V mých posledních dvou článcích jsem se pokusil zodpovědět dvě otázky: „Měli bychom kázat Krista v každém kázání?“ a „Proč bychom měli kázat Krista v každém kázání?“  V tomto článku bych si položil jinou otázku: „Jak bychom měli kázat Krista v každém kázání?“ Jinými slovy, je možné kázat Krista v každém kázání s hermeneutickou celistvostí? Věřím, že je to možné a nezbytné. Ale jak se to dělá? Rád bych zde předložil dva principy následované jedním příkladem.

1. Musíme mít na mysli, že jsme služebníky nové smlouvy.

Pavel učil, že jsme služebníky nové smlouvy (2 K 3,6). To znamená, že nová smlouva Ježíše Krista určuje celou naši službu. Služebníci nové smlouvy nemají svobodu být neutrální ve vykládání kteréhokoliv textu. Myslet si, že by to tak mělo být, je blud biblické učenosti. Přistupovat k textu musíme s uvědoměním, že jsme služebníci nové smlouvy.

Víra byla jednou provždy svěřena svatým v Kristu skrze zjevení nové smlouvy. Zjevení nové smlouvy o Ježíši je kontextem naší služby, naším historickým a biblicko-teologickým kontextem. Ježíš přišel, aby naplnil Zákon a Proroky a aby ustanovil svou novou smlouvu, jedinou spásnou smlouvu v Písmu. Od chvíle, kdy Adam porušil Boží zákon v zahradě Eden, pokračuje celý SZ od evangelijního slibu v Genesis 3,15 směrem k plnému zjevení Ježíše Krista jako „sémě ženy“, který zničí „hada a jeho sémě“. Poslední Adam naplnil prvním Adamem porušený zákon a evangelijní slib z Genesis 3,15 ve své nové smlouvě. Jakožto služebníci Kristovy nové smlouvy musíme na vše, co vyučujeme, pohlížet skrze tyto čočky.

Parafrázovanými slovy Augustýna: „Nové je ukryto ve starém; staré je odhaleno v novém.“ V tomto světle je celé Písmo konec konců o zjevení Ježíše Krista padlému lidstvu pro Boží slávu. Ježíš je náš počáteční bod a tečka každého kázání nové smlouvy. On je Autorem a Dokonavatelem víry. On je Alfa i Omega, počátek i konec Božího zjevení člověku.

2. Musíme se cvičit v hermeneutické úplnosti.

Zaprvé musíme vykládat každý text gramaticky, s pochopením původního významu těchto slov. Zadruhé musíme text vykládat v jeho vykupitelsko-historickém určení, rozumět tomu, ke komu Bůh mluví a co říká v jejich historickém kontextu. A zatřetí, musíme vykládat každý text teologicky z hlediska úplného Božího zjevení člověku. To je reformovaná gramaticko-historicko-teologická metoda hermeneutiky.

Třetím principem teologického výkladu je více než „výklad Písma Písmem“ prostřednictvím citace odkazů. Jde spíše o demonstrování toho, jak každý biblický text zapadá do celkové teologie Písma. Celá exegetická teologie, biblická teologie a systematická teologie slouží celkové „analogii víry“, která vysvětluje každý text Písma ve světle „celé Boží vůle“. Každá pasáž je jistým způsobem ohraničena úplným zjevením o Ježíši Kristu; proto musí být každý text vykládán a hlásán ve světle Jeho Osoby. Žádná část Písma nemůže být vykládána docela bez pochopení jeho hlavního hermeneutického spojení se zjevením Ježíše Krista člověku pro slávu Boha Otce.

3. Zamyslete se nad příkladem kázání Krista v každém kázání na Starý zákon.

Někteří protestují proti této biblické a reformované hermeneutice tvrzením, že povede k eisegesi. Existuje však rozdíl mezi alegorickým „vyčtením Ježíše Krista v každém textu“ bez řádné hermeneutiky a věrného porozumění tomu, že celé Boží zjevení především nějak odhaluje Ježíše Krista. Dovolte mi nabídnout jeden příklad ze Starého zákona a pokračovat dalšími příklady v následujících článcích.

Jak bychom měli kázat Krista v knize Přísloví?

Někdo může říct, že přísloví je jen výrok Boží moudrosti a že nemluví o Kristu. Pokud však rozumíme „analogii víry“, pak pochopíme jak kázat Krista z každého přísloví.

a)      Pád Adama.

Není snad pravda, že od pádu Adama žádný člověk nedodržel ani jedno přísloví dokonale? Nehřeší snad každý člověk nějak proti každému přísloví? A není snad pravda, že každé přísloví je v souladu s deseti přikázáními, zákonem smlouvy, pod kterým byla Přísloví dána? Pokud to tak je, pak jsme oprávněni kázat hřích a lidskou zkaženost z každého přísloví. Měli bychom ukázat, že Bůh žádá po každém člověku, aby naplnil každé přísloví dokonale. Měli bychom ukázat, jak to podle desatera přikázání odpovídá Božímu zákonu milování Boha a člověka. Každé přísloví vyžaduje, abychom kázali o neschopnosti člověka naplnit Boží spravedlnost.

b)      Poslední Adam vše naplnil.

Není snad pravda, že Ježíš Kristus, poslední Adam, naplnil zákon a dodržel dokonale každé přikázání? Neudělal to snad proto, aby nabídl dokonalou satisfakci a výkupné za ty, kdo hřeší proti Přísloví? Nevyžaduje tato gramaticko-historicko-teologická exegeze přísloví Starého zákona, aby byl Kristus kázán v každém přísloví? Neměli bychom ukázat, že jakožto člověk ve svém pozemském životě, narozený pod Zákonem, naplnil každé přísloví? Neměli bychom ukázat, jak je Ježíš dokonalým Spasitelem pro ty, kdo nenaplňují každé přísloví, abychom mohli být poslušní každému přísloví v lásce k Tomu, kdo za nás zemřel?

Zde navrhuji postup, který můžete použít při kázání na přísloví:

1. Co říká a znamená ve svém kontextu?
2. Jak porušujete toto přísloví před Bohem?
3. Jak Kristus naplnil toto přísloví pro nás ve svém životě, smrti a vzkříšení?
4. Jak byste měli vy, vykoupená duše, chodit stejně jako On v tomto přísloví, jak ho žít skrze víru v Krista?

Říkám, že musíme kázat Krista v každém kázání na každý text. To protože každý text nějak vyučuje Boží požadavek poslušnosti člověka, selhání člověka v dodržování Božího zákona a zajištění Spasitele, aby nás vykoupil z odsouzení Božím zákonem, abychom mohli poslouchat a těšit Boha pod milostí v Kristu. To je kázání z pohledu „analogie víry“, celé Boží vůle a celkové teologie Písma, které musejí doplnit naší exegesi a poskytovat rámec každému výkladu.  Pokud v tom selžeme, nebudeme kázat evangelium tak, jak to dělali Ježíš a apoštolové. Jsme služebníky nové smlouvy, a pokud Mu máme být věrní, musíme hlásat Krista v celém Písmu a ve světle celého Písma.

Příště se na svém blogu budu zabývat „Kázáním Krista v Leviticus 18,5.“

www.founders.org

Překlad Julie Petrecká