Naděje věčného života zjevená v Božím slově (Tt 1,2-3) II.

• Titovi 1:2-3a [Bůh] ve svůj čas zjevil své slovo v kázání.

A. Naděje věčného života se zjevuje v Božím čase

Už jsme si ukázali, že Bůh připravil všechno před stvořením světa, před věky, tedy před tím, než vůbec existoval nějaký čas. To bylo ve věčnosti, před stvořením světa. Tehdy Bůh všechny věci připravil a pečlivě naplánoval. Viděli jsme to na Beránkovi, který přišel kvůli nám na konci časů.

• …v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. (Žd 1,2)

Nyní žijeme v posledním čase, v čase, kdy byl zjeven Kristus. Dokonce Jan nám říká, že žijeme v poslední hodině, v čase, kdy se zjevují mnozí antikristové (1 J 2,18). Máme si uvědomit, jak pečlivě a dokonale Bůh všechno naplánoval:

• Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. (Ga 4,4-5)

Milované sestry, milovaní bratři, nebyli jste zachráněni nějakou náhodou. Nebyli jste zachráněni jenom proto, že jste byli ve správný čas na správném místě. Nebylo to jen proto, že vám někdy někdo přinesl evangelium. Bylo to přesně podle Božího plánu, bylo to přesně podle Božího načasování. Někdy lidé naříkají nad tím, že neuvěřili dříve. Je to zbytečné – nic svým nářkem nespraví ani nezískají. Naopak – takové zoufání může ukazovat na nedostatek důvěry v Boha, na to že se jen málo spoléháme na to, co Bůh dělá a jak to dělá. Bůh dělá všechny věci dobře a udělal je dobře i v našich životech. Teď na nás chce zjevovat svou slávu, nyní vás volá k důvěře a ke spoléhání se na Něj.

Když se naplnil stanovený čas, tak Bůh zjevil tajemství, které bylo do té doby skryté, po němž pátrali proroci a které toužili spatřit andělé – tím tajemstvím je Ježíš Kristus ve vás (Ko 1,26-27). V Něm máme naději na Boží slávu. A když se naplnil čas ve vašem vlastním životě, tak Bůh přišel také k vám, přitáhl vás ke kříži, zjevil vám Krista a skrze Ducha svatého nyní Kristus přebývá ve vás. Jak se to stalo? To je druhá věc, kterou musíme zmínit:

B. Naděje přichází skrze Boží slovo

Bůh zjevil své slovo. To můžeme velmi jednoduše vztáhnout na Krista:

• A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Pán Ježíš je tím definitivním Božím slovem, které nám bylo zjeveno. V Kristu Bůh řekl své „Amen“ ke všemu, co od věků připravil a naplánoval. V Kristu se všechno završilo a přijde den, kdy to bude dovedeno do dokonalosti a všechno bude přivedeno k jednotě v Kristu.

Ale Boží slovo, o němž je tady řeč můžeme vztáhnout také na zapsané Boží slovo. I toto slovo nám bylo zjeveno. Bůh použil lidi a skrze ně nám zjevil své slovo. Bible je živé Boží slovo. Velice konkrétně se v našem textu jedná o slovo naděje na věčný život, tedy o evangelium, které se mimochodem nazývá také slovem pravdy (Ko 1,5).

Dnes v církvích panuje ohromný zmatek kolem toho, co je to Boží slovo. Lidé jsou ochotni vydávat za Boží slovo skoro cokoliv. Když někdo přijde a řekne, že má slovo od Boha, tak jsou lidé nadšení, a tvrdí, že slyšeli Boží slovo, i přes to, že se často jedná o lidské výmysly, nesmysly a někdy dokonce o učení démonů (1 Tm 4,1). Co je to Boží slovo? Můžeme ho nějak vymezit?

1. Definice Božího slova

Jsem přesvědčený, že ho dokonce musíme vymezit. Musíme si říci, co a v jakém smyslu je Božím slovem. První církev na to kladla důraz a všem mělo být jasné, co je a co není Boží slovo.

• Prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás.(2Te 2,1-2)

Tato slova napsal Pavel ohledně druhého příchodu Krista, ale můžeme je snadnou zobecnit, protože v nich vidíme, jakou měl starost o to, aby církev používala a četla skutečně slovo Boží nikoliv slovo lidské. Jiné místo nám ukazuje, že apoštolové opravdu rozuměli tomu, že jejich slova, jsou inspirovaná Duchem Božím a jsou skutečným, neomylným, autoritativním a závazným slovem Božím.

• A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.(2Pt 3,15-16)

Petr řadí Pavlovy listy mezi ostatní Písma – tedy Písma Starého zákona. Vidíme tedy, že Starý a Nový zákon je skutečně slovo Boží, Písmo. To je něco, na čem musíme trvat a z čeho nemůžeme uhnout. Lidé dnes hledají Boží slovo všude jinde než tam, kde Boží slovo skutečně je. Moji milí, potřebujeme se vrátit ke zdroji, do Bible. Král David prohlásil:

• Jsem prozíravější než všichni moji učitelé… (Ž 119,99)

Jak může být někdo rozumnější (ČSP), nebo mít více moudrosti (B21) než jeho učitelé? David na to odpovídá v druhé polovině tohoto verše:

• neboť přemýšlím (rozjímám – ČSP) o tvých svědectvích.

David trávil čas v Božím slově, rozjímal nad ním, četl ho, studoval a promýšlel ho. Proto byl moudřejší než všichni jeho učitelé. Nehledal Boží slovo tam, kde nebylo, ale aplikoval do svého života to, co Bůh zjevil v Písmu. Kromě toho, že Boží slovo přináší moudrost do našich životů, je tady ještě mnohý další:

2. Užitek a moc Božího slova

Tímto Slovem byly založeny světy (Žd 11,3), tímto Slovem jsme znovuzrozeni k věčnému životu (1Pt 1,23nn; Jk 1,18), tímto Slovem rosteme k věčnému životu (1Pt 2,1nn, J 8,31), skrze toto Slovo poznáváme pravdu, která nás osvobozuje (J 8,31-32), ti, kdo vzdorují tomuto Slovu, jsou odsouzeni tímto slovem (1Pt 2,8; Ř 2,16), podle tohoto Slova se pozná, zda milujeme Ježíše Krista (J 14,23-24), toto slovo má v křesťanech přebývat ve veškeré plnosti (Ko 3,16), tímto Slovem mají bojovat proti ďáblu a duchovním mocnostem (Ef 6,17).

Když se vrátíme k našemu textu, tak vidíme, že toto slovo nám zjevuje naději na věčný život. Proto může apoštol Pavel napsat:

• Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. (Ř 15,4)

Vidíme, že skutečně potřebujeme Písmo, zapsané Boží slovo. Nejdůležitější způsob, jak se k nám má Boží slovo dostat, je kázání.

C. Naděje zjevovaná v kázání

Boží slovo má být kázáno, zvěstováno nebo vyhlašováno, jak bychom asi nejlépe přeložili slovo, které je tu použité. Znovu musíme zdůraznit, že ne každé kázání je kázáním Božího slova. Často slouží Boží slovo jenom jako takový odrazový můstek pro kazatele nebo jako výplň či podpora vlastních myšlenek. Často mají lidé své vlastní nápady a hledají, jak by je podložili Božím slovem. Když slyšíte takové kázání, můžete podle toho dobře poznat, že se nejedná o kázání Božího slova.

Kázání Božího slova mluví o tom, o čem mluví text Božího slova, zdůrazňuje to, co zdůrazňuje text Božího slova, vysvětluje a vykládá to, o čem je text Písma. To je kázání Božího slova a to je také kázání evangelia.

Nemáme na výběr, jak budeme zvěstovat evangelium. Boží slovo nám tady nedává volnost – neříká, že nezáleží na tom, jak to budeme dělat – že budeme zvěstovat evangelium hudbou, nebo tancem, nebo divadlem či pantomimou, křesťanskými filmy, nebo nějakými podobnými věcmi. Bůh nám nařizuje, jak máme šířit dobrou zprávu – kázáním Božího slova.

• Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo. (Ř 10,17 B21)

Ty ostatní věci mohou být dobrou pomůckou k tomu, jak překonat bariéry lidí, kteří neznají Boha, ale nesmíme je samy o sobě vydávat za zvěstování evangelia, protože podle Božího slova nejsou zvěstováním evangelia.

