V září 1994 se sešlo v Káhiře dvacet tisíc zástupců ze 170 zemí, aby jednali o tom, co dělat proti rostoucímu počtu obyvatel. Jedna z delegátek prohlásila: "Konečně diplomati pochopili, že lidstvo se množí skrze ženské tělo." Zítřek planety je prý v lůně ženy! Je pravda, že se lidstvo množí skrze ženské tělo, ale jaksi se nehovoří o tom, že žena je pouze nositelka života, který vzniká spojením muže a ženy. O tom, kdo se s ženou spojí a zda případně vzniklý život bude žít či ne, nerozhoduje jen ona sama. O zodpovědnosti muže ploditele se příliš nehovoří. Ten stojí opodál jako stál Adam v ráji, když Eva vztáhla ruku po zakázaném ovoci. Každé mládě, tedy i lidské, má dva rodiče, kteří jej přivedou na svět. Mládě je plně závislé na rodičích a ti mají zodpovědnost mládě nejen živit, ale i vychovávat. K tomu, aby se tak dělo, slouží lidstvu od počátku instituce rodiny. To, že dnešní překotně se množící lidstvo odmítá nebo neplní svoji rodičovskou funkci, ještě neznamená, že nejlepším řešením dané situace, jak se zbavit nechtěného potomka, je zabití.

Církvi a papeži se přisuzuje vina za přemnožení lidstva, ale jaksi se opomíjí to, že největší problém vysoké porodnosti a obrovské bídy je právě v nekřesťanských zemích. Kdo jiný než křesťané mají vyzývat lidstvo k zodpovědnosti a plnění povinností, které jako jednotlivci máme především k Bohu, v manželství, rodině, ke svým potomkům a ve společnosti. Protože se jedná o vážnou otázku, týkající se budoucnosti planety i lidstva, je nutné, abychom byli informováni o myšlení současné společnosti v kontrastu s Božím pohledem na globální plány lidstva. Nedořešena je nejen otázka populačního trendu, ale i kam jako jednotlivci a národ spějeme.

Před nedávnem u nás vyšla kniha od PhDr. Evy Rheinwaldové "Rodičovství není pro každého". Protože paní dr. Rheinwaldová je častým rozhlasovým hostem, seznámíme i vás s obsahem této jistě zajímavé knihy. Citujeme:

"Svět je přelidněný, lidé umírají hladem, podvýživou a dnes už léčitelnými nemocemi. Je proto pouze logické, že populace by měla být regulována a to tak, že děti by v tomto rádoby "osvíceném" století neměly přicházet na svět jako zvířátka jen proto, že samec se samičkou po sobě sexuálně zatouží. ... Možná, že někdo namítne, že každý má právo mít dítě. Ano, ale pouze když je tento jedinec zcela nezávislý na společnosti a sám se o sebe stará. Zamezit pěstování bídy a utrpení by znamenalo začátek duchovního růstu. (str. 28,29)

Mít dítě by mělo být privilegiem fyzicky a emocionálně zdravých, zodpovědných a inteligentních lidí. Nemělo by se povolovat zasévat a nechat vyrůst špatné sémě těm, kteří nemají ani ponětí o pěstování dobré úrody. Taková společnost by brzy trpěla hlady. A právě tak by se nemělo dovolit pěstovat kriminálníky, zvrhlíky, alkoholiky, lidi závislé na drogách a další miliony těch, kteří mlčky trpí pro svá "zranění" z dětství. Naše poznatky o dědičnosti, kterou se přenášejí z generace na generaci fyzické a duševní nemoci, návykovost a dokonce i osobnost, právě tak jako poznatky o utváření osobnosti a charakteru, o učení se podle vzorů a podmiňování, o vlivu okolí a rodiny a další, by měly být dostatečným důvodem k tomu, abychom už konečně místo léčení symptomů začali zamezovat příčinám. Naše znalosti neslouží v přítomné době ani jednotlivcům ani společnosti. (str. 22)

Mám obavy, že ve světě, zmítajícím se v násilnostech a válkách po celou historii trvání lidstva, se nic nezmění, pokud se nezmění lidé. Znovu opakuji, že je to možné jedině výchovou, která by byla povinná. Zákony by musely zabránit lidem poškozovat společnost, tak jak to bylo zavedeno v Číně. Zdálo se, že je to kruté omezování svobody, ale každý rozumný člověk, kterému jde víc o štěstí dětí než rodičů, musí uznat, že je lepší zabránit příchodu dítěte, než ho vystavit strastiplnému životu. Život je dar, ale kvalita života v celé své šíři a komplexnosti, kdy lidská osobnost se může plně rozvinout, a ne pouze vegetovat a trpět, musí být lidmi vytvořena. (str. 30)

Na plnění rodičovských povinností by dohlíželi sociální pracovníci, jejichž počet by měl být co největší. Ti, spolu s psychology, by vedli povinné kursy rodičovství. (str. 24)

Rodičovství je nejen poslání, ale i umění, kterému musí být talent a dobré znalosti." (str. 7) Konec citací.

