Modlete se za sdílení těchto tezí s dalšími a sdílejte každou z nich jednotlivě. Věřím, že mnozí potřebují slyšet tyto pravdy, které sdílím v pokoře s vědomím slabosti a nedostatečnosti svého vlastního křesťanského života. Kéž by Bůh přišel ve svém milosrdenství a zapálil křesťany pro svou slávu. Kéž dnes Boží Beránek přijme skrze naše životy odměnu za své utrpení.

1. Většina „církve“ zapomněla, že nejdůležitějším cílem člověka je oslavit Boha (Ř 16,27; 1 K 6,20; Mt 6,9; 1 K 10,31).

2. Křesťané ignorují většinu metod, způsobů a principů, které nacházíme v knize Skutků (Sk 2,42.44; Sk 2,46; Sk 2,38).

3. Mnozí považují „církev“ za něco jako společenský klub nebo sportovní událost, kterou mohou navštívit (S 2,46; Žd 10,25; Sk 1,14).

4. Z křesťanství jsme udělali spíše věc osobní, přitom jde o společenství věřících (Ř 12,5; 1 K 12,12; 2 Tm 4,16).

5. Většina „církví“ neuznává kněžství všech věřících a role pastora je v nich zneužívána (1 Pt 2,9; 1 K 12,12; Ef 4,11-13).

6. „Církev“ jako celek ztratila ze zřetele, že je naroubovaná na zaslíbení daná Izraeli (Ř 11,15.17-18.20.25).

7. Je třeba vrátit se k vyučování celého úradku Božího, především ve formě výkladového kázání (Sk 20,27; 1 Tm 4,6; 2 Tm 2,15).

8. Bereme na lehkou váhu požehnání a čest, které se nám dostalo, když máme Boží Písmo ve svém vlastnictví (Ž 119,16; Sk 13,44; Neh 8,9).

9. Boží slovo nebylo nikdy přístupnější, přesto je tak málo čtené (1 Tm 4,13; Neh 8,1-3; Ž 119,59).

10. Někteří čtou Písmo, aby získali poznání, ale nejednají podle toho, co čtou (Jk 1,22; Mt 7,21; Ž 119,59).

11. Uctívání se stalo modlou mnoha „církví“. Hudba se často podobá té světské (Am 5,23; Fp 4,8; 1 J 5,21).

12. Svět formuje názory církve, místo aby církev formovala svět (Ř 12,2; Mt 5,13; 1 K 1,22-23).

13. „Církev“ dává víc peněz na žrádlo pro psy než na misii (2 K 9,6; Lk 21,2; Sk 4,34-35).

14. Zlehčujeme Ježíšem stanovenou cenu učednictví a nezapíráme své životy (Lk 14,33; Lk 14,26-27; Mt 8,19-20).

15. Chybí zde opravdové učednictví a vedení druhých k tomu, aby byli poslušnými učedníky (Mt 28,20; 2 Tm 2,2; 2 Tm 2,14).

16. Mnozí se hlásí k chybnému učení, že některé oblasti v životě mají být duchovní, zatímco jiné mají být světské (1 Pt 4,2; Ko 3,3; 1 J 2,6).

17. Pro moderní křesťany jsou často Ježíšovy příkazy k oběti a službě nepřijatelné (Fp 2,21; Jk 3,16; Ř 12,1-2).

18. Sebeovládání v křesťanském životě, jako je půst a modlitba, je považováno za zákonictví (2 Tm 2,21; 2 Tm 1,8; Mt 6,17).

19. Jenom málo se přemýšlí a rozjímá o ztracenosti lidí a závažnosti evangelia (Fp 3,8; Gal 2,20; Žd 10,34).

20. Žijeme v době epidemie laciné milosti, která se projevuje prázdným vyznáním a povrchním zasvěcením (Lk 14,28-30; Lk 14,26; Jk 4,8).

21. Od vzniku církve vedlo evangelium k pokání a učednictví (Sk 2,38; Lk 14,26; J 8,31).

22. Odpuštění je dnes nabízeno bez pokání, učednictví bez poslušnosti a spasení bez posvěcení (Žd 10,29; Žd 4,11; Lk 13,24).

