Bůh nenávidí hřích. Hřích je vše, co je namířeno proti Bohu. Hřích uráží vždy především Boha, protože hřích přestupuje Boží ustanovení. Hřích je neuposlechnutí Boha. Hřích klade Boha v srdci člověka v nejlepším případě na druhé místo. Adam miloval Evu více než Boha, proto ji poslechl. Bůh nenávidí vše, co je namířeno proti Němu samotnému. Co je proti Němu, to je totiž proti svatosti, pravdě, dobrotě, životu, jednoduše proti jakékoliv povahové absolutní vlastnosti Boha, jak si je postupně probíráme.

Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, (Žalmy 5:5-6)

Bůh nenávidí svévolný hřích, a jak jsme právě četli, nenávidí i ty, kdo páchají ničemné hříchy. Všichni spasení k nim kdysi také patřili.

Bůh v žádném případě neočistí ty, s kterými se neusmířil skrze svoji smrt, skrze smrt Pána Ježíše Krista.

Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel. Mstitel je Hospodin, vládce rozhořčený. Pomstou stíhá Hospodin své protivníky, hněvem pronásleduje nepřátele. Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Jeho cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama. (Nahum 1:2-3)

Protože každý hřích kteréhokoliv člověka je urážka Boha, je na Boží svrchované vůli, s kým se usmíří. My se s Bohem usmiřujeme jen proto, že se On nejprve usmířil s námi.

My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.(1. Janův 4:19)

Bůh ve Své milosti a spravedlnosti nepřejde absolutně žádné provinění proti Sobě a proti našim bližním.

"...který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení." (Exodus 34:7)

Lidé, musíme si uvědomit svatost Boha. Jeho absolutnost. Před ním není úniku v odměně ani trestu. Neposuzujme Jej našimi lidskými relativistickými, hříšnými zkušenostmi.

Pojďme a prodiskutujme spolu další nekonečné, svrchované a svébytné vlastnosti Boha.

Bůh má všechen život. Již jsme si říkali, že jedno z Božích jmen je JSEM ŽE JSEM. Jeho bytí, Jeho život, je absolutně dokonalý - má život sám v sobě, je tedy svébytný.

Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. (Jan 5:26)

Všichni milujeme život, v podstatě bychom chtěli žít věčně, protože tuto touhu nám vložil do srdce sám Pán Bůh.

On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. (Kazatel 3:11)

Jestli tomu tak je, a ujišťuji vás, že tomu tak je, měli bychom mít všichni ten nejvyšší zájem poznat toho, kdo má v sobě veškerý život, neboť:

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

Věčný život je tedy Boží kvalita, ne časová kvantita. Lidé v pekle budou existovat také věčně, a přesto nemají věčný život. Ježíš přece řekl:

... "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14:6)

Touha po věčném životě, kterou nám dal Bůh, může být naplněna pouze a jenom v Pánu Ježíši Kristu. Lidé, buďte v Něm pokřtěni, tedy na věčnost uschováni!

Bohu patří všechna Sláva. O Bohu se mluví slova, nejvíce dobrých slov - to je Sláva. O milované bytosti se vždy nejvíce a hlavně dobře mluví.

Neboť Bůh, který řekl ,ze tmy ať zazáří světlo`, osvítil vaše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. (2. Korintským 4:6)

Boží největší sláva je Slovo - Pán Ježíš Kristus. Bůh se s námi usmířil a spasil nás skrze to slavné Slovo, které je Bůh. Lidé často hledají slávu sami v sobě. Oslavují se navzájem. Nahrazují Boha bohy lidskými, jako jsou herci, sportovci, zpěváci atd. Za starých časů a někdy ještě i dnes se k lidským bohům přidávají i zvířecí bozi:

...zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. (Římanům 1:23)

Kdo jiný má sklidit slávu slova chvály než Ten, kdo zapříčinil vše, co existuje ať viditelně nebo neviditelně.

Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest." (Zjevení 4:11)

Boží sláva, jako všechny Jeho ostatní atributy je také absolutní a nekonečná. Je to sláva autonomní, svébytná, jak čteme v následujícím verši:

On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. (2. Petrův 1:17)

Bůh je absolutní dobro. Nic a nikdo lepší nemůže stát mimo Něj, protože on je v dobru, jako ve všem, neomezený a nekonečný. Prokažte, že Bůh jen někde klopýtl, a zhroutíte Ho do omezeného stvořeného a změně podléhajícího smrtelníka.

Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Žalmy 119:68)

Vše, co Bůh stvořil, je dobré.

Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním.(1. Timoteovi 4:4)

Dnešní padlý svět jsou trosky původního dokonalého světa. Bůh stvořil dokonalý svět, vždyť Mojžíš po každém tvořivém dnu opakuje - i viděl Bůh, že to bylo dobré. Toto padlé stvoření sténá, než bude vykoupeno, tedy přetvořeno v dokonalost.

Bůh je požehnání. On žehná a dává dary lidem. Bez Něho bychom nebyli, a co máme duchovně, tělesně i majetkově je jenom od Něho, On požehnal. Zde je důkaz, že On je Požehnaný:

Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. (1. Timoteovi 6:15)

On je požehnaný vlastník všeho, absolutně, svébytně, a na rozdíl od nás svrchovaně, tedy sám v sobě.

...jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, Bůh požehnaný na věky, amen.(Římanům 9:5)

Bůh je svébytný a bezpodmínečný. On nepotřebuje zhola v ničem nic, co stvořil, a nikoho, koho stvořil.

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Skutky 17:24-25)

Bůh nemusí nic, protože nikomu nepodléhá a nikomu nemusí dávat hlášení. Když Bůh cokoliv dělá, tak to dělá ze své svrchované vůle, protože chce, ne že by musel. Vždyť říká - co se mi líbí, to uskutečním. Například, Bůh neměl sebemenší povinnost vůči sobě, aby nás zachránil. Zachránil své proto, že se svrchovaně rozhodl.

Bůh neodvozuje svou slávu z lidí, nebo ze svého stvoření. Bůh je sláva Sám v sobě! On svoji svébytnou slávu projevuje právě ve stvoření, stvořením, a na stvoření. Ani ten nejlepší člověk nemůže přispět Bohu svojí slávou:

Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy. Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem? (Jób 22:2)

Bůh nemůže nic získat, v žádné sféře, ani ve slávě. Kdyby získal, už by byl zase proměnlivý, jako by od věků neměl všechno! Bůh je dokonalost dokonalostí a každá z nekonečna jeho povahových složek je absolutno.

Lidé, chápeme alespoň v tom nejmenším, Kdo je Bůh? Náš správný pohled na Boha vyřeší mnoho otázek. Většina našich problémů vězí v nepochopení absolutního Boha. Tento Bůh se svrchovaně rozhodl spasit mnohé. Buďte mezi nimi. Bytost těch nejperfektnějších kvalit se rozhodla vás milovat. Milujte Jej!