Ježíš Kristus (15)

Pokračujme dnes už patnáctým pořadem o Ježíši Kristu.

Již jsme si řekli, jak je Ježíš Kristus Svojí podstatou a spásným evangeliem nadřazen Mojžíšovi a Mohammedovi. Pojďme dál a podívejme se, jak je nadřazen v každém pohledu hinduistickým guruům.

HINDUISTIČTÍ GURUOVÉ

Počátky hinduismu mají své kořeny ve vzdálené minulosti, asi 2000 let před Kristem. Hinduismus je tedy přibližně stejně starý jako judaismus - židovství. Kmeny žijící v severní Indii vyznávaly polyteistická náboženství, věřily v množství božstev. Jejich přístup byl převážně okultní. Tyto severoindické kmeny byly podrobeny armádami ze Střední Asie, a tak došlo ke kombinaci s védským náboženstvím, které více zdůrazňovalo přírodu než boha. Tak vznikl dlouhý řetězec bohů a bohyň. Konečná fáze tohoto rozvětveného náboženství se upnula více na filozofii, když spisy zvané Upanišády se začaly soustřeďovat na jednotící princip, který by spojil pod jednu střechu veškerou realitu. Tento panteistický princip se nazývá Bráhman. Tato třetí fáze s sebou přinesla také myšlenku reinkarnace nebo-li převtělování.

V hinduistickém náboženství je mnoho sekt a rozdílných přesvědčení, takže co se týká hinduismu, nemůžeme generalizovat. Přesto se můžeme zmínit o základních hinduistických doktrínách, které jsou více méně společné všem hinduistům. Jde nám nyní o srovnání Ježíše Krista s hinduistickými učiteli, gurui. Vyprávíme si o Kristu, ne o hinduismu. Guru znamená učitel. Učitelé jsou nadmíru důležití, protože hinduistické písmo nemůže být pochopeno čtením. Hinduismus se musí naučit od učitele. Tito učitelé jsou považováni za svaté muže, jsou zbožňováni často i po své smrti. Učí, že člověk potřebuje osvobození a vymanění se z nekonečného koloběhu převtělování (samsara), které je podmíněno dluhem, karmou. Karmický dluh, pokud není splacen, vždy přivodí další a další převtělení. Všechna slova, skutky a činnost v minulých a současném životě zformují a ovlivní k dobrému nebo špatnému příští vtělení. Osvobození z tohoto bludného kruhu, mokša, je dosaženo, když jednotlivec rozprostře své bytí a vědomí až k nekonečné hladině a uvědomí si, že atman, což je jeho vnitřní JÁ, je totožné s Bráhmanem, jenž je absolutní jsoucno, jenž obsahuje a pojímá vše, co je. Jinými slovy, hinduista si musí uvědomit, že je sám bohem. Uvědomění si božství se může dosáhnout následováním a provozováním alespoň jednoho z těchto cvičení.

1. Jnana jóga, spása poznáním starobylých spisů a vnitřní meditací.

2. Bhakti jóga, spása odevzdáním se jednomu z mnoha hinduistických božstev.

3. Karma jóga, spása skrze skutky jako jsou obřady, obětování, půst a poutě. Všechny skutky musí být vykonány bez jakékoliv myšlenky na odměnu. Každá z těchto metod bude zahrnovat do určité míry Radža jógu, což je meditační technika, která pomáhá ovládat tělesné pochody jako dýchání a dále i myšlenky.

Toto je ideální hinduismus. Praktický hinduismus však převážně zahrnuje pověrčivost, legendy o bozích, okultní praktiky a uctívání démonů.

Ježíšovo učení je nadřazené hinduismu v mnoha ohledech.

Ježíš učí mnohem vyšší světonázor než guruové

Ježíš učí, že je jen jeden Bůh. Hinduismus učí, že smysl života je, aby si jednotlivec uvědomil, že je bohem. Tohle ale nedává smysl. Bůh vždy, za jakýchkoliv okolností, ví, že je Bohem. Ten, kdo si uvědomí v čase, že je bohem, jenom dokáže, že bohem není, protože bůh vždy ví, že je bohem, a nemusí na to později přijít. Kdo objeví, že je bůh, v podstatě objevil, že právě bohem není. A srdce hinduismu je objevit své božství a uniknout nekonečnému koloběhu převtělování v důsledku zlé karmy.

Ježíš je mravně nesrovnatelně výš než hinduističtí guruové.

Klasický hinduismus učí, že utrpení by mělo být ponecháno trpícímu, protože je to jeho osud a důsledek zlých karem v minulých životech. Jinými slovy: Mám se dobře? Je to tím, že jsem v minulých životech byl dobrý. Mám se zle? Dobře, tak v minulých životech jsem byl zlý.