Stane-li se kritériem života filosofie "privilegium a plánované versus nežádoucí", společnost může omezovat a eliminovat kohokoliv. Potom nechtění nejsou již jenom nenarození, předčasně narození (šedá oblast lékařství - zda poskytnout dítěti péči či nikoliv), ale i novorozenci, kteří nesplňují fyzicky nebo pohlavně očekávání rodičů. Je smutnou zkušeností, že se rodí stále více poškozených dětí a počet rizikových těhotenství a neplodnost mužů i žen narůstá. V zájmu pěstování kvality života a ušlechtilé snaze zabránit utrpení mohou do kategorie nežádoucích brzy patřit i lidé s genetickými vadami, porušenou imunitou, alergici, diabetici, nemocní, slepí, němí, nemohoucí, krátkozrací, ráčkující, tělesně handicapovaní a jinak postižení. Jejich řady mohou rozšířit přestárlí, chudí, rasově odlišní, politicky nespolehliví a nikdo z nás neví, kde se zvůle interrupce, sterilizace a euthanasie zastaví. Jednoduchý lékařský nebo operativní zákrok může zbavit jedince plodnosti i života. Euthanasie, zabití z milosti, je jen otázkou patřičného zákonodárství.

Ve vyspělých zemích klesla hodnota lidského života na minimum. Člověk je pouhá ekonomická jednotka, osobní zátěž či břemeno, ale zapomínáme, že nejsme pány života. Pánem života je Bůh. Jednotlivci a národy mají možnost vyjadřovat se k budoucnosti světa, avšak jejich právo určovat globální budoucnost lidstva leží jinde než v zabíjení. Na jedné straně ekologové burcují svědomí lidí za záchranu ohrožených zvířat, ale málokdo si uvědomuje, že mezi ohrožené druhy naší planety nepatří pouze rostliny a zvířata, ale především děti.

Je zvláštní, že delegáti podobných konferencí jsou jednotní v boji za sociální spravedlnost, za odzbrojení, proti trestu smrti, ale jako prostředek vybudování lepších zítřků volí právě smrt. Krok po kroku sami sobě připravujeme zkázu hlasováním, podporujícím jakoukoliv demografickou manipulaci. Kdokoliv se může stát jednoho dne nežádoucí přítěží této planety. Každý totiž může překážet vývojově silnějšímu!

Minulost, přítomnost a budoucnost

Před námi leží ukázka dalšího zajímavého textu, který stojí za zamyšlení:

Bez lidí neexistuje žádná lidská idea na tomto světě a proto je idea jako taková přesto podmíněna vždy existencí lidí a tím i všech zákonů, které vytvořily předpoklady jejich bytí. A nejen to! Určité ideje jsou vázány na určité lidi. To platí ponejvíce právě pro takové myšlenky, jejichž obsah má svůj původ ne v exaktní vědecké pravdě, nýbrž ve světě citu, nebo jak se to dnes tak krásně říkává "vnitřní zážitek". Všechny tyto ideje, které nemají nic společného s chladnou logikou, nýbrž představují čisté výrazy citu, etické představy atd., jsou připoutány k bytí lidí, jejichž duchovní představivosti a tvůrčí síle vděčí za svou existenci. (130)

Vše, co dnes na této zemi obdivujeme - věda a umění, technika a vynálezy - je jen tvůrčím produktem nemnoha národů. ... Všechna kultura závisí na člověku a ne naopak. Aby se zachovala určitá kultura, musí být zachován člověk, který ji stvořil. ... Člověk, který nezná zákony a nedbá jich, připravuje se o štěstí, které je mu určeno. (131)

V boji o každodenní chléb podléhá všechno slabé, nemocné, méně odhodlané, zatímco boj samců o samice poskytuje právo k plození jen tomu nejzdravějšímu. Vždy však je boj prostředkem k upevňování zdraví a odolnosti druhu, a proto i příčinou jeho vyššího vývoje. Kdyby tento proces probíhal jinak, přestalo by všechno další vyšší formování druhu a nastoupil by spíše jeho opak. Neboť protože méněcenné má co do početnosti vždy převahu nad nejlepším, rozmnožovalo by se při stejných životních a rozmnožovacích možnostech to horší mnohem rychleji, až by nakonec nutně musilo nejlepší ustoupit do pozadí. Musí tedy být provedena korektura ve prospěch lepších. Tu však obstarává příroda tím, že vystavuje slabší část tak těžkým životním podmínkám, že už tím je omezována její početnost, a ani zbytek nepřipouští k rozmnožení bez výběru, nýbrž i tu uskutečňuje bezohledný výběr podle síly a zdraví. (129)

Toto smýšlení, v němž zájem vlastního já ustupuje ve prospěch zachování společenství, je prvním předpokladem každé skutečné lidské kultury. Jen z něho se mohou zrodit všechna velká díla lidstva, která svému tvůrci přinesou jen malý zisk, avšak jež se stanou velkým požehnáním pro celé lidstvo. (136)

