".

Vidíte! Čas je jen jeden a přece je to trojjediná časovost. Prostor je jen jeden a přece je to trojjediná prostorovost - objem. Podobně, Bůh je také jen jeden, a přesto je On trojjediné božství. Budoucnost neexistuje bez přítomnosti, a přítomnost bez minulosti. Přímka neexistuje bez roviny, a rovina bez prostoru. Otec neexistuje bez Syna a Syn neexistuje bez Ducha svatého. Proto hovoříme o plnosti Boží. Trojjedinost Boha je nerozdělitelná. Bůh je nutný neměnný nezapříčiněný trojjediný osobní organismus. Organismus je pořádek, a v pořádku jsou různé funkce, proto každá osoba Boží trojjedinosti má jiný úkol.