Už se scházíme po čtvrté, abychom si popovídali o biblické interpretaci. V posledních dvou pořadech jsem se zmínili o třech nejčastějších chybách:

1. Nedokazujte svoji ani biblickou pravdu veršem, který učí úplně něco jiného.

2. Nestudujte Bibli povrchně.

3. Nehledejte jinotaje a nezduchovňujte biblický text.

Dále jsme se zmínili o pěti interpretačních zásadách:

1. Zásada doslovného výkladu.

2. Zásada historické kulisy.

3. Zásada gramatiky a jazyka.

4. Zásada syntézy, t.j. slučitelnosti a harmonizace Písma.

5. Zásada praktické použitelnosti.

Všechny výše uvedené body mají své místo v nesprávné interpretaci. Avšak všechny výše řečené body jsou nepoužitelné, jestliže interpretujeme bez vysvětlení Boha - Ducha svatého. Přátelé, víte, že v našem jazyce je slovo svatý odvozeno od světla? Ve slovenštině je to ještě zřejmější! Duch svätý je Duch světla. A chceme-li něčemu porozumět, musí to být osvětleno, prostě vysvětleno, abychom to viděli. Světlo nám umožní vidět, když vidíme, tak přichází porozumění. Být křesťanem, být svatým (a my v Kristu jsme všichni svatí) není tmářství, ale osvěta. Pavel ve svém prvním dopise Korintským píše, že jsme přijali:

...Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch a duchovní věci vykládáme (t.j. interpretujeme) slovy Ducha.... Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha, jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Pavel Korintským říká, že pouze Duch svatý může ukázat, t.j. osvětlit biblickou pravdu - věc Božího Ducha. Bez Ducha svatého je Bible uzamknuta pro každého, i kdyby ji studoval 24 hodin denně a měl tři doktoráty z antické literatury a srovnávacího náboženství. Přátelé, je to záhada, ale Bible učí, že pouze věřící porozumí Bibli, protože mají závdavek věčného života, mají Ducha svatého! Nevěřící, jak Bible učí, je ve tmě a nemůže vidět ani pochopit. jistě se vám už přihodilo, že jste četli knihu a nerozuměli jste určité části a ptali jste se sami sebe, co tím chtěl autor říci. Když my křesťané čteme Bibli, máme autora Bible - Ducha svatého v sobě. Duch svatý je osvětlovač Písma, a vysvětluje to, co nám chtěl sdělit.

Mějme však na zřeteli, že Duch svatý je osvětlovač - není žádné médium, které by nám náhle předhodilo nový a jedinečný výklad bez pracného studia. Bez práce nejsou koláče. Duch svatý nám dá recepis, ale koláče musíme upéci sami. Tento princip platí ve všech akcích mezi člověkem a Bohem. Člověk seje, Bůh dává vzrůst. Jestliže se budeme dovolávat na Písmo bez úplné závislosti na Duchu svatém, dospějeme pouze k domněnkám. Jestliže se budeme odvolávat na Ducha svatého, aby nás vyučil bez Písma, dospějeme k nekřesťanskému fantazírování.

Všichni křesťané by se měli uchránit před nesprávným pochopením následujícího verše:

Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil, Jeho zasvěcení vás učí všemu a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. 1. Jan 2,27

Snad nám Jan neříká, že nepotřebujeme žádné učitele? Vždyť by to odporovalo Efezským 4,11-12

... jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu, služby k budování Kristova těla.

Kam by se poděla naše syntetická zásada, že si Písmo nemůže odporovat, ale musí harmonizovat? Pavel totiž napsal:

Kdo má dar učit, ať učí... (Ř. 12,7)

Svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné... (2. Tm 2,2)

Že by si Bible protiřečila? Jak potom máme rozumět Janovi, který říká:

Nepotřebujete, aby vás někdo učil, jeho zasvěcení nás učí všemu...

Jan zde hovoří o bludařích a antikristech, kteří svádí lid na scestí. Tato pasáž nikoho neopravňuje interpretovat podle vlastní svévole s odvoláním, že mu vše přímo říká Duch svatý! Abychom porozuměli, musíme si pozorně prostudovat širší souvislosti. Vraťme se jenom o pět veršů zpět. O kom Jan hovoří?

Kdo je ten lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus. To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna.

A dále se dočteme:

Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou.

Tak tedy ti, kteří nás matou, že Ježíš, t.j. člověk, není Kristus, t.j. Bůh, jsou antikristé a bludaři. Protože však mám zasvěcení, t.j. Ducha svatého, nepotřebujeme, aby nás někdo, jako tito lháři, učil.

Jestliže vytrhneme větu ze širších souvislostí, dojdeme vždy k nesmyslu. Kolik doktrín je v křesťanstvu postaveno právě na této chybě. Vidíte, přátelé, prakticky jsme si probrali nejběžnější chybu, totiž nedokazujte něco veršem, který učí úplně něco jiného a současně jsme použili zásadu syntézy, harmonizace, neboli obdoby písma.

Mám mnoho přátel, křesťanů méně, snad proto, že jich mnoho není. Mám upřímně věřící kamarády, kteří, řekl bych, tvrdě nepracují. Dovolávají se Ducha bez Písma, nebo se nedovolávají ničeho a nikoho a přijímají to, co je jim řečeno. Chtěl bych vám, přátelé, dnes a příště na několika případech ukázat, čemu moji přátelé věří a co říká Bible, je-li interpretována zásadami, které jsme si probrali, a osvětlena Duchem svatým. Tak tedy: Ježíš se ptal svých učedníků:

Za koho lidé pokládají Syna člověka? Oni řekli: Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremjáše, nebo za jednoho z proroků. Řekne jim: A za koho mě pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. STOP

Tento dialog mezi Ježíšem a učedníky není o ničem jiném, než se dopátrat Ježíšovy totožnosti. Předmětem celé diskuse je jenom a jenom Ježíšova totožnost a nikoho jiného. Pokračujme:

Ježíš mu odpověděl: Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev (t.j. člověk), ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Mt. 16,13-18

Vidíte, a můj bratr v Kristu věří, že církev je zbudována na Petrovi, napříč tomu, že se mluví jen a jen o Ježíšově totožnosti, totiž, že Ježíš je Kristus, t.j. Bůh a Mesiáš. Ježíš řekl, že zbuduje církev na sobě - na té skále. Jestliže použijeme syntetickou interpretační zásadu, zjistíme, že na mnoha místech je Ježíš nazýván skálou nebo kamenem. Petr ani jednou! Verše přece musí ladit. Ve Filipským se dočteme:

Jste stavbou (církev), jejímž základem jsou apoštolé (z nichž Petr je jen jeden) a proroci a úhelným kamenem (skálou) sám Ježíš Kristus.

Všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. (1.K 10,3-4)

Na Ježíšovi, na té skále, z které duchovně jedli a pili Židé, když bloudili po poušti, na té samé skále, na sobě, Ježíš vybudoval svoji církev. Rozhodně ne na člověku - na Petrovi.