Dnes se podíváme podrobněji na moc modlitby. Nejdříve si poslechněme výchozí verše:

• Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jk 5,16-18)

Jakub předpokládá, že promlouvá k věřícím, kteří uvěřili, že Pán Ježíš Kristus je jejich Spasitel a Pán. Můžeme říci, že v životě je motivace klíčem nejen našeho jednání, ale i vytrvalosti v modlitbách. Modlitba je účinný nástroj, a je třeba nejdříve kvalifikovat podmínky účinné modlitby. Řekli jsme si, že:

1. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho.

Podmínka spravedlivosti může v naší mysli znít jako nedosažitelný stav a naše modlitby může sotva kdo vyslyšet. Proto je třeba mít správnou perspektivu víry, kdy je třeba si uvědomit, že stojíme před Bohem jako spravedliví, ne skrze nás samotné, ale skrze zástupnou oběť našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Pokud si myslíte, že můžete přistoupit před Boha skrze vlastní spravedlnost, obětavost a dobrotu, nepochopili jste samotnou podstatu evangelia. Ospravedlněni můžeme být pouze milostí a darem víry, což nám bylo prokázáno skrze zástupnou oběť Pána Ježíše Krista. Jen On nám může odpustit všechny viny a hříchy, jen On nás může obléknout do roucha Kristovy dokonalé čistoty a spravedlivosti, jen tak můžeme přistupovat k Bohu Otci. Zkoumejme své srdce, abychom si byli jisti, že v srdci nechováme nebo neskrýváme nevyznaný hřích – nemusíme být dokonalí, ale je nutné, abychom se od hříchu odvraceli a distancovali.

Modlitba spravedlivého je stejně mocná, jako Bůh sám.

V modlitbě samotné se neskrývá žádná kouzelná moc. Modlitba není jen naše nějaké přání, ale je to naše komunikace s Bohem, Stvořitelem Nebe a země, který nás zve do své přítomnosti, abychom obdrželi ujištění a požehnání, že On je s námi. Písmo nám naznačuje, že skrze modlitbu můžeme učinit vše, co může učinit Bůh. Abych pravdu řekl, s tímto konceptem trochu zápasím. Mnohokrát jsem se modlil za uzdravení nemocných a Bůh je neuzdravil. Mnohokrát jsem se modlil za pokání hřešících křesťanů, ale oni hřešili a hřeší dál. Dlouhá léta jsem se modlil za spasení některých bližních, ale jejich srdce zůstalo zatvrzelé, a pokud vím, ke spáse nedospěli. Nevím o žádných svých nevyznaných hříších, ani nemám nedostatek víry v Boha. Zdá se, že na otázku nevyslyšených modliteb existuje řada názorů:

Jedním z nich je, že Bůh někdy oddaluje odpověď proto, aby nás udržoval v pokorné závislosti na Bohu. Příkladů v Bibli bychom našli mnoho. Jindy Bůh s odpovědí čeká, abychom hledali především Jeho, z důvodů, kterým nerozumíme. Někdy Bůh řekne NE, protože jeho důvody jsou pro nás nevyzpytatelné. V takových situacích musíme Bohu důvěřovat, protože On je vševědoucí a my jsme omezení. Bůh s námi své plány a záměry nekonzultuje, ale očekává, že mu za všech okolností budeme bez výhrad důvěřovat. Bůh dopustí, aby i plodná služba těch, kteří Bohu věrně sloužili, byla nečekaně ukončena. Vím, že bych se z osobních důvodů modlil, aby Ježíš nebyl ukřižován, ale Boží plán byl jiný, než můj obdiv a soucit. Proto se často modlím, aby vše co se děje, bylo použito pro Boží slávu, aby se naplnily Jeho záměry, i když nejsou v souladu s mým chápáním a přáním. Pokud nepřijmeme Boží rozhodnutí bez výhrad, hrozí nám nebezpečí zklamání a ztrátě radosti z modlitebního života, což může vést k malověrnosti. I když má Bůh ve své moci možnost zasáhnout i nadpřirozeným způsobem, posiluje naši víru prostřednictvím modliteb obyčejných lidí. Proto se máme modlit za velké věci a očekávat, že Bůh je všemohoucí:

2. Modlit se může každý spravedlivý věřící, kdykoliv a kdekoliv.

Vyslyšení modlitby není podmíněné místem, kde se modlíme; nemusíme se modlit v chrámech, či modlitebnách. Nemusíme se modlit v neděli ráno, nemusíme se modlit prostřednictvím ordinovaných Božích služebníků, ani vznešeným jazykem. Volejte k Bohu a věřte, že vás slyší a odpoví vám podle své vůle a rozhodnutí. Stejnou moc má i kratičká modlitba v tichosti svého srdce. On zkoumá srdce a slyší i nevyslovené modlitby. Bůh nezvažuje množství slov, ani kolik lidí se modlí za stejnou věc, ani jakou agonii při modlitbě prožíváte. Skrze modlitbu se učíme bezvýhradné poslušnosti, podle příkladu našeho Pána a Spasitele:

• Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy… (Žd 5,7-9)

Ježíš někdy trávil v modlitbách celou noc, ale jeho modlitby jsou v Bibli popsány velice stručně. I samotná modlitba Páně je krátká. I když máte jen minutku, můžete se modlit. Čím vážnější situaci řešíme, tím usilovněji se máme modlit, aby nám Bůh ukázal cestu.

A. Písmo hovoří o spravedlivosti člověka, ne o množství těch, kteří se za určitou věc mají modlit.

Modlitba jednotlivce může být stejně účinná jako modlitba velkého počtu věřících. Prožívají společné povzbuzení. Čím více lidí se modlí, tím větší blízkost mezi sebou cítí. Proto je dobré mít písemný seznam modlitebních potřeb. Rovněž nikde není psáno, jak má spravedlivý věřící prožívat modlitby, aby byly účinnější – Bůh nepotřebuje, abychom jej o něčem přesvědčovali nekonečným opakováním modliteb. Před Bohem máme vylévat své srdce.

• Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. (Ž 62,8-9)

Bůh naše modlitby a prosby slyší, není krutý a bezcitný. Jeho odpověď je vždy jedinečná a může nás překvapit, ale nikdy by nás neměla zklamat. Bůh před námi postupně odhaluje perspektivu věčnosti. Je na nás abychom se v poslušnosti zcela podřídili Boží vůli, i když se v našem životě mohou vyskytnout velké překážky a zkoušky. Naše modlitby by měly být opravdové a promyšlené. Bůh nám odpoví na základě milosti, kterou nám prokázal v Ježíši Kristu, ne na základě naší potřeby vyřešit nějakou složitou situaci. Jakub nám dává za příklad modlitby proroka Eliáše:

• Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. (Jk 5,17-20)

Eliáš byl spravedlivý muž a odpovědi na jeho modlitby byly demonstrovány úžasným a nadpřirozeným způsobem. Eliáš se postavil proti mocnému králi Achabovi, přivolal oheň z nebe, dokonce nařídil popravu 400 Bálových proroků. Oheň pozřel dvě skupiny vojáků, kteří jej přišli zatknout. A jeho závěrečná pozemská pouť končí tím, že jej ohnivé kočáry přenesou do nebe, aniž by poznal pozemskou smrt. Svědectví o takovém služebníku je pro obyčejného člověka spíše překážkou, než příkladem modlitebního zápasu. Naše životy jsou příliš obyčejné. Jakub nám ale připomíná, že i Eliáš byl obyčejný člověk, a já dodávám, byl to člověk určený k neobyčejným úkolům. I on měl nejrůznější pochybnosti. Na jeho životě vidíme, že síla modlitby není v člověku, ale v Bohu.

Eliáš žil v bezbožné době, Bál byl uctíván jako bůh plodnosti, bůh, který vládne dešti, chrám byl plný prostitutek; proto se Eliáš modlil za nejrůznější projevy Boží síly a jeho modlitby byly vyslyšeny neobyčejným způsobem. Každý pocítil na vlastní kůži důsledky modliteb za sucho, když se modlil za déšť, všichni viděli, že pravý Bůh je na Eliášově straně. Eliáš znal Písmo a věděl, že Bůh své slovo dodrží, věděl a věřil, že je v Boží moci, aby se vše změnilo. Eliáš byl člověk, který si uvědomoval svoji nedostatečnost a bezmocnost vůči mocným, kteří vládli nevěrnému lidu.

B. Důvod, proč se nemodlíme tak jak bychom se modlit měli je, že si často neuvědomujeme jak mocný je nepřítel naší duše a jak slabí jsme.

Ten, kdo je přesvědčen, že spasení přichází na základě dobrého chování nebo vlastního rozhodnutí pro Krista, místo toho, že víra je Boží dar, kdy nám Bůh sám otevře zaslepené oči, abychom uviděli jak ztracení, bezmocní nehodní před Bohem jsme, bere svůj osud do vlastních rukou a od Boha zůstává vzdálen. Dokud si s pokorou neuvědomíme, že jsme spaseni díky Božímu nadpřirozenému zásahu – kdy nám otevřel oči k vidění a uši k slyšení, kdy jsme svůj život cele odevzdali do Božího vedení, nemůže v našich duších přebývat Duch svatý. Teprve až se staneme Božím dítětem a tělem církve, můžeme se usilovně modlit za všechny ztracené. Bez Krista nezmůžeme nic:

• Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. (J 15,5-9)

3. Motivace k modlitbám.

Rád bych položil několik otázek, které by nás měly motivovat k hojnějším modlitbám: O čem svědčí místo a doba, v níž žijeme? Jsou maše dny naplněny bezprávím a nejistotou? Žijeme v bezbožné době? Jsme znepokojeni tím, co vidíme v televizních zprávách? Tím, co se děje kolem nás i ve světě? Nebo si říkáte, s tím se nedá nic dělat, korupce, násilí, morální úpadek prostoupil celou společnost, že se s tím nedá nic dělat? Cítíte se bezmocní? Myslíte, že už to ani horší být nemůže? Nezoufejte. Bůh může změnit duchovní poušť skrze modlitby věrných. Každá generace prožívá okolnosti, které se zdají být lidsky nepřekonatelné. O to víc důvodů máme, abychom nespoléhali na záchranu přicházející od současných mocipánů, ale abychom se ve svých starostech a souženích obraceli k Bohu. Čelíte nevyléčitelné nemoci, lékaři si nevědí rady? Modlete se. Cítíte se poraženi? Modlete se. Modlitba ukáže, jak moc potřebujeme Boží povzbuzení. Nespoléhejte se na sebe, hledejte posilu u Boha – On může zasáhnout nečekaným a neobvyklým způsobem. Naším problémem není, že jsme neschopni žít křesťanský život tak, jak bychom měli, ale protože zůstáváme soběstační, snažíme se vyřešit své problémy z vlastních sil. Bůh nás vyučuje každým dnem, abychom nespoléhali sami na sebe, proto někdy sesílá takové okolnosti, až nám dojde dech, pak jsme smířeni i se smrtí, jak popsal apoštol Pavel sám:

• Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat. 2K 1,8-11)

Na závěr jsme pro vás opět připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak se můžeme modlit s důvěrou, když nevíme co Boží vůlí v dané situaci?

2. Jak dlouho se máme modlit, když se zdá, že Bůh neodpovídá? Máme se přestat modlit?