Pravý idealismus není nic jiného než podřízení zájmů a života jedince celku, to však opět je předpokladem pro vznik organizátorských forem všeho druhu, odpovídá idealismus v nejniternějším základu poselství vůli přírody. Jen on vede člověka k dobrovolnému uznání privilegia síly a moci, čímž se stává zrnkem onoho řádu, který formuje a tvoří celý vesmír. Nejčistší idealismus je tedy bezděčně totožný s nejhlubším poznáním. (137)

Rozdělíme-li lidstvo do tří druhů, na zakladatele kultury, nositele kultury a její ničitele, pak přichází v úvahu jako představitel toho prvního jen árijec. (132)

Protože světový názor nikdy není ochoten dělit se o moc s druhým světovým názorem, nemůže také být hotov spolupracovat na daném stavu, který odsuzuje, nýbrž cítí závazek proti tomuto stavu a celému nepřátelskému ideovému světu všemi prostředky bojovat, to znamená připravovat jeho svržení. (154)

Přitom není nutno, aby každý, kdo za tento světový názor bojuje, byl zasvěcen do posledních idejí a myšlenkových pochodů vůdců hnutí. (155)

Věřilo se, že politické hnutí, složené jen z kruhů inteligence, je už tím cennější a má větší nárok, ba i větší pravděpodobnost dostat se k moci, než je tomu u nevzdělané masy. (155)

Každá světodějná myšlenka má nejen právo, nýbrž povinnost zajistit si prostředky, které umožňují její uskutečnění. Úspěch je jediným pozemským soudcem správnosti či nesprávnosti takového počínání. (157)

Pokrok a kultura lidstva nejsou produktem majority, nýbrž spočívají výlučně na genialitě a činorodosti osobností. (158)

Přívržencem hnutí je ten, kdo souhlasí s jeho cíli, členem je ten, kdo za něj bojuje. Postoj přívrženců spočívá v poznání, kdežto podstatou členství je odvaha toto poznání zastávat a dál šířit. Poznání ve své pasivní podobě odpovídá většině lidstva, která je setrvačná a zbabělá. (160)

Nejúplnějšího vítězství dosáhne světonázorová revoluce vždy tehdy, jestliže získá co možno všechny lidi pro nový světový názor, a je-li třeba, později jim jej i vnutí, zatímco organizace myšlenky, tedy hnutí, má obsáhnout jen tolik členů, kolik je bezpodmínečně třeba k obsazení nervových center státu. (161)

Státní hranice jsou vytvářeny lidmi a jsou také lidmi měněny. Skutečnost, že se některému národu podaří získat nepřiměřené množství půdy, není žádným vyšším závazkem k věčnému uznání této skutečnosti. Žádná vyšší moc nepřidělila jinému národu více prostoru a půdy. Podobně jako půdu nedostali naši předkové darem od nebes, nýbrž jí museli vybojovat s nasazením života, nepřidělí nám ani v budoucnu půdu a tím život žádná boží milost, nýbrž ji získáme jen násilím vítězného meče. (191-192)

Angličan sir Halford Mackinder nazýval kdysi rozsáhlé území východní Evropy a evropské Rusko "srdcem světa": už svým obrovským plošným rozsahem je toto území podle něho chráněno před každým útokem a je v podstatě nezranitelné. Proto je nazývá "citadelou vlády nad světem". Kdo ovládne toto "srdce světa, ovládne svět". (205)

Pokud tušíte, odkud vítr vane, jste na správné stopě. "To, co Hitler vydává za přirozený přírodní zákon, z něhož se člověk nemůže beztrestně vymanit, totiž privilegium síly a moci, jež vyplývá z domnělé nerovnosti ras, je v dnešní situaci cestou k sebevraždě současného lidstva." (153)

Tato šílená vize vyvraždění a ujařmení mnohamiliónových nadbytečných "rasově méněcenných" národů a osídlení veškeré dobyté půdy čackými německými sedláky-kolonisty (v evropském měřítku Amerika přisuzuje vůdčí roli opět Němcům) má přitom v Hitlerových očích dokonce i nezvratné morální oprávnění. Hitlerova "filozofie dějin", která pokládá člověka a lidstvo za živočišný druh, jenž podléhá stejným přírodním zákonům jako všechny živočišné druhy od prvoků až k obratlovcům, promítá se do zásady, že každý národ má tolik půdy, kolik si jí vybojuje na jiných, méněcenných národech; nezabránit dalšímu množení těchto sice rasově méněcenných, ale velmi životaschopných a dychtivých národů znamená snižovat celkovou rasovou hodnotu lidstva, neboť tyto národy ubírají prostor jeho nejhodnotnějšímu kulturotvornému rasovému jádru. Z toho vyplývá jediný "morální" zákon, hlásající, že "právo je v síle". (205-206)