Apoštol Pavel kázal, vyučoval, přesvědčoval, dokazoval z Písma, přemlouval, napomínal, zvěstoval, tedy provolával jako herold, ale nevidíme, že by při tom tancoval, nebo se snažil přesvědčit obyvatele Athén hrou na šofar (roh, na který troubili kněží), nebo měl nějakou světelnou šou s kouřovými efekty. Nic takového – vzal Boží slovo a kázal.

Naděje přinášená podle Božího povolání (v. 3b)

Dostali jsme se k posledním slovům našich dvou veršů, kde Pavel mluví o:

• …kázání, které mi bylo svěřeno z rozkazu našeho Spasitele Boha. (Tt 1,3)

A. Kázání mu bylo svěřeno

Pavel se nestal kazatelem jen tak ze své vůle nebo ze svého rozmaru, nebylo to proto, že by jeho rodiče z něj chtěli mít kazatele, nebo že by se někomu líbilo, co říkal a jak mluvil. Nestal kazatelem jenom proto, že by se mu líbilo trpět pro evangelium, nebo se namáhat víc než ostatní – bylo to proto, že ho Bůh vyvolil už v životě jeho matky k tomu, aby nesl radostnou zvěst všem národům (Ga 1,15-16).

• K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem. (2Tm 1,11)

Pavel byl Bohem ustanoven jako kazatel. Jaký je váš úkol bratři a sestry? K čemu ustanovil Bůh vás? Každého křesťana Bůh povolal a obdaroval v k nějaké službě pro Kristovo tělo, ke službě budování. Nikdo není neobdarovaný. Jak tedy naložíte s tím, co vám bylo svěřeno? Jak to poslouží naději, která vám byla dána?

To jsou vážné otázky a neměli bychom je brát na lehkou váhu. Podívejte se textu, co tam Pavel píše o svém kázání – bylo mu svěřeno jako:

B. Rozkaz

Bůh mu neřekl, tady máš kázání nebo jakékoliv jiné obdarování, a teď s tím něco udělej. Nezáleží na tom co, prostě to nějak použij. Nic takového! Kázání bylo Pavlovi svěřeno rozkazem, podle zřízení (K), z příkazu (ČSP), z nařízení (B21). Opět před námi není věc volby, ale objevuje se zde otázka poslušnosti. Proto také Pavel říká:

• Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. (1K 9,16)

A apoštol Petr k tomu dodává:

• Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal. (1Pt 4,10)

Je to skutečně milost a výsada, že můžeme sloužit svému Králi, svému Vládci a majiteli jako otroci – jak sám sebe nazývá Pavel v prvním verši. Ale nejen to, ke službě nás povolal:

C. Bůh Spasitel

Pavel zakončuje první tři verše svého dopisu Titovi odkazem na Boha, který před věky zaslíbil naději na věčný život, tuto naději potom postupně v průběhu věků zjevoval ve svém slově a posledním čase skrze svého Syna. Zvěst o Božím Synu k nám přichází skrze kázání a vede ke spasení, protože tak to přikázal Bůh, který je Spasitelem. To je mocný závěr – ukazuje nám věčný Boží plán pro člověka, pro hříšníka – tím plánem je spasení, které vede k oslavení Ježíše Krista.

Závěr

Svět kolem nás se stále více topí v bažině beznaděje. Promluvte s lidmi kolem sebe a zeptejte se jich, jakou mají naději do budoucnosti. Většina z nich vám řekne, že malou nebo žádnou. A podle toho potom vypadají jejich životy. Rozbité, smutné, zničené. Václav Havel to kdysi pojmenoval slovy „blbá nálada“. Ale ve skutečnosti je to beznaděj. Ale naděje tady je:

1. Naděje v Bohu, který tuto naději zaslíbil před stvořením světa.

2. Naděje v Božím slově, které nám přináší povzbuzení i moudrost.

Proto jděte a každý služte lidem kolem sebe podle svého povolání, které jste získali v Kristu Ježíši. Služte jim podle naděje, kterou máte, ukazujte jim naději v Božím slově a kažte evangelium všemu stvoření.

Amen.