Křesťané často vyznávají v různých svědectvích, jak Bůh vyslyšel jejich modlitby. Avšak mnoho křesťanů se modlilo a modlí, aby Bůh zakročil, aby je zachránil, aby vyřešil problém, s kterým zápasí, aby uzdravil nemocného člena rodiny apod. A Bůh mlčí. Podívejme se do současného světa, kolik křesťanů trpí, kolik je pronásledováno, kolik dokonce umírá a Bůh jakoby na všechna tato volání a modlitby odpovídal mlčením. Možná také vy jste si kladli otázku, proč vaše modlitba nefunguje, zdánlivě není účinná.

C. S. Lewis ve své eseji Účinnost modlitby píše: „Modlitba je žádost. Podstatou žádosti je na rozdíl od nátlaku to, že jí může a nemusí být vyhověno. A jestliže nekonečně moudrá bytost naslouchá žádostem konečných a pošetilých tvorů, samozřejmě že jim někdy vyhoví, a jindy nevyhoví.“

Když se modlíme, musíme počítat s tím, že „ne“ je v některých případech také Boží odpovědí na modlitbu. Důvodů, proč Bůh odpovídá na naši modlitbu „ne“, může být více a na některé z nich se chceme nyní trochu blíže podívat.

Správné srdce

Pokud žijeme v hříchu, kterého se nechceme vzdát, nebo když děláme věci, které bychom dělat neměli a Boha neposloucháme, nemůžeme očekávat, že nás vyslyší. Bůh nemůže odpovědět na naše modlitby, dokud setrváme v hříchu. V modlitbě Páně se modlíme: a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům (Mt 6,12). Pokud tedy neodpouštíme našim viníkům, nemůžeme očekávat vyslyšení modliteb.

Další překážkou vyslyšení modlitby může být situace, když zamýšlíme zlo ve svém srdci: Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel (Ž 66,18). Špatné motivy, zloba, ničemnost v srdci, to jsou možnosti, proč Bůh mlčí a na volání neodpovídá.

Dalším problémem mohou být neurovnané vztahy. Apoštol Petr napomíná křesťany, když jim píše: Prokazujte jim [ženám] úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet (1 Pt 3,7). Neúcta k ženám, neúcta k našim nejbližším v rodině i ve sboru může být důvodem, pro Bůh naše modlitby nemůže vyslyšet. – Bůh neodpovídá na modlitby, když prosíme nedobře a podléháme vášním, když chceme uspokojit své zvrácené touhy: Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně (Jk 4,3). Lidé (a žel to platí i o křesťanech) podlehli různým žádostem, chtějí mít vše a mít to hned, chtějí mít více než ostatní. Když se modlíme, naše motivy musí být čisté. Když jsou naše modlitby sebestředné, sobecké, Bůh, nemůže splnit naše žádosti.

Bůh ví, co je nejlepší

Boží odpověď na modlitby je určována Božími záměry. Nemůžeme očekávat, že Boží odpověď na všechny naše modlitby bude ano, protože jsme hříšníci a ne vždy víme, co je pro nás správné. Jeho odpověď na naši modlitbu může být „ne“, a to v situacích, kdy ho prosíme o věci, které ve skutečnosti nejsou pro naše dobro a jeho slávu.

Bůh nám nedává vždy to, co bychom chtěli. On nám dává to, co potřebujeme. A Bůh ví, co je nejlepší. On nás stvořil a ví nekonečně mnohem více než my. Ví, co je pro nás dobré a co pro nás dobré není.

Stejně jako dobří rodiče nesplní vždy žádosti svého dítěte, protože by to nesloužilo k jeho dobru. Nůž je dobrá věc, ale co se stane, když ho dáte malému dítěti, které vás o něj prosí?

Ruth Grahamová, manželka známého evangelisty Billy Grahama, ve svých pamětech vzpomínala, jak se modlila a modlila za jednoho muže, za kterého se chtěla provdat. Později byla moc vděčná, že Pán Bůh její modlitbu nevyslyšel. Tehdy ještě neznala svého budoucího manžela a později si uvědomila, jaké by to bylo neštěstí, kdyby vstoupila do manželství s tím předchozím člověkem.