Nejnebezpečnější, pro lidstvo přímo sebevražednou silou se v této situaci stal rasismus a nacionalismus jakéhokoliv zabarvení a původu. Přesvědčujeme se o tom nejen ve vztahu k zemím tzv. "třetího světa", ale dokonce i v hrůzných iracionálních krvavých explozích nacionální i náboženské nenávisti, která na jihu Evropy zachvátila i národy sobě etnicky tak blízké, jako jsou Srbové a Chorvati. Tato rasistická a nacionalistická nákaza však nabývá na intenzitě i v nejvyspělejších západních zemích - v Německu, ve Francii či v Itálii. Nové nebezpečné recidivy rozpoutaných vášní prožila před nedávnem i Amerika." (221)

V úvodu knihy Hitlerův Mein Kampf, ze které jsme citovali, Jiří Hájek píše:

"V době, kdy jsem byl v lágru, jsem z Hitlerova Mého boje neznal ani řádku. Čtu-li jej dnes, nacházím v něm dokonalé "teoretické zdůvodnění" barbarství a pohrdání člověkem a lidským životem, které jsem poznal v KZ Sachsenhausen spolu s 1200 českými studenty, zatčenými 17. listopadu 1939 v Praze a Brně po pohřbu Jana Opletala. Přál bych si proto, aby čtenáři mladších generací, kteří byli této zkušenosti ušetřeni, nechápali ani sebenesmyslnější Hitlerovo fantazírování jen jako pouhou "teorii", nýbrž jako bezprostřední pokyny pro reálnou společenskou praxi." (3-4)

Posláním této ukázky není propagovat Hitlerovy myšlenky nacismu, ale varovat, že i dnešní obyčejný člověk může být zmanipulován prostřednictvím vyšších cílů politických a ekonomických autorit, duchovních vůdců, teologů, veřejných činitelů a celé sítě zodpovědných "odborníků", jako je např. šarmantní paní dr. Rheinwaldová. Ti všichni se cítí povoláni zachránit lidstvo před katastrofou přelidnění. Ale vraťme se k dnešku:

"Nadace pro rozvoj člověka" sdružuje vědce, kněze a veřejné činitele a usiluje o vytvoření sítě odborníků, kteří by spolupracovali na globálních problémech. Ekologická hnutí nabádají obyvatelstvo k většímu "duchovnu". Povýšili jsme Matku Zemi na životadárnou a ničivou bohyni. Tvrdíme, že Matka příroda je jeden velký živý organismus, který aktivně řídí životní prostředí, na rozdíl od darwinovského myšlení, že se příroda a vše živé přizpůsobuje. Dochází k filosofickému posuvu, kde nepřežívá ten nejschopnější a nejsilnější, ale ten, kdo se sžil a spolupracuje s ostatními druhy. Vytváříme teorii vzájemné závislosti. Idealisticky si představujeme, že by se lidstvo mělo vrátit k "tradičním hodnotám." Intelektuálové nového tisíciletí nám slibují skvělou budoucnost. Vědou osvícení, humanismem pomazaní k tomu, aby dosáhli svého cíle, používají pohanské tradice, které si nezadají se zvyky divochů v pralese. Vracíme se k okultismu a obdivujeme praktiky šamanů a náboženských mystiků. Rudolf Zahradníček, předseda Akademie věd, prohlásil:

Jde o to vést mnohem duchovněji orientovaný život a s materiálními statky hospodařit nesmírně odpovědně. To je mimořádně složitý a namáhavý úkol vyžadující tolerantní a trpělivou spolupráci odborníků mnoha profesí (sociologů, psychologů, ekonomů, techniků a přírodovědců) s politickou reprezentací jednotlivých zemí, jež budou muset přijmout zákony a pravidla platná pro celý svět. Před lidstvem stojí dosud nepoznané, mimořádně komplikované úkoly. Stojí za to dát se do díla: jde o lidskou existenci.

Globální politika zbavená morálních a duchovních principů požehnání nikomu nepřinese. Pokud vám z předchozích ukázek současného myšlení běhá mráz po zádech, nejste sami. Jde o víc, než se na první pohled zdá.

Hlad a utrpení

Cítíte-li soucit s umírajícími dětmi hladem a podvýživou, protože je naše planeta přelidněná, zvažte následující fakta:

"Tři čtvrtiny všech obyvatel Země žijí v pouhých 23 zemích. Zbytek světové populace se dělí na 169 států. Nejbohatší čtvrtina lidstva spotřebuje dvě třetiny surovin a plodin Země a působí větší škody na životním prostředí než všichni ostatní dohromady. Má-li zbýt nějaká naděje na záchranu před celosvětovou apokalypsou, pak musí zvítězit názor, že je lepší dělit se s ostatními, než snažit se urvat všechno pro sebe. Za přelidněním, ničením životního prostředí, skleníkovým efektem, hladem a válkou je totiž podle názorů mezinárodních expertů Římského klubu sebevražedný nedostatek lidské solidarity: "Společným nepřítelem všeho lidstva je člověk." O tom, kolik miliard zeměkoule ještě unese, se radí experti celého světa. Čtvrtá Světová konference o populaci a rozvoji v Káhiře byla "milníkem v celosvětovém tažení proti chudobě a nerovnosti a za trvalý růst a žádoucí rozvoj". (100+1 ZZ 15/94)