23. Sebezpytování, spočítání nákladu, zbožný zármutek nad hříchem – to vše je cizí mnoha lidem v „církvi“ (Sk 2,37; Ž 119,9; Žd 6,1-2).

24. Moderní církev miluje sama sebe více než své bližní (1 K 3,3; Gal 5,13; Fp 2,3).

25. Církev musí činit pokání z toho, že si udělala modly z osobností a z manažerských pravidel (2 K 2,17; 1 K 3,5; 1 K 12,23). 

26. Mnozí starší a pastýři „církve“ odírají stádo, aby naplnili své vlastní touhy (J 10,12-13; 1 Pt 5,2-3; Zj 2,15).

27. Kvalifikace starších a kazatelů, která je dnes vyžadovaná pro službu v církvi, je většinou vzdálená požadavkům Písma (1 Tm 3,2-3; 1 Tm 3,5; 1 Tm 1,5-7).

28. Profesionalizace kazatelské a pastýřské služby je hřích a je potřeba z něj činit pokání (2 K 11,13; Gal 3,1; Gal 2,6).

29. Je třeba činit pokání z touhy po úspěchu a ze zbožňování některých „kazatelských“ osobností (3 J 9; Jr 17,5; 1 K 12,22). 

30. Pastýři se musí spoléhat na Ducha, nikoliv na statistiky (2 S 24,1; 1 K 1,25; Ř 8,14).

31. Proroci moderní doby jsou kamenováni kritikou a nikdo je nechce poslouchat (2 Tm 4,3-4; Gal 1,10; Jer 1,7-8).

32. Boží proroci jsou odmítáni a většina křesťanů se jich straní, protože je považuje za příliš extrémní (Jr 6,10; Iz 6,9-10; Ga 4,16).

33. Proroci prorokují lež, kněží slouží z vlastní síly a můj lid si v tom libuje (Mt 24,4.11-12; 1 K 1,19; Ju 8).

34. V naší době zní z kazatelen celá řada falešných evangelií (2 K 11,4; Gal 1,8-9; Ju 16).

35. Je tady epidemie falešného poselství evangelia. Je doktrinálně správné, ale je nemá žádný dopad na lidský život (2 K 3,6; 1 J 5,11-12; Ř 8,9).

36. Zástupy oklamaných lidí věří ve spasení, které nedělá člověka svatým (Ju 4; Ř 8,1; Ř 6,17-18).

37. Je potřeba vytrvat v pravdě evangelia bez nevěry (Ef 1,1; Žd 6,11-12; Žd 10,26-27).

38. Velkou potřebou je vidět „křesťany“, jak se stávají svatými a žijí jako svatí (1 J 2,29; Ko 3,5-8; Tt 3,8).

39. Mnozí profesoři náboženství odrazují lidi od toho, aby se stali součástí svatého těla Kristova (Mt 23,13; Ž 119,1-2; 2 Pt 1,3-4).

40. Kázání se točí hlavně okolo štěstí člověka a nikoliv kolem slávy Boží (J 6,26; Ř 4,20; 1 Pt 4,11).

41. Kazatelé používají příjemná slovíčka, aby přilákali lidi, ale jen nemnozí používají také slova nápravy a napomínání (Jr 6,14; Př 1,23; 1 Tm 5,20).

42. Utíkejte od evangelia, které se ve jménu Ježíše Krista zaměřuje na náš úspěch a blahobyt (J 2,16; Sk 20,33; Jr 6,13).

43. Utíkejte od evangelia, jehož cílem je sebezdokonalení (1 Tm 6,5; Žd 12,14; Jk 4,14).

44. Utíkejte od církví, kde je oslavován člověk a nikoliv Kristus (Ko 1,18; Ju 25; J 16,14).

45. Utíkejte od církví, kde chybí Bible, kříž, kde není ani zmínky o Kristově krvi (1 Pt 1,18-19; Ef 3,13; Zj 1,5). 

46. Utíkejte od církví, kde vás uctívání ponechává chladnými a kde necítíte Boží přítomnost (1 K 5,4; Ž 80,14-15; Jr 12,11).