Některé situace, kdy Bůh nevyslyšel naše modlitby, pochopíme ještě zde na této zemi. Ale jsou určitě situace, které pochopíme až na věčnosti, a důvody, proč Bůh naši modlitbu nevyslyšel, nám zde zůstanou skryté. 

Modlitba podle Boží vůle

Když se modlíme, musíme zkoumat Boží vůli. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí (1 J 5,14). Ve víře nemůžeme Boží vůli obejít. Když neprosíme v souladu s Boží vůlí, není to projev skutečné víry v Boha.

Když se v zahradě Getsemane Pán Ježíš modlil před svou mučednickou smrtí, prosil Otce aby, je-li to možné, jej minulo hrozné utrpení. Současně však v této modlitbě podřizoval svůj život Boží vůli: Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš (Mk 14,35–36).

C. S. Lewis píše k tomu velmi výstižný komentář: „V Getsemane se nejsvatější ze všech modlitebníků třikrát modlil, aby od něj byl odňat jakýsi kalich. Nestalo se tak. Představu, že modlitba je nám doporučena jako nějaký neselhávající trik, můžeme tedy zavrhnout.“

A tak každá modlitba by měla být zakončena slovy „ne má, nýbrž tvá vůle se staň“.

Modlit se s vírou, bez přestání

Jinou příčinou, že Bůh neodpovídá na naše modlitby, může být skutečnost, že jsme se přestali modlit. Pavel v listu Tesalonickým píše: Modlete se bez přestání (1 Te 5,17).  A Pán Ježíš uvádí podobenství o dotěrné vdově, která neustále obtěžovala nespravedlivého soudce, až jí vyhověl, těmito slovy: Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se… (Lk 18,1). Neměli bychom se obávat toho, že Bůh neslyší naše prosby. On je slyší a stará se o nás. Měli bychom se obávat toho, abychom z důvodu pokušení, zkoušek a soužení nerezignovali a nepřestali se modlit.

Očekávat na Jeho čas

Ve skutečnosti existují tři druhy Boží odpovědi na naše modlitby. Někdy je to „ano“, někdy „ne“ a někdy odpověď zní „čekej“.

Kazatel říká: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas (Kaz. 3,1).

V listu Židům čteme: Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno (Žd 10,36). Když Boží odpověď na naše modlitby je někdy „ne“, neměli bychom mu přestat důvěřovat. Pán Bůh totiž může na naši modlitbu odpovědět později, když přijde jeho čas na odpověď.

Pán Bůh slíbil Abrahamovi, že bude mít syna. Když však Abraham viděl, že jeho žena stále nemá dítě, přestal být trpělivý, a chtěl vyřešit problém po svém. Vzal si za ženu otrokyni své manželky a ta s ním otěhotněla. Následky tohoto kroku byly katastrofální a jsou vidět stále i v dnešní době, když se podíváme na situaci na Blízkém východě. Bůh nakonec odpověděl na Abrahamovy modlitby v době, kdy to bylo pro Abrahama nejlepší.

Pokud Boží odpověď je „ne“, musíme trpělivě čekat a důvěřovat Bohu, že nás vyslyší svým způsobem, ve svém čase. Je docela možné, že má pro nás naplánováno či připraveno něco mnohem lepšího, než si my v určité době představujeme.

Někdy nevíme, proč Bůh mlčí

Dr. Carl Laney, profesor biblické literatury, píše o zkušenosti, která může být některým z nás velmi blízká: „Můj přítel po dvou letech boje s lymfomem požádal o propuštění z nemocnice domů a za dva dny na to zemřel. Bezpočetněkrát jsem se modlil, aby Bůh daroval remisi v jeho nádorovém onemocnění. Moje rodina se modlila. Žena jeho přítele a celá jeho rodina se modlila. Naše církev se modlila. Všichni jsme byli přesvědčeni o tom, že Bůh by byl velmi oslaven, kdyby mému příteli dovolil setrvat zde na zemi a vydávat svědectví. Ale naše modlitby nebyly vyslyšeny.“

Mnoho lidí se diví, proč milující a všemohoucí Bůh neodpovídá na modlitby svého lidu. Někteří lidé chápou modlitbu jako způsob, jak dosáhnout některých věcí, jak manipulovat s lidmi, jak se vyhnout nepříjemnostem a jak udržet určitou hladinu štěstí. A když Bůh jim nepřináší požadované věci, cítí se zklamáni a rozčarováni. Hlavním problémem je, že tito lidé mají nesprávný pohled na modlitbu. Modlitba není zaklínadlo ani magický úkon nebo stroj, který funguje automaticky. Není to mincovní automat – vhodíš peníze, a vypadne nápoj nebo svačina.