Jistě, nepřítelem lidstva je člověk, ale vize světového socialismu vše ještě více zkomplikuje. Samotné omezování přírůstku obyvatel formou potratů a násilné sterilizace přileje oleje do ohně národnostních a náboženských konfliktů. Jeden islámský duchovní na konferenci v Káhiře prohlásil: "Asijské, africké a arabské státy netrpí nedostatkem přírodních zdrojů, ale naopak tím, že nemají dost lidí, kteří by tyto zdroje využili a rozvíjeli". Svět je rozdělen do několika sfér politického a náboženského zájmu. Proti sobě stojí dva světy. Jeden chce omezovat přírůstek obyvatel (sám má vyšší životní úroveň), druhý naopak. Co je skutečnou příčinou hladomorů a utrpení? Nekontrolovaný růst populace stojí za zamyšlenou, ale to není celá skutečnost. Příčinou dnešního utrpení není přelidněnost, ale byrokracie, korupce a neochota většiny vlád uznat neschopnost centrálního řízení a totalitní kontroly obyvatel. Zneužívání přírodních zdrojů, devastace přírody a plýtvání, přírodní katastrofy, války, náboženské boje, kmenové šarvátky, rasová nenávist, národnostní třenice a terorismus všeho druhu znásobuje nekonečné utrpení. Obrovská akumulace bohatství jednotlivců a nenasytná touha po světovládě se před ničím nezastaví. Společný problém chudých i bohatých je hřích. Řešení mimo Boha naději nepřinese.

Svět již dnes ovládají hospodářské monopoly. Bankovní systémy jsou v rukou několika vlivných rodin, ale to nestačí. Statistiky potvrzují, přestože tomu většina zmanipulovaného obyvatelstva nevěří, že máme na světě dostatek potravy a zdrojů pro současnou populaci. Problém není cokoliv vyprodukovat, ale prodat vše s patřičným ziskem. Patřičný zisk je hnací silou změn souvisejících s globální populační kontrolou, která úzce souvisí s plánem kontrolovat celý svět.

Kdo bude určovat míru?

Kontrola přírůstku obyvatel ve vyspělých zemích znamená, že roste nerovnoměrné věkové složení obyvatelstva. Nejsme daleko ode dne, kdy i u nás bude dvakrát tolik penzistů než dětí. Řada zemí uvažuje o snižování důchodových dávek, o omezování zdravotní péče starších občanů na rozumné minimum. Výdaje na důchodové a sociální zabezpečení u nás činí plných 40% výdajů celého státního rozpočtu. Zatím uvažujeme jen o reformě důchodového zabezpečení. Důchodci se stávají důležitým trumfem politických kandidátů. Pozor na to! Ojediněle se objevují titulky "Příliš mnoho penzistů" a nápisy: "Smrt důchodcům!" Dnes, v zájmu udržení životní úrovně, zabíjíme naše děti, zítra mohou naše děti zabíjet nás - důchodce. Uvědomme si, že člověk není pánem nad životem!

V r. 1980 byli v Americe čtyři výdělečně činní lidé na každého důchodce. Za několik let to bude poměr dva ku jedné. Co bude následovat? Čím více důchodců a méně dětí, tím více se bude ekonomika potýkat s nedostatkem pracovních sil. Stát bude mít méně plátců daní, méně finančních zdrojů na zdravotní a sociální péči. Chudoba, přesně to, čemu chceme zabránit, naopak poroste nekontrolovatelným způsobem. Místo populační exploze dochází v mnoha vyspělých zemích k populační implozi, nekontrolovatelné migraci a přílivu nežádoucích.

"Měli bychom se vzdát utopického nároku uskutečnit štěstí všech (pokud možno za cenu dočasného utrpení určitých vrstev nebo celých generací) a spíše dbát o to, abychom zmírnili utrpení. Měli bychom usilovat o pozitivní štěstí jiných, to je něco, oč bychom se měli snažit v užším kruhu rodiny a přátel. Každá snaha naplánovat totální koncept lidské společnosti musí ztroskotat a končit ztrátou svobody. Každá snaha zřídit nebe na zemi plodí peklo." (Křesťanské reflexe, Český deník, Josef Pelc, Jiří Kučera, 22.9. 1994)

Kdo bude určovat míru růstu obyvatel? Žena sama? Omezení růstu populace má málo společného s reprodukčními právy ženy. Žena je pouhý prostředek sociálních pokusů. Výsledek boje o právo na interrupci rozmnoží trápení žen a znásobí erozi tradiční rodiny, mezilidských vztahů a přivede pohromu na celé lidstvo. Právě rodina, základní pilíř společnosti, je pod lstivým útokem sociálních inženýrů, kteří se snaží zavést novou definici rodiny. Místo tradičního manželství navrhují pluralitní formy přechodného soužití dvou lidí. Taková definice zahrnuje nemanželské rodičovství včetně zákonem uznávaných homosexuálních a lesbických svazků. Rozbitá nebo neexistující rodina je příčinou úpadku Západního světa. Vysoká promiskuita v některých zaostalých zemích je pravou příčinou všeobecného morálního úpadku, který jde ruku v ruce se všemi ostatními druhy utrpení. Pokud nedojde k morální obrodě jednotlivců i národů, žádná populační kontrola blahobyt nepřinese. Ani samotný blahobyt nepřinese morální obrodu. Důkazem toho je morální úpadek prosperujícího člověka západní civilizace, který propadá alkoholu a závislosti na drogách. Podívejme se blíže na současné populační statistiky. Jen pro představu - kdybychom přemístili všechny obyvatele celého světa na dnešní území severoamerického státu Texas, nedosáhla by hustota obyvatel na čtvereční kilometr hustoty mnoha dnešních velkoměst:

