Nedávno jsem četl ve slovenském časopise s výstižným názvem 23:55, že vlastně České země nedoplácí na Slovensko, ale Slovensko doplácí na země České. Prý všechny devizy zůstanou v Praze, protože tam se uzavírají všechny obchody s kapitalistickou cizinou. Věřím tomu.

Víte, vůbec nechci řešit kdo na koho doplácí, v tom administrativním zmatku, který u nás vládne to stejně nikdy nikdo nevyřeší. Česko-slovenským dohadováním trpím, protože můj otec byl Čech a matka Slovenka.

Centralistické hospodaření je vskutku metla. Kdyby u nás byly třeba takové zákony o podnikání jako např. v USA, tak by bylo 90% doplácecího dohadování vyřešeno. Stát je od toho aby řádně vybíral daně. Tak to učil Ježíš. Soukromí, jednotlici jsou od toho, aby investovali a vyráběli hodnoty a neočekávali státní zaopatření od kolébky až po hrob. Když třeba v Americe šiju boty, tak si je mohu prodat kam chci, a naúčtovat jakoukoliv měnu i prodejní cenu, je-li zákazník ochotný koupit a zaplatit. Stát se vůbec nestará jestli jsem vybral dolary, marky nebo bezcenné ruble. To je moje věc. Stát chce jenom vědět, kolik jsem vydělal v místní měně a pak na mě pošle berňák. Takže, když slovenský nebo český podnikatel vyrobí a prodá svoje zboží třeba v Holandsku za guldeny, tak guldeny jsou jeho a ne České nebo Slovenské republiky. Stát by měl mít příjem jen z daní. Stát by měl mít zákonem zakázáno cokoliv vyrábět. Tím by úplně odpadlo tahání kdo na koho doplácí. Stát má sloužit svobodným, zodpovědným a samostatným lidem, chránit neschopné, nemohoucí a chránit soukromý majetek před zloději tuzemskými i zahraničními. Státní moc ustanovil přece Bůh, abychom se navzájem neokrádali, nezabíjeli, nelhali a necizoložili. Stát má dbát na to, aby bylo dodržováno desatero nebo spíš druhé patero přikázání (Ex. 20:13-17), které se týká morálních zásad. První pětka přikázání (Ex. 20:1-12) se totiž týká duchovních zásad a ty žádný stát nemůže vnutit ani zákoně nařídit.

Problém mezi Čechy a Slováky nevězí v tom, že jeden národ je lepší a ten druhý horší, což si oba národy vzájemně myslí o tom druhém. Češi a Slováci mají v oku břevno, jak učí bible, a oba se snaží vytáhnout tomu druhému z oka třísku. Problém mezi našimi národy leží ve státním zřízení, které není založené a dosud se ani nezakládá na biblických zásadách. Kdyby naše ústava spoléhala na jednotlivce jakékoliv národnosti místo na státní vyhlášky, naše rovnoprávné vztahy by nemusely být zakotvené ani v ústavě.

Pouze biblická víra, přesouvá zodpovědnost na jednotlivce. Ježíš učil, aby každý zvěstoval evangelium a nečekal až to za něj udělají církevní hodnostáři. A tenhle princip se v mnoha zemích přenesl do morálky, kultury a do hospodářství. Proto je ve Švýcarsku na ulici čisto a v Praze pod Peterskou věží páchne moč stejně jako v Ekvádoru, ve Španělsku i jinde. Nebuďme občany, kteří se bojí osobní zodpovědnosti, kteří požadují státní ochranu, aby v nezodpovědné tuposti sloužili další totalitě. Biblická víra osvobozuje a přináší požehnání zodpovědným občanům.

- pst -