Ano, Bůh určitě vyslýchá naše modlitby a každý křesťan, který žije s Bohem, může dosvědčit, že Bůh odpovídá na modlitby. Ale proč Bůh někdy neodpovídá na naše modlitby, i když by mohl. Zmínili jsme se už o některých příčinách, proč Bůh na modlitby neodpovídá. Avšak někdy nastanou situace, kdy nemůžeme najít žádnou z těchto příčin, a Bůh přesto mlčí. Můžeme být dokonce přesvědčení o tom, že to, oč prosíme, by přispělo k Boží slávě a k našemu dobru. Ale přesto nepřichází žádná odpověď. Co dělat v těchto situacích, jak to vnímat?

V Božím slovu máme zaznamenáno více případů, kdy Bůh nevyslyšel modlitby svých služebníků – např. modlitbu krále Davida, aby dítě, které měl s Batšebou, nezemřelo. Nebo modlitby Mojžíše, Jóba, Jonáše či Eliáše, kteří prosili, aby mohli zemřít. V Novém zákoně je zaznamenána modlitba apoštola Pavla, velkého modlitebníka, která nebyla vyslyšena. Pavel prosil Boha třikrát, aby ho zbavil určitého utrpení v životě, které nazývá „ostnem“. Nevíme přesně, co to bylo – zda nemoc, nějaké postižení či jiný druh utrpení. Ale Pán Bůh jej toho nezbavil a Boží odpověď byla: Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla (2 K 12,7–9). Boží milost byla postačující.

Některé modlitby velkých Božích lidí zůstaly nevyslyšeny. Proč tak Pan Bůh rozhodl? Prostě nevíme. Tito věřící lidé možná dostali příležitost, aby názorně předvedli svou trpělivost, vytrvalost a neoblomnou víru – a to vše k Boží slávě.

Musíme si pamatovat, že Bůh zamýšlí pro nás vždy to nejlepší, a to dokonce i v situacích, kdy jeho odpověď je jiná, než bychom si přáli slyšet. Jeden verš z Přísloví říká: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky (Př. 3,5–6).

Je důležité, aby lidé, kteří procházejí obtížným obdobím v životě, kdy mají pocit, že Bůh je neslyší, nacházeli povzbuzení u lidí v církvích, ve společenství, aby na Boha nezanevřeli. V mnoha případech je to období, kdy mohou osobnostně zrát a pochopit některé nové dimenze vztahu s Bohem.  

Varování před falešným pocitem Boží přízně

U lidí, kteří často dostávají pozitivní odpovědi na své modlitby, může vzniknout pocit Boží přízně. C. S. Lewis ve své eseji o účinnosti modlitby však varuje před takovým pohledem: „Bylo by ještě horší považovat lidi, kteří dostanou vše, zač se modlí, za jakési dvorní oblíbence, lidi, kteří mají vlivné postavení před trůnem. Odmítnutá Kristova modlitba je na to dostatečnou odpovědí.“ 

A pak pokračuje líčením zkušenosti jednoho křesťana: „Viděl jsem mnoho nápadných odpovědí na modlitbu a nejednou takovou, kterou jsem považoval za zázrak. Obvykle však přicházejí na začátku: před obrácením nebo krátce po něm. Jak křesťanský život pokračuje, zdá se, jako by jich ubývalo. Nejenže jsou odmítnutí častější, jsou neklamnější a důraznější.“

A úvahu o vyslyšení či nevyslyšení modliteb křesťana uzavírá zvláštní myšlenkou: „My, malí lidé jako vy a já, dostaneme-li někdy odpověď na své modlitby vzdor vší naději a pravděpodobnosti, neměli bychom zatím raději vyvozovat ukvapené závěry ve svůj prospěch. Kdybychom byli silnější, možná by s námi nebylo nakládáno tak jemně. Kdybychom byli odvážnější, možná bychom byli vysláni, abychom s mnohem menší pomocí bránili ve velké bitvě mnohem beznadějnější stanoviště.“

Předneseno na konferenci mládeže BJB v Lovosicích, kráceno