Evropa: Monako - 11 580, Holandsko - 450, Belgie - 330, Anglie - 235, Německo - 225, Itálie - 192, Švýcarsko - 166, CS - 123, Francie - 103

Amerika: Mexiko - 44, USA - 27, Brazílie - 18, Kanada - 3

Asie: Makao - 30 500, Hongkong - 5 400, Singapur - 4 250, Bangladéš - 770, Tchajwan - 580, Japonsko - 330, Indie 270, Pakistán - 151, Čína - 121, Indonésie - 100, Austrálie - 2

Většina asijských zemí má nesrovnatelně větší hustotu obyvatel, než je tomu v Evropě, Africe a v Americe. Země Dálného východu na tichomořském pobřeží mají jednu společnou vlastnost. Jako základ společnosti zde funguje tradiční rodina. Existuje úcta a vzájemná péče nejen o děti, ale i o starší členy rodiny. Asijské pacifické země prosperují navzdory tomu, že mají nedostatek životního prostoru, přestože nemají bohaté zásoby nerostů ani surovin. Kromě funkční rodiny mají pilné, pracovité a vzdělané lidi. V Asii si uvědomili, že člověk není pouze hladový tvor, který ujídá ze společného krajíce, ale mozek a ruce, které tento krajíc znásobuje a vytváří mnohem větší hodnoty nejen pro sebe, ale pro celou společnost. Proto je snem každé rodiny, aby jejich děti dosáhly co nejvyššího vzdělání. Umí si někdo z nás vůbec představit, co se stane, až velká Čína použije know-how, znalostí malé Číny (Tchajwanců), obchodní struktury a ekonomické síly necelých šesti milionů obyvatel Hongkongu a zapomene na vzájemné politické a ideologické neshody? Dvacet milionů Číňanů maličkého Tchajwanu patří k nejbohatším zemím světa, největším exportérům, kteří mají po Japonsku druhé největší finanční rezervy na světě. Ekonomické spojenectví by přivedlo na kolena nejen Ameriku, ale i celou spojenou Evropu. Východní kultury považují v nitru srdce Západní svět za zdegenerovaný systém. Dovolí západnímu světu, aby jim diktoval nové podmínky? Budou nečinně přihlížet novému rozdělení světa, nové ekonomické kolonizaci? Jistě si ji nenechají ujít!

Evropa i Amerika se příliš zabývá vlastní důležitostí a zapomíná, že existují celé kontinenty, které budou mít na vývoj světa obrovský vliv. Vidíme, že nezáleží na počtu obyvatel, ale na politickém a náboženském uspořádání, které soukromé podnikání chrání a podporuje, nebo jej naopak ze všech sil maří. Takovým typickým příkladem maření je situace v Africe. Ve hře zůstává Amerika, Evropa a Asie.

Ten, kdo zabíjí své děti formou populačních kontrol, nikdy světu vládnout nebude, ale může jej nebezpečně ohrožovat. Až přestanou Číňané vraždit svoje děti, mohou začít zdůvodňovat vojensko-dobyvatelské tažení se stejnou logikou jako Hitler.

Centrum hospodářského rozvoje se posouvá z Evropy a Ameriky do Asie. S tempem jejího ekonomického růstu je obtížné držet krok. O konkurenceschopnosti už nelze hovořit vůbec. Tradičně průmyslové státy mají o starost více.

Na posledním místě nezůstává ani problém třetího světa a obrovská migrace jeho obyvatel. Podle některých odhadů je dnes mimo svůj domov asi 500 milionů lidí. Ti všichni hledají nový domov, obživu a bezpečí.

Žádná vyšší moc nepřidělila jinému národu více prostoru a půdy. Podobně jako půdu nedostali naši předkové darem od nebes, nýbrž jí museli vybojovat s nasazením života, nepřidělí nám ani v budoucnu půdu a tím život žádná boží milost, nýbrž ji získáme jen násilím vítězného meče.. (Můj boj 191-192)

Nepochopitelné protiklady

Nejen v ekonomické oblasti, ale i v oblasti sociálního inženýrství vidíme nepochopitelný protiklad. Na jedné straně uměle prodlužujeme život stárnoucí generace, aby vzápětí na druhé straně vítězila smrt rukou lékařů, kteří ženám i společnosti pomáhají právo život dát i život brát. Na jedné straně tvoříme lidský život ve zkumavce, na druhé straně život v nemocnicích za asistence lékařů ukončujeme.