Ježíš ale řekl, abychom milovali svého bližního jako sebe sama, a definoval našeho bližního jako toho, kdo potřebuje pomoc. Bible, učení Ježíšovo, říká:

Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí, jak v něm může zůstávat Boží láska? (1. Janův 3:17)

Mnoho guruů, možná že i většina, využívají svoji respektovanou pozici svatého muže, aby využívali své následovníky peněžně i pohlavně. Bagwan Sri Rajneesh nashromáždil tucty Rolls Roysů jako dary od svých následovníků. Nejslavnější pěvecká skupina The Beatles byla rozčarovaná s Mahariši Maheš Yogi, když zjistili, že se tento guru zajímá mnohem více o tělo dívky z jejich skupiny, než o jejich duše. Všichni čtyři přiznali: "Chybili jsme." I snad ten nejznámější a nejrespektovanější guru Mahatma Gándi spal nahý s mladými dívkami.

Ježíš zaručuje vyšší pochopení duchovní pravdy než guruové.

Guruové musí nutně rozumět Bhagavad Gita a Upanišad, aby je mohli předávat dále. Bible naopak může být pochopena kýmkoliv a každý ji může číst a vykládat. V Bibli nejsou skrytá učení jako v hinduistických písemnostech, ani žádné jiné tajemnosti, které musí být vysvětleny a objasněny jinak než obyčejným uvažováním. Dále, křesťanská meditace se nesnaží vyprázdnit mysl jako hinduistická, naopak se jí snaží zaplnit biblickými pravdami. Do prázdné mysli se vždy někdo nevítaný nastěhuje jako do prázdného bytu.

Vnitřní meditace hinduismu je jak loupání cibule. Svlékáme cibuli slupku po slupce až k nicotnu. Meditace v Božím Slově začíná obsažným řečením a při meditaci toto řečení otevírá obsažený smysl, který uspokojuje duši.

Ježíš učí dokonalou cestu spásy, guruové nic nezaručují.

O tomto fenoménu biblické víry jsme povídali už mnohokrát.

Hinduista je ztracen v koloběhu převtělování až potud, kdy prolomí karmu a dosáhne mokši. Hinduista je ponechán svými guru na pospas sám sobě, protože cestou ku spáse se musí probít sám skrze jógy, jak jsme se výše zmínili.

Ježíš ale naopak slíbil, že jsme spaseni vírou, ne skutky.

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Efezským 2:9)

Křesťanovo spasení je vydobyto Kristem, ne křesťanem. Spásu si dobývají všechna náboženství, kromě biblické víry, která vlastně ani není proto náboženstvím.

...abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Efezským 1:12-14)

Co nám předešlé verše sdělují? Naděje je v Kristu, ne v nás! My se stáváme jeho slávou, ne svoji slávou! My jsme byli Bohem vydobyti jako princezna z vězení sedmihlavého draka. Všichni jsme pod drakem, Satanem, dokud nepochopíme, že jeho hlavy už před dvěma tisíci léty sťal Princ princů a Král králů, Bůh Ježíš Kristus. My, církev, všichni v Kristu, jsme jeho nevěsta, okrášlená ke svatbě Beránkově. Hinduista nebyl dobyt, sám bojuje proti draku a buďte si jisti, že jej nepřemůže.

Prostudujme další početné náboženství, je to buddhismus.

Jeho jméno znamená osvícený. Siddhartha Gautama se narodil asi roku 560 před Kristem do velmi urozené rodiny. Jeho mladická léta byla dokonale vypolštářována, takže teprve až ve svých dvacátých létech si uvědomil, že je na světě mnoho těžkého utrpení. Studoval pod hinduistickými guru a po určitou dobu provozoval asketismus, aby si rychle uvědomil, že obě krajnosti, přepych a odříkání, jsou marnosti nad marnosti. Přiklonil se ke střední cestě meditace. Když meditoval pod fíkovníkem, tak byl jednoho dne osvícen a dosáhl nirvány.

Písmo a rčení Budhy, jehož autorství je mu přisuzováno, bylo napsáno 400 let po jeho smrti. Proto nikdo si nemůže být jist jeho pravostí, zdali skutečně obsahuje Budhovu filosofii. Budha zemřel na otravu jídlem kolem roku 480 před Kristem.

Budha vyvinul náboženství, které se velmi liší od židovství a křesťanství. Buddhismus počal jako reformace hinduismu, který se stal, jak jsme se už zmínili, systémem spekulací a pověrčivosti. Gautama tedy odmítl rituály a okultní praktiky. Tak rozvinul v podstatě ateistické náboženství, třebaže pozdější formy buddhismu se vrátily k Hinduistickým bohům. Budhovy základní pilíře víry, lépe filozofie, čtyři ušlechtilé pravdy, jsou:

1. Život je utrpení

2. Utrpení je způsobeno dychtěním po požitku a prosperitě

3. Utrpení může být překonáno odstraněním chtivosti

4. Chtivost může být odstraněna poutí po osmi ponaučeních.

Tato pouť za odstranění chtivosti je systém náboženského vzdělání a mravních příkazů buddhismu. Chtivost tedy buddhista odstraní, když má:

