Přestože v podstatě rozumím fyzikálnímu principu radia i letectví, vždy mne znovu a znovu udivuje, jak je možné, že se tak veliká letadla vůbec vznesou. Ale to je mechanická záležitost, a docela dobře pochopitelná. Elektromagnetickým vlnám sice rozumím jakž takž také, ale s jejich představou je to už horší. Nevidíme je a musíme si vypomáhat analogicky, abychom "viděli" neviditelné. Často se mi proto zdá, že bereme všechno více méně samozřejmě. Nejsme příliš udiveni. Nejsme jako malé děti které objevují neustále něco nového. A víme, že Ježíš řekl:

• Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto malé dítě, ten je největší v království nebeském. (Mat. 18:3-4)

My se však pokořovat nechceme. Pokoře už ani nerozumíme. Pokora je uznání a poznání. Pokora totiž sebou nese tu největší možnou duchovní, intelektuální, společenskou a politickou explozi, vždy provázenou hospodářským rozmachem. Pokora vůbec neznamená ušlápnutí nebo patolízalství. Pokora uznává, že celý viditelný a neviditelny svět, není svébytný, jak bychom si často ve své hříšné egocentrické přirozenosti přáli. Malé dítě, a obzvláště to, které je rozumově nejčilejší, dobře ví, že není svébytné, že je úplně závislé na svých rodičích. Všimli jste si jak jsou děti vykulené když vstřebávají něco nového? Děti obdivují mnohem snáze než dospělí. Nejsou ještě tolik zamilované do svých schopností. Nejsou ještě tolik unešené sami sebou jako jsme my, dospělejší.

Opak pokory je pýcha. Pýcha je egocentrismus. Já Já Já, nebo My, My, a zase jenom My. Pýcha, egocentrismus je prahřích. Pýcha si namlouvá, že vše a především Já, jsem svébytný a svrchovaný. Pýcha, opak pokory, způsobila pád celého vasmíru a člověka. Lucifer, světlonoš, zpyšněl a zruinoval se v Satana:

• Do podsvětí byla svržena Tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů. Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi zotročovateli národů! A v srdci sis říkal: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nezazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit. Teď jsi svžen do podsvětí, do nejhlubší jámy.

Tohle je Satanův prahřích. Pýcha! Nedivme se, že když už sražený Lucifer, Satan, sváděl člověka použil stejný jed - pýchu:

• Had (tj. Satan) ženu ujišťoval: Nikoliv nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. (Gen. 3:4-5)

Prahřích člověka byl zapříčiněn pýchou. Pýcha, egocentrismus, zapříčinil touhu po bohorovnosti. Když se zamyslím třeba nad našineckou domýšlivostí, nad našimi rádoby zlatýma rukama a mozky, nad naší evoluční kvazivědeckou bezbohostí, ani se nedivím, co nám dějiny za posledních 400 let přinesly.

• Protože své srdce vydáváš za srdce božské,hle, přivedu na tebe cizí kruté pronárody, na krásu tvé moudrosti vytasí své meče, znesvětí tvou skvělost. Spustí tě do jámy. zemřeš smrtí skolených v srdci moři. Budeš ještě prohlašovat: Jsem Bůh před tím kdo tě zabije? Jsi člověk, a ne Bůh, jsi v rukou těch, kdo tě skolí. (Ez. 28:5-9)

Bible obsahuje mnoho sarkasmu: "Na krásu tvé moudrosti vytasí své meče..." Tolik si vzpomínám na krajany jak "moudře" prohlašovali, že to ti Američani dělají špatně, a že "My jim ukážeme." Anebo se rozčilovali, že takoví méně skvostní národové jako Pakistánci mají imigrační přednost před našineckou skvělostí... Nezevšeobecňuji, ale tak tomu bývá často doma i venku. Jenom sražení do morálního a ekonomického hnojiště nás může probrat z pýchy. Tak se stalo, a díky Bohu za to. Modleme se, abychom si znovu nezačali hrát společnými silami na Boha. Pravda, po dnešní ekologické katastrofě, už snad nikdo nepřijde s poroučením kdy má pršet a kdy vát, ale rádobybožské moudrosti je v nás stále ještě dost. A tak se modlím, aby u nás nepropukla nějaká nová katastrofa motivovaná pýchou.

Největší přikázání není nezabiješ, ale:

• ...Miluj Hospodina Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. (Mat.21:37)

Denně činíme větší hřích než je zabití! Nemilujeme Boha celým srdcem, duší a myslí! V momentě kdy opouštíme toto největší přikázání, začínáme milovat celým srdcem, duší a myslí sami sebe. To je pýcha a ta v našem srdci sesadí Boha z trůnu a natrůní - nás.

Láska k Bohu zapříčiní naopak pokoru. Láska k Bohu zničí naší svébytnost. Láska k Bohu z nás udělá malé závislé, ale zvídavé a pokojné děti. Jenom ty mají přístup do nebeského království. Jedny z mých nejoblíbenějších veršů říkají:

• ...Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle takže nemají výmluvu. (Ř. 1:19)

Přemýšlejme! Jak je možné že letí letadlo, jak je to vše zařízené, že vás dostihnou elektromagnetické vlny. Jak je to možné, že jsme kdo jsme, kam jdeme? Každý o těchto otázkách alespoň trochu zapřemýšlel. Mnozí si řeknou: "na to nestačím je to tak, tak co se budu zatěžovat s neřešitelným?" A bible pokračuje:

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž je jejich myšlení zavedlo do marnosti a jejich zcestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka...(Řím. 1:20-23)

Následek mávnutí rukou nad denodeními zázraky je katastrofa. Zatemnění mozku, nepřemýšlení, bláznovství, a iluzorní moudrost. Vše končí ztrátou duše.

Jen málo lidí je denodeními zázraky uvedeno v dětský úžas. Ten vzdá Bohu čest, ten přivodí opravdovou moudrost, protože tu bible definuje následovně:

• Počátek moudrosti je bát se Hospodina. (Žalm 111:10)

Láska k Bohu, dodržování nejvyššího přikázání přivodí pokoru, opak pýchy.

- pst -