Pokračujme v absolutních povahových vlastnostech Boha. Boha nikdy plně nepochopíme. Pochopme však o něm maximum, které se do naší omezené bytosti, do našeho omezeného srdce může vejít. Biblický pohled na Boha překonává vše, co si o Bohu lidsky můžeme myslet. Tak tedy dále:

Bůh je absolutně svatý. Tohle slůvko vyděsí mnohé, protože svatost je něco, co je v moderním slovníku zastaralé. Svatý není nic jiného než osvícený, tedy znalý. Abychom věděli, tedy viděli, musíme předmět osvětlit, tedy vysvětlit. Opravdová znalost je pravda. Bůh je tedy absolutní pravda, absolutní svatost.

Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." (Izajáš 6:3)

Celá země je plná slávy, tedy slov, sdělování o Jeho svatosti, o Jeho pravdě. On je základ, fundament a udržovatel viditelné i neviditelné reality, On je totální Pravda a o Té se mluví, proto je slavná.

Bůh jediný je svrchovaně a neomezeně svobodný.

Bůh se s nikým neradí a absolutně svrchovaně se rozhoduje.

Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? (Římanům 11:34)

S kým by se také radil, když vše co je, a každý kdo je byl stvořen Jím a pro Něho! Navíc, Bůh se nemůže nic nového dozvědět. On je počátek i konec, alfa i omega. Kdyby se něco nového dozvěděl, potom by byl proměnný, v čase, a už by byl omezený, ohraničený. Všechny Jeho vlastnosti by se zhroutily do konečnosti, a mohl by být při nejlepším jen supermanem.

Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.(Žalmy 115:3)

To také znamená, že Bůh nekoná, co my chceme, ale co On chce! My Boha nemůžeme nijak zmanipulovat. A jestliže nám například v modlitbě svrchovaně vyhoví, tak to od pradávna svým platným rozhodnutím ustanovil, aby se všechny okolnosti a akce v historii naplnily.

Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. (Izajáš 46:10)

Nejsme loutky! Loutky by Bůh nemohl pohnat k zodpovědnosti za jejich spáchaný hřích. Za loutky by Bůh na kříži netrpěl. Nesnažme se to pochopit, vždyť jsme si již tolikrát řekli, že Bůh je ve svém nepřístupném světle nerozluštitelný. Zde končí jakýkoliv racionalismus. Náš Bůh je tak veliký, všemocný a svrchovaný, že nemůžeme být ani na prahu chápání Jeho velikosti. Takový Bůh zemřel za své.

Bůh je absolutně bezpodmínečný, je totálně svébytný.

Boží existence je úplně nezávislá. Ta také patří do Jeho neomezených totálních podstatných kvalit. Kdyby Jeho existence byla podmíněna, potom by byl závislý na podmínce, jež by Ho omezovala. Ten, kdo by byl původcem takové podmínky, by byl větší než Bůh, a Bůh by potom nemohl být Bohem.

Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám."(Exodus 3:14)

To je přímo šokující. Bůh se představil Mojžíšovi jako JSEM. Jako bychom se Jej otázali - jak se jmenuješ? A On odpoví - JSEM. Tím nám pověděl vše. Nejdokonalejší způsob bytí je bezpodmínečná existence. Zase, Jeho existence je neohraničená. Naše bytí není nejdokonalejší, ani absolutní, protože naše existence je podmíněná.

Bůh tvoří veškeré dění, celou historii podle své vlastní, nejspravedlivější, a nezměnitelné vůle. Zde je biblický odkaz:

On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, (Efezským 1:11)

Bůh vše tvoří, aby oslavil Sám Sebe. O kom jiném se mají mluvit slova, než o Tom, kdo všechno učinil? Sláva, tedy slova jsou o všech věcech, i o těch, které se nám v našem hříšném humanismu zdají nepřístojné Boha:

Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. (Přísloví 16:4)

I svévolník je Boží stvoření, byl tak učiněn pro Boží slavný cíl; přesto je svévolník osobně zodpovědný za své zlé činy. Zdá se to být nespravedlivé? Opravdu to nechápu, ale plně přijímám Boží varování:

Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?(Římanům 9:20)

Záměrně hovořím o Božích slavných činech, které chceme jaksi zapomenout, abychom Boha "ochránili". On ale naši ochranu nepotřebuje! Podívejte se na další spravedlivý Boží čin. On jiné činy než spravedlivé ani dělat nemůže:

Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. (Jan 9:1-3)

Boží skutky jsou dobré a jenom dobré. Boží mysl je neproniknutelná. Jsme si jisti, protože to učí Písmo, že Bůh je absolutní spravedlnost, a vše koná pro Svoji slávu.

Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11:36)

Bůh je milující, je absolutní láska. Boží láska je neohraničená a bezpodmínečná. Proto milujeme, protože známe Boha, od kterého máme lásku. On je zdroj všeho, tedy i lásky:

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.(1. Janův 4:8)

Od koho jiného máme lásku, než od svého stvořitele? O lásce jsme si již pověděli dříve. Biblický pojem lásky se podstatně liší od humanistického pojetí.

Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1. Janův 4:16)

Bůh je milostivý, milosrdný, trpící, překypuje dobrotou a pravdou, odpouštějící nepravosti, přestupky a hříchy:

... "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu,..." (Exodus 34:6-7)

Bůh odměňuje věčným životem, tedy Sebou, všechny, kteří Jej aktivně, opravdově, a vytrvale hledají.

Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Židům 11:6)

Opravdovost věřícího je dar svrchovaného Boha, jenž dává jen Svým. Bez Boha nemůžeme činit žádné skutky, které by se Mu líbily. Pochopme, že svrchovaný Bůh a Jeho cesty jsou pro nás neproniknutelné a nepochopitelné, přesto absolutně milostivé.

Bůh je Soudce. Je absolutně spravedlivý. Mimo Boha, tím myslíme vně Boha, neexistuje žádné měřítko, žádný metr spravedlnosti, protože Jeho spravedlnost je neohraničená, tedy absolutní, proto neodvolatelná. Nikdo Jej nemůže soudit.

Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti. (Žalmy 48:11)

Boží soud je z relativistického hlediska člověka hrozný:

Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti. Vždyť víme, kdo řekl: ,Já budu trestat, má je odplata.` A jinde: ,Pán bude soudit svůj lid. Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. (Židům 10:28-31)

V konci konců, každý, i odsouzený člověk uzná a přijme Boží svrchovanou spravedlnost:

Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo." (Zjevení 15:4)

U posledního soudu Bůh usvědčí každého člověka. Posluchači, chtějme Jeho milost dnes, dokud je čas milosti.