1. Pravou znalost - ta zahrnuje čtyři ušlechtilé pravdy

2. Pravé úmysly

3. Pravou mluvu

4. Pravé chování - vystříhá se vraždění, pití alkoholu, krádeží a manželské nevěrnosti

5. Pravé povolání, to které nezpůsobuje utrpení

6. Pravé úsilí

7. Pravou pamětlivost - popření konečného JÁ

8. Pravou meditaci - Rádža jóga

Buddhisté netouží po nebi, kde by žili s bohem, protože v pravověrném buddhismu, v Gautamově učení, bůh neexistuje. Pravověrný buddhismus je pouhá filozofie. Buddhisté touží po nirváně, což je odstranění veškerého utrpení, dychtění, tužeb, a konečně touží odstranit iluzi, že existujeme, že jsme. V buddhismu, v nirváně, chceme-li dosáhnout vrcholu, je popřena realita, tedy i osobní existence je popřena, je to prý iluze. Proto i veškeré utrpení a dychtění je iluzorní. Buddhisté však nikdy z praktických důvodů nemohou dosáhnout nirvánu, protože popřít realitu sebe je bezhlavost a hraničí s nepříčetností, protože abych se popřel, musím existovat. Buddhista nemůže žít integrálně, nemůže splnit to, v co věří. Je to prakticky nemožné, protože ať si myslí o své existenci cokoliv, existuje nezávisle na svých chtěních nebo vnucených představách.

V dnešní době je velmi rozšířen Mahajana buddhismus, který zbožnil Budhu a dívá se na něj jako na svého spasitele. Tato odnož si obyčejně vypůjčuje božstva ze sousedního hinduismu. Obě náboženství pak žijí v klidné ekuméně a vzájemně se doplňují. Často i buddhistické a hinduistické chrámy těsně sousedí, aby věřící načerpali z obojího, co potřebuje jejich duše k sebevylepšení.

Theravada buddhismus je ortodoxnější a původnímu Gautamově učení se tak nezpronevěřil. Therevada Budhu nepovažuje za boha. Nepovažuje ho ani za spasitele, protože Budhovy poslední slova prý byla: "Budhové pouze ukazují cestu; propracuj se ke spáse svojí pílí."

Protože buddhismus je jistá odnož hinduismu, potom vše, v čem byl Ježíš Kristus nadřazený hinduismu, v tomtéž je nadřazen i buddhismu.

Znovu bych chtěl zdůraznit, že ve všech náboženstvích bez rozdílu se lidé snaží a propracovávají k bohu nebo božstvu svou snaživou prací dobroty, která ani nemůže být jiná než subjektivní, tedy soustředěná na sebe. I Budha požadoval sebepíli k spásné nirváně, k popření všeho co existuje včetně sebe... Bůh, Ježíš Kristus, přece učil úplný opak. Nejpodstatnější vlastnost Boha je, že nutně existuje! Boží jméno je "JSEM". Jméno každého buddhisty je "NEJSEM". Zde nejde o podobu náboženství, zde jde o totální protiklady. Je to doslovně, jako bychom srovnávali světlo a tmu. Světlo je tam, kde je světlo, tma je tam, kde světlo není. Bytí a nebytí.

Ježíš dává vyšší naději než Budha

Zatímco buddhismus vidí život jako jen utrpení a sebeexistenci jako něco, co stejně zanikne, Ježíš učí, že život je Boží dar, který je k potěše. Ježíš přišel, aby Jeho lid měl život v hojnosti, protože lidský život má nejvyšší cenu, jinak by za něj nepoložil život Sám Nejvyšší Bůh, Ježíš Kristus!

Každý snad pochopí, že Kristova nabídka je šlechetnější než Gautamovo vykořenění chtivosti a v konci konců i vymazání každé individuality z existence.

Ježíš nabízí nadřazenější způsob spásy než Budha.

Buddhisté učí jako hinduisté převtělování, což je nevyhnutelná cesta ke spásné nirváně. Je zde však podstatný rozdíl. V buddhistickém převtělování je duše zemřelého zahubena na konci každého života. Takže, i když jednotlivec převtělením žije dále v jiném těle, už to není on, už nemá naději dosáhnout nirvány.

Někteří z vás posluchačů jste mi napsali, že někdy nerozumíte tomu, co říkám. Jak vám mám podat nesmysly? Já tomu také nerozumím! Jak někdo, kdo už není, může pokračovat v dalším životě? Otázky skeptiků jsou velmi často bez hlavy a paty. Vysvětlení pomatených myšlenek je vždy úkol nadmíru složitý. My, všichni lidé, já k nim patřím na prvém místě, většinu svého života strávíme nad nesmysly. Už jste si toho všimli?

Takže zakončíme. K dobru musíme Gautamovi, Budhovi, přičíst to, že se nepovažoval za boha. Ježíš Kristus ale Bůh je. A v tom je propastný rozdíl.