Zabíjíme zdravé nenarozené děti, zatímco na druhé straně lékaři zachraňují předčasně narozené děti menší hmotnosti, než ty, které jsou potráceny. Na jedny čeká kbelík na odpadky, na druhé inkubátor.

Obchod se životem a smrtí je lukrativní zdroj příjmů pro lékaře, i pro různé organizace, které se starají o plánované rodičovství, ale neúnosná zátěž společnosti. Žijeme ve zvláštní době. Na jedné straně uvažujeme o redukci populace a na druhé straně udržujeme nemocné uměle při životě. Rozdíl spočívá jen v platební schopnosti dotyčného. Pokud pacient nebo pojišťovna zaplatí, život prodlužujeme, ať to stojí co to stojí. Není-li kam zapojit pupeční šňůru nežádoucích, je podle současných pravidel lepší ať se přítěž společnosti raději nenarodí ani neuzdraví.

Za zmínku stojí transplantace orgánů. Z etického hlediska se dnes potýkáme s problémy mozkové smrti. Uznání takové smrti dělá z těl konzervy orgánů připravených pro transplantace. Berlínský neurolog Link prohlásil: "Začneme-li u mozkové smrti, dostaneme se na šikmou plochu, na které se už nebudeme moci zastavit. Pokud by rozhodování o životě a smrti bylo vázáno výhradně na mozek, pak by musely být transplantace mozkové tkáně tabu." Neurologové však transplantují mozkovou tkáň z potracených dětí a pro tento výzkum potřebují lékaři co nejzralejší mozkové buňky. V současnosti jde nejen o životy nenarozených, ale o život v každém věku, který se může stát nežádoucí. Bezohlednost mocných a nenasytnost obchodníků s lidským masem nezná mezí. Boj je nesmiřitelný a metody neprůhledné.

"Zatímco se snadněji věří, že se interrupce provádí kvůli zárodku (nechtěné - neplánované těhotenství, nesnadná ekonomická situace, psychický stav svobodné matky, nemanželské těhotenství), čest velí uznat, že ji konáme pro dospělé." Dr. Andre E. Hellegers

Nejvyspělejší země vymírají, protože odmítají přijmout zodpovědnost za výchovu nové generace. Pro Západní svět je nežádoucí, aby největší přírůstek obyvatelstva byl právě v rozvojových a zaostalých zemích s nejmenší kupní silou. Obrovská produktivita vyspělých zemí na jedné straně, a malá koupěschopnost zbytku světa, nezaručuje dostatečné zisky, ale zvyšuje nebezpečí nekontrolovaného stěhování národů. V roce 1900 žilo na Západě 30% světové populace, v roce 1950 to bylo 22%. Dnes je to 15% a po roce 2000 to bude ještě méně. Svět stojí na pokraji demografické revoluce. Národnostní pestrost již nepatří k exotickým zážitkům cestovatelů, ale ke každodennímu životu většiny z nás. Bude-li tento trend pokračovat, bude existence Západního světa vážně ohrožena a o to právě na konferencích o kontrole porodnosti jde.

Pouhým pozorováním vidíme, že většina zemí a států s nejvyšší koncentrací populace na tom není hospodářsky tak špatně. Tyto státy dokonce produkují tolik průmyslových výrobků a zemědělských produktů, že jsou nepříjemným konkurentem zemím, které mají daleko lepší územní podmínky a přírodní zdroje. Existuje mnoho zemí, kde vlády brzdí všemožně zemědělskou produkci, jiné uzavírají své trhy celními bariérami a obchodními předpisy. Na jedné straně vidíme ekonomické potíže vyplývající z katastrofální nadprodukce zemědělských produktů a na druhé straně rostoucí řady živořících chudáků.

Stanovisko křesťana

Nepodceňujme Boha ani lidské možnosti znásobit výnosnost a produkci potravin. S novou technologií můžeme mít i dostatek energie. V Americe jeden zemědělec uživí bez problémů 99 dalších lidí. Podobná situace je i v jiných zemích. Jestliže se židovským osadníkům podařilo zúrodnit rozsáhlé území Negevské pouště, kde rostou palmy, pomeranče, melouny a zelenina, kterou zásobují nejen domácí spotřebu, ale vyvážejí úrodu do zemí západní Evropy, proč bychom nedoufali, že stejným způsobem zúrodníme pustá a daleko příhodnější území, než jsou na území Negevské pouště. Není prozíravější využít znalostí vyspělých zemí a naučit zaostalé země, jak uživit alespoň vlastní rodinu?

Kdo šíří paniku o přelidněnosti naší planety? Ti, kterým jde o víc než o přežití a blaho lidstva. Znepokojivá varování o populační explozi nahrávají nejlépe do ruky těm, kteří usilují o kontrolu světového bohatství a populace. Cílem nové světovlády je ovládat mezinárodní ekonomii tak, aby zdatnější ekonomie zajišťovaly určitou míru přežití a životní podmínky chudším celkům. Pokud si někdo myslí, že OSN prosazuje lidumilný program skutečného soucitu a lásky k bližnímu, je na velkém omylu. Žádný systém, který jednomu bere a druhému dává, není systém spravedlivý ani láskyplný.

Ten, kdo na tuto mocenskou hru přistoupí, bude svědkem i obětí další lidské katastrofy. Stoupenci kontroly populační exploze řeší imaginární krizi zatím jen teoreticky modelováním na počítačích. Co můžeme očekávat v budoucnosti? Například, bez přehánění, loterii života, kterou budou zpracované masy už přijímat. Rozhodující, nejpravděpodobněji nadnárodní orgán například určí, že 5% světové populace lidí narozených v daném roce bude eliminováno. Smrt bude povýšena na spásný mechanismus společnosti. Smrt jednoho zajišťuje život druhého. Politici, ekonomové, sociologové, psychologové, genetici a sexuologové cítí zodpovědnost za genetickou, inteligenční a duchovní kvalitu lidstva. Inženýři lidských duší hovoří nejen o fyzické evoluci jedinců, ale také o duchovní evoluci. Smrt zůstává hlavní a pozitivní hnací silou každého evolučního vývoje!

Budoucí válka

Ahmad Mohammad Hášimíh Rafsadžání (bratr íránského presidenta) prohlásil: "Budoucí válka se odehraje mezi věřícími a materialisty." Mnozí věřící opustili základ biblického učení, přesto nebo snad právě proto, usilují o sjednocení různých vyznání proti bezvěrcům. Co je to svatá válka, všichni dobře víme. Bible ve knize Zjevení hovoří o sedmiletém soužení. Podrobně popisuje události kdy 60 - 70% obyvatelstva Země zahyne. Před sedmiletým soužením vznikne deset království - diktatur na území bývalé Římské říše. Nová Evropa vstupuje na scénu. Mírová vyjednávání v Izraeli probíhají před naším zrakem. Tuto skutečnost by měli velmi dobře znát nejen křesťané, ale i tvůrci nového globálního uspořádání.

Obyčejný člověk toto nebezpečí nevnímá, uvědomí si jej teprve tehdy, až mu stiskne hrdlo. Svojí pasivitou pomáhají šířit zlo. I dnes platí přesvědčení, že odporovat zlu nemá cenu. Zlu se daří tam, kde láska, sebezapření, soucit, dobro a dobrá vůle není praktikována ani ceněna. Mnozí, i křesťané, prohlásí: Ono je lépe, když se "takové", rozuměj nechtěné, dítě ani nenarodí. Netuší, že podepisují ortel milosrdné smrti sami sobě. Víra ve vědu a samospasitelné úsilí člověka navozuje situaci, kdy se pouze lidský rozum a moc stávají měřítkem, co se smí a co ne. Člověk zákonem umožňuje to, co Bůh zákonem zakazuje. Převratné programy přinášejí dříve nebo později katastrofální následky, protože je člověk vědomě zneužije. Jen jedno zůstává beze změny - jen Jeden nám ukazuje cestu - ať se člověk snaží jak se snaží - existenci Pána Boha nevymaže. Zákon vykoupení, osvobození, odpuštění a smysl života zůstává na věky stejný. Ti, kdo znají Toho, kdo stvořil tento vesmír a vše co obsahuje včetně nás, Toho, kdo udržuje pohromadě svojí silou každý hmotný i nehmotný "atom", mají jistotu. Zákon Boží - NEZABIJEŠ - je mocnější než lež, kterou šíří humanismus a falešní proroci na světových konferencích dnešních dnů. Zítřek planety Země není jen v lůně ženy! Pesimisté se nás snaží přesvědčit, že:

"Na záchranu civilizace už není naděje. To by totiž bohatí museli konečně procitnout a uplatnit programy urychleného snížení populace a rozumnější vlastní politiky při využívání surovin." (P. Erlich, americký biolog - 1992)

Většině lidí chybí osobní zodpovědnost a ucelený světonázor. Ztotožňují se s masou, která si osobní zodpovědnost nepřipouští. Lidé čekají, že naše problémy vyřeší vědecký objev, nový lék, nová očkovací látka, další genetický průlom, nové myšlení, lepší státní zřízení, vyspělejší společnost, psychoanalýza, psychoterapie a nové politické či náboženské utopie. Lidé bez Boha přijímají experimenty, které uvádějí lidstvo do stále hlubších problémů. Doufají, že jednoho dne objeví fontánu mládí, zdroj blahobytu a elixír věčného života. Bez Boha však najdou na Zemi dočasný blahobyt jen světem vyvolení, protože prý na naší planetě není dostatek místa pro všechny.

Naše naděje spočívá ve skutečnosti, že hodnota lidského života byla vykoupena krví našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Pokud máte zájem o podrobné pojednání nového uspořádání nejen Evropy, ale objasnění celé knihy Zjevení, objednejte si knihu ZÁPAS O DUŠI.

- kas -