47. Utíkejte od církví, v nichž se cítíte dobře ve svém hříchu (1 K 14,25; Žd 10,30-31; Žd 4,13).

48. Utíkejte od církví, které používají Boží kazatelnu k osobním zájmům (Ju 10-11.19; 3 J 9).

49. Utíkejte od těch, kdo kážou rozdíly mezi rasami a kulturami (Jk 2,4; Gal 3,28; Zj 5,9).

50. Utíkejte od bezbožných, křečovitých hnutí a neutuchajícího prázdného prorokování (Jr 5,13; 1 K 14,33; 1 J 2,16).

51. Utíkejte od kazatelů, kteří si libují v množství příběhů a vtipů (Ef 5,4; Tt 1,8; Tt 2,12).

52. Utíkejte od těch, kteří jdou jenom za penězi, kteří používají jeden trik za druhým, aby se dostali k vašim penězům (2 Pt 2,3; 2 K 12,14; 1 K 9,18).

53. Fráze „přijmout Ježíše jako svého osobního Spasitele“ není nikde v Písmu (Ř 10,9-10; Ko 1,13; Sk 26,20).

54. Pro moderní křesťanství se důkazy pravého obrácení zdají být nedůležité (1 J 2,6; 1 J 4,17; Mt 7,20)

55. Tisíce hříšníků si myslí, že Bůh má jenom jednu vlastnost: Lásku! A tak dále hřeší (Ř 1,18; Sk 5,11; Ž 2,12).

56. „Bůh tě miluje a má úžasný plán pro tvůj život!“ – tato slova zakrývají podstatu skutečné evangelizace (Ř 3,19; Sk 26,18; Fp 3,18-21).

57. Káže se pouze evangelium lásky a milosti bez Božího zákona. To je učení Satanovo (2 Tm 4,3-4; Ř 2,4-5; Ř 3,19).

58. Jasně vyniká, jak neuváženě se ve 20. století učilo o Božím zjevení (Ko 2,8; Ř 1,25; Gal 1,6).

59. Důraz na „rozhodnutí“ a „modlitbu pokání“ je největší příčinou falešných obrácení v „církvi“ (2 Pt 2,1-2; Ef 2,4-5; 2 K 5,17-18).

60. Mnozí budou překvapení, až uslyší Ježíše říkat: „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mě.“ (Mt 7,22-23; 1 K 6,9-10; Gal 5,19-21).

61. Lidé nahradili Ducha Svatého v Jeho práci ujišťování věřících o jejich spasení (1 J 2,3-5; 2 Te 1,8; Gal 6,12-15).

62. Učení o pekle a věčném utrpení je pro mnohé vyznávající „křesťany“ něčím velmi těžko uchopitelným (Mt 13,42; Jk 5,1; Ž 9,17).

63. Soudná stolice Kristova je pravděpodobně jedno z nejvíce zanedbávaných témat moderních kazatelen (2 K 5,10; Ř 14,10; 1 K 3,13).

64. Druhý Kristův příchod musí být opět ustanoven jako základní hnací síla a břemeno církve (1 J 3,2-3; Ko 3,4-6; 1 Te 4,14-17).

65. Církev ztratila Boží bázeň a příliš zdůraznila Boží lásku (Žd 12,28-29; Lk 12,5; Žd 10,31).

66. Církev přenechala evangelizaci několika vycvičeným profesionálům (Sk 8,1.4; Sk 4,29; Ř 10,14).

67. V moderní evangelizaci je na pokání pohlíženo spíše jako na jednorázovou záležitost než jako na způsob života (Zj 3,19; Žd 12,17; 2 Pt 3,9).

68. Vláda Ježíše Krista je něčím, co se z mnoha kazatelen vůbec nevyučuje (Sk 2,36; 1 K 12,3; Ř 6,18).

69. Mnozí v „církvích“ odmítají nápravu, kázeň nebo napomenutí (1 K 5,5; 1 K 11,31-32; Žd 12,7-9).

70. Někteří kážou spasení jako teorii, místo aby přesvědčovali lidi, aby přišli ke Kristu (J 5,40; Ko 1,28; 2 K 4,5).

71. Ztratila se nám plnost a vznešenost evangelia (1 Tm 1,11; Ju 25; Ř 15,29).

72. Z kazatelen v „církvi“ se jen málo mluví o hříchu nebo o zkaženosti člověka (J 3,20; Gal 5,19-21; Ef 5,5).

73. Touha po věcech, konzumní způsob života a život v přepychu se nepovažují za nic špatného (Jer 22,17; 1 J 2,15-16; 1 Tm 3,3).

74. V církvích i při evangelizaci se klade jen malý důraz na vzkříšení Ježíše Krista (1 K 15,14-15; Sk 4,10.33).

75. Církev se spoléhá více na technologie než na Boha (Zach 4,6; 1 K 1,21; 1 K 2,4).

76. Modlitební setkání je považováno za nejméně důležité ze všech shromáždění „církve“ (1 Tm 2,1; Sk 4,31; Fp 4,6).

77. Pastýři se nikdy nemodlili méně, než jak je to běžné v dnešní „církvi“ (Jr 10,21; Fp 2,21; Ef 6,18-19).

78. Jen nemnozí čekají na Boha ohledně smyslu a směřování Boží církve (Ef 1,11; Ž 37,7; Iz 40,31).

79. „Církev“ má mnoho těch, kdo jí organizují, ale málo těch, kdo pro ni pláčou (Fp 3,18-19; Ř 9,1-3; Jr 9,1).

80. Potřebujeme, aby dary Ducha byly opět obnoveny v „církvi“ (2 Tm 4,2; 1 K 14,39; 1 K 12,31).

81. Jen vzácně nalezneme vážné, střízlivé a ukázněné křesťanství nebo kázání o takovém křesťanství (2 Pt 3,11; 1 Pt 4,7; Ju 3).

82. „Církev“ jako celek zapomněla na to, jak se má modlit (1 J 3,22; Sk 6,4; 1 Te 5,17).

83. Mnohé „církve“ jsou více závislé na tradicích než na vedení Duchem Svatým (Mk 7,13; Sk 16,6; Sk 13,2).

84. Zástupy učenců kážou a vyučují, že nemůžete být vysvobozeni z hříchu (Ř 16,18; Ř 6,1-2; 2 Pt 2,1).

85. Apoštolové i Kristus vždy kázali o možnosti žít ve svobodě od spoutanosti hříchem (Tt 2,11-12; 1 Pt 1,14-16; Ř 6,19).

86. Hříšníci nejsou zachráněni pro to, aby dále hřešili, ale aby žili svatě a činili dobré skutky (Ř 6,13; Ef 2,10; 2 Pt 3,14).

87. Laciná milost znamená ospravedlnění hříchu bez ospravedlnění hříšníka (2 Tm 2,19; 1 Pt 4,17; 2 Tm 3,12).

88. Zoufalou potřebou našich dní je křest svatosti, demonstrace zbožného života (1 Tm 6,3; 2 Te 3,6; 2 Te 2,13).

89. Mnozí jsou zmatení v otázkách poslušnosti a dobrých skutků, o nichž se Písmo často zmiňuje (Tt 3,8; J 10,32; Zj 3,15).

90. V „církvích“ se klade jen malý důraz na Boží plán učinit nás podobnými Ježíši Kristu (1 Pt 1,14-16; 1 J 2,6; 1 Pt 4,1)

91. Kristus nezemřel na kříži proto, aby si získal světskou „církev“, ale aby získal „slavnou Církev“ (Ef 5,27; Tt 2,14; Ko 4,12).

92. Kristus nepřichází do neobnoveného a nečistého srdce jak tvrdí mnozí současní teologové (2 K 5,17; Mt 5,8; Ez 18,31).

93. Svatá Církev je Božím požehnáním pro svět. Nesvatá „církev“ je vyhlášením Božího soudu nad světem (Mt 5,14; Ef 4,1; 1 Te 2,12).

94. Pokud má mít křesťanství vliv na současnou společnost, potom musí být zjevné, že se jedná o více než o teorii (2 Te 3,6-7; 1 Te 4,1.11-12).

95. Nevěra nás umlčuje a svazuje jako vzkříšeného Lazara. Potřebujeme být vysvobozeni z pout v této poslední hodině (Žd 3,12-14; 1 K 3,21-23; Žd 11,6)!

Greg Gordon

http://modern95theses.com/