Hlavní problém:

Ústřední otázkou příštího století bude biologický osud lidstva včetně rozhodnutí, zda populaci národů a počet dětí bude určovat nadnárodní byrokracie anebo občané, rodiče. Jak zřejmě víte, jeden z pracovních dokumentů Spojených národů pro nadcházející konferenci o populaci v Káhiře mimo jiné navrhuje omezit počet dětí na dvě pro rodinu, pokud oba rodiče pracují, nebo jedno, pokud pracuje jenom jeden (Agenda č. 21).

Aktivita Organizace spojených národů je motivována celou řadou velmi problematických stanovisek. Pokusíme se alespoň hlavní z nich stručně popsat a krátce komentovat.

1. Neomalthusiánské tvrzení o neschopnosti Země uživit rostoucí počet lidských bytostí.

V době, kdy všechny vyspělé státy světa mají problémy s existencí zemědělské nadprodukce a kdy musí hledat způsoby, jak se zbavovat agrárních přebytků, v době, kdy americká vláda platí domácím farmářům za to, že nebudou na svých polích nic pěstovat, je tvrzení o neschopnosti Země uživit své obyvatelstvo vskutku zavádějící a nesprávné. Tím nechceme říci, že ve světě neexistuje chudoba a hlad. Existuje, bohaté státy a mezinárodní organizace by se však měly snažit zbavit svět chudoby a ne chudých.

2. Existence mnoha lidí znamená nadměrné čerpání přírodních zdrojů a energie.

Tvrzení tohoto druhu je rovněž zavádějící. Je totiž empirickou skutečnosti, že nejvyšší spotřebu energie mají právě vyspělé státy světa. Chtějí-li tedy tyto šetřit energií a přírodními zdroji, pak by tak měly činit především skrze omezení vlastní spotřeby a ne snahou zabránit v růstu rozvojovým zemím.

Ukazuje se navíc, že lidstvo díky existenci slunce a žhavého jádra Země má k dispozici dva nevyčerpatelné zdroje energie. Obdobná je situace s nerostnými zdroji, kdy lidstvo dokázalo v posledních letech velkou část vzácných přírodních zdrojů nahradit zdroji běžně dostupnými a kdy byla objevena nová naleziště, spolu s dokonalejšími technikami zpracování. Není tedy nejmenšího důvodu obávat se nedostatku energie a přírodních zdrojů.

3. Existence mnoha lidí znamená zničení životního prostředí a ohrožení života na Zemi.

Lidská aktivita vede nevyhnutelně ke změně okolního světa. Člověk však není pouze "barbarem" ve vztahu k přírodě, ale i jejím ochráncem a udržovatelem. Existence lidského života proto neznamená nutné zničení přírody: Jak ukazuje zkušenost posledních desetiletí, lidé dokáží ze stok učinit živé řeky či vytvořit živé prostředí v neobyvatelných zamořených městech (viz Tokio, Los Angeles a další města).

V této souvislosti se často mluví o globálním oteplování jako přímém následku průmyslové aktivity lidstva. Skutečností je, že neexistuje žádný vědecký důkaz, který by existenci globálního oteplování potvrzoval. Existují ovšem jiné hypotézy, které popisují existenci teplotních výkyvů planety a chápou teplotní cykly jako běžné úkazy. Je v možnostech lidstva řešit existující ekologické problémy a dostatečné chránit životní prostředí.

4. Populační exploze, kterou lidstvo v současné době prodělává, je nevídaných rozměrů a v případě neomezení skončí ekologickou tragédií.

V posledních desetiletích se ukázalo, že jakmile určitá společnost dosáhne jistého životního standardu, klesá prudce její populační přírůstek. Africké země, kde ještě před dvaceti lety bylo běžným průměrem 6-7 dětí na jednu ženu, jsou dnes v situaci, kdy průměrná žena má 3 až 4 děti. To vede ke zpomalení růstu populace a podle prognóz se očekává zastavení růstu světové populace v letech 2025 až 2045. Podle těchto prognóz má být celkový přírůstek populace v příštím století třikrát nižší než ve století dvacátém.

O tom, že není třeba obávat se přelidnění, svědčí např. i práce amerického publicisty Juliena Simona, který došel k empirickému závěru, že všichni lidé světa by se fyzicky vešli do jednoho průměrně velkého města na Floridě. Za zmínku stojí i situace ve vyspělých státech světa, kde se nové děti už téměř nerodí. Jak velkou změnou tyto státy prošly, ukazuje příklad Japonska, kde v roce 1929 připadalo 5,1 dítěte na jednu ženu. Dnešní průměr 1,5 dítěte je hluboce pod reprodukčním minimem. Tragická situace v České republice je dostatečně známa a není nutné se o ní rozepisovat.

Světu nehrozí přelidnění, spíše naopak - vymírání vyspělých národů bude mít za následek vážné změny pro budoucí generace a tvoří potenciální ohrožení světové stability.

Zabránit demografickému růstu

Za depopulační politikou mezinárodních organizací stojí vláda Spojených států už od roku 1975, kdy přijala jako základ své zahraniční politiky tajná memoranda NSSM 200: Důsledky světového růstu populace pro bezpečnost a zámořské zájmy Spojených států a NSDM 314: Memorandum národní bezpečnosti č. 314.

Tato memoranda byla deklasifikována a zpřístupněna veřejnosti v letech 1989 a 1990. Před pádem komunismu bylo hlavním cílem bezpečnostní doktríny Spojených států zabránit dalšímu šíření komunistického systému, dnes je evidentní, že nová bezpečnostní doktrína je založena na snaze zabránit demografickému růstu v zemích třetího světa.

Před patnácti lety byla tato politika prováděna tajně. Dnes jsou její původci přesvědčeni, že ji lze už prosazovat veřejně a za pomoci mezinárodních organizací. Abychom mohli lépe rozumět postojům obhájců depopulační politiky, je dobré připomenout si některá jejich dřívější stanoviska - zvláště charakteristický byl postoj k socialismu: Od souhlasného přijetí sovětských mocenských nároků na konci druhé světové války, díky nimž se i naše země stala sovětským satelitem, či neustálé snahy legitimizovat a nacházet modus vivendi s tímto režimem. Poté, co socialismus přestal být "in" (v módě), se novým módním trendem staly malthusiánské teze o přelidněnosti světa a tedy nutnost omezení počtu lidských bytostí. To, co mají dřívější a dnešní požadavky společné, je jejich nesprávnost, morální pochybenost a nebezpečnost.

Ďábelská myšlenka sociální kontroly

Je vysoce nebezpečné absolutizovat nepodložené vědecké hypotézy a vyvozovat z nich dalekosáhlé závěry, které mají ospravedlnit použití novodobého sociálního inženýrství v tažení proti člověku a humanitě. Snaha diktovat počet a kvalitu rodících se dětí je ve své podstatě tatáž ďábelská myšlenka sociální kontroly a ovládání, kterou jsme v modifikované podobě zažili na vlastní kůži. Mezinárodní organizace nemají žádný mandát k prosazování nehumánních opatření, ani nesmí sloužit jako nástroje k novodobé ideologické kolonizaci třetího světa a k importování životního stylu a praktik, které jsou úplné cizí těmto národům.

Všechny rozvojové dohody se zeměmi třetího světa obsahují závazek těchto států, že zavedou "plánování rodin", to jest omezení příchodu nových lidí na svět. Heslem je svoboda jednotlivce, ale běda, pokud se rozhodne jinak, než si kontroloři populace přejí. V Číně je v takovém případě pokutován celý kolektiv (obec, továrna), v Indii jsou kolektivu (obci) odepřeny podpory z rozvojových fondů. Varující je situace v Mexiku, kde již v roce 1984 bylo provedeno 160 200 ženských a 54 000 mužských sterilizací. Tento trend dále pokračuje. O takových praktikách a rozsahu sociální kontroly se nesnilo ani komunistickým mocipánům. Opakujeme ještě jednou - lidstvu nehrozí přelidnění, ale sociální inženýrství.

Operace sekerou místo skalpelem

Ve snaze omezit růst lidstva se nabízí zdánlivě snadné a bezproblémové řešení problémů moderní civilizace. Ovšem řešit potíže růstu zastavením růstu je operace sekerou místo skalpelem. Kde je příliš odpadu, tam je řešení ve snížení odpadu, nikoliv snížení počtu lidí. Kde zplodiny kazí atmosféru, řešení je v omezení nebo čištění zplodin, nikoliv snížení počtu lidí. Kde hrozí vyčerpání přírodních zdrojů, řešení je omezit jejich plýtvání, nikoliv snížení počtu lidí. Kde existuje hladomor, řešení je v odstranění nedemokratických režimů a dirigistických hospodářských systémů, ne zmenšení počtu lidí. Nerovnoměrnost bohatství ve světě vyžaduje změny hospodářské, politické a organizační, nikoliv zmenšení počtu lidí. Růst a rozmach lidstva je triumfem, nikoliv tragédií, má být chráněn, nikoliv zastaven.

Kdyby někdo navrhl řešit nezaměstnanost usmrcováním nezaměstnaných, nezaměstnaní by se mohli bránit a bránili se. Naproti tomu skupiny, které mají stabilizaci populace zaplatit svým životem a ztrátou svého životního stylu, se bránit nemohou, nebo jen obtížně. Jejich obranu musí převzít někdo jiný.

Cílem je ničení lidského života.

Konference v Káhiře se prakticky rovná oficiálně vyhlášenému tažení proti člověku a v konečném důsledku proti civilizaci samotné. Za dnešního rozložení sil bude stanovisko obránců "života v pravdě" na konferenci zřejmě poraženo. Obdobně to vypadalo už několikrát v dějinách, naposledy v zápase s komunismem - a výsledek známe.

- Demokratická